Kněžna parádnice – 11 – Záchrana Polyxeny

Toto je 11 díl z 12 v seriálu Kněžna parádnice

Po provedení rituálu lyfemek přestaly kněžnu i knížete trápit sny o nich, ale vyhráno zdaleka ještě nebylo.
Na všechny stále působila voda z druhého pramene, voda, která uvolňovala sexuální energii, představy i touhy.

Kat byl jedním z těch, kdo tímto vlivem trpěl čím dal více. Jeho původně nevinné představy o aranžování a hraní si s dívkami začaly nabývat detailních a konkrétních podob.
Představoval si třeba, že k němu přišla bohatě oblečená dáma s mnoha spodničkami, sukněmi, živůtky a dalšími kousky oblečení.
Položil ji na postel a dlouho si ji prohlížel, otáčel ji na břicho i na záda, na všechny čtyři i do kleku, různě ji obcházel a prohlížel si ji z různých úhlů a pohledů.
Když se nabažil těchto pohledů, začal ji pomalu svlékat.
Začal rukavičkami, následovaly vysoké červené kozačky, svrchní halenka a sukně.
Pod tím vším byla další vrstva oblečení, spodničky i živůtky a další vrstvy oblečení, jejichž názvy ani účel neznal.
Všechno ale bylo krásně zdobené, vyšívané a krajkované a kat vše postupně pomalu sundával.
Tato představa ho šíleně vzrušovala a tak začal masírovat svůj úd, přitom pokračoval v představách.

Dáma už ležela jen v síťovaných punčochách upevněných na podvazkovém pásu, šedých tangách a stříbrem zdobeném korzetu.
Pohled na takto svlečenou ženu si vychutnával, připadalo mu to rafinovanější, než kdyby byla úplně nahá a jeho vzrušení rostlo víc a víc.
Poté jí rozepnul korzet, sundal podprsenku a začal odepínat punčochy z podvazkového pásu. Přitom stále usilovněji honil svého ptáka.
V představách pokračoval stažením punčoch a jeho dáma před ním ležela jen v šedých tangách.
Při této představě zrychlil honění a brzy stříkal.
Zmíněné představy si sice velmi užíval, ale trochu se styděl, že mu stačí tak málo, pouhé představy svlékání.

Pocity studu ho ale netrápily dlouho, brzy usnul a ve snu znovu spatřil stejnou dámu, o které fantazíroval těsně před spaním.
Vypadala sice trochu jinak, než v jeho představách, ale poznal, že je to ona.
A jak si ji tak prohlížel, uvědomil si, že je nápadně podobná Polyxeně, dávné a legendární paní zdejšího panství.
Právě Polyxeně vděčil jeho rod katů za privilegia, které měli. Jeho dávný předek jí totiž zachránil život, když ji přepadli vzbouření sedláci.
Ono v tom bylo něco víc, jakési vejce, ale o tom všem se mluvilo jen v náznacích…

To vše mu letělo ve snu hlavou a přitom stále přemýšlel, zda to je nebo není Polyxena.
„Ano, jsem to já, Polyxena,“ řekla dáma. „A máš zajímavé fantazie, ani jsi se mě v nich nedotknul, tedy, víš jak to myslím,“ dodala po chvíli.
A pak pokračovala smutně: „Jeden z tvých předků mě zachránil před vzbouřenými sedláky a ty teď musíš zachránit mého ducha, který je uvězněn ve zdejším podzemí. Postupně se dozvíš, jak se to stalo, důležité je, abys zítra o půlnoci přišel do bývalé mučírny, tam ti řeknu, co máš udělat dále. Tohle ale není obyčejný sen, aby sis nemyslel,“ pokračovala v monologu.

Poté se ke katovi otočila zády a bylo vidět, že dělá něco pod sukní.
Když se znovu otočila, měla v ruce šedá tanga, která si vysnil v představách.
„V mé době se takové prádlo nenosilo,“ řekla pobaveně, „ale abys uvěřil, že to není obyčejný sen, tak je najdeš ráno pod polštářem,“ řekla a poté zmizela.

Když se kat probudil, zasmál se tomu, jak se mu fantazie promítly do snů, ale trochu ho překvapilo, že se týkaly přímo Polyxeny.
Bylo mu však naprosto jasné, že to byl jen sen a že ani nemá cenu se dívat pod polštář, protože je zřejmé, že tam žádná tanga nebudou.
Ale přesto se pod polštář podíval a poté ztuhl překvapením, pod polštářem opravdu byla šedá tanga, přesně taková, jaká si představoval a jaké viděl ve snu.

Po tomto nálezu byl celý den jako na trní a nemohl se dočkat půlnoci.
Když se konečně přiblížil správný čas, vyrazil na schůzku domluvenou ve snu.
Čekal v bývalé mučírně, v kapse pro jistotu tanga nalezená pod polštářem.
Byla to jeho jediná jistota, že nejde o pouhý výplod bujné fantazie nebo že se nezbláznil.

Trpělivě čekal, když najednou zhaslo světlo a nastala úplná tma, v níž se ozýval její hlas.
„Svými představami jsi mě přivolal do svých snů a nyní s tebou mohu mluvit nejen snech ale i ve skutečnosti, pouze však za zvláštních okolností. Nejdříve ti musím něco prozradit, ale ty už to asi stejně tušíš.
Jeden z tvých předků mě zachránil z rukou vzbouřenců a přitom ze mě musel vytáhnout Li Fénino vejce, které jsem převážela do bezpečí. Byla jsem svázaná v doupěti vzbouřenců, vystrašená a přitom neustále vzrušovaná vejcem. Po osvobozeni mě zaplavila vlna radosti a euforie, která znásobila již tak silné vzrušení a tak mi stačilo pár pohybů katovy ruku k vyvrcholení, které se mi hodně líbilo…“

Po malé pomlce pokračovala: „A líbilo se mi to natolik, že jsem si k sobě občas kata zavolala. Chtěla jsem, aby mi to udělal tak, jako při tom osvobození.
Nejdříve jsem měla v sobě vejce, které mě rozdráždilo, potom si kat lehl na zem, já čupěla s roztaženýma nohama nad ním a on mi to udělal prsty, které byly tak šikovné…“ vyprávěla a hlas se jí chvěl.

Kat byl z toho vyprávění vzrušený a jeho úd začínal tuhnout, nevěděl, co má dělat. V mučírně byla úplná tma, snad by nevadilo, kdyby…
„Stáhni si kalhoty a já se o to postarám,“ uslyšel její hlas, jakoby mu Polyxena četla myšlenky.
Poslušně si stáhl kalhoty a neviditelná ruka chytila jeho polotuhý úd a začala ho hladit a mnout.
Při tom pokračovala ve vyprávění: „Ovšem to, že mi to dělá rukou se nelíbilo lyfemkám a tak mě proklely a uvěznily mého ducha v podzemí, kde dodnes bloudím a hledám klid. Díky tomu, že pan kníže provedl jejich rituál, lyfemky zmizely, a tak snad mohu být konečně vysvobozena i já.
A lyfemkám se nelíbila ještě jedna věc, předvedu ti jaká,“ dokončila Polyxena svou řeč a zmlkla, ale jen proto, že její neviditelná ústa pohltila katův úd.

Kat stál v naprosté tmě v mučírně, neviditelná Polyxena mu kouřila pevně stojící úd a on se bál pohnout, aby ji nevyplašil.
Šlo jí to výborně, nakolik mohl soudit. Postupně měnila tempo, zrychlovala a zpomalovala.
Chvíli olizovala jazykem špičku, chvíli ho měla hluboko v krku a slastné pocity se z penisu rozlévaly do celého katova těla.
Pomalu cítil, jak se v něm zvedá vlna rozkoše a semeno se nezadržitelně chystá ven. Těsně před vrcholem vytáhla Polyxena úd z pusy a pomohla mu rukou vystříkat se.
Kat byl trochu zklamaný, že to nedokončila, ale aspoň se i on dozvěděl odpověď na pubertální otázku „polykala Polyxena?“ šeptanou na panství.

Když se trochu uklidnil, zeptal se Polyxeny, jak ji má zachránit.
„Musíš jít za současnou kněžnou, Rozálií, a říci jí o všem, co jsem ti řekla,“ a po chvíli dodala: „tedy o tom posledním jí říkat nemusíš.“
„Ale řekni jí o vejci, o tom co bylo mezi mnou a katem, o tom nikdo jiný neví, takže ti uvěří, že jsi se mnou mluvil. A pak musíte s Rozálií provést to, co tvůj předek prováděl se mnou, možná bude těžké ji přesvědčit, uvidíme…“

Kat moc nechápal to, že Polyxenu trestají lyfemky za to, že jí to jeho předek dělal rukou, a teď mají udělat to stejné a tím ji zachránit.
Polyxena mu však vysvětlila, že tu lyfemky jednak už nejsou a jednak to knížeti udělaly při rituálu tři ženy, takže teď to zase musí někdo udělat paní kněžně rukou, aby se zachovala rovnováha.
„Ale to není vše,“ pokračovala Polyxena, „pak musíte vejce zničit, roztavit ho v kovárně a teprve tím mne osvobodíte. A když se vám podaří osvobodit mě, poradím ti vhodnou osobou na naplnění tvých představ a dokonce s ní ve snu promluvím,“ slíbila.

Její hlas pomalu utichl a rozhostilo se ticho, po chvíli se rozsvítilo světlo a kat najednou nevěděl, jestli se mu to vše zdálo nebo ne.
Nějaký důkaz o tom, že to nebyl sen mu tentokrát chyběl, kromě toho, že byl uspokojený.
Odešel tedy spát a nemohl se zbavit představy čupící Polyxeny, kterou jeho prapraděd ukájí rukou, což se mu míchalo s Rozálií i jím samým a s těmito představami se mu dobře usínalo.

Druhý den ráno si kat vyžádal audienci u paní kněžny.
Pomalu a rozpačitě jí vyprávěl o snu o Polyxeně i o setkání s jejím duchem v podzemí zámku.
Podrobně líčil, co věděl o svém prapradědovi a Polyxeně a nakonec kněžně ukázal šedá tanga nalezená pod polštářem.
Poté se odmlčel a velmi nesměle vysvětloval, že mu Polyxena řekla, že mají spolu provést to, co prováděl jeho prapraděd s Polyxenou.
Kněžna byla z tohoto vyprávění mírně zděšená.
Představa, že by se jí kat měl dotýkat se jí úplně nelíbila, ani myšlenka na zničení Li Fénina vejce se jí moc nezamlouvala, užila si s ním sice jen párkrát, ale vždy to stálo za to.
Pochopila však, že si kat nevymýšlí a že jim nezbývá nic jiného, pokud chtějí zachránit Polyxénina ducha a stabilizovat situaci na zámku.

S povzdechem si tedy vyhrnula sukni, odhrnula kalhotky a zasunula do sebe vejce.
Poté sdělila překvapenému katovi, že se bude chvíli procházet a až přijde ten správný čas, tak ho zavolá, ať je připraven.
Poté vyrazila do parku, procházela se a cítila, jak v ní vejce pracuje a vzrušuje ji.
Přemýšlela o lyfemkách, vejci a Polyxeně, odhadovala jak to souvisí s druhým pramenem, představovala si, jak si Polyxena užívá s katem a tím rostlo její vzrušení.

A najednou pocítila prudkou touhu a potřebu vyzkoušet to také a tak se rychle vrátila do svého pokoje a zavolala kata.
Podle Polyxeniných pokynů si kat lehl na zem na záda, paní kněžna si nad něj čupla, vykasala sukně a stáhla si kalhotky.
Kat opatrně vsunul svoje prsty do jejího mokrého lůna a chvíli neohrabaně šmátral, až konečně nahmatal vejce.
Začal jím pohybovat a tím ještě více vzrušoval paní kněžnu.
Ta podlehla situaci a s přivřenýma očima se oddávala vzrušujícím pocitům šířícím se z jejího lůna.
Začala mírně přirážet proti katově ruce, v čupu přitom jen obtížně balancovala až přepadla do polokleku a rukama se opřela o zem.
Její hlava se tak dostala do blízkosti katova rozkroku, kde zřetelně viděla tyčící se úd.
Stále přirážela proti jeho ruce, přitom bez váhání osvobodila katův úd z kalhot a chňapla po něm ústy.
Sice to zatím udělala jen párkrát v životě a před knížetem se pořád trochu styděla, ale teď jakoby to ani nebyla ona, možná do ní vstoupil duch Polyxeny.
A pokud kat mohl soudit, uměla Rozálie kouřit stejně dobře jako Polyxena.

Paní kněžna přirážela rychleji a rychleji proti katově ruce, vlny rozkoše projížděly jejím tělem, chvění vejce je ještě znásobovalo a brzy se roztřásla v mohutném orgasmu.

Tím pominulo kouzlo okamžiku a přestala katovi kouřit, jenom ho rukou dohonila, ale ani to netrvalo dlouho.
„Tak, a teď tedy zbývá už jen zničit vejce,“ řekla paní kněžna smutně při vzpomínce na mnohé rozkoše, o které kvůli tomu přijde.
„Uděláme to zítra,“ rozhodla nakonec a vykázala kata ze svých komnat.

Navigace v seriálu<< Kněžna parádnice – 10 – Rituál lyfemekKněžna parádnice – 12 – Zničení Li Fénina vejce >>
4.7 19 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Denis86

Tohle je asi jeden z posledních dílů a když je poslední tak je skvěle napsaný

Junior

Výborné pokračování. Doufám, že budeš ještě pokračovat. Alespoň by jsme se mohli dozvědět koho Polyxena katovi dohodí.

Linda

Dle mne je to jasné, bude to Ofelie. L.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x