Trojka 05 (Hračka na baterky aneb kuličky do Klárčiny kundičky)

Toto je 5 díl z 9 v seriálu Trojka

Když jsme se po hodině sexuálních orgií ve třech přesunuli do malinké koupelny, v níž nebylo pohodlí ani pro jednoho, užívala si Klárka naší těsné blízkosti. Skrápěli jsme si zpocená těla osvěžující vodou a do toho se ozvaly kručící žaludky, jež naznačovaly, že dnes ještě nebyla večeře.

V paměti jsem si pokoušel vybavit nějakou restauraci, kterou jsme cestou míjeli, když se ozvala Klárka s šibalskou otázkou, jestli bychom si to nedali ještě jednou.
Překvapeně jsme na ni oba pohlédli. Jednak proto, že se nám zdálo trochu podezřelé, aby po dvou právě prožitých orgasmech chtěla další, a hlavně taky proto, že nás oba poněkud vyčerpala.

Roztírala nám pěnu ze sprchového gelu na naše povadlé penisy a tvářila se, že si přeje, aby se alespoň jeden probral do potřebné tvrdosti.
Dost možná si z nás však naše milá dělala jen srandu a schválně nás škádlila, aby nám dala najevo, že je nevyčerpatelnou studní energie s bezedným apetitem po sexu. Naštěstí pro mě a Jakuba však v daný moment zvítězila chuť na jídlo, na něž jsme ji během sprchování nalákali.

Při večeři, kdy si Klárka plnila bříško tentokrát jídlem a ne našimi údy, se najednou z ničeho nic naklonila, aby ji pokud možno neslyšel nikdo další než já a Jakub, a pověděla nám, že pod sukýnkou, která jí končila nad kolínky, nemá kalhotky.
V tu ránu jsem přestal mít pocit hladu a naopak jsem na částečně zregenerovaném těle začínal opět pociťovat vzrušení.

„Chtěla bych to někde, kde mě to bude hodně, ale hodně rajcovat,“ řekla Klárka s plnou pusou jídla.
„A to je kde?“ ptal se jí Jakub, který měl díky neustálému popíjení vína evidentní zájem o netradiční intimnosti.
„Třeba tady,“ pravila Klárka a tvářila se, že to myslí vážně.
Zkoumavě jsem jí hleděl do tváře, abych zkusil najít náznak cukajících koutků, které by prozradily, že si z nás jen střílí, ale nic takového jsem neobjevil.
Rozhlédl jsem se po restauraci, kde neustále pobíhal někdo z personálu, protože obsazených míst zde bylo víc než dost, a naznal jsem, že ačkoli jsme seděli v relativním klidu v rohovém boxu na konci místnosti, nebylo toto prostředí (bohužel) vhodné pro erotické aktivity.

Zatímco já byl po půl skleničce vína v daných věcech stále zdrženlivý, Jakub, který právě dopíjel druhou sklenku červeného, projevoval zájem.
„Jakože bych si tě třeba vzal na klín?“ Klárka místo odpovědi jen na půl přikývla, aby naznačila, že je to možné, ale že nemíní zatím nic víc prozrazovat.

Dopila skleničku vína a pak se odporoučela na toaletu. Jakub se za ní otáčel a stejně jako já pozoroval její dokonalé pozadí, které pro nás bylo o to více vzrušující, že jsme je už viděli nesčetněkrát nahaté a také proto, že jsme na rozdíl od ostatních lidí v restauraci věděli (ty, kteří měli to štěstí, a nějakým způsobem zahlédly její odhalený klín, jsme nebrali v potaz), že pod sukýnkou je už jen její věčně chtivá lasturka.

Když Klárka zmizela za dveřmi toalety, postřehl jsem Jakubův pohled. V případě podnapilosti míval ve zvyku využívat tyto kratičké chvilky k tomu, aby zhodnotil ostatní ženské osazenstvo a zkonstatoval, že žádná z přítomných se naší Klárce nevyrovná. Měl-li Jakub popito poněkud více přes míru, míval sklony k upřímnosti, a to se mi pak svěřoval, že se mu samozřejmě líbí i jiné holky, ale že by to před Klárkou nikdy naplno nepřiznal. Jeho upřímnost však měla své jisté hranice (které nepřekračoval ani v opilosti), neboť nikdy jsem z něho nedostal, co mu brání v tom, aby si užíval i s nějakou jinou kráskou, nebo aby rovnou splašil další holku do našeho společného pelíšku, když mu to Klárka sama podstrkuje. Vzhledem k tomu, že sám jsem se v tomto směru choval stejně jako Jakub, tušil jsem, že naše přátelství ve třech, které bylo utvořeno pod podmínkou, že mezi sebou budeme držet city na uzdě, mohlo přerůst v něco víc.

„Koukej na tu kočku,“ vytrhl mě z úvah o našem netypickém vztahu, když hlavou naznačoval směr, kam se mám podívat.
„Hm,“ odpověděl jsem bez většího zájmu, což kamaráda překvapilo.
„Ty ji nevidíš?“ ptal se Jakub udiveně.
„Vidím,“ odpovídal jsem stále nezaujatě.
„A to tě ani trochu neberou ty její luxusní kozy?“ ptal se nechápavě, jakoby bylo samozřejmostí, že všechna velká prsa jsou pro každého (heterosexuálního) chlapa magnetem pro oči.
„Ani ne,“ řekl jsem popravdě a odmítal jsem dál hypnotizovat cizí výstřih, jako můj spolustolovník.
„Vždyť je má aspoň o dvě čísla větší než Klárka,“ nepřestával se Jakub věnovat tomuto tématu.
Místo nějaké slovní reakce jsem jen pokrčil rameny, protože jsem neměl chuť v rozhovoru o vnadách neznámé dámy pokračovat.
„To já bych si dal říct,“ řekl Jakub uznale a znovu pohlédl na ženu, která k jeho smůle vypadala, že večeří se svým manželem (či milencem).
„A co ti brání?“ neodpustil jsem si další ze svých nenápadných pokusů, kterými jsem sondoval, jak na tom je se svými city k naší slečně. „Vždyť víš, že nám Klárka nechává volnost a nemá nic proti tomu, abysme si užívali dle libosti,“ dodal jsem vzápětí a čekal jsem, co na to řekne.
„To ona sice říká, ale kdoví, kde je pravda,“ pronesl Jakub slova, která přesně vystihovala i moje myšlenky.

Najednou Jakub jakoby úplně zapomněl, co ho ještě před chvílí tak strašně zajímalo, a odvedl řeč k prvnímu, co ho právě napadlo. „Není tam nějak dlouho?“ položil mi otázku, na niž nečekal odpověď. „Jestlipak tam naše lady neprovádí zas nějakou nekalost.“ Vzápětí nahlas oživil vzpomínku na Klárčino opilecké vyprávění, kdy se nám svěřila, že občas je její návštěva toalety jako variace na vtip o doktorovi, který říká, že jednou tak operuje, operuje a najednou zjistí, že pitvá – v Klárčině verzi vztahující se na toaletu: Vytírám, vytírám a najednou zjistím, že masturbuju…

Oba jsme se nad touto vzpomínkou uculili a já přitom dokonce zrudl. Stud jsem narychlo zapíjel vínem, čímž jsem mílovými kroky doháněl své společníky u stolu.

„Kdes byla tak dlouho?“ ptal se netaktně Jakub Klárky, když se konečně vrátila z toalety.
„Hledala jsem tam nějaký vhodný místečko, kde byste mě mohli přefiknout,“ pronesla tónem, jakoby nám oznamovala nějakou běžnou věc, která se normálně probírá u jídla ve společnosti, „ale je to tam…“
Oba jsme si logicky doplnili chybějící slůvko, ale Jakub si neodpustil poznámku, že to už tak na hajzlíkách bejvá.
Místo nějaké reakce na Jakubova slova navázala Klárka tam, kde přestala: „A tak jsem si tam strčila aspoň venušky.“
Jakubovi to hned nedocvaklo, zato já se po ní otočil překvapeným výrazem, který mylně pochopila tak, že netuším, co myslí výrazem venušky.
„No venušiny kuličky,“ dodala na vysvětlenou.
V obou tvářích evidentně našla otázník se slovíčkem: Proč? a tak nám vysvětlila, že aspoň bude hezky připravená, až to do ní někde na veřejnosti šoupneme a třeba se nám podaří synchronizovat společný orgasmus.
„No já si říkal, proč jdeš na hajzlík s kabelkou, když to nemáš,“ řekl Jakub, který se tvářil, jako že je úplně normální chodit do restaurace a tam si aplikovat erotickou pomůcku.
„A to jako sebou běžně taháš v kabelce?“ ptal jsem se překvapeně, protože tuhle Klárčinu zvrhlost jsem ještě neznal.
„To ne. Už jsem to sice párkrát plánovala, ale dneska jsem to udělala poprvé,“ usmála se jak cudná panna.
„A nebojíš se, že ti to bez kalhotek vypadne na zem?“ pověděl Jakub a podle výrazu ve tváři vypadal, že si rovnou představuje, jak tady pod stolem honíme Klárčiny koule.
„Ne, nebojím,“ řekla a po chvilce mlčení dodala, „já v té kabelce totiž měla i ty červený tanga.“

O něco později, kdy jsme se pokusili vrátit k tomu, co se běžně na večeři dělá, vytáhla Klárka z kabelky malinkou krabičku, v níž jsem záhy rozpoznal ovladač. Zatímco já přemýšlel, co to má být, Jakub vzal malou věcičku rovnou do dlaně, prohlížel si ji ze všech stran a pak začal mačkat dle libosti různá tlačítka. V tu ránu Klárka doslova nadskočila a ve stejnou chvíli se pod stolem ozvalo znatelné drnčení.

S otevřenou pusou jsem ukázal prstem na dálkový ovladač, který si Klárka vzala zpět, a pohledem jsem se ptal, zda to chápu dobře. Kývnutím mi to potvrdila a předala mi ovladač.

Pomalu jsem projížděl různé funkce a koumal možnosti, které tato důmyslná věcička nabízí, a přitom jsem sledoval naši kamarádku, co to s ní dělá. Jakmile jsem však zvýšil trochu víc vibrace, okamžitě jsem zcela zřetelně slyšel vrnivý zvuk. „Aby z toho nebylo faux pas,“ řekl jsem, ale Klárka jen mávla rukou a dodala, že jestli někdo něco slyší, tak si to splete s mobilem. Ohlédl jsem se za nás, kde nedaleko seděl nějaký mladý milenecký pár, a skutečně se zrovna oba dva koukali, zda jim nevibruje mobil.

Jakub se bavil pohledem na nedaleké hosty, kteří ne a ne najít zdroj onoho zvuku, a než jsem se nadál, vzal mi ovladač a ještě víc to osolil. Teď už bylo téměř jasné, že vibrace pochází někde od našeho stolu. Výhružným pohledem jsem Jakubovi naznačil, aby to okamžitě stáhl, v čemž mě podpořila i vykulená Klárka, která se chtěla uklidnit vínem, ale rozechvělé tělo ji donutilo položit sklenici zpět na stůl. Jakub si dal sice říct a začal mačkat příslušné tlačítko pro zmírnění vibrací, ale nešlo to.

„Je to nějaký zaseklý nebo co,“ řekl a názorně nám ukázal, že ať mačká sebevíc na to správné tlačítko, kýžený efekt se nedostavuje.
„Je to vymačkaný,“ pronesla Klárka hlasem, jenž byl evidentně poznamenán okolnostmi. „Než jsem vás poznala, tak jsem s tím dost řádila,“ prozradila a pak Jakubovi naznačila, aby jí podal krabičku. Soustředěně ji uchopila do své dívčí ručky a prstíkem se snažila přemluvit tlačítko, aby fungovalo.

Lidi kolem se sice vrátili ke svým původním záležitostem, aniž by dál řešili neustávající drnčení, ale tím, že onen zvuk začali ignorovat, se ještě nic nevyřešilo.
„Jak to dopadne, až k nám dorazí číšník, a hlavně, jak takto projít přes celou restauraci kolem všech těch lidí?“ pronesl jsem, když mi došlo, že tlačítko si nedá říct ani po prosebném výrazu orosené Klárky.

Převzal jsem ovladač z jejích bezradných rukou jako nějaký štafetový kolík, ale ani já jsem nedokázal drnčení snížit, natož vypnout. Klárka, která mezitím seděla po mé pravici jako zaražená, mi položila levou ruku na stehno a pevně mě stiskla. Podíval jsem se jí do tváře a napadlo mě, že hračka zřejmě dosahuje svého účelu. Přitiskl jsem se k ní blíž a objal ji kolem ramen, abych jí byl alespoň trochu oporou, ale jinak jsem netušil, co v dané situaci dělat.

„Tak proč to nevyděláš?“ řekl Jakub, který se na nás z protější strany stolu koukal a již zase popíjel víno.
Klárka mu chtěla objasnit, proč to má v sobě tak dlouho, až z toho dosáhla prvního (a dost možná ne posledního) veřejného orgasmu, ale nevhodné načasování Jakubovi otázky jí znemožnilo mluvit. A tak jsem mu vysvětlil za ni, že naproti sedí hned několik lidí, kteří by jen těžko mohli přehlédnout, jak si strká ruce pod vyhrnutou sukni, kde si dává tanga bokem, aby si z ní vytáhla erotickou pomůcku.
„To nejsou Mozartovi koule, ty vole, aby si to šupla do talířku a tvářila se, že je vše v pohodě,“ dodal jsem trochu podrážděně, protože mě štvalo, jak je Jakub navzdory prekérní situaci v klidu.
„Nemluvě o tom, jak děsnej randál by to dělalo venku, když už teď je to zevnitř slyšet všude kolem,“ řekl jsem po chvíli.
„Tak si může zajít zase na záchod, ne?“ vyslovil Jakub zdánlivě rozumný nápad, který jsem vyvrátil tím, že by musela projít kolem několika lidí, kteří by si mohli něčeho všimnout.
„Čeho by si tak všimli? Vezme si kabelku a budou si myslet, že v ní má mobil, a že si ten hovor chce vzít v soukromí na hajzlíku,“ uvažoval dál Jakub, ale tentokrát ho z omylu vyvedla Klárka.
„Jsem durch,“ řekla rozechvělým hlasem. Přemýšlel jsem, co tím chce říct, ale sama brzy objasnila, jak to myslí.
„Jsem mokrá. Moc. Ta tenká sukýnka bude stopro promočená naskrz,“ oznámila nám logický důsledek dráždění jejího pohlavního orgánu s prvním výstupem na vrchol.

Vzhledem k teplému počasí jsme na sobě neměli nikdo žádný kousek oblečení navíc, který by se dal sundat a použít jako maskovací prostředek mokré skvrny na zadku naší slečny.

Než jsme stačili přijít na nějaké řešení, dorazil k našemu stolu číšník. Klárka se celá rudá v obličeji s kapičkami potu na čele sesunula trošku pod stůl, jakoby si myslela, že když sníží o pár centimetrů svoji výšku, nebude vidět. Vidět sice byla, ale tím, jak se posunula zadečkem mimo židli, zmírnil se o něco málo doléhající zvuk z jejího lůna.

Číšník se během sbírání talířů a následného kasírování tvářil poněkud podezíravě, ale naše kamenné obličeje ho přesvědčily, že je jediný, kdo něco slyší.

„Jakub první, ty hned za ním a já s tvou kabelkou nalepený na tvém zadku,“ zopakoval jsem naposledy náš plán odchodu, než jsme prošli celou restauraci jako tři namačkaní cestující v přeplněném metru, ačkoli by se kolem nás dalo vesele tančit.

Venku už byla naštěstí tma, ale stačilo jen letmo pohladit Klárčin zadeček a bylo jasné, že na světle by její pozadí vypadalo hodně nápadně. Podpíraje naši vibrující krásku každý z jedné strany, jsme s ní dokráčeli za první roh, kde byl relativní klid pro vytáhnutí neposlušné hračičky.

Jakub se jí hned hrnul pomáhat (i když dle rostoucí boule v poklopci měl možná za lubem jen udělat místo pro svého ptáčka), ale Klárka ho zastavila. „Ještě ne,“ zavzdychala a pak se chytla každého z nás za ruku, do níž nám křečovitě zaryla nehtíky, a následně jsme ji museli pohotově chytat, jak se jí při další vlně rozkoše podlomila kolena.

„Už,“ pípla udýchaně a nechala si sáhnout do promáčeného rozkroku, aby jí Jakub vydoloval drnčící hračku dřív, než ji přivede na cestu k dalšímu vrcholu.

Navigace v seriálu<< Trojka 04 (Klárka umí překvapit)Trojka 06 (Šípková Růženka) >>
4.7 17 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Klárka měla smůlu, že se jí rozbilo dálkové ovládání. Pořád nějak nechápu ten jejich vztah.

EmilV

Velice hezké počtení.
Už delší dobu tyhle stránky navštěvuju anonymně, ale dnes jsem se přemluvil k zaregistrování !

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x