Část třetí: Viky ze Šalingradu
Rodiče dívky Pavly jsou na jistém privátním večírku. Říkají si Jane a Honza. Jane už prožila zajímavou příhodu s hostitelkou Sárou, dívka Nikol zase vyprávěla zvláštní příběh. K ní a jejímu příteli Arielovi se teď přidala i Sára a podle všeho se chystají… Nu, co se děje na takovém večírku. Jane s Honzou raději rychle odběhli do prázdné ložnice, ale vzali s sebou i nové hosty, Viky a Viktora.
Honza zabrnkal manželce špičkou prstu přímo na kundičku, Jane už chtěla přikývnout, pomilují se spolu také tady, jen se trochu otočila… A zachytila Vikyin pohled. Mísilo se v něm vzrušení s nervozitou a ustrašeností. Jenom na ni mrkla a ukázala očima na pokoj. Zvedla se z křesla, boty se ani nesnažila hledat. Naklonila se manželovi.
„Pojď vedle, tady bych se nemohla uvolnit.“
Otočila se k Viky, druhá žena stála za ní, třela si nervózně dlaněmi boky.
„Promiň, můžu se zeptat?“
‚Když něco nevíš, zeptej se,‘ proletělo Jane automaticky hlavou, ale místo toho jen klidně odpověděla. „Pojďte s námi, jestli opravdu chcete.“
Viky váhala a podívala se nerozhodně na přítele.
„Honem, pojďte už,“ spíš jen vzdychla Jane, „jinak bude všechno pryč.“
Vběhli do vyhřátého pokoje, Jane ještě rychle vytáhla z dřevěné truhly deky, už to tu dobře znala, vybavila si jen pár obrázků, to úplně stačilo. Tázavě mrkla na Viky, ta jen konečkem prstu ukázala doprava na druhou postel u zdi. Nemělo cenu ji do ničeho nutit, jenom jí rychle hodila deky a zhasla světlo. Nechtěla, aby ztratili všechnu energii, honem se k sobě s Honzou přitulili na levé straně dvoulůžka. Jen zaslechli šustění šatů, pak se rychle otevřely a zavřely dveře.
„Copak je? Něco hledáš?“
„Ne ne, jen dávám na kliku, víš, jak jsi mi říkala…“
„Kalhotky?“
„Jo, gaťky, jakože nerušit.“
Jane se začala usmívat, za chvilku se už pochichtávala.
„Co jsi jí zase namluvila?“ přitiskl si ji manžel k sobě.
„No, že když někdo chce naznačit, že je obsazeno, dá na kliku kalhotky.“
„Hmmm… To je vlastně bezvadný nápad, zavedeme to i doma. Ale navíc mi to připomíná…“
„Copak?“
„Že už jsi tady poslední.“
„Ano?“
„Poslední…“
Leželi na boku proti sobě, Jane vláčně zvedla koleno a přehodila nohu přes Honzu. Vypadalo to jednoduše, ale v úzkých šatech úplně nebylo. Musela si je vyhrnout skoro až nad boky.
„Poslední v kalhotkách,“ zašeptal manžel a obkroužil je významně prstem.
„Možná měla Viky někde náhradní,“ vzdychla Jane.
„Nemyslím, podle toho, co vidím.“
„Ty se díváš?“
„No, ale není skoro nic vidět, jen si spíš představuju.“
„A co si představuješ?“
„Teď? Jak ti hladím zadeček, trochu posouvám ten tenký proužek, laskám ti kundičku…“
„Mhm…“
„A jak se na tebe dívají, jako my na Sáru.“
„Sundej si už ty kalhoty, vlastně, celý se svlékni. Honem, tak, počkej, rozepnu ti knoflík a zip, tak, šup s tím dolů, a trenky, hmmm, ty už ti vysloveně jen vadí, ukaž, aaaachhh…“
Honza si musel košili rozepnout a odhodit sám, manželka měla úplně jiné zájmy. Ale velmi příjemné, kdo by si stěžoval, když mu něžnější polovička laská ocas, líbá, olizuje, hladí, opatrně prohání prsty odzdola nahoru, přitom jazykem masíruje pytlík. A ještě občas mrkne vedle.
Už se trochu rozkoukali, viděli tolik, aby je to dráždilo, Bylo jednoduché poznat, že Viky už nemá ani šaty, že má docela hezká malá ňadra se vztyčenými hroty, že je přítel hladí dlaněmi, tiskne a líbá, že má zakloněnou hlavu a projíždí mužovi prsty vlasy. Byl to obrázek jako na černobílé fotografii, měkké hluboké stíny halily všechny detaily, zbyly jen základní tvary a linie. A pohyb.
Jane se zase přitiskla tváří k Honzovi.
„A oni vidí úplně stejně nás, myslíš, že se dívají?“
„Proč by tady jinak s námi byli. A…“
„Pšššt.“
„Promiň, jsem hrozně vzrušený.“
„Tak nemluv a pojď už.“
Líbali se rty a jazyky, žena vzdychala, muž ji držel za zadek, a tiskl půlky. Srolované kalhotky se ženě otíraly o předrážděnou kundičku.
Honza se přetočil, chytil ženu za boky a konečně stáhl promočené kalhotky. Odkopla je někam pryč. Rozevřela kolena, zvedla zadek a zaklonila hlavu. Vzlykla blahem, když ucítila, jak tvrdý klacek zvolna roztahuje natěšená dvířka. Sama se houpala proti němu, byl pořád hlouběji, už necítila nic jiného, jen, jak její kundička slastně svírá mužův dlouhý úd. Nepamatovala, kdy byla naposledy tak vzrušená, všechno bylo hladké, nikde nic netahalo ani nebolelo. Rozepnul šaty na zádech až k zadku, hladil prsty záda. Občas změnil tempo, vytáhl klacek pomalu až skoro ven a pak prudce zajel dovnitř. Zpomaloval, zrychloval, byl hluboko uvnitř a jen masíroval vnitřek, šukal ji dlouhými přírazy. Kulky dráždily poštěváček. Jane sténala rozkoší, cítila, že by už mohla být. Pro jistotu si ještě opřela hlavu o polštář a dráždila se prsty. Muž do ní bušil, ucítila prsty na zadní dírce, hladily ji a dráždily…
„Úúúúúž…“
Ucítil na klacku křečovité stahy, na okamžik uvažoval, jestli nemá zvolnit, ale nakonec ještě zrychlil, držel ženu za boky, aby mu neutekla, těla o sebe pleskala. Ještě chvilku a stříkal do ní. Manželka se svezla na břicho a pomalu vydechovala. Políbil ji na krk.
„Promiň, bylo to hrozně rychlé.“
„Bylo to hrozně skvělé, uufff, to bylo něco. Počkej ještě ve mně, prosím. Jsem úplně plná. Dosáhneš na kapesníčky? Dala jsem je na stolek. Až… až pak.“
Konečně se jim vrátil sluch, slyšeli vzdechy a další zvuky milování. Nemohli odolat, podívali se doprava. Viky ležela na boku čelem k nim, levé koleno přitažené k tělu. Viktor ji držel za ňadro a zvolna do ní zajížděl. Zpomaloval, úplně zastavil, vytáhl úd ven z rozmrdané štěrbinky. Viky se pomalu otočila na záda a přitáhla kolena k tělu, muž si lehl mezi ně a přitiskl rty na rozdrážděnou kundičku. Odložila mu dlouhé nohy na záda, zaklonila hlavu a zakryla si rukou ústa. Ale pak si hladila prsy, tahala se za bradavky, otočila hlavu k Jane a Honzovi, oči jí jiskřily. Vlnila boky proti mužovým rtům, sténala blahem. Napjala se a hlasitě zavzlykala. Tiskla Viktorovi hlavu, dokud se neuklidnila. Pohladila mu něžně rameno, položil se na záda.
Viky teď poskytovala rozkoš jemu jako on před chvílí jí, rozcuchané vlasy a objevovaly a zase mizely mezi mužovými koleny, slyšeli jen tiché mlaskání. Viktor natáhl pravou nohu, jako by chtěl nabídnou druhé dvojici jasnější pohled. Hladila ho prsty, olizovala od pytlíku až nahoru, vzala si ho do pusy a pomalu sjížděla. Podívala se na druhou dvojici, Jane úplně ucítila na rtech typickou chuť tvrdého mužského nástroje.
Viky přidala prsty a přejížděla klacek, muž jí prsty projížděl vlasy. Hekal, přitiskl si ženinu hlavu do klína a křečovitě přirážel. Počkala, utřela si rty, a mlsně olízla měknoucí žalud.
Obě dvojice se mlčky přitulily k sobě po pokrývku. Jane se ale zavrtěla.
„Šaty…“
Klekla si na postel tváří k Viky a Viktorovi. Honza opatrně přetáhl šaty přes hlavu a složil na stoleček. Pak rozepnul podprsenku. Jane si ji chvíli držela, pak se otočila a schovala se pod deku.
„Nemusejí vidět všechno hned.“
„Máš pravdu, mají se aspoň na co těšit. Přitul se.“
Jane za chvíli uslyšela manželovo spokojené oddechování, ale jí samotné se spát nechtělo, zato…“
Za sebou uslyšela šustění.
„Pšššt, Jane? Nespíš?“
„Ne. Copak?“
Viky opatrně a tiše vyklouzla z pod deky, chviličku nervózně postávala a pak si opatrně sedla na růžek postele, oblečená jen do hlubokých stínů. Jane úplně cítila horko, které z ní sálalo. Klekla si kousek od ní. Zvedla dlaň, měla pocit, že se vzduch mezi nimi změnil ve vodu nebo spíš med, tak těžko jím pronikala. Ještě zaváhala, ale položila měkce dlaň Viky na bok. Žena se zachvěla.
„Copak je?“ opakovala šeptem Jane.
„No, já mám vždycky potom… No prostě…“
„Chuť na další číslo?“
„Chuť ano, ale na něco úplně jiného, spíš k zakousnutí. Takový malý gáblík by bodnul.“
„Gá… Hlad? To mám taky.“
„Přesně, úplně hrozný.“
„V lednici jsou chlebíčky a takové malé pizzy, pekla je holka, fakt dobré.“
„Mhmmm. Mňam. Jdeme. Ach jo, kde mám vohoz… Nevíš, kam jsem ho švihla?“
„Kdepak, vůbec jsme se nedívali, ani trošičku. A černé šaty potmě nenajdeš. Krom toho je nepotřebuješ, já si taky nic neberu.“
„No jo, ale…“
„Chlebíčky, s krásně vláčnou vekou, na ní je jemná pomazánka, stočený plátek šunky se povaluje na sýru, vedle kousek okurky. A petrželky…“
„Úúúúú. Ale…“
„V pohodě, jak chceš. Hele, počkej, támhle je Viktorova košile, šup do ní.“
„Ale ta je teda fakt krátká…“
„Pak je tady pořád ještě první možnost.“
Viky váhala. Jane nakonec prostě sebrala košili, navlékla rukávy ženě na ruce a zapnula pár knoflíčků. Přitom malinko přejela prsty tady i onde.
„To stačí. A už jen…“
„Copak?“
„Něco za ten nápad, ale jak chceš.“
Viky zvedla v šeru hlavu, oči zazářily. Jane se významně prohnula. Druhá žena jí pomalu políbila prsa, levé pravé, pohladila dlaněmi.
„Takto dobré?“
„Ne, ale skvělé. Počkej, nepůjdu sama nahatá, takže taky košile, a zapnout. Prosím.“
Viky se trochu chvěly prsty, ale statečně bojovala s knoflíčky. Pak zvedla oči a usmála se. Jane si přitiskla její dlaň na ňadro. Jen na chvilku.
Potichounku vyběhly z pokoje. Jane se jen otočila, Honza měl otevřené oči a usmíval se. Pomalu zavřela dveře. Na klice visely opravdu titěrné černé kalhotky.
Na pohovce ležela tři propletená nahá těla. Nikol se tiskla k Arielovi, hlavu na jeho prsou, objímal ji jednou rukou. Dívčin krásně kulatý bílý zadek svítil v šeru. Sára ležela u nich, dlaň na mladíkově břiše, jen kousek nad začátkem ochlupení.
Prošly po špičkách kolem, doprava za roh, tiše se zavřely do kuchyňky, rozsvítily jen barovou lampičku.
Jane si konečně Viky trochu prohlédla, vypadala dobře, vláčně, rozcuchané vlasy jí kupodivu slušely víc než upravené mikádo. Ještě jí trochu dotvarovala účes, spíš tedy ještě víc rozcuchala.
„Super, takhle ti to sluší. Fakt“
„Vida. A kde jsou ty…“
„Počkej,“ Jane vzala z linky talířek, otevřela ledničku, narovnala na něj dva chlebíčky a malou pizzu.
„Špica.“
„Počkej, to je pro mě, ty jsi už měla předkrm. Nemáš takový hlad.“
Viky vykulila oči a vyprskla. Pak se začervenala.
„Nečuměli ste, tož jasné. Za to špiclování mi dej ten tác.“
„Tady je, to stálo za mnohem víc.“
Viky se zarazila a zvedla vyčítavě oči. Ale Jane se jen usmála a pohladila jí nahé stehno.
Posadily se ke stolku, Jane ještě naplnila do štíhlých pohárů prosecco a vodu do skleniček. Spokojeně pojídaly.
„Vidíš,“ dodala za chvíli Jane, „právě jsem porušila jedno zdejší pravidlo. ‚Co se stane za zavřenými dveřmi, zůstane za nimi‘.“
„Hmm… To je malér,“ přivřela Viky oči, „a jaký je flastr?“
„Nevím, musela by ho určit porota, takže všichni ostatní.“
„Nádhera, takže třebas pětadvacet, na holou zadnicu?“
„Tolik?“
„No jo. Představ si to, přede všemi sa ohneš na stůl, vyhrneš si šaty a stáhneš gaťky. Ale musíš se ohnout ještě víc, to už víš, že ti vzadu čouhá ven a všichni se naň dívajú. A každý ti jich pár vysází. Plesk, plesk. Nebo jiný flastr. Co takhle hromadné ošukání?“
„Mám dojem, že bys to secco už neměla pít. Ještě jedna sklenička a budu přitom svázaná.“
„To je špicový nápad, budeš přivázaná ke stolu, roztažené nohy. Každý, kdo půjde kolem, ti něco může udělat, něco…“
Jane se na Viky se zájmem podívala. Trochu se jí červenaly tváře a oči nápadně leskly. „No jo,“ klepla Jane Viky do stehna, „ale byly jsme tam obě, takže o tom můžeme mluvit.“
„Hmm, máš asi pravdu. Škoda, už jsem se těšila.“
„Na co z toho?“ zašeptala Jane významně.
„Noooo…“ protáhla Viky a důkladně si Jane prohlížela, přejela prstem přes tvář. Zase mezi bylo takové napětí, jako před chvilku na posteli. Jen se dívaly a vychutnávaly si ho. Viky se usmála a usadila s rukama v klíně.
„Chtěla bys mít přitom zavázaný oči, teda augle?“
Jane se zamyslela. Představila si, jak leží na pohovce nebo dokonce na stole, svázaná, nohy roztažené. Možná by se mohla otočit, ale… Proč by to dělala. Kdosi jí zaváže oči. Cítí na sobě doteky… Všude, na tvářích, rtech, prsou, bříšku, na nohou, a nakonec přímo…
„Červená ti ksichtik.“
Jane zvedla vyčítavě oči, ale Viky ji omluvně poškrábala na ruce.
„Tož jasné, se zavázanýma je to lepší. Jenže… Já bych měla fedry, že mňa tam nechaj a půjdú někam na škopek.“
Na to si připily.
„Máš to na sexlistu, teda na šuklistu?“
Jane zvedla obočí.
„Nemáš? Já jsem si ho začala psát, když… No, když jsem začala nový život. A pomalinku si odškrtávám.“
Jane se usmála: „To je hezký, šuklist. A kde je najednou ten super přízvuk? Jsi z Brna, teda… Promiň, to jsem nechtěla.“
Viky mávla rukou, asi jen náhodou přitom přejela Jane přes nohu.
„Jo, jasně, ze Šalingradu. A občas ráda cancám po našom. Ale hantýruju už jak čuně. Mamka to umí krásně, skoro jí už občas nerozumím. Já si z toho jen dělám legraci, teda čurinu.“
„Čurinu? Ale to je…“
„No jo, a víš, co je to bacan? Schválně.
„Hmm, takové to… Jako na zadek?“ Jane naznačila dlaní pěkné plesknutí.
„Kdepak, to je opak té tvé čuriny, teda…“ Oběma ženám začaly cukat koutky úst, za chvíli se už chechtaly. „Bacan, caban, lofas…“
Viky za chvíli trochu zvážněla.
„Copak je?“
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Jasně, když nevíš, zeptej se, to říkám vždycky.“
„Tak jo. Seš bi?“
„Já? Já ne. Ale Jane asi trochu jo,“ usmála se klidně blondýnka, „Já jsem hodná a věrná ženuška, která vaří, peče, uklízí, pere a šuká jen s manželem. Jane… Nevím, kdo všechno je Jane, to zjišťuju. Ale může si dovolit mnohem víc. Takže teď jsem Jane, tak.“
„To je hezký,“ zašeptala druhá žena, „taky bych chtěla být jen Viky. Co hantýruje po našom. A na všecko dlabe.“
Na to si obě připily dalším pohárkem.
Potichu cvakly dveře, vešla Sára, nenuceně nahá, vláčná a usměvavá. Vyčítavě se podívala na prázdné talířky, ale Jane jí hned nabídla další a naplnila novou skleničku. Přiťukly si. Zakousla do chlebíčku a přivřela blahem oči. Jane si ji pokradmu prohlížela, Sára na ni občas mrkla.
„Škoda, že jste nezůstali s námi. Ale nevadí. Snad jste si to taky trochu užily,“ řekla s plnou pusou.
„Jo jo, ale nemůžeme o tom mluvit, pravidlo zavřených dveří,“ namítla Viky.
„Počkej, co ti Jane všechno napovídala?“
„Moc ne, pravidlo kalhotek na klice, zavřených dveří, poroty a trestu…“
Sára se zájmem zvedla obočí.
„Tak to mě tedy zajímá, hlavně to poslední. Viky, nevěř jí vůbec nic, ona si hrozně vymýšlí.“
„Áaaaha.“
„Ve skutečnosti je tady jen jedno pravidlo, nikdo nikoho do ničeho nenutí a nedělá nic, co by druhému vadilo. Takže když vám to nebude vadit, můžete mi všechno vyprávět. Ale nemusíš.“
„A ty mi teda můžeš říct, kdo ti udělal ty další modřiny,“ přejela Jane Sáře něžně ňadra. Jednu měla z koupelny, ale teď přibyly dvě další.
„Nechceš to zaledovat?“ nabídla se úslužně Viky.
Sára se otřásla.
„Představ si to,“ začala potichu Viky, „kostička ledu si ti blíží k bradavce, díváš se na to, ale nemůžeš s tím nic dělat, jen toužíš, aby se to už stalo. Navíc se ti vzrušením vztyčují, jako by se samy chtěly ledu co nejdřív dotknout.“
„Mhmmm. Teda vy dvě jste se sešly.“
Jane to nedalo a pohladila ženě něžně ňadra. A znovu.
Sára se blaženě opřela, stáhla lokty a lehce se prohnula. Jen tiše vrněla.
„Nikdo by ti neměl dělat modřiny,“ blondýnka jí dál pomalinku hladila vztyčené bradavky, sotva se jich dotýkala, kroužila prsty kolem.
Sára snad mimovolně rozevřela kolena.
„Prosím, pojď vedle, tady je moc světla, moc židlí.“
„A moc lidí,“ zašeptala Viky sama pro sebe se sklopenou hlavou.
„Ne, lidí je tady přesně akorát,“ pousmála se na ni Sára.
Ani nevěděly, jak se na pohovku dostaly, Sára ležela úplně uvolněně, se zakloněnou hlavou pohodlně opřenou o velký červenočerný polštář s motivem New Yorku. Jane ji lehounce hladila, jako před chviličkou v kuchyni, bříšky a špičkami prstů objížděla bradavky, zvolna přiblížila rty a olízla tvrdý čudlíček.
Viky se uvelebila kousek stranou, jen lesk v jejích tmavých očích prozrazoval zaujetí. Podívala se na propletenou dvojici na druhé pohovce kousek od nich.
„Neprobudíme je?“
„Nevím, vlastně je to jedno. To je na tom nejlepší, je to úplně jedno,“ Sára líně natáhla ruku a sevřela Vikyinu dlaň.
Zachvěla se blahem, když jí Janin jazyk obzvláště rafinovaně podráždil prsa. Kolena se rozevřela snad sama, alespoň to tak vypadalo. Položila si dlaň do klína, dvěma prsty projela dychtivě pootevřenou štěrbinku. Namočila si špičky prstů a nechala je Jane olíznout.
Viky to připadalo jako neskutečně pomalý rituál, každý pohyb, gesto, pohlazení, všechno snad mělo nějaký smysl, vlastně jen jeden, mazlit se a vzrušovat.
Jane se naklonila a políbila ležící ženu na rty, dotýkaly se ústy. Pak na krk, ňadra, břicho, ještě trochu níž, Viky cítila, jak se Sářina dlaň napjala. Blondýnka ženě líbala vnitřní strany stehen, teď už široce rozevřených. Sára si zase pohladila klín, dvěma prsty stiskla ze stran poštěváček, vykukoval ven mezi odhrnutými závojíčky.
Jane si klekla mezi Sářina kolena, košili vysoko vyhrnutou, nahý oblý zadek nahoře. Viky na něj fascinovaně hleděla, jak se lehce pohupuje. Blondýnka už projížděla jazykem Sářino rozevřené pohlaví s dlouhými vlhkými laplíčky, odzdola až nahoru, vzala si ho celé do úst, kroužila špičkou kolem poševního vchodu, vnikla hluboko dovnitř. Sára hlasitě vzdychla a přitiskla si volnou rukou světlovlasou hlavu do klína. Koutkem oka zachytila pohyb vedle. Nikol byla vzhůru, ležela na břiše, bradu opřenou o ruce. Ariel ji hladil zezadu mezi nohama, oba fascinovaně sledovali trojici žen.
Sára zavřela oči, na tohle se už nemusela dívat, stačila představa, že ji všichni sledují, jak tam leží nahá s jazykem druhé ženy ve vagíně. Celou ji prostupovalo rostoucí vzrušení, chtěla si ho co nejdéle užít. Naznačila Jane, aby trochu zpomalila. Dráždění se opravdu změnilo, bylo pomalé a rafinované, Jane si brala laplíčky mezi rty a jemně za ně tahala. Ťukla jazykem do klitorisu, Sára se celá zachvěla a zvedla boky. Jane ženě ještě chvilku odkládala orgasmus, vždycky zpomalila a zase zrychlila, aby ji dostala zase kousek výš, ještě výš až úplně na vrchol. Sára vzdychala a naříkala tichým vysokým hlasem. Pevně tiskla Vikyjinu dlaň.
Protáhla se a blaženě se usmála. Pohladila Jane nahý zadek.
„Chceš to oplatit?“ zeptala se mazlivě. Přitáhla blondýnku k sobě, vyhrnula košili a popleskala nahé půlky.
Jane na chviličku zaváhala, úplně ucítila v klíně obratné ženiny prsty. Mrkla na Viky, ta ukázala prosebně očima na dveře s černými kalhotkami na klice. Jen přikývla.
Sára pokrčila rameny, ještě objala Jane a chytla ji pevně dlaněmi za zadek.
„Správně, věnuj se Viky,“ zašeptala ji do ucha, „a i klukům. Nebo se sem jeli jen vyspat?“
Pohladila blondýnce významně kundičku, otočila se k druhé dvojici. Nikol měla roztažené ruce, zadek nahoru a Ariel ji pomalinku mrdal. Sára k nim zvolna kráčela, houpala hezky boky. Klekla si před Nikol, pevně sevřela její štíhlá zápěstí do dlaní a zadívala se dívce do očí. Mladík prudce přirazil, nahá těla pleskla o sebe.
Jane a Viky za sebou tiše zavřely dveře.
Konec třetího dílu.
