Kněžna parádnice 06 – V archivu

Toto je 6 díl z 12 v seriálu Kněžna parádnice

Další den se knížecí manželé rozhodli, že zjistí něco více o lyfemkách, Li Féninu vejci a jak to spolu souvisí a tak se vydali do archivu na druhé straně zámku.
Do archivu však měly ženy vstup zakázaný a to přesto, že ho vedla přísná paní ředitelka. Kníže však prohlásil, že on je tady kníže a tak tam s ním paní kněžna půjde, raději ať ale volí nějaké decentnější oblečení.
Oblékla si tedy šedý kalhotový kostým a poněkud překvapeně zjistila, že si kníže oblékl docela volné šortky a letní košili, moc se k sobě nehodili.

V zámeckém archivu listovali starými kronikami, kde našli zmínku o Rozáliiné dávné příbuzné Polyxeně a její záchraně katem, ovšem bez žádných pikantních podrobností. Dočetli se pouze, že tehdy býval kat i kovářem a jeden z dávných kovářů byl spojen s magií ohně a vytepal Li Fénino vejce. Nic bližšího se ale o vejci ani o lyfemkách nebo jiných podivných divoženkách nedozvěděli.

„Asi se budeme muset zeptat paní ředitelky, jestli o tom něco neví,“ řekli si.
Jako by ji tím přivolali, na chodbě zaslechli její přísný hlas a pochopili, že se na něco zlobí a že míří k nim do studovny. Nerozuměli, proč se zlobí, ale tón jejího hlasu byl zlověstný a tak kníže, navzdory předchozí odvaze, zpanikařil a schoval kněžnu pod stůl a sám se zasunul židlí co nejvíc ke stolu, aby nebyla vidět.

Paní kněžna byla zklamaná, že po silných řečech o tom, jak se ředitelky nebojí, provede teď tohle.
Pod stolem bylo šero a nebylo to vůbec pohodlné. Nakonec objala jeho nohy a položila mu hlavu na kolena. Přitom ji napadlo, že mu něco provede, takhle ji šupnout pod stůl…
V přítmí pod stolem, s hlavou na jeho kolenou, šátrala rukou po stehnu a pod krátkými kalhotami se snadno dostala až k penisu. Chvíli ho hladila, poté mu vyhrnula nohavici a začala masírovat úd rukou. Pak zkusila něco, co už dlouho chtěla vyzkoušet ale styděla se, v přítmí pod stolem se však odvážila.

Vzala penis do úst a pomalu hýbala hlavou dopředu a dozadu. Občas ho vysunula z pusy úplně, chvíli ho hladila rukou a pak zase pokračovala pusou. To se knížeti velmi líbilo a pomalu přestával vnímat rozčilený hlas paní ředitelky. Ani pořádně nevěděl, kvůli čemu se vlastně rozčiluje, vlastně si ho ani pořádně nevšimla, a on měl najednou úplně jiné zájmy, než se jí na něco ptát.

Když ho Rozálie začala hladit rukou po penise, překvapilo ho to, ale nebránil se, i když to bylo na nezvyklém místě a za neobvyklých okolností. Ještě více byl překvapený, když ho vzala poprvé do pusy, bylo to něco jiného a nového. Jeho penis byl obklopen vlhkým teplem, sevření však nebylo tak těsné a spíše pomalé tempo bylo velmi příjemné.
Kníže si to velmi užíval a v rámci možnosti se snažil alespoň trochu přirážet, moc to však nešlo. Sevření ústy bylo úplně jiné, než byl zvyklý a snad i proto se velmi rychle blížil k vyvrcholení.

Když Rozálie vycítila, že se už už blíží k výstřiku, začala přemýšlet, co má udělat. Byl to její první pokus o orální uspokojení muže a i když byla zvědavá, jaké to je. Ještě si netroufala nechat si to nastříkat do pusy.
Vzpomněla si na nepříjemný pocit zasychajícího semene pod kalhotkami minulé ráno a tak se rozhodla pro odplatu stejnou mincí. Pokračovala proto v honění rukou pod kalhoty, a netrvalo dlouho, než ucítila, že kníže stříká.
Pan kníže byl sice uspokojen, ale byl mírně zklamán tím, že to nedokončila pusou, ale i to, že se o to vůbec pokusila byla vítaná novinka a doufal, že se bude brzo opakovat.

Když se vystříkal, bylo mu trochu trapně za vlhkou skvrnu na kalhotech a i kvůli tomu neměl odvahu oslovit ředitelku, takže když konečně odešla, odešli také manželé z archivu, aniž se něco podstatného dozvěděli.
Po návratu se věnovali svým běžným činnostem až do večera, pan kníže byl uspokojen a tak ani večer nezašel za paní kněžnou. Té to bylo trochu líto, částečně doufala, že ji nějak oplatí zážitek pod stolem, ale poslední dny byly tak nabité mnoha nezvyklými erotickými aktivitami, že i ona potřebovala a uvítala trochu oddychu.

Přesto, že byl pan kníže uspokojen z archivu, pronásledovaly ho sny o lyfemkách.
Ve snu narazil na tři, které ho k sobě lákaly, nakrucovaly se a předváděly. Jako vždy se mu nastavovaly zezadu, ale z dřívějška už věděl, že zmizí jak pára nad hrncem, pokud se pokusí o zásun.
Inspirován dnešním zážitkem jednu z nich obešel a přistoupil k ní zepředu. Lyfemka otevřela ústa a vsála do nich jeho úd, zbylé dvě k nim přistoupily a začaly se střídat, každá si jednou zasunula úd do úst a po ní hned pokračovala další a další.
Takto se střídaly, bylo to pomalé a přerušované, což knížete nejdříve bavilo, pak mu to ale bylo málo, potřeboval trochu zrychlit, jak jeho vzrušení rostlo a rostlo.
Proto chytil právě aktivní lyfemku za hlavu a začal rychleji přirážet, zbylé dvě se v tu chvíli rozesmály a ta, kterou držel, zmizela jako vždy. Druhá lyfemka se chopila jeho údu a zasunula si ho do úst, kníže ji nedočkavě chytil za hlavu, párkrát přirazil ale i ona vzápětí zmizela.
Stejně se mu vedlo i se třetí z nich, takže nakonec zůstal ve snu opět neukojen.

Ve stejné době se přísná ředitelka archívu věnovala sama sobě. Ofélie, tak se jmenovala, byla přísná nejen na ostatní, ale i sama na sebe.
Byla velmi vzdělaná a sečtělá, její vzdělání ji však ovlivnilo poněkud zvláštním směrem. Nevyznávala sice žádnou víru, ale askeze a sebetrýznění středověkých mnichů jí bylo sympatické a tak se začala podle jejich vzoru po večerech mrskat malým bičíkem.
Vždy se svlékla do naha, klekla si a začala se švihat přes záda, boky, zadeček a stehna. Každé švihnutí ji zabolelo, ucítila krátké bodnutí a sykla bolestí. Ale nejen bolestí, také rozkoší, protože bolest ji mírně vzrušovala.
Trpěla potom výčitkami svědomí, že jí její trest přináší potěšení, celý den se tím trápila ale večer se znovu svlékla a mrskala se.

Když se jednou švihala přes boky, trefila se omylem do bradavky, což jí způsobilo mnohem intenzívnější bolest. Začala se tedy trefovat do bradavek cíleně a díky intenzivní bolesti měla konečně pocit, že na to přišla.
Jenže najednou se k bolesti přidalo silné vzrušení, mnohem intenzivnější, než kdy dříve. Aniž věděla co dělá, projela si jednou rukou rozkrokem, což ji způsobilo ohromnou a dosud nepoznanou rozkoš.
Pokračovala v bičování a druhou rukou rychleji a rychleji projížděla v rozkroku. Vsunula do sebe tři prsty, vnímala už jen švihání bičíku, palčivou bolest při jeho dopadu na kůži a rostoucí vzrušení v lůně. Přirážela proti prstům, bičík jí vypadl z ruky a zhroutila se na zem, zmítala se po podlaze s prsty v kundičce, křičela a sténala.
Už nevěděla co dělá, bylo to mnohem silnější než ona a vše skončilo mohutnou křečí orgasmu, po němž vyčerpaně ležela na studené zemi.

Bylo to něco úžasného, dosud nepoznaného a podle ní i zakázaného, takže o to větší následovaly výčitky svědomí. A tak na několik dní vynechala bičování a odolávala pokušení, brzy však podlehla a vrátila se k tomu, protože to bylo silnější než ona. A i dnes podlehla chtíči a v její potemnělé ložnici švihal bičík a do ticha se nesly zvuky bolesti a vzrušení zakončené výkřikem vyvrcholení.

Navigace v seriálu<< Kněžna parádnice 05 – PlesKněžna parádnice – 07 – Zkouška Li Fénina vejce >>
4.1 19 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Pěkná fantasy. Doufám, že se dozvíme něco o těch lyfemkách. No a ředitelka archívu je taky zajímavá osoba. Bude zajímavé sledovat jak se bude příběh dál vyvíjet.

Denis86

Taky jsem docela zvědavý víc na rodinou historii .

Bob Romil

Pod stolem v archívu dobrý, ale bičík bych klidně vynechal 🙂 Jinak dobrý čtení.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x