Neznámé číslo 02 – Odhalení neznámého

Toto je 2 díl z 4 v seriálu Neznámé číslo

Marika seděla na poradě, v ruce mobil s fotkou toho, co má pod sukní a horečně přemýšlela, co má vlastně udělat.
Má tu fotku poslat neznámému jak si přeje nebo má vše ukončit?
Hra to byla zatím vzrušující, včera se krásně udělala, ale… přeci jen měla určité obavy, kam až to může zajít.
Nakonec napsala: „A co z toho budu mít já, když ti tu fotku pošlu?“
Neznámý odpověděl: „Dovolím ti zase se udělat. A poradím ti i jak.“
„Na to přece nepotřebuji tvůj souhlas ani radu,“ bránila se.
Jenže on kontroval: „Opravdu? Včera jsi o radu skoro škemrala. A kdy ses vlastně předtím sama udělala?“
Na to už jí došly argumenty.
„No, já… už dlouho ne,“ připustila
„No vidíš, tak buď hodná holka a pošli mi tu fotku,“ byla poslední zpráva od něj.

Hodná holka, hodná holka, opakovala si Marika v duchu, takhle mi už dlouho nikdo neřekl, naposledy snad v dětství, pak už ne.
Škola, ambice vlastní i rodičů, tvrdá kariéra… a hodná holka zůstala někde schovaná, schoulená a čekala na to, až si jí někdo všimne.
Ale i ta hodná holka byla trochu hravá, drzá, uličnická a zvídavá, takže si řekla, že fotku pošle, ale jinou.
Znovu dala mobil pod stůl a vyfotila se znovu, tentokrát však od kolen dolů, takže byly vidět nohy v punčochách a černých lodičkách.
Tuhle fotku poslala a napjatě očekávala odpověď.

Už při předchozí konzervaci si všimla, že jeden z kolegů, ani ho pořádně neznala, si hraje s mobilem poněkud častěji, než je zvykem.
A i teď, chvíli po odeslání její zprávy, vzal do ruky mobil a tvářil se poněkud překvapeně.
No to by tak ještě hrálo, aby neznámý byl její kolega, lekla se.
Jenže s mobilem si hrál doslova každý a pořád. To už je nemoc dnešní doby, uvědomila si vzápětí, ale přesto se rozhodla dávat si na kolegu trochu pozor.
I když bude muset nejdříve zjistit, jak se vlastně jmenuje a co dělá.

Po chvíli přišla odpověď.
„Lodičky máš sice krásné, ale až budu chtít takovou fotku, tak ti o ni řeknu. Já chtěl jinou fotku, teď jsi zlobivá holka a zasloužíš trest.“
„No to jsem zvědavá, jaký trest takhle na dálku vymyslíš“ odpověděla zvědavě.
„Nedovolím ti se udělat a vím, že mě poslechneš.“
No to se ještě uvidí, pomyslela si a plně se začala věnovat poradě a práci.

Jak bylo jejím zvykem, z práce přišla domů pozdě večer, chvíli se koukala na film a pak šla spát. Myšlenka na to, že jí zprávy psal kolega ji pořád vrtala hlavou.
V noci se jí zdálo, že si ji pozval k sobě bezpečnostní ředitel.
Po nějakých těch formalitách se jí zeptal, jestli si uvědomuje, že používá firemní telefon k soukromým účelům.
Bránila se, že to dělá každý. On připustil, že to sice ano, ale že si neposílají takové fotky, a ukázal jí její fotku v kalhotkách.
Poté jí začal vyhrožovat, že bude mít problémy a že jí zničí kariéru,
Marika ho prosila ho, ať na to zapomene.
Bezpečnostní ředitel se zamyslel a pak řekl: „Mohl bych na to zapomenout, ale musíš mi ho vykouřit.“
„No to tedy ne,“ bránila se Marika.
„Tak to uděláme jinak,“ prohlásil nakonec ředitel, luskl prsty a Marika se zmenšila na malou panenku, měřila tak deset, patnáct centimetrů.
Bezpečnostní ředitel si sundal kalhoty, chytil miniaturní Mariku a postavil ji ke stojícímu péru a poručil: „A teď dělej.“
Marika ve snu objala jeho úd rukama, začala skákat nahoru a dolů dokud nevystříkal a ji zalila dávka spermatu od hlavy až k patě.
V tu chvíli se Marika probudila, zpocená, s polštářem mezi nohama, vzrušená a nadržená.

Byl čas vstávat, ale potřebovala si to udělat, což se jí už dlouho nestalo.
Jenže si vzpomněla na příkaz od neznámého, chvíli bojovala s tím, že ho neposlechne a prostě se udělá se, jenže… hodná holka v ní chtěla poslouchat a dostat pochvalu.
Nakonec odeslala včerejší fotku s pohledem pod sukni s prosbou, aby jí dovolil se udělat.
Odpověděl, že věděl, že poslechne a fotku jí pochválil.
Protože ale neposlala fotku hned, tak se může udělat až v práci, a hned jak se udělá, tak mu má napsat, kolika prsty a kde to bylo.

Marika spěchala do práce jako nikdy předtím, vzrušená a nadržená.
Hned po příchodu do práce se zamkla v kanceláři, uvelebila se na židli, roztáhla nohy, odhrnula kalhotky stranou a vrazila do sebe dva prsty.
Protože už byla úplně mokrá, tak do ní zajely úplně snadno, projížděla jimi dovnitř a ven.
Brzy jí to bylo málo a přidala třetí prst, občas zpomalila a obkroužila poštěváček, uvědomila si ale, že na nějaké dlouhé hrátky nemá chuť.
Prostě to potřebovala co nejrychleji, průběžného vzrušování už bylo dost, takže se vrátila k rychlému projíždění třemi prsty a brzy se roztřásla v orgasmu.
Poté poslušně napsala, že si to právě udělala třemi prsty v kanceláři na židli a že to bylo super.

Sotva odeslala zprávu, vyrazila se opláchnout na záchod. Když šla kolem kuchyňky, zaslechla mluvit kolegu, právě toho, jehož podezírala.
Bavil se s jí neznámou kolegyní a Marika zaslechla dotaz: „Tak co, už tě poslouchá?“
A kolega odvětil: „No jasně, už poslušně posílá fotky, dokonce se před chvílí udělala v kanclu. Jitko, já ti říkal, že každá taková šéfka-mrcha je ve skutečnosti poslušná subina, která si to jenom kompenzuje.“
A pokračoval dotazem: „Takže jsem naši malou sázku vyhrál, víš, co to znamená?“
„Nojo, Marku, vím. Budu v sobotu tvoje poslušná otrokyně,“ odvětila kolegyně.
„No, správně máš říct, vaše poslušná otrokyně, pane,“ opravil ji vážně kolega.

Marika stála v šoku před kuchyňkou a přemýšlela, co má udělat…

Autor

Navigace v seriálu<< Neznámé číslo 01Neznámé číslo 03 – Víkend s Jitkou >>
4.7 28 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Pěkné pokračování, už jsem ani nevěřil, že bude nějaké pokračování. Teď se těším jak to s kolegou vyřeší.

Shock

Obecně nemám submisivní holky tohoto typu v oblibě. Proto se těším, že to tomu zmetkovi pořádně natře. Názor autora bude ale zřejmě jiný 🙂

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x