Kněžna parádnice – 10 – Rituál lyfemek

Toto je 10 díl z 12 v seriálu Kněžna parádnice

Hned od rána následujícího dne přemýšlela paní kněžna o tom, koho přizvat k provedení rituálu lyfemek. Chtěla ho provést co nejdříve, aby měli klid od podivných snů.
Volba Ofélie byla celkem jasná. Ale koho dále, přemýšlela. Má se zapojit sama, nebo přizvat komornou a kuchtičku?
Původně se sice chtěla zapojit, ale kníže měl pravdu v tom, že jako šlechtična nemůže klečet mezi služebnictvem.
Vyrazila proto za knížetem. Na Ofélii i komorné se shodli poměrně rychle a po krátké debatě odmítli její vlastní účast.
Stále však nevěděli, která bude ta třetí. Mohli to sice kterékoliv ženě na zámku přikázat, to ale nechtěli, považovali to za citlivou věc.

Nejdříve vyrazili za Ofélií a oznámili jí, že dnes chtějí provést rituál lyfemek a zeptali se, jestli se ho zúčastní, jak včera slíbila.
Teď, když k tomu došlo, byla Ofélie trochu zaražená, uvědomila si, že má klečet před knížetem a uspokojovat ho pusou, což jí najednou přišlo ponižující.
Vzpomněla si ale na sen a tak nakonec souhlasila, zvláště když jí řekli, že tam bude i komorná, za kterou ihned všichni tři vyrazili.
Komornou tím uvedli do rozpaků, také si ale vzpomněla na sen, v němž byla lyfemkou i na vzájemnou masturbaci s Ofélií a také souhlasila.
Nakonec vyrazili za kuchtičkou. Ta zrovna vařila kukuřičnou kaši a přitom zálibně pozorovala jeden z kukuřičných klasů.
Rychle ho schovala do kapsy na svoje večerní ukojení. Jejich příchod ji při tom vyrušil a lekla se, že si všimli drobných krádeží zeleniny a přišli ji potrestat.

Celou situaci s lyfemkami a rituálem tedy poslouchala dosti rozrušená a když pochopila, že jim nejde o její prohřešky se zeleninou, značně se jí ulevilo.
Tedy jen do chvíle, než pochopila, co po ní vlastně chtějí.
Sice se sama ukájela každý večer, ale o mužích při tom nikdy nijak zvlášť nepřemýšlela.
Klečení s dalšími ženami před knížetem, byť oblečená, trochu uhodilo na její skryté exhibicionistické touhy, takže nakonec také souhlasila.
A tak byla domluvena trojice žen pro obřad lyfemek, totiž Ofélie, komorná a kuchtička.
A aby si to některá nerozmyslela, vyrazily hned za královský statek, do temného háje uprostřed polí.
Paní kněžna jela také. Chtěla vše sledovat, jen pro jistotu.

V háji si ženy klekly kolem knížete a paní kněžna stála kousek opodál.
Všechny byly lehce nervózní z nastalé situace a najednou v tom nebylo vůbec nic vzrušujícího.
Kníže si stáhl kalhoty a vytáhl povadlý úd, bezradně koukal na klečící ženy kolem sebe a nevěděl, co má dělat.
Ofélie připomněla, že se při tomto obřadu muž nesmí dotýkat svého penisu a ony se na něm musí střídat.
A tak ho postupně jedna po druhé hladily po penisu a ten se přeci jen pomalu probouzel k životu.
Když trochu povstal, přiblížil kníže pomalu tuhnoucí úd k ústům první z dívek.
Ta otevřela pusu a vyplázla jazyk. On položil tedy úd na něj. Vlhké, měkké teplo ho na chvíli obklopilo a příjemně stimulovalo.
Druhé dvě dívky otevřely pusy a vyplázly jazyky a tak se pan kníže otáčel a pokládal svůj úd na jejich jazyky.
Po nějaké době začal být kníže vzrušený. Otáčel se a zasunoval úd postupně jednotlivým dívkám do úst, pokaždé však jen jednou.
Jeho rytmus a vzrušení se pomalu přenášelo i na dívky. Ty už nebyly jen pasivně nastavené, ale aktivně svými rty a jazyky pomáhaly.
Lehké vzrušení cítila i kněžna, které tak nějak nedocházelo, že jiné ženy právě uspokojují jejího miláčka.

Kníže zrychloval své otáčení. Nejraději by libovolnou z dívek chytil za hlavu a podržel si ji až k vyvrcholení, věděl ale, že nemůže.
Jeho vzrušení rostlo a rostlo, cítil, že se sice blíží k výstřiku, ale jen blíží, že je pořád jen na hranici.
Potřeboval by ještě trochu zvýšit tempo, přestávky byly příliš dlouhé. Naštěstí uslyšel Oféliin hlas, že dokončit to mohou rukou, klidně všechny tři naráz, jen musí dát pozor, aby všechno semeno dopadlo na zem a ne na některou z nich.
A tak se pan kníže přestal otáčet, zastavil se čelem k kněžně a díval se na ni, tři ženské ruce pokračovaly na jeho údu a stačilo pár pohybů, aby jeho semeno vystříklo na zem.

Když bylo po všem, zavládlo rozpačité ticho.
„Doufám, že to pomůže a zbavíme se těch nepříjemných snů,“ prohlásila kněžna věcně, vzala knížete za ruku a odcházeli zpět k zámku.

Také kuchtička se brzo vzpamatovala a odešla. Ofélie s komornou ale zůstaly na místě a dívaly se na sebe.
„Vzrušilo tě to?“ zeptala se Ofélie komorné zvláštním tónem a ta pokorně odpověděla, že ano.
„Ale toto tě nemělo vzrušit, to bylo pro dobro zámku a jakékoliv potěšení musím potrestat“, řekla napůl vážně Ofélie a plácla komornou po zadku.
„Ano prosím,“ zašeptala komorná, „zasluhuji trest,“ dodala po chvíli ticha.
Obě byly překvapené vývojem situace a zatím ve hře pokračovaly.

Po prvním plácnutí poručila Ofélie komorné, ať si vyhrne sukni a stáhne kalhotky ke kolenům
Komorná si klekla na všechny čtyři a udělala, co jí Ofélie poručila, a ta ji začala plácat rukou přes zadek.
To, co začalo jako hravé plácání postupně nabíralo na intenzitě a vzrušení obou žen přitom pomalu rostlo.
Po chvíli raději Ofélie přestala a řekla: „Myslím, že trest je už dostatečný.“
„Ano paní a děkuji,“ řekla spontánně komorná a obě čekaly, co bude dál.

Ofélie se zalíbením sledovala zarudlý zadeček komorné a začala ho pomalu a jemně hladit, občas si ale neodpustila jemné plácnutí.
Střídání hlazení a úderů ji bavilo a i pro komornou to bylo zajímavé, nevěděla totiž, co bude následovat, zda bolest nebo slast.
Z kleku na všech čtyřech se svezla hlavou na zem a jednou rukou si zajela do rozkroku, už to nemohla vydržet.
Ofélie ji dál hladila i plácala po zadku a fascinovaně sledovala její kmitající prsty.
Pomalu k nim přidala svoje a postupně je nahradila, komorná jim vycházela vstříc, pánev klesala níž a níž a nohy se rozjížděly víc a víc do stran, až se ozval zvuk trhané látky, její kalhotky už nevydržely natahování a roztrhly se.

Komorná to však vůbec nevnímala, soustředila se jen na Oféliiny prsty a přirážela proti nim.
Ofélie ji druhou rukou občas plácla po zadečku, sama již byla také velmi vzrušená.
Bradavky jí trčely pod halenkou a třely se o látku, kalhotky měla celé vlhké ale neměla se jak pohladit nebo polaskat.
Nakonec se přitiskla rozkrokem na patu klečící komorné a začala se o ni třít, aby si aspoň trochu ulevila.
Komorná její dráždění už dlouho nevydržela a otřásla se v orgasmu, po kterém si připadala tak trochu jako rozpláclá žába.
„Líbilo se ti to?“ zeptala se Ofélie a komorná se opět zmohla jen na: „Ano paní a děkuji.“
Ofélie ji však moc nevnímala, potřebovala to také a hned, takže si rychle stáhla kalhotky, obešla rozpláclou komornou a lehla si na záda před ni, rozkrokem přímo k jejímu obličeji.
Chytla ji za hlavu, nasměrovala si ji přímo mezi nohy a vyhrkla jen: „Dělej, vylízej mě.“

Komorná s tím neměla žádné zkušenosti, ale poslušně vyplázla jazyk a olízla její závojíčky.
Ofélie pevně držela její hlavu a pánví přirážela proti pohybům jejího jazyka.
Bylo to velmi příjemné, hebké a jemné oproti dosavadním zkušenostem s prsty, nemohla se toho nabažit.
Komorné to už tolik příjemné nebylo ale chtěla ji oplatit prožitou rozkoš.
Ofélie postupně zvolnila tempo přirážení, po prvotním vybití nashromážděné touhy si to chtěla užít.
Nechala se komornou pomalu olizovat. Také pevné sevření hlavy se změnilo v něžné hlazení po vlasech.
Vlny rozkoše procházely celým jejím tělem, pomalé a něžné dotyky jazyku byly velmi příjemné. Najednou to na ni přišlo, nečekaně, ale o to intenzivněji.
Roztřásla se v orgasmu, který zachvátil celé její tělo v mohutných a nádherných křečích.

Poté se obě dvě začaly upravovat, Ofélie si natáhla kalhotky, upravila sukni i halenku.
Komorná bezradně koukala na svoje roztrhané kalhotky.
„Prostě půjdeš bez nich,“ zasmála se Ofélie.
„A pozítří večer ke mě zase přijdeš,“ poručila nakonec a komorná už potřetí toho dne vyhrkla jen: „Ano paní a děkuji.“

Kněžna byla sledováním rituálu vzrušená a nemohla se dočkat večera.
Oblékla si novou noční košilku a vyrazila do ložnice pana knížete, kde se k němu přitiskla a prohlásila: „Doufám, že ty sny skončí.“
„Taky doufám,“ souhlasil pan kníže, „ale… byly vzrušující a zajímavé. Aspoň ze začátku,“ opravil se, když si vzpomněl na poslední vývoj.
„No, však ty polohy můžeme používat, jestli chceš,“ připustila Rozálie, „ale ne dnes, už toho bylo dost.“
Zklamala jeho naděje a kníže, sice nerad, souhlasil.
Leželi přitištění k sobě, povídali si o různých polohách a praktikách a přitom se vzájemně hladili. Tato kombinace byla velmi vzrušující.

Na rozdíl od knížete byla Rozálie neukojená a tak se brzy začala tlačit rozkrokem proti jeho ruce.
A jak se o ni začala třít, vzrušilo to i jeho natolik, že se mu postavil úd.
Otočil ji tedy na záda, rychle do ní zajel a začal přirážet.
Úd rychle a snadno klouzal její tekoucí studánkou a veškeré její nahromaděné vzrušení se přitom vybíjelo, takže nečekaně brzy vypískla v orgasmu.
Po něm zůstala ležet, ale kníže pokračoval v přirážení. Jezdil skoro až ven a zase co nejhlouběji, což ho vzrušovalo a tak i on brzy stříkal.

Když spokojeně usnuli, zdál se jim podobný sen, v němž stály tři lyfemky kolem knížete.
Promluvily na něj.
„Přišly jsme se rozloučit, když jste provedli rituál,“ řekly, „ale za rok se zase vrátíme, pokud ho neprovedete,“ varovaly je se smíchem.
„A možná přijdeme i dříve, protože paní kněžna pořád neví, jak to bylo s vejcem a Polyxenou.“
„A teď bychom mohly panu knížeti konečně dopřát to, co po nás vždy chtěl.“
„To bychom mohly, jenže dnes už to měl dvakrát a potřetí to nezvládne“, smály se.

A měly pravdu, i když se před ním nakrucovaly ve vyzývavých pozicích, ukazovaly mu prsa a zadečky, špulily ústa a vyplazovaly jazyky, úd knížete nereagoval a lyfemky nakonec se smíchem zmizely.

Navigace v seriálu<< Kněžna parádnice – 09 – Pomsta lyfemekKněžna parádnice – 11 – Záchrana Polyxeny >>
4.6 24 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Skvělé pokračování. Tak rituál provedli a Lyfemky zmizí, Teď ještě co to vejce. Těším se na to co přinesou další díly.

Denis86

Těším na další skvělé pokračování

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x