Kněžna parádnice 02 – Koupel a kat

Toto je 2 díl z 12 v seriálu Kněžna parádnice

Ráno vyrazil pan kníže opět na hon a kněžna přemýšlela, co bude dnes dělat.
Rozhodla se začít koupelí, také si chtěla vyřídit účty s kuchařem za včerejší plácání a ještě se rozhodla pozlobit sluhu, který viděl její kalhotky na koberci.
Na křesle proto nechala ležet oboje včerejší kalhotky, velké černé bokovky i malá šedá tanga, včerejší černé šaty i jezdecký kostýmek pohodila na zem. Na postel rozhodila ještě nějaké další kousky se svého šatníku, jen korzet a prádlo z večerního pobytu u knížete raději schovala.

Protože se chystala do koupele, oblékla si na nahé tělo jen huňatý župan. Zvonkem přivolala komornou a nakázala jí, aby připravila koupel dole u pramene, že za chvíli přijde.
Komorná se tvářila trochu zaraženě, ale beze slova odešla vykonat potřebné přípravy.

Potom paní kněžna nakázala sluhovi, aby uklidil její pokoj, protože komorná má již jiné úkoly a opět se pásla nad jeho rozpaky, když viděl všechno to prádlo.
Sluha si uvědomoval, že při úklidu bude muset všechno to prádlo a oblečení posbírat, odnést do prádelny a vyměnit za čisté, které naskládá do skříní a šuplíků. Prala se v něm mužská čest, protože tohle přeci není práce pro chlapa.
S poslušností vůči paní kněžně se k tomu se přidalo dosud nepoznané vzrušení ze všech těch krajek a kousků oblečení, více či méně intimních.

Paní kněžna zatím vyrazila do sklepení zámku, kde vyvěral termální pramen. Její předkové kolem něj postavili malé lázně, ve kterých se příjemně odpočívalo. Pramen vyvěral jako malý gejzír tryskající do zhruba metrové výšky, občas se jím nechávala masírovat na zádech, na zadečku ale i mezi nohama. Kněžna byla vždy zvědavá, zda by takto dospěla k orgasmu ale nikdy to nezkoušela dostatečně dlouho, protože byla sice hodně zvědavá ale také trochu bojácná.

Komorná provoněla prostor lázní voňavkami, naaranžovala svíčky na okraj bazénku, připravila mýdlo a další pomůcky.
Když přišla paní kněžna, chystala se komorná odejít, ale paní kněžna ji zarazila.
„Zůstaneš tady a budeš mne umývat,“ poručila.
Komorná jí sundala župan a pomohla do bazénku s vodou, paní kněžna zavřela oči a pokynula komorné, ať začne.
Komorná vzala žínku a mýdlo a začala kněžnu drhnout, až ji musela paní kněžna několikrát okřiknout, ať je jemnější a něžnější.
Když to konečně komorná pochopila, celkem se jí dařilo mýt paní kněžnu podle jejích představ a ta si mohla užívat jemnou masáž celého těla. Od konečků prstů na nohou přes lýtka a stehna, přes bříško a zadeček až na prsa, ruce a krk.

Během omývání se paní kněžna komorné zeptala, proč byla tak zaražená, když chtěla koupel.
Komorná koktala, že se bála, že chce jít k tomu druhému prameni.
„K jakému druhému prameni?“ nechápala paní kněžna.
Na zámku žila celý svůj život, ale o druhém prameni nikdy neslyšela.
Komorná jí vyprávěla pověst o druhém, kouzelném prameni.
Ten prý prýští nedaleko jejich termálního, v jeskyni navazující na lázně. Nikdo však neví, kudy se do jeskyně vchází. Nikdo také neví, jak vlastně jeho kouzlo funguje, ale všichni se jeho moci tak trochu bojí.

Během vyprávění si paní kněžna vyžádala speciální péči pro nožky.
Kotníky, šlapky i prstíky si nechala několikrát omýt a namasírovat.
Poté poručila, ať se komorná opět věnuje celému jejímu krásnému tělu. Péče byla velmi příjemná a lehce vzrušující, i když se komorná prsům a rozkroku opatrně vyhýbala.
Kněžna jí však jemně naznačila, že i tyto části jejího těla potřebují péči.

Jenže po dvou včerejších orgasmech neměla akutní potřebu ani choutky, navíc si nebyla jistá, zda se má nechat uspokojit od komorné.
Proto zarazila její péči, nechala si ještě oholit nohy i rozkrok a poté se chystala komornou propustit. Ta však nešťastnou náhodou zaškobrtla a svrhla na ní několik svíček, ze kterých vyteklo na její kůži pár pramínků vosku.
Kněžna sykla bolestí a komorná se roztřásla strachy, když uviděla, co provedla.
„Vypadni,“ zakřičela na ní kněžna. „To si ještě vyřídíme,“ dodala už mírněji, protože bolest nebyla tak hrozná.
Navíc jí to bylo tak trochu příjemné, až se sama podivila, co se to děje. Včera plácání od kuchaře, dnes horký vosk…
Když komorná odešla, oloupala si kněžna zbytky zaschlého vosku z kůže, utřela se do připraveného ručníku, oblékla si huňatý župan a vrátila se do svých komnat.

Po návratu do svého pokoje se rozhodla vytrestat drzého kuchaře, poslala tedy pro kata.
Tedy, ne že by byl kat na zámku potřeba, dnes už ani neměla právo někoho popravit, ale její pra… pra … pra babička Polyxena dala tehdejšímu katovi privilegium, že dokud nevymře jeho rod, tak budou jeho potomci na zámku sloužit jako kati, ať se děje, co se děje.
Co k tomu Polyxenu vedlo, to zůstalo opředeno tajemstvím.
Sliby se však v jejich rodině braly vždy vážně a tak měli na zámku kata, i když poslední práce pro něj byla před mnoha a mnoha lety. Než kat přišel, oblékla se adekvátně chystané exekuci.

Oblékla si kožený korzet a kalhoty s mnoha pásky a přezkami, vše černé s červenými doplňky, zdobené nýty, cvočky a hroty. Vysoké černé boty s mohutnými podpatky zvýraznily její výšku, zvětšenou ještě diamantovou korunkou, kápi nebo masku přes obličej nakonec zavrhla. Ruce schovala do dlouhých rukavic, na loktech na ně navazovalo několika kožených pásků až na ramena a krk. Spokojeně se prohlížela v zrcadle a čekala na kata.

Překvapený kat vyslechl paní kněžnu a pak podle jejích pokynů odvlekl kuchaře do mučírny. Teda mučírny… Do bývalé mučírny.
Z původního vybavení zbyl jeden okov ukotvený ve zdi, pár skřipců, řetězů, pout, sekera a spousta pavučin a špíny.
Celkový dojem navíc kazily uskladněné potraviny a zavařeniny.
Kat nasadil kuchařovi pouta, řetězem ho upoutal k okovu a pak čekali, než přijde paní kněžna.

Klapání vysokých podpatků ohlásilo příchod kněžny do mučírny. Ta se po příchodu se tvářila přísně a hned na kuchaře spustila: „Klekni!“
Neochotně klekl na kolena. Doba, kdy si mohla paní kněžna dělat s poddanými co chtěla byla sice už dávno pryč, ale na tomto zámku bylo vše tak trochu jinačí.
„Víš, kdo jsem?“ zahřímala kněžna.
Kývl hlavou, že ano.
„Mluv!“
„Ano, vím.“
„A kdo tedy jsem?“
„Paní kněžna.“
„Správně.“
„A víš, že se paní kněžna neplácá… ani o velikonocích?“
„Ano, vím to, paní kněžno.“
„Která ruka to byla?“
Kuchař neochotně nastavil pravou ruku.
Kněžna zamávala sekerou a kuchař v tu chvíli zbledl strachy. Pak se paní Kněžna se naoko zamyslela a povídá: „Jenže, kdo by mi vařil takové dobroty? Ukaž, co umíš uvařit z toho, co pan kníže ulovil a když mi bude chutnat zítřejší oběd, bude ti odpuštěno.“
Po chvíli mlčení dodala se šibalským úsměvem: „Třeba si někdy přijdu zahrát na velikonoce“ a odešla hrdě z mučírny.

Navigace v seriálu<< Kněžna parádnice 01 – Návštěva kuchyněKněžna parádnice 03 – Pan kníže na lovu >>
3.9 24 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Bob Romil

Tento díl, který jen lehce naznačuje to, co na zdejším webu asi hledá většina čtenářů. Řádně milování / šukání v tomhle dílu jaksi chybí a tak funguje jen jako spojovací kousek a návnada pro další.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x