Kamarádka – alternativní konec

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Kamarádka

Vážení čtenáři,
vaše žádosti o pokračování jsem tak docela nevyslyšel, ale rozhodl jsem se uveřejnit alternativní zakončení příběhu. Tentokráte už bez barmanky, tak snad se bude i tohle líbit.

„Ahoj, měl bys na mě chvilku,“ ozval se v telefonu ubrečený hlas.
Byl pátek večer asi půl desáté a já v telefonu poznal dlouholetou kamarádku Kláru. Byl jsem zrovna venku v hospodě, tak mi to až tolik nevadilo. Bylo rozhodně lepší strávit večer v její přítomnosti, než se ožírat s několika kamarády.
„Ahoj, jasně, co potřebuješ?“
„Nechci být sama…,“ vzlykala, „potřebuju si s někým popovídat…“
„Jasně a kde jsi?“
Řekla mi adresu a já v paměti zapátral, kam bychom mohli vyrazit.
„A chceš si někam sednout? Nebo půjdeme jen na procházku?“
„Asi radši na procházku…“
„Fajn. Tak za deset minut můžu být u tebe, jestli tam počkáš?“
„Počkám, neboj.“
Zaplatil jsem útratu, rychle se rozloučil a vyrazil za Klárkou.

Klárka, tohle oslovení neměla ráda, dalo by se říct, že ho skoro nesnášela. Ani jsem se jí nedivil. Její drobná štíhlá postava, dlouhé světlehnědé vlasy, nádherné modrošedé oči s jiskřičkou, které se téměř vždy smály, a skoro dětský obličej způsobovaly, že jí nikdo nehádal její věk.
Všichni jí tipovali tak čtrnáct let, což ve dvaceti nebylo zrovna nejpříjemnější.
Vzpomínám, jak jsme si z ní v pubertě utahovali. Prsa, která obvykle kluci označují spojením lentilky pod kobercem, bývala častým tématem našich narážek. Naštěstí je Klára vtipná a inteligentní, takže si z toho moc nedělala, nebo to alespoň nedávala moc najevo.
Pravděpodobně kvůli těm vtípkům náš vztah nikdy nepřerostl v něco víc a my zůstali jen kamarády, za to hodně dobrými.
Mohli jsme se jeden druhému se vším svěřit a nebát se nějakého prozrazení nebo odsouzení. Prakticky jsme na sebe věděli všechno a vzájemně si pomáhali s problémy s opačným pohlavím. Byl bych pro ni udělal cokoli, kdyby ve tři v noci zazvonila, že spáchala vraždu, zeptal bych se, jestli potřebuje pomoct s mrtvolou. Ona by pro mne udělala totéž. To všechno se mi honilo hlavou, když jsem za ní pospíchal, nejspíš za to mohl vypitý alkohol.

Když jsem konečně dorazil na smluvené místo, seděla na zídce. Sotva mě zahlédla, seskočila dolů a utíkala ke mně.
Skočila mi kolem krku a uplakanou tvář zabořila do ramene. Jejích čtyřicet kilo i s postelí mě nemohlo porazit. Při svých sto pětaosmdesáti centimetrech a téměř metráku živé váhy to se mnou ani nehnulo.

Vzal jsem ji kolem ramen, jakmile mě pustila z objetí.
„Tak povídej, co se děje,“ vyzval jsem ji.
Místo odpovědi jen sklopila hlavu a vyrazila pomalým šouravým krokem.
„Já jsem tak blbá…“ špitla.
„Ale nejsi,“ snažil jsem se ji uklidnit. „Co se stalo? Někdo ti ublížil? Jestli jo, tak si ho podám.“
„Rozešla jsem se s Kamilem.“
„Za tebe mě to mrzí, ale myslím si, že je to jen dobře, nehodil se k tobě. Vždyť jste spolu ani tak dlouho nebyli, nebo jo?“ odpověděl jsem a poznámku o tom, že jsem jí od začátku říkal, že ten svalovec za to nestojí, jsem raději spolkl.
„To nebyli. Tohle bylo pátý rande…“
„Pátý? A spali jste spolu vůbec?“
Sotva jsem to dořekl, rozbrečela se.
„Co je? Nebreč…,“ uklidňoval jsem ji ve svém náručí.

Tiskla se ke mně. Nakonec se uklidnila. Usadili jsme se na nejbližší lavičce, nadechla se a dala se do povídání.
„Vlastně ani ne. To mělo proběhnout dnes.“
„Aha, tak to se omlouvám, to jsem netušil.“
„To nevadí. Víš, on celou dobu povídal, jak se mu líbím. Jen tak mezi řečí prohlašoval, že má rád mladé masíčko s hlaďoučkou pokožkou… Sice mi to přišlo trochu divný, ale každý má jiný vkus, tak když k tomu mělo dneska dojít, tak jsem si dala extra záležet a upravila se podle jeho přání.“
„A?“
„Probíhalo to celkem normálně. Hezkej večer, dobrý jídlo, trochu vína…,“ ani to nemohla doříct, jak se jí znovu hrnuly slzy do očí.
Vyndal jsem z kapsy papírové kapesníky a něžně jí osušil slzičky.

„Pak jsme se začali svlékat. Nebo spíš já začala s ním. Nechal si ho ode mě vykouřit. Chtěla jsem po něm, aby mě alespoň upozornil, ale on mi to nastříkal rovnou do pusy. Fuj, chutnal pěkně hnusně. Ještě teď to cítím…“
„Hmm, to byl ale hulvát, tohle bych ti já nikdy neudělal.“
„Hele nech toho, tohle jsme si přeci už dávno vyjasnili. Nepůjdeme si někam sednout, ať spláchnu tu hnusnou chuť?“
„A kam? Já tady o ničem slušném nevím.“
„Tak pojď, povedu tě. Za rohem je příjemný bar a touhle dobou tam asi ani nebude moc lidí.“
„Fajn, to zní dobře.“

V baru bylo téměř prázdno. Vyhlédli jsme si zapadlý stůl v rohu a rovnou si u baru objednali dva velké panáky. Sedli jsme si a vrátili se zpět k původnímu tématu našeho hovoru.
Za chvíli cinkly dvě skleničky o stůl.
„Tak šup tam s tím,“ vyzval jsem ji a ťukl do její sklenky.
Obrátili jsme to do sebe na ex.
„Ještě jednou?“ zeptala se servírka od baru.
Přikývl jsem, aniž bych se ptal Klárky.
„Povídej.“

„Pak to přišlo. On svlékal mě a liboval si v tom, jak vypadám. Prohlížel si mě, osahával mne. A nakonec jsme skončili v posteli.“
„A?“ řekl jsem zvědavě.
„Víš, co ten parchant řekl?“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Mezi vzdechy prohlásil, to je nádhera, vypadáš jako moje mladší sestřička…  a pak tomu nasadil korunu. Normálně mě oslovil jejím jménem. Chápeš to? Ten prasák tam byl se mnou a představoval si, že šuká svou sestřičku… A třeba ji doma dokonce klátí a já měla být nějaká náhrada…“
„To snad není možný, takový prase…“ chápavě jsem souhlasil.
„A to není všechno.“
„Ono to mělo ještě nějaké pokračování?“

„Jo, mělo. Shodila jsem ho ze sebe, protože se mi z něj udělalo normálně špatně. A taky jsem mu to řekla. On na to, co si o sobě myslím, že jako jeho ségra nejsem. Že sice vypadám jako holčička, ale kundu, že mám vytahanou jako stará kurva, a že z toho stejně nic neměl.“
„To byl ale debil, buď ráda, že s ním nejsi.“
„Já jsem ráda, ale stejně mě urazilo. Ale já si to nenechala líbit. Řekla jsem mu, že s tou jeho žížalkou to bylo oboustranný,“ při vyprávění prsty naznačila s bídou deset centimetrů a já se nad tím pousmál.
„A pak mi vrazil facku. To už jsem nevydržela, sebrala oblečení a utekla.“

„Kde bydlí, dojdu mu rozbít hubu.“
„Ne to ne, ještě budeš mít problémy… to za to nestojí…“
„Mně to nevadí, pro tebe udělám cokoli…“
„Já vím. A co ty a holky?“ raději přesunula pozornost ke mně.
„Co by, jsem na tom podobně jako ty s klukama, vždyť víš.“
„Nevím. Povídej…“
„Vždycky když si nějakou najdu, tak to skončí ještě před sexem.“
„Jak to?“

Nadechl jsem se, naklopil do sebe panáka.
„To máš tak. Každá říká, že jí na velikosti nezáleží, případně, že má raději větší kousky. Ale jen do chvíle než se svléknu. Jakmile to uvidí, tak se zděsí, začnou couvat, řeknou, že mi to udělají rukou, nebo případně mi ho zkusí vykouřit a tím to pro ně skončí.“
„To seš na tom tak dobře? A to ty holky ani nezkusí?“
„Nezkusí, tvrdí, že se to do nich nevejde. Vždyť to přece víš, z těch několika návštěv plavečáku. Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak si mě tam prohlížíš.“
„No jo. Ale nevím, jak to vypadá připravené k akci.“
„Já ti to přeci nabízím pořád, že to můžeš vyzkoušet. Jen ty se tomu bráníš.“
„Nech toho. Tohle je uzavřená kapitola, jsme kamarádi a myslím, že dobří. Nechtěla bych to zkazit jen kvůli troše potěšení.“
„No dobře.“
„A co si takhle něco pustit? Mají tady jukebox.“
„Klidně. Tak já skočím na bar, objednám nám ještě panáka a rozměním, abych měl drobný na písničky.“
„Tak jo, já si zatím odskočím.“

Položil jsem panáky na stůl a šel k jukeboxu. Chtěl jsem si prohlédnout nabídku, než se Klára vrátí.
Ve chvíli, kdy jsem házel dovnitř drobné, se ke mně přitočila Klárka.
„Vyber si, co chceš,“ vyzval jsem ji.
„Díky,“ řekla a začala zběsile klikat na displeji, „tuhle, tuhle… a tuhle taky… ještě tohle… a jestli pak tady je i… aha, tady to je…“

Jen jsem ji tiše pozoroval a než jsem se nadál, už začaly hrát písničky.
„Tak cos tam vybrala?“ zeptal jsem se a podíval se na obrazovku. „Samý pomalý slaďáky, koukám, že tu budeme sedět a utápět se v lítosti…“
„A co?“
„A nic. Jen jsem komentoval tvůj výběr.“
„Tobě se nelíbí?“
„To neříkám, zrovna tyhle písničky mám docela rád, jen jsem se si myslel, že spíš budeš chtít tu blbou náladu nějak zahnat.“
„Já nemám blbou náladu, jen jsem znechucená od toho debila…“
„Tak to je jiná.“
„A navíc já nehodlám sedět. Jde se tančit.“

Na nic nečekala, hodila do sebe panáka a už se ke mně tiskla.
Objal jsem ji a dali jsme se do ploužení. Nic jiného se tancovat nedalo a navíc po těch čtyřech panácích to s naší stabilitou nebylo nejslavnější.

„No teda,“ ozvala se Klára.
„Co?“
„Co asi. Vždyť ti stojí.“
„A cos čekala, když se ke mně tak tulíš?“
„Hele jdem si radši sednout.“
„Hádám, že ty asi taky nebudeš sedět úplně v suchu,“ rýpl jsem si do ní, když si nervózně poposedla.
„Tsss, to není pravda…“
„To ti nevěřím. To si musím ověřit…“ prohlásil jsem a už jsem ji hladil po stehně.
„Hele nech si toho jo, no tak tam mám trochu vlhko,“ zarazila mě, ale mou ruku neodsunula.
Alkohol působil a řeči o sexu také.

„Aspoň, že to přiznáš. A jak ti to jde s koulema a tágem?“
„Jak to myslíš?“
„Tak,“ odpověděl jsem a kývl směrem ke kulečníkovému stolu.
„Jo tak. Tak tohle moc ne, ale jiná tága a koule… v tom jsem dost dobrá…“

Nechala to vyznít do ticha romantických písniček a oplatila mi to s tou rukou.
„A co ty? Jak se umíš trefit do správné díry?“
„Stačí jen říct. Ale není díra jako díra. Ale taky mám radši jinačí díry, než jsou na tom stole.“

Postupně sunula ruku po mém stehně výš a výš až jí do dlaně vklouzla hlavice mého nabijáku.
Ani já nezahálel a snažil se nenápadně dostat rukou k jejímu klínu. Za okamžik už se má dlaň tiskla proti její štěrbince. Jak sálá horkem a vzrušením jsem cítil i přes látku jejích šortek. Stačil jeden pohled z očí do očí a bylo nám všechno jasné.
V tichosti jsme se zvedli, já hodil na bar peníze za naši útratu a už jsme byli venku.
Chytila mě za ruku a už jsme mířili k ní domů. Osahávání bylo samozřejmostí, které nám pěkně zpříjemnilo cestu.

Odemkla dveře a už jsme byli v bytě. Nadirigovala mě do obýváku a usadila do křesla.
„Jen si skočím do sprchy.“
„A můžu s tebou?“
„To ne, ale můžeš si tam skočit po mně,“ odpověděla s úsměvem a zmizela v koupelně.

Po pár minutách vyšla ven, zahalená v lehkém župánku.
Okamžitě jsem vyskočil a zmizel v koupelně. Už jsem tam měl přichystaný ručník.
Rychlá sprcha a už jsem zabalený v ručníku mířil do ložnice.

Našel jsem ji ležící na posteli a v pokoji svítila malá lampička. Sotva jsem ke Klárce přilehl, už se natahovala, že zhasne.
Uchopil jsem ji něžně za ruku.
„Nech prosím rozsvíceno,“ požádal jsem ji.
„Ale co když se ti nebudu líbit?“
„Neboj, budeš…“

Abych ji o tom přesvědčil, pohladil jsem ji po tváři, políbil ji a rozhrnul župánek. Okamžitě si rukama stydlivě zakryla ňadra.
Pomaloučku jsem odsunul překážející ruce stranou a polaskal ty drobné kopečky. Ztuhlé bradavky čněly do prostoru. Tiše zavzdychala, když jsem si s nimi pohrál.
Stud nahradilo vzrušení. Pokračoval jsem v cestě po jejím těle, jak rukama, tak polibky. Bříško, stehna a čím blíž jsem byl jejímu klínu, tím víc tiskla nohy k sobě. Nechtěla mě tam skoro vůbec pustit.
Konečně se mi povedlo zdolat poslední překážku. Rozevřela nožky a nechala vše na mně.

„A hele…“ vypadlo ze mě.
„Jen to dořekni, chtěl si říct netopýr, že jo? Jsi stejný jako všichni chlapi. Proto jsem nechtěla, abys to viděl.“
Laskání jsem nepřerušil a odpověděl: „Myslíš, že mi to vadí? Tak máš lapličky trošku větší, no a co.“

Vzal jsem jednu po druhé mezi rty a trošku si s nimi pohrál.
„A radši, než to nazývat netopýrem, bych tu nádheru označil za andělská křídla.“
Zvedl jsem hlavu a podíval se jí do obličeje. Ten úsměv stál za to.
Rty vytvarovaly slovo děkuji a pak už se jen poddala mému laskání.

Prsty i ústy jsem dál pokračoval v uspokojování. Nemohl jsem se těch velkých rozkošných rtíků nabažit.
Pečoval jsem vzorně o její mušličku, dokud nedosáhla vrcholu.

„A teď bych se měla postarat já o tebe…“
Převrátila mě na záda a dychtivě se vrhla k mému polotuhému nástroji. Pod její příkladnou péčí brzy stál v plné síle. Chvíli si jej obdivně prohlížela, pokusila se ho vzít do pusinky, ale nepodařilo se. Nadzvedla se a začala opatrně nasedat. Cítil jsem, jak se kundička roztahuje pod mým náporem.
Tím, že sama dosedala, nebyl nikde žádný problém.
Jen jsem si říkal, jestli se do ní vejdu celý, při jejím vzrůstu a mé velikosti. Zavrtěla boky a bylo to.
„Uf,“ vydechla s úlevou, „bože, to je nádhera. Takhle plná jsem ještě nebyla.“

Podložil jsem si hlavu polštářem, abych lépe viděl.
Bylo úžasné vidět, jak v ní střídavě mizím celý a jak mi ho objímají její andělská křídla.
Se žádnou to nebylo takové, byla naprosto perfektní.
„Aahhh… jsi úžasná…“ hekal jsem.
„Oooh… aah…“ vyrážela ze sebe krátké přerývané vzdechy, aniž by mě vzala na vědomí.

V předklonu opřená dlaněmi o mou hruď se divoce nabodávala na mou chloubu. Měla mě naprosto ve své moci a já ani netoužil něčím narušovat její dovádění.
Najednou prudce dosedla, hlasitě vyhekla a celá se roztřásla. Ruce pod ní povolily a zřítila se na mě.
Cukání její prcinky mě přivádělo k šílenství. Snažil jsem se to vydýchat a oddálit, alespoň dokud se nevzpamatuje.
Políbil jsem ji a mezi vzdechy jí pošeptal: „Už budu… ooohhh…“
Reakce žádná. Jen se snad ještě víc nabodla.
„Uuuhh… žžž to nevydržím… ahhh…“

Sotva jsem to dořekl, vyvalil se z mé hadice proud semene a zaléval její lůno.
Opět ji to vystřelilo k vrcholu.

Po chvíli změklý plenitel zbaběle opustil dobyté území a za ním se hnali miliony maličkých bojovníků.
„To byla jízda,“ řekla Klárka, když se uspokojená odvalila vedle na postel.
„To teda, jsi úžasná.“

Sáhla si do rozkroku a nabrala na prsty trochu bílé tekutiny, která stále vytékala ven.
„Jen doufám, že si právě nezadělal na sviště.“
„To se pozná za pár týdnů. A co si takhle to čekání zkrátit dalším pokračováním?“
„Jestli toho seš schopný, tak to beru.“
„Ty si říkala, že to s tágem a koulema umíš, tak se předveď.“

Stačilo, aby ho jen několikrát promnula v ruce a už zase stál připravený k další akci. Tentokrát Klárka jen ležela a s široce roztaženýma nohama a já se jako speleolog nořil do jeskyňky.

Autor

Navigace v seriálu<< Kamarádka
4.6 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Dobrý alternativní konec. O to víc, že mi připomněl mé kamarádství s jistou dívčinou, která také skončilo přesně takhle…. a bylo po kamarádství. Zůstali jsme přáteli, ale už ne tak důvěrnými – holky to holt mají v hlavě jinak.

Kittikit

Oba dily maji moc pekny konec. Jeste by se mohla kamaradka scuchnout s barmankou a … 😉

Bob Romil

Nemůžu zvolit, která verze je lepší, protože obě se mi líbí. O to větší dilema by jsi asi měl ty, když by jsi psal obě verze a vybíral, kterou zveřejníš 🙂

Martin

Nedá se říci nic jiného než naprosto dokonalé . Oba příběhy jsou perfektní , i když tento konec se mi líbí o malinko víc .

Junior

Skvělá varianta předchozí povídky. Těším se na další povídky.

9
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x