MCBP 03 🇨🇿

Asi bych měl začít tím, že se s Hankou žádné pokračování nekonalo. Nevrle mě odbývala při mých neobratných pokusech o flirtování a od Petra jsem věděl, že na tom není o nic lépe. Trápení mi ulehčoval vztah s Mirkou, který se slibně rozvíjel. Problém byl v tom, že jsem i při našem muchlování neustále myslel na Hanku. Mirka to musela vycítit, protože se neustále ujišťovala, jestli ji mám doopravdy rád. Naštěstí nevěděla, jak na tom doopravdy jsem a postupem času mi dovolovala stále víc. To hlavní mi však dovolit nechtěla.
„Ještě ne,“ vzpírala se mému nátlaku s pevně staženými stehny. Doufal jsem, že mi to povede do prázdnin, ale ty se neúprosně blížily a já nikam nepokročil. Doma jsem trávil stále méně času, většinou jsem byl zalezlý u Mirky nebo u Petra, který dokázal celé hodiny mluvit o tom, co se stalo mezi námi a jeho mámou.

V předvečer vysvědčení jsem vyrazil Hance pomoct s malováním. Petr odjel na soustředění, a tak jsem byl povolaný na brigádu. Otevřela mi oblečená ve starém tričku a šortkách, které měly nejlepší časy taky dávno za sebou. Vlasy stažené v culíku ji dělaly mladší, vypadala spíš jako moje spolužačka než jako matka mého nejlepšího kamaráda.
„To je dost, už jsem myslela, že nepřijdeš,“ podala mi na přivítanou kbelík s barvou. „Stačí, když mi ho budeš přidržovat, abych pořád nemusela slézat ze štaflí.“
Práce nám společně odsýpala, Hanka vyzvídala podrobnosti o mém vztahu s Mirkou, zatímco já se snažil ignorovat její štíhlá lýtka, která jsem měl v úrovni očí. „Hotovo,“ zkontrolovala naposledy vymalovaný pokoj. „Počkáme až to uschne, ale asi dobrý“ pochválila se.

Chtěl jsem ještě setřít podlahu, místo toho se mi podařilo na nás zvrhnout kbelík se zbytkem barvy. „Stejně jsem se chtěla osprchovat,“ nedělala z toho problém Hanka. Mokré tričko přilepené ke kůži kopírovalo siluetu jejích ňader, která jsem si tak dobře pamatoval. „Nezírej tak a pojď se radši vysprchovat,“ plácla mě po zadku. Nevěřícně jsem na ni pohlédl. „Přece se nebudeš stydět,“ zasmála se. Najednou byla úplně jiná než poslední dobou a mě napadlo, že to může být tím, že s námi není Petr.

Bez jakýchkoli zábran shodila špinavé oblečení na zem a nahá na mě čekala. Nedokázal jsem od ní odtrhnout oči a proklínal v duchu své vzrušení, které zapříčinilo neodbytnou erekci. Trochu rozpačitě jsem se svlékl a zakryl dlaní ztopořený úd.
„Jen se pochlub,“ odtáhla mi ruku stranou. „Koukám, že se nic nezměnilo,“ cvrnkla do něj pobaveně prstem. „Myslela jsem, že když budeš mít holku, tak tě to přejde,“ povzdechla si. „Kdy jsi naposledy stříkal?“ zeptala se klidně, jako by o nic nešlo.
„Předevčírem,“ přiznal jsem.
„Co s ním?“ zamyslela se. „Takhle ho nemůžeme nechat.“

Než jsem se vzpamatoval, sevřela ho pevně v ruce. „Aspoň u toho mysli na Mirku,“  zašeptala mi do ucha. Trochu bezradně jsem obemkl dlaní ňadro, kterým se ke mně tiskla. Druhou rukou jsem hnětl pevný zadek, odvážně jsem přitom prozkoumával i rýhu mezi staženými půlkami. Zdálo se, že to Hance dělá dobře, protože se každou chvíli ke mně přitiskla a třela se o mě bujným pubickým ochlupením. „Můžeš se vystříkat na mě, stejně musíme do sprchy,“ upozornila mě, když vycítila, že se blížím k vyvrcholení. S úlevou jsem se ocasem přitiskl k jejímu plochému břichu a s chrčením na něj vycákl pořádnou dávku semene.

„A teď umýt,“ odtrhla se ode mě.  Cestou jsem se kochal jejími oblými křivkami. Vmáčkli jsme se společně do sprchového koutu, kde jsme se pod sprchou vzájemně umyli, což mělo za následek mou opětovnou erekci.
„Skoro Mirce závidím,“ zasmála se Hanka při pohledu na můj ztopořený penis. „Pojď do ložnice,“ zašeptala mi do ucha. Poslušně jsem za ní odcupital.

Tentokrát to bylo jiné než posledně. Už jsem se tolik nestyděl a užíval si vášnivé mazlení. Byl jsem vzrušený na nejvyšší míru, nedokázal jsem se nasytit jejího nahého těla. Nedovolila mi pouze to, co jsem chtěl nejvíc. „Nech si to pro Mirku,“ odmítla mě pokaždé. Neustále jsem na ni dorážel a když už jsem ztrácel naději, najednou její odpor povolil. „Nespěchej,“ přidržela mě, když jsem se do ní snažil nemotorně proniknout. Nemohl jsem uvěřit, že se to konečně stane. Pomalu jsem se do ní tlačil žaludem,  přivítalo mě vlhké teplo její roztoužené kundy a já vykřikl dosud nepoznanou slastí. Nejistě jsem k Hance přirazil, s hlasitým výkřikem mi vyšla vstříc boky a mně se náhle zatmělo před očima. Bez rozmyslu jsem se na ní zmítal v šíleném tempu a jenom vzdáleně vnímal její hlasité sténání. Díky nedávnému výstřiku jsem vydržel poměrně dlouho, ale nakonec jsem už nedokázal ovládnout a naplnil jsem ji čerstvou várkou semene. „To nevadí,“ utěšovala mě Hanka. „Vynahradíš mi to později.“

Ukázalo se, že měla pravdu. Když potom spokojeně odpočívala na mé hrudi, pnul jsem se pýchou nad tím, že jsem ji dokázal uspokojit.
„Moc se nekasej, ještě musíš trénovat,“ poznala to na mně.
„S tebou?“ zeptal jsem se.
„Možná,“ připustila.
„Chudák Petr, přišel o to nejlepší.“
„Ani mi ho nepřipomínej,“ zakabonila se.
„Proč?“
„Než odjel, tak… tak se něco stalo,“ povzdechla si.
„Co?“

Zhluboka se nadechla a začala vyprávět.
„Přišel ke mně v noci… bylo horko…myslela jsem, že… že si jenom pomůžeme… třeba rukou,“ třásl se jí hlas. „Jenomže potom… byla jsem rozespalá… najednou byl ve mně… cítila jsem ho v sobě… nedokázala jsem se vzepřít,“ zavřela oči při té vzpomínce.
„Nejhorší na tom bylo, že jsem si to užívala,“ přiznala. „Udělali jsme se společně… vystříkal se do mě… byla jsem plná jeho semene,“ zalykala se vzrušením.

Bylo vzrušující ji poslouchat. Dokonce tak, že se k životu probudil můj unavený kamarád a přihlásil se o slovo. Všimla si toho a převalila se na mě. Pomohla si rukou a pomalu, beze spěchu na mě dosedla. Propnula se v záklonu a vláčně se nabodávala na můj trčící úd. V očích měla nepřítomný výraz, pochopil jsem, že teď není se mnou, ale znovu v  v duchu prožívá soulož s Petrem. Byl jsem tak vybičovaný, že jsem se na ni přetočil a začal divoce přirážet. Zmítala se pode mnou s neartikulovaným sténáním, rozcuchané vlasy jí zakrývaly obličej a jen s obtížemi pode mnou lapala po dechu. Nemohl jsem se udělat, jen s obtížemi jsem ze sebe nakonec vymáčkl posledních pár kapek semene a svalil se na ni.

„Líbilo se ti to?“ odhrnul jsem jí zpocené vlasy z čela a zadíval se jí do očí.
„Tys to nepoznal?“ zasmála se ochraptěle. „Líbilo… a víckrát, neboj,“ políbila mě. „Ta tvoje Mirka neví, o co přichází.“
Tím mi připomněla Mirku. Vzápětí jsem však na ni zapomněl a věnoval se Hance, která si dosyta užívala mé lačné doteky. Znovu jsem si na Mirku vzpomněl až k ránu. Představil jsem si ji na Hančině místě a s úžasem jsem zjistil, že po ní najednou mnohem víc toužím než kdykoli předtím. S výčitkami jsem se vyplížil domů, abych se převlékl.

Vysvědčení dopadlo dobře, na chodbě mě zastavila Mirka a s ruměncem ve tváři mě pozvala na zítra k sobě. „Naši nebudou doma,“ špitla významně.

Zkrátím to, protože tohle není příběh o mně a Mirce, ale o někom, koho budu mít navždy v paměti.
Milování s Mirkou bylo rozpačité, neohrabané, ale přesto hezké. Díky Hance jsem nezklamal a dokonce jsem si zasloužil vyčítavé rýpnutí, kdo mě to takhle naučil. S Petrem jsme se vyhýbali rozhovoru o Hance, jak to šlo a ačkoli jsem měl určité podezření, nikdy jsem nepátral, co se mezi nimi dál odehrává.

Tenhle miniseriál jsem měl rozepsaný několik let, jako spoustu dalších, s kterými si nevím rady. Ačkoli jsem ho přepsal, je na něm vidět určitá naivita, kterou jsem tam úmyslně nechal, protože je vyprávěný z pohledu osmnáctiletého kluka. Odpůrcům incestu se omlouvám, ale v původní verzi byla tahle dějová linka ještě výrazně silnější. Přes určité váhání jsem ji tam zachoval, protože bez ní by ten příběh tak úplně nedával smysl.