Odplata velkému psu

Alimeda dlouho nedokázala strávit projíždějící fáro, které ani na vteřinu nezastavilo, aby jeho šofér mohl pochválit její odvážný kousek. Naopak čekala přídavek, ve kterém se dlouhán rozhodne naložit polonahou stopařku a doprzní ji u prvního pařezu v blízkém lese. Místo toho jí zbyly jen skřípotem vrzající zuby a zaťaté pěsti. Z očí pouštěla hromy a blesky a přitom jí bylo líbezně na duši. Spokojená micka si vrněla tak, že prsatá majitelka se nakonec spokojila s nedokonanou schůzkou a vrátila se domů.

Dlouze přemýšlela jak tenhle napínavý podraz vstřebat a přesto, že jí to vrozené nebylo, cítila silnou potřebu se mstít. Proměnit se v mrchu nebylo tak těžké. Každá vulvoidní osoba to má vrozené.
Proto se usadila k počítači, přihlásila se na mail a krátkým textem poděkovala za nejúžasnější zážitek svého života.
„Opravdu skvost! Ještě nikdo nebyl schopný tohle se mnou zrealizovat. Ještě nikdo nedotáhl plané sliby do konce a ty jediný jsi tam opravdu byl. Mohla jsem se předvést. Vystavil si mě nebezpečí, které mě silně uspokojovalo. Děkuji ti za tenhle nevšední zážitek a moc tě prosím o zopakování. Jak bylo domluveno, tentokrát je řada na mně. Nebudu po tobě chtít to samé. I když ne tak úplně.
Chci tu zastávku zažít znovu. Chci tě tam mít, ale na dosah. Žádné projíždění kolem, žádné schovávání opodál.
Regulerně si sedneš vedle mě, abys mě cítil. Dám ti ochutnat z prstů, dám ti přivonět k dlani, dám ti tu nejodvážnější podívanou, které jsem schopná. Bereš?“
Spojila pocity i přání v jedno a psaní odeslala.

Na odpověď čekala dlouho. Každá vteřina jí přišla jako hodina a hodina jako den. Nehnula se od stolu. Znovu zatínala pěsti a zuřila nad jeho promyšlenou pomalostí. Chvílemi sama sebe nepoznávala. Cítila cosi zvláštně nového. Najednou zahodila zbytky předsudků a vrhla se do flirtu s někým, koho ani neznala. Ovšem s osobností, která v sobě měla silné fluidum. Drzé a sebevědomé chování spíš odsuzovala a snášela pouze u žen.
U mužů vyžadovala poslušnost či bolestí zkřivené ksichty. Dokázala jim plivnout do tváře, vrazit facku a být maximálně rozmarná, dokud samcoidní kus nebyl zoufale vyšťaven. Tenhle si ale stál od začátku jinak. Upřímností si ji zpracoval během chvíle a jakýmsi magnetem zvládl to, co ostatním trvalo dlouhý čas. Už tohle pro ni bylo neodpustitelné. Nechápala sama sebe a místo uplivaných jedů si zas a znova hladila vydrážděný lusk i járek ve výstřihu.

„Dobře, já souhlasím. Kdy a kde?“ zněla odpověď, která přišla až v hluboké noci.
Alimeda hlasitě zatleskala, zašustila dlaněmi a pustila se do detailní dohody.
„Přijedu zase autobusem a ty tam čekej. Nic jiného nechci. Doprav se jak chceš, čekej kde chceš, ale už tam buď. Půjde to? Co třeba hned zítra v 11hodin dopoledne? Je sobota, do práce nejdeš a doma něco vymyslíš. Platí?“ zaluskala prsty do klávesnice a věděla, že odpověď tentokrát nepřijde až na druhý den.

Stalo se jak předpokládala. Nový mail ve schránce se objevil téměř obratem a souhlas se vším, co navrhovala, ji zbavil veškeré nervozity.
Domluva tedy proběhla hladce a už se mohla dál těšit ze zítřejšího zážitku. Ještě před spaním si zopakovala zastávkovou etudu. Přivedla se na vrchol blaha rychle a bez okolků, až zběsilý orgasmus ze sebe vyvrčela jako divoká vlčice. Spokojeně se poté zavrtala do peřin, chytila se polštáře a spala až do sobotního rána.

Neklidnou noc přežila až do rána. Zbytek únavy smyla osvěžující sprchou, horká silná káva ji postavila na nohy a rajcovní svršky dokázaly probrat napůl dřímající duši. Byla ve své kůži a těšila se na dopolední odvetu. Na internetu si pečlivě zjišťovala a propočítávala potřebné příjezdy a odjezdy. Věděla, že se tam objeví na čas, ale hlavně šlo o odjezd, který byl součástí plánu. Odjezd byl pro ni důležitější.
Kódovala si do mozku časový údaj zpáteční linky a když odcházela a zamykala byt, dokola si představovala celou situaci, až se s tajemným cizákem uvidí tváří v tvář.
Už jen samotný nástup do autobusu a následný přesun ji rozžhavil. Pečlivě připravené překvapení v mezinoží, důkladný plán a brzké vystoupení v ní rozdmýchávalo dominantní plameny.
Najednou se se zvednutou bradou tvářila jako mrcha. Sebevědomá potvora, která si nechá zaplatit za své ponížení i odmítnutí.
Hleděla do dáli, vystavovala tvář slunci a po očku dokrmovala své vzrušení, když prohlížela všechny přítomné a zírající pány. Snad nikdy v životě neseděla rovněji. Musela se usmát když si uvědomila, že díky rovným zádům a pevnému držení těla by z ní měl radost kdejaký ortoped.

Nechala si rozjetým autobusem rozhoupat prsa pod rozepnutou bundičkou, nechala si natřásat kobylkovskou zádel a s šibalským úsměvem sebevědomě vystoupila na dohodnuté a již známé zastávce.
Čekal tam. Dlouhán s rukama v kapsách, mírně rozkročeným postojem, byl otočený zády a neobrátil se, i když jasně slyšel zastavující se autobus.
Zezadu se jevil jako sebevědomý král, což Alimedu rozpumpovalo do běla. Jeho ledabylý přístup jen přiložil polínko pod plameny její zahořklosti.
Jediné, co ho omlouvalo byl předek, kde na sucho polykal a čekal co se bude dít. Stála za ním a mlčela. Přemýšlela, jestli mu nakonec nedá šanci a nebude k němu milá. Ale tohle nevšímavé buranské chování ji jen ujistilo v původním plánu a tak počkala až autobus zasyčí a odhrká do dáli.

„Otoč se,“ rozkázala líbezně, ale bez jakéhokoliv náznaku prošení.
Dlouhán se natočil konečně tváří a najednou bylo vidět, že zase tak moc sebejistý není. Alimedu to jen potěšilo. I přes jeho centimetry výšky se před ní scvrkával do malého kloučka, který se sebou nechá udělat cokoli. Chytila jej za ruku a vedla k lavičce, na které den před tím vystavovala své pysky na obdiv.
„Posaď se,“ pobídla ho.
Jen se dotkla jeho prdelka dřevěných latěk, přimáčkla se Alimeda k jeho tváři svými ňadry a dala mu trochu přivonět z nového parfému. Zakroutila boky a nasedla si rozkročmo na dlouhá, hubená stehna.
„Máme čas od teď přesně dvacet sedm minut,“ oznámila mlčenlivému samci a pohladila ho po tváři.
Musela se silně ovládat. Věděla, že není z těch, co do sebe nechají ženou bušit jen proto, že je některá z nich dominantní. Přejížděla tvář nahoru a dolů a zakazovala si třebas jen jemnou facku, od které byla opravdový kousek.
Zamrkala a znovu se přimáčkla svými vemeny.

„To stačí za tu dobu to stihneme oba,“ chytil se na vějičku dlouhán a přidržel se objemných boků.
„Můžu mít ještě jedno malé přání? Já vím, že tě tohle nebere, ale můžu ti jen zlehka přivázat aspoň ruce? Prosím…“ dostala ze sebe poslední slůvko s maskovaným odporem.
„Čím?“ zbystřel.
„Jen touhle stužkou,“ rozvázala si Alimeda dlouhý cop a nabídla k prohlédnutí saténovou nevinnou mašli.
„Klidně, tohle ti dovolím,“ sledoval vlající stuhu Big Dog.
Šibalsky se na lavičce postavila a hluboce se sehnula k pánským dlaním za zády. Pár šikovnými uzlíky připevnila mužské ruce k laťkám opěradla a znovu se vrátila do kleku.

„Moc jsi toho včera neviděl, že? Tak hezky popořadě. Můžeš se podívat pěkně z blízka,“ zašvitořila Alimeda a pružný výstřih jedním tahem stáhla až pod prsa.
Obě velekoule se prodraly ven i když byly dál uvězněné v překážející podprsence. Stačilo pár naučených pohybů, šikovné Alimediny prsty a už se oba velececky houpaly na svobodě. Světlé terče si doslova říkaly o olíznutí a Big Dog automaticky natáhl krk, protože chtěl ochutnat.
„Co je?“ ucukla Alimeda s úsměvem.
„Jak co je? Co si myslíš, že je?“ zarazil se dlouhán.
„Ty ne. Ty musíš chvíli počkat,“ slibovala náhradu za jeho výdrž a dál ho provokovala měkkými prsopolštáři.
„Neblázni. Chceš tu být dýl? Čas běží, ukaž mi je pořádně,“ připomínal ubíhající minuty Big Dog.

Na tohle Alimeda slyšela. Sice po svém, ale okamžitě reagovala. Chytila ho pevně za kštici, pohladila drsně po tváři a zasyčela mu do obličeje: „Seš můj čokl? Můj velkej pes?“
„Ne,“ dráždil ji svojí drzostí.
„Něco pro tebe mám,“ nadzvedla se Alimeda aniž by přísně reagovala na jeho vzdor.
Zajela rukou přímo k pyskům a dala mu za světla nahlédnout pod sukni, kde nebylo nic než holá mindice a samodržky. Roztahovala buclaté pysky a občas prstem brnkla o poštěváka. Přesně tak, jako včera, začala své představení.
„Udělej se první,“ rozkýval hlavu zajatec.
„To víš, že udělám. A seš teda můj pes?“ hladila ho dlaní voňavou od šťávy.
„Ne!“ štěkl vzdorovitě přivázanec.
„No no, moc sebou necukej, abys tu stuhu nepotrhal,“ zajela zase ke škvíře Alimeda a znovu mu dala ochutnat tentokrát z prstu.
„Jen papej. Napapej se! Chutná? Mám jí hodně, vidíš?“

Zvedla se na obě nohy a namířila rozšklebenou mickou Big Dogovi přímo do tváře. Díky slunci se zaleskla, díky hbitým prstům zamlaskala a Alimeda mohla poprvé zavzdychat.
Hlídala si každý jeho pohyb, protože stuha přeci jen nebyla silný provaz. Stačilo by jen silně zabrat a rozškubla by se ve dví. Snad pro úplnou dokonalost tohoto zážitku nebo i pro radost Alimedě, se dlouhán sám hlídal a trpělivě čekal na svůj příděl.
„Podívej, co pro tebe mám,“ rozšklebila si pysky ještě víc a dala mu nakouknout na cípek bílého kapesníčku strčeného přímo v mokré dírce.
„Co to…“ přiblížil hlavu co nejblíž, ale Alimeda jej už ovládala jako maňáska.
Sevřela jeho vlasy v dlani a dovolila mu se dívat z bezpečné vzdálenosti.
Pokrčila kolena, podsadila pánev a druhou rukou pomalu tahala kapesníček na svět. Promáčený kus plátýnka mu zavoněl přímo pod nosem, což na něj zapůsobilo víc než přehnaně reklamované afrodisiakum. Nasával pizdí rajský plyn, který na něj působil stejně omamně a v puntu bobtnal, až ho to začalo bolet.

„Potřebuje ven,“ poukázal na bouli v gatích a znovu se zarazil nosem do promáčeného kapesníčku.
„Seš můj pes! Jsi moje psisko, slyšíš?“ vypustila ze sebe Alimeda konečně nastřádanou zlobu a vecpala ten rajcovní kousek látky dlouhánovi do papule.
Posichrovala si tím zbytečné protesty a mohla se tak nerušeně věnovat sama sobě. Držela ho za ofinu, přibližovala si jej k tělu podle nálady a volnou rukou rejdila v pyscích. Mrouskala se jako kočka a sem tam něžně promáčkla viditelnou bouli na jeho kaťatech. Tahala si sukni co nejvíc nahoru, aby bílá prdel svítila do sobotního dne a kunda mohla naprosto volně dýchat. Promačkávala si svatyni a střádala své mnohočetné orgasmy v jeden, kterým mu dá co proto. Vyrážela prdelnicí směrem k silnici a lesklými pysky proti dlouhánovi.

„Chystej se čokle. Máme už jen pár minut! Hlídáš čas? Ne? Hlídáš tuhle, že?“ poplácala si přes cenduli hlasitými facáky Alimeda a zase zajela prsty hluboko do sebe. Přirážela zespodu, cpala se nehty až k děloze a šilhala slastí. Hekala bez ostychu a v duchu si přála aspoň dva svědky za blízkým stromem.
Za celou jejich půlhodinku neprojelo jediné auto a ona se v duchu začala proklínat, že si tenhle sraz nedala třeba na náměstí toho nejpočetnějšího města v republice.
Dokonce s prsty jezdícími po kluzké dráze přemýšlela, jestli konec svého plánu nepozmění. Chtěla si původně jen udělat dobře a odjet načasovaným spojem, který zastavoval hned na protější straně přes silnici.
Teď se sebou bojovala, jestli by přece jen neměla zůstat dýl a neukázat se tak všem cestujícím v autobusu.
Mlaskala si v micce, prsa se jí třásla a stiskem ruky si bolestně přidržovala hlavu drzouna za vlasy.
Mumlal a nemohl ani škemrat, ani nadávat ale ani ochutnat všechno, co mu provokativně blízko nabízela.

Nebýt kundího roubíku, už dávno by ji nadával do děvek. Nebýt hrátky s mašlí, která ho začala bavit, už dávno by ji opřel a dal co proto svým vytrčeným bucharem. Místo toho šklebil obličej, mumlal a polykal navlhlou příchuť z kapesníku. Lofas se mu dral ven a Alimeda ho ne a ne pustit na svobodu.

„Už budu!“ vykřikla naposledy a přidřepla na těsno k jeho vybouleným tříslům. Vytřepala ze sebe slastné finále. Vibrovala mu zadnicí po puntu, drtila si cecky a odmítala se pustit porostu na jeho hlavě.
„To je slast! To bylo úžasný. Co říkáš? Cože? Já ti nerozumím, musíš pořádně a nahlas! Vážně? Tohle po mně chceš? A není to už trošku moc? Sleduj hodinky, za chvíli je tu autobus, kterým odjedu, tak to musíme stihnout a nějak to tu ukončit. No já nevím. V těch tvejch očích vidím velikou prosbu. Neslyšíš? Nejede už? No to budou fofry panečku. Počkej, ale to se stihne,“ monologem trápila vzdorujícího se čokla, který mumlal přesný opak toho, co si ona sama umínila.

„Tak drž,“ zašeptala mu uklidňujícím hlasem do ouška, naposledy se natiskla k jeho stanu a hladila ho po tváři.
„Cítíš to teplo? Cítíš? Pro mě je to neskutečná slast! Úleva! Jsi krásně odvážnej!“ chválila ho do ouška roztomilým hlasem když mu zapouštěla do světlých riflí svoji žlutěnku.
Pysky pak utřela do jednoho z jeho stehen, slezla z něj a upravila si sukni i s halenkou přesně v poslední chvíli, kdy ze zatáčky vyjel její očekávaný zpáteční autobus.

„Bylo to bezva, děkuju! Když pořádně zabereš, tak to rozškubneš. Pa!“ mávala mu potvora na rozloučenou. Posílala mu i vzdušné hubičky, když utíkala k protější zastávce.
Dosedla k oknu na jedno z volných sedadel a nevnímala žádný ze zvídavých pohledů ostatních spolucestujících. Oči měla jen pro to velké psisko, které se chlapským škubáním dostávalo z pevných uzlů slabého materiálu.
Big Dog vztekle bojoval s ozdobnou stuhou, sledoval zřetelnou mapu na kalhotech a bezmocně kroutil hlavou. Roubík v puse mu bránil vrátit Alimedě včerejší urážku. Proto ani nezahlédl, jak krásně a spokojeně se odjíždějící mrcha usmívá.

4.7 21 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Trysky

Není to špatné, ale ta první část se mi líbila víc.

Junior

Je to zajímavý způsob odplaty.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x