Královna vdova 02

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Královna vdova

Uběhlo pár týdnů a po hradě se jak neřízená střela rozletěla zpráva.
„Královna je těhotná… královna je těhotná… královna je těhotná,“ vzrušeně šumělo mezi služebnictvem.

Královna Anna byla skutečně shledána obtěžkanou a otcem byl nade vší pochybnost Helmut ze Slushovitz, panoš Jana Adama Bjelma z Woczi. To již se naštěstí ven nedostalo. Všech žen z fraucimoru, které by to mohly vědět, se královna zbavila a vůbec provedla na svém sídle velké personální změny. Jen zpovědníka Luciuse se nedotkly.

„Tak mi poraď, co teď?“ pozvala ho královna k neformálnímu slyšení ve svém soukromí. „Co ty o tom víš? Ale pravdu!“
„Vím, že je za tím Helmut ze Slushovitz. Jeho bych ale netrestal. Vlastně za nic nemůže…“
„Jakž ne? On mě obtěžkal!“ rozezlila se královna.
„Vaše lůno přijalo jeho sémě jistě dobrovolně, nebo snad bylo tak vykonáno násilím?“ opáčil Lucius.
Královna mlčela. Kdyby přiznala, co vše prováděli a nejen v loži… Třeba stůl v komnatě by mohl vyprávět. Ležela na něm zády, Helmut stál, držel ji za kotníky roztažené nohy a mohutnými přírazy jí plenil klín… Jindy zase o něj byla opřena břichem a Helmut do ní pronikal zezadu, jen jí vyhrnul šaty jak nějaké konkubíně a vzal si ji hrubě a majetnicky. I na podlaze to konali. Celá zrudla při těch necudných vzpomínkách.
„Co tedy radíš?“
„Tvá milost se musí provdat. Za vhodného muže pochopitelně. Dítě bude prohlášeno za vzešlé z manželského lože a vše bude v pořádku.“

Královně se ten nápad nezamlouval, ale chápala, že každá jiná možnost je špatná. Co si může dovolit holka ze vsi, nemůže si dovolit královna. Nemůže porodit pancharta. Vlastně může, ale následky budou nedozírné…
„Když prohlásím, že na mě bylo vykonáno násilí? Od někoho blízkého… třeba od tebe. Stačí ti setnout hlavu, ne?“ usmála se na Lucia.
Ten se ošil.
„No jistě… tak by to bylo možné, protože tvé slovo je nezpochybnitelné, ale prestiž tvého dvora by jaksi utrpěla, když se tu hanobí urozené ženy…“
„Kličkuješ… bojíš se o hlavu, co?“ potměšile si ho královna měřila. „Tak koho si mám vzít?“
„Jediný kandidát je Jan Adam Bjelmo z Woczi. Ten tu byl a také to tedy mohl vykonat.“
„Není málo urozený na můj Majestát?“ zapochybovala královna.
„V současné tíživé situaci je ten nejvhodnější. Je to bohatý šlechtic, zapsán je dobře na Vašem dvoře a jistě vás bude milovat nejen jako královnu, ale především jako ženu.“
„Jako královna vdova už nejsem tak žádána a bude to ještě horší, až můj syn se chopí vlády…“ sarkasticky opáčila královna a s Luciusem začali probírat detaily.

***

Svatba byla velkolepá, hodna velikosti nevěsty. Když i sám kralevic udělil své matce povolení se znovu provdat, nic nebránilo snoubencům ve společné cestě ke štěstí. Svůj sňatek pojali jako obchod. Jan Adam měl zajištěno výhodné a výnosné místo u Královského dvora, ale zároveň nesměl svou ženu opomíjet a vyhýbat se jí. Jejich dítě muselo být vychováváno jako společný plod jejich láskyplného vztahu.

Na druhou stranu, kdo by nemiloval mladou ženu a bývalou královnu? Jan Adam si uvědomoval, že je až ten druhý, ale nabídku přijal. Kdo je skutečným otcem dítěte nevěděl a nikdy se dozvědět nesměl. Společně s ním se do blízkosti královny nastěhoval i panoš Helmut.
Toho si hned vzal Lucius stranou.
„Víme, jak se věci mají! Ty se budeš královně důsledně vyhýbat a rozhodně zapomeň na vše… ty mi rozumíš! Na vše! Ostří katova meče buď ti mementem nejvyšším!“

***

Svazek novomanželů musel být konzumován. Vědělo se, že nevstupují do lože poprvé, ale zvyk je zvyk. Dá se říci, že se do lože těšili. Jan Adam určitě, Anna s jistými rozpaky. Přece jen, povídání necudných příběhů a vlastní milostné konání je rozdíl.

Když Jan Adam nahý vklouzl k Anně pod přikrývku, s potěšením seznal, že i ona je nahá.
Ruka mu hned sjela na prsa, ale Anna ho zarazila.
„Prosím, počkej. Víš, já… nebuď příliš rychlý a raději pomalu a něžně,“ vysvětlovala.
Jan Adam v duchu zaúpěl, má tohle zapotřebí? Na ženu vždy nastoupil, tvrdě ji ošukal a bylo. Jestli se uspokojila nebo ne, moc neřešil. V tom byl dost sobec, ale jemu to přišlo normální. Hlavně, že příjemným způsobem vypustil sémě. Na Annu musel jít tedy jinak.

Dlouho se líbali a vzájemně hladili po těle. Pak se na loži uložili obráceně, Jan Adam jazykem smýčil pičku, zanořil ho do hlubiny otevírající se štěrbiny, sál plátky závojíčku a slízával uvolňované šťávy.

Anna vyhekávala rozkoš působenou jazykem a jen těžko se soustředila na kouření tlustého ocasu. Cucala naběhlý žalud, tepala ho jazykem a olizovala po celé délce, ale do pusy ho pořádně nedostala. Zato se dočkala heknutí a nečekanému výstřiku semene přímo do pusy. Sperma měla v puse poprvé a nyní byla tak zaskočena, že dávku spolkla, aniž si uvědomila, jak to vlastně chutná.
„Promiň,“ ozval se Jan Adam, který byl už tak nadržený, že se neplánovaně udělal.
Anna mu rukou mnula povadající ocas a zcela se poddala dráždění a sténala vzrůstající rozkoší, jak se Jan Adam snažil jí to vynahradit. K orgasmu ji nevylízal, zato už ho všechno bolelo a ocas stále nehodlal vstát pro pokračování milování.

Anna už taky byla mírně nervózní a neuspokojená. Lízáním nevyvrcholila, Jan Adam už ani nemohl dál a jeho ocas, ač dělala co mohla, také nic.
„Tak co bude, drahý? To je všechno?“
„ Promiň… ještě chvilku a zas to půjde,“ huhlal Jan Adam.

Anna tedy čekala a ze zadumání ji vytrhlo radostné funění, jak se mu podařilo povstat své kopí do boje. Raději hned ulehla na záda a roztáhla nohy, aby se dočkala zásunu do roztoužené jeskyňky.
„Áááách… pomaluuuu,“ zasténala, jak tlustý ocas roztáhl pysky.
Jan Adam neposlouchal a tlačil se do ní dál, ještě že Anna byla mokrá a vzrušená, takže to tolik nebolelo. Pochva se jen pomalu otvírala velkému rozměru, který do ní vnikal. Pak dosáhl dna a zůstal chvíli bez hnutí.
„Seš… velký… prosím… pomalu,“ prosila Anna, která byla zcela vyplněná s pocitem rozpolcenosti.
Jan Adam začal zvolna přirážet a Anna hekala a sténala. Postupně se uvolňovala a dělalo jí to dobře. Muž jí jemně okusoval a olizoval prsa a tvrdé bradavky a přidával na tempu přírazů. Po nějaké době z ní náhle vyjel a otočil na břicho. Anna pochopila, šla do kleku a vyšpulila zadek.
Ocas do ní hladce zajel zezadu a nové tření jí přinášelo mžitky před očima.
„Áááánoooo… jee… júúúúúj,“ vyluzovala a cítila blížící se vrchol.

Jan Adam taky přidával na důrazu a pronikal do ní opravdu rázně a hluboko. Pak přirazil naposled a Anna cítila horkost z právě uvolněného semene. Stahovala pochvu a nasávala semeno do dělohy, ovšem nyní bez starostí z následků. Jejich manželství právě bylo zkonzumováno.

***

Helmut se nudil. Královně se musel vyhýbat, ona ho také nevyhledávala a jeho pán pro něj také neměl žádnou práci. A tak se potloukal po hradě a hledal nějakou zábavu.

Jednou zvečera zahlédl sklepnici Marii, jak zachází do sklepa. Obezřetně se rozhlédl, zda ho nikdo nevidí a vypravil se za ní. Slyšel, jak zapaluje voskovici a zachází mezi sudy. Asi pro víno na panský stůl.
Chvíli si dodával odvahy, pak vykročil, zezadu se k ní přitiskl a rukama ji objal a sevřel prsa.
„Bože… seš tak krásná,“ funěl jí roztouženě do ucha.
Marie se strašně ulekla, když ucítila dotyk cizího muže na prsou. Pak poznala, že jde o panoše Helmuta a začala zápasit s ním i sama se sebou.
Dlaně, mnoucí jí prsa, se snažila setřást a vůbec se vymanit ze sevření, ale zároveň cítila i vlnu rozkoše, projíždějící jí od masáže chtivých rukou do hlavy.
„Co děláš? To nejd… pusť mě!“ stále se bránila, ale už jen slovně s rukama zapřenýma o sud. Jednak věděla, že Helmut je silnější a jednak cítila i vlhkost v rozkroku, což ji samotnou vyděsilo i vzrušilo zároveň.

Helmut jí vykasal sukni na záda. Hned jí dlaní přejel přes půlky, pak rukou zajel do klína a cítil vlhkost.
„Ohhh,“ Marie tiše vzdychla pod dotykem a celá tála. Obrana již byla zcela zapomenuta. „Počkej,“ otočila se k němu čelem a Helmut si stáhl nohavice a do prostoru vystřelil jako kost tvrdý ocas.
Marie ho hned sevřela rukou a začala honit. Helmut jí prsty zkoumal bránu rozkoše v hustém porostu klína. Mezi pysky cítil vlhkost a po dva články prstů do ní zajel.
„Oááách… gmmm… úúúh,“ úpěla slastně.

Helmut ji pozvedl za stehno a pak už do ní zatlačil připravený ocas. Hlavice žaludu roztáhla pysky a s mokrým mlasknutím do ní vnikl. Po pár přírazech v ní byl zasunutý až po kořen a hned začal s přírazy.
„Ah… ah… ah,“ Marie tiše vzdychala a se zavřenýma očima vnímala nádherné strojové tření tvrdého ocasu, na kterém cítila každou naběhlou žílu a každý centimetr jeho délky. Tělo jí brzy zaplavil orgasmus, ale na šoustání to nemělo vliv.

Mladý výkonný ocas jí dál raboval mokrou pochvu, ze které tekly potoky šťáv doprovázené slastných hekáním milenců.
Helmut chtěl odhalit její poklady, ale Marie ho zarazila.
„Ne… kdyby… někdo… ah… přišel… božeeee,“ kvílela v dalším orgasmu a stahovala svaly okolo pulzujícího ocasu.
„Prosím… ah… už… musíme… ah… ah… jít,“ sténala a následovalo zrychlení přírazů a proud horkého semene do hlubin pochvy. Bylo to nádherné a Marie byla úplně ušoustaná, ale šťastná. Po tom, co vyprávěly holky v čeledníku, o Helmutovi tajně snila, ale nečekala, že by to s ním někdy zažila ve skutečnosti.

***

Její Milost královna vdova Anna Agnolie Julie Marie z Murzinu a Thetonhofu porodila dceru Juliánu Alžbětu a i novopečený otec zářil jak měsíček. Ne kvůli potomkovi, na němž neměl žádnou zásluhu, ale za úřad, který vykonával na Královském dvoře. Nezdržoval se tedy příliš ve společnosti náladové kynoucí choti a nyní byl rád, že to má za sebou. Nyní se dítěte ujmou služebníci a Anna snad bude zase jako dřív.

Ano, to byla. Po uplynutí určité doby začala po manželovi vyžadovat pravidelné plnění svých manželských povinností. Jan Adam takové touhy neměl, ale své hezké manželce to rád dopřával. Jen s výdrží už na tom nebyl nejlépe a Anna začala uvažovat o možnosti jisté výpomoci. Kdo v jejím okolí má patřičnou výdrž a dovede mlčet? Helmut ze Slushovitz!
Dle jejích zpráv už obtěžkal dvě děvečky a jednu komornou…

Zatím vždy unikl ohlávce manželství, ale to se brzy může změnit. A pozvala si ho ke slyšení.

***

Helmut již zapomněl na varování Luciuse a byl rád, že si na něj Anna vzpomněla. Zdála se mu ještě krásnější a rozkvetlejší svým mateřstvím a Helmuta přijala žhavým polibkem.
„Vím, že sis svou touhu vybíjel na mých poddaných, ale nemohla jsem jinak. Jsem vdaná a tím je řečeno vše. Ctěný manžel mě však zanedbává a má snad raději svůj úřad než mne. Kdo ví? Jsi ochoten ho jako jeho panoš zastoupit?“ svůdně se Anna usmívala.
„Přeješ si mou mužnost nebo i sémě na obtěžkání?“ zeptal se Helmut.
Anna se urazila. Tohle byla rána pod pás a ona cítila, že i tak byla vyslovena a míněna. Přesto si zachovala tvář a nevybuchla.
„Pokud to bereš takto, můžeš jít. Slyšení je skončeno,“ otočil se na patě a zašla do svých komnat. Ze dveří vzápětí vyšla dvorní dáma Hermína a pokynula mu rukou ven.
„Prosím, opusťte ihned předpokoj Její královské Milosti.“

***

Když kralevic Jindřich dospěl a ujal se vladaření, mezi první vyřízené záležitosti bylo odejmutí veškerých zbylých pravomocí své matce, královně vdově a zbavení úřadu Jana Adama Bjelma z Woczi. Vysvětlil to tím, že mají spolu dítě, ať tedy spolu žijí v míru a pokoji, užívají si sami sebe a výnosů svých panství.

Jindřich tak učinil sám, bez rad a doporučení svých rádců, protože Jana Adama neměl rád a matka by se mu do řízení království jenom pletla. Natolik ji znal. Mluvila mu i do výběru vhodné nevěsty a stále mu předhazovala favoritky vyhovující zejména jí. Zkrátka ji od sebe musel odstřihnout.

Když se o tom Anna doslechla, dostala záchvat zuřivosti a kdo mohl, šel jí z cesty. Nakonec se rozhodla Jindřicha navštívit a pohovořit si s ním jako matka se synem.

Velitelem ozbrojené družiny, která měla kočár doprovázet, byl určen panoš Helmut. Rozhodl to sám Jan Adam, protože velitele hradní posádky potřeboval mít u sebe pro jinou činnost.
Královna to přijala souhlasným pokynutím a sotva vyjeli na širokou cestu, přivolala si Helmuta k sobě, aby jel na koni podél kočáru a ona si s ním mohla povídat.
„Noc strávíme u mé přítelkyně. Doufám, že budeš držet stráž před mojí komnatou. Necítím se na jejím hradě dobře. Je ponurý a takový… ehm… neútulný.“
„Jak si Tvá Milost přeje,“ řekl Helmut hlasitě, aby to slyšely i dvě spolucestující dvorní dámy.

***

Hrad Schwammhof byl spíše větším zemanským dvorcem, než hradem, ale na jednu noc to královně stačilo. Žila zde její přítelkyně Adléta, taktéž vdova, která pochovala již čtvrtého manžela, a přitom jí ještě nebylo ani třicet let. Naštěstí to byli vždy muži majetní, takže vdova nikdy nestrádala a hned si hledala dalšího manžela.

„Řeknu ti to tak,“ vykládala kdysi královně. „To jejich chvilkové šup, šup, se dá přetrpět a na opravdovou rozkoš si samozřejmě pořídím někoho schopnějšího. Pokud selže, nebo mě omrzí, zbavím se ho a najdu si jinou hračku… Měla bys to udělat stejně,“ radila Anně, když si stěžovala na neukojené touhy po smrti krále Václava. V jejím postavení to ale nebylo tak jednoduché. Naštěstí se časem objevil Helmut.

***

Večer, dle dohody, zaujal Helmut stráž před komnatami fraucimoru a již skoro vestoje klimbal, když se skoro neznatelně pootevřely dveře a vysunutá ruka ho zlehka zatahala za koženou kazajku. Ulekl se a ruka ho začala tahat dovnitř.
Tam spatřil usmívající se Annu, která zašeptala.
„Hezky mě hlídáš. Teď zasloužíš odměnu,“ vedla si ho do své komnaty a dveře zajistila závorou…

***

… Anna sténala pod strojovými proniky tvrdého ocasu do její nadržené lasturky. Prožila již kolikátý vrchol, ale Helmut byl neúnavný a stále plný síly.

Když mu poskytla polaskání údu ústy, on se jí odměnil vylízáním klína. Nato na ni nalehl a doposud ji projíždí v celé délce ocasu až po kořen. Jeho ocasem je zcela vyplněna a tření a hloubka proniku je přímo omamující. Helmut jí zatím líbá a laská prsa, což je rovněž plné slasti. Manžel Jan Adam měl v tomto mezery a její prsa opomíjel. Helmut jazykem si hrál s tvrdými hroty stojících bradavek, sál je a rukama hnětl její plná prsa.

Náhle se vztyčil do kleku, přitáhl si ji za stehna a rozjel rychlé a hluboké přírazy. Předzvěst jeho vyvrcholení. Nyní ho Anna cítila opravdu hluboko v sobě a bylo to bolestné i plné rozkoše a ona byla naprosto bezbranná jeho divokému ataku. Je jeho konkubínou, leží na zádech a prsa se jí komíhají po hrudi v divokém rytmu přírazů.
„Ah… ah… ah… již… nemohu,“ prosila ho doslova o milost.
„Oááááhhh… uuhhh,“ vydechl Helmut a proudem semene jí plnil lůno.
Ana byla šťastná a opět vyvrcholila v krásném pocitu možnosti založení dalšího života. Helmutovi neřekla, že on je pravým otcem Juliány Alžběty, ale nebránila by se novému obtěžkání. Otcem by opět byl Jan Adam, který ji beztak celkem pravidelně v loži navštěvoval a předešlo by se aféře, jaká hrozila onehdá.
Po splnění milostného úkonu Helmut opět zaujal místo na stráži, kde ovšem během noci trestuhodně usnul.

Vzbudily ho až ráno dvorní dámy, které spatříce zhrouceného chrápajícího strážce, se velmi chichotaly.

***

Na Královském dvoře nastalo hromobití. Královna Anna, rozlícená jak saň, v soukromém slyšení spílala synovi nehezkými výrazy a ten tomu netečně naslouchal. Nemělo cenu matku mírnit, musela se vybouřit.

Když první vlna její zlosti pominula, král ji trpělivě vysvětlil svůj pohled na celou věc.
„Že sis vzala Jana Adama Bjelma z Woczi jsem překousl. Byl sice věrným přítelem mého otce, ale není tě hoden. Nechala ses obtěžkat, aby sis ho pojistila a pak mě požádala o souhlas ke svatbě. Jak průhledné. Víš sama, že ti ponechávám vše, co ti jako královně vdově náleží a nehodlám ti bránit se dvoření nějakého rytíře, ale Jan Adam to není. Jeho úřad jsem dal prověřit. Spravoval ho tak, aby zisk šel do jeho truhlice, ne do mé a takové služebníky já nepotřebuju. Ušel soudu jen proto, že je to tvůj manžel. Co se týče tvých pravomocí, odňal jsem ti jen ty, které prohlašují vůli vládce a to jsem já. Nemůžeme vládnout oba, to snad chápeš. Žij spokojeně na svém panství a do vládnutí se nepleť. Rád ti kdykoliv prokážu úctu jako své matce a královně, ale nechtěj po mě nějaké výhody spojené s vládnutím. Uvidíme se při slavnostní hostině. Slyšení je skončeno.“

***

Přešel čas. Protože král Jindřich neholdoval válkám se sousedy, království jen vzkvétalo. Již dlouho byl mír a lidé odvykali žít stále po ruce s mečem či kopím. Cesty byly poměrně bezpečné, i když o lapky nikdy nouze nebyla. Ale zemská hotovost se je vždy snažila vypátrat a potrestat. Jen jedné tlupě stále nemohla přijít na kobylku…

***

„Zde, pane, to je poslední vůz,“ hlásil muž Janu Adamovi, který přehlížel řadu vozů, které právě vjely na nádvoří.
„Takže kupecká karavana?“
„Ano, pane, cestují z Bavorska,“ kývl muž. „To se králi jistě líbit nebude.“
„Samozřejmě,“ pousmál se Jan Adam. „A o to nám přece jde! Aby se mu to nelíbilo. Kupčíky mu pošleme pěkně pěšky, ať si mu postěžují, že v jeho království byli okradeni.“
A jal se prohlížet vezené zboží. Co mohl upotřebit, nechal uložit do paláce, zbytek dal vyložit v podhradí chudině.

***

„Zase jsi zaškodil králi?“ otázala se Anna celkem zbytečně. „Až na tebe přijdou, popraví tě jako obyčejného lapku.“
„Neboj se. Nikoho nezabíjím. Jen si beru, co mi král odňal a na co mám nárok, když jsem si vzal jeho matku!“
„No dovol! Copak já jsem byla prostředek k získání úřadu královského podmaršálka? To není hezké,“ urazila se Anna.
„Byl to obchod a to dobře víš! To dítě je kdovíkoho a mě si dohnala ke sňatku, abys nebyla označena za děvku. Dobrá. Souhlasil jsem. Ale něco za něco. Manžel královny by měl být přiměřeně obdařen nějakým úřadem. Stalo se. A dnes? Nemám nic a král o mě trousí jaký jsem byl špatný a hrabivý úředník. Nikdo o mé služby nemá zájem. Jsem rytíř, ksakru a ne žádný hospodář, co počítá krávy a ovce.“
Anna mlčela, ale jeho slova bolela. Ano, odcizovali se stále víc. Jan Adam byl uražen ze ztráty úřadu, považoval to za nespravedlivé, a tak okrádal kupecké karavany, aby si přilepšil a zároveň poškodil pověst království, jako bezpečné země.

Annu už nemiloval. Spal s ní, to ano, její zralé tělo doposud vzrušovalo jeho mužství, ale když i s ní král udělal krátký proces, stali se bezvýznamnými, bez vlivu na Královský dvůr.
A to ho velmi hnětlo.
„Navštívíš mě dnes v noci?“ špitla Anna, aby ulomila hrot jeho zlosti.
„Ne!“ odsekl Jan Adam, ale pak se krotil. „Promiň, drahá… ale… necítím se dobře. To zase ty zaražené větry, jak říkal medikus.“

***

Anna ve své komnatě se pomalu svlékala. Odehnala služebné, protože chtěla být sama. Přemítala nad dosavadním životem a hledala, kde udělala chybu?

Náhle se prudce otevřely dveře a v nich stál její muž. Lehce se kymácel a zrak měl zakalený.
„Co tu chceš?“ vyjela na něj.
Jan Adam k jejímu úleku za sebou zavřel dveře na závoru.
„Jsi snad má žena, ne? Pokračuj…“

Anna viděla, že muž je opilý a jako takový nepředvídatelný. Poslechla a pokračovala ve svlékání, ač jí bylo stydno.
Již byla skoro nahá, když muž si stáhl nohavice a v ruce si pohonil tvrdý ocas.
„Co… chceš… dělati?“ zajíkla se Anna.

Jan Adam k ní pokročil a smýkl jí břichem ke stolu, ohnul v pase a žilnatý ocas do ní začal zezadu pomalu vnikat. Docela to bolelo, jak to bylo nasucho. Tlak v klíně se zvyšoval, až mlaskly pysky a závojíčky, jak mezi ně pronikla nalitá hlavice žaludu. Silné tření ocasu o přední stěny naštěstí znamenaly vlhnutí a uvolnění. Prsa jí sevřely jeho dlaně a rytmické přírazy začala Anna doprovázet tlumeným sténáním.
„Ahh… ahh… ahh… ahh… božeeee… anooo.“
Muž si ji bral drsně a majetnicky, jako by byla jeho majetkem, se kterým si může dělat, co se mu zlíbí. Do jisté míry se to Anně líbilo a vzrušovalo ji to. Prudké a hluboké přírazy stále zrychlovaly, až náhle naposledy přirazil a trhavými dávkami ji plnil semenem.

Bylo po všem. Nahá Anna se oblékla do nočního úboru, Jan Adam si použité nářadí uklidil do nohavic a mlčky odešel.

***

„Zrada, pane, jsou tu vojáci, áááh,“ stačil vykřiknout muž, než ho zasáhlo kopí a proklálo mu hruď. Všude ze všech kupeckých vozů se rojili ozbrojenci s královskými erby na pláštích a pobíjeli zaskočené lapky.

Mezi přeživšími zajatci byl i sám Jan Adam. Past sklapla a král mohl být spokojen. Nepříjemné ovšem bylo, že velitelem lupičů byl jeho otčím. Pro světské právo to ovšem nic neznamenalo. Zemští škůdci byli dopadeni a propadli hrdlem. Jan Adam, jako šlechtic, bude sťat, ostatní budou pověšeni. Proti jeho majetku však král nesáhl a vdova, králova matka, poskytla jistou finanční částku královské huti, která začala stavět velkolepý chrám přímo na velkém nádvoří velkoryse přestavovaného královského hradu.

Večer před popravou si Jan Adam vyžádal k hovoru svou manželku. Chtě nechtě poslechla odsouzencovo přání a navštívila ho v komoře u strážnice, nikoli ve smrduté podzemní kobce, kam patřil. Jenže byl šlechtic a ti mají svá privilegia. A pochopitelně peníze. Seděl za stolem, před sebou mísu s vybranými pochoutkami a džbán vína… jeho poslední přání.
„Dopadl jsi, jak jsem tě varovala. Proč chceš se mnou mluvit?“ byla Anna příkrá.
„Nelituji ničeho. Chci jen odpověď na otázku. Kdo je skutečným otcem mé dcery?“
V Anně hrklo. Tohle nečekala. Má nebo nemá mu to říct? Jan Adam má styky a dokáže ledacos. Jistě by ještě odtud dokázal zařídit, aby…
„Lituji, to jméno nedostaneš. Dcera nese tvé jméno, a tak to i zůstane.“
„Ty děvko!“ vykřikl Jan Adam a vyskočil. „S kterým chlapem ses válela jak čubka a nechala si udělat pancharta? A zkazila mi tak život! Proklínám tě a celý váš rod, i krále Václava, rozumíš? Tvůj muž před lety svedl mou snoubenku. Zbavil ji panenství a pak odstranil kamsi do kláštera. Nesnesl, aby kdokoli v jeho okolí měl hezčí a chytřejší dívku, než on sám. Udělal to schválně, sám mi to později přiznal. Neměl jsem možnost, jak se mu pomstít. Že ses pak stala mou ženou už mi nepomohlo, když on je mrtvý. Běž a nech mě v klidu umřít. Objednal jsem si ještě nevěstku, aby mě oblažila. S tebou už nic nechci mít…“

Anna mlčky pokrčila rameny a odešla.
V noci pak ještě běžela služebná s jistou žádostí k mistrovi ostrého meče.

Druhého dne, než na popravčím špalku hlava Jana Adama odpadla od krku, se kat nad ním sklonil a tiše mu zašeptal do ucha. „Otcem tvé dcery je Helmut ze Slushovitz.“

***

Královna Anna zůstala sama. Dalšího manžela už nehledala. Nebylo ani proč. Jana Adama si brala z úplně jiných příčin a z lásky to rozhodně nebylo.

Pro okolí hrála smutnou vdovu a jakmile doba smutku skončila, pozvala si ke slyšení Helmuta, vlastně původce celého jejího osudu.
Před celým dvorem ve velkém sále pak prohlásila.
„Rozhodla jsem ze své vůle povýšit tě na velitele osobní stráže. Za tvou věrnost a oddanost. Můžeš jít,“ a věnovala se dalším žadatelům o slyšení.

***

Královna svým krokem pochopitelně sledovala vlastní prospěch. Ve svém zralém věku se cítila stále více stižena chtíčem a žádostivostí těla. A Helmut byl v tomto směru osvědčeným služebníkem.

„Snad víte, co děláte, má paní,“ děl Lucius, když mu odpověděla na přímý dotaz, co angažováním panoše Helmuta sleduje. „Dbejte však na vlastní ochranu… myslím, aby nezůstal ve vašem… ehm… ctěném klíně.“
Anna se zatvářila, že ví, co má dělat, ale probírat to s ním nebude.

***

Ze své první hlídky Helmut sběhl krátce po odchodu královny do soukromí svých komnat. Jako člen její osobní stráže směl vstoupit do komnat fraucimoru a odtud byl jen krůček do královniny ložnice. Komorná Zuzana byla informována a Helmuta doprovodila až ke své paní.

Sotva osaměli, vrhli se na sebe. Nemělo cenu něco předstírat.
„Jsi nádherná… úžasná,“ funěl Helmut s hlavou zaraženou v její hrudi.
Anna cítila, že je v klíně úplně zmáčená vzrušením i slastí a snažila se zbavit co nejrychleji šatů. Zdařilo se, Anna padla zády na lože, zatímco Helmut zabořil hlavu do jejího klína.
„Anooo… ooooch,“ vzdychala slastně a plně se poddala laskajícím dotykům. Helmut rejdil jazykem po mokrých pyscích, které se rozevíraly a z nitra pochvy vytékaly šťávy rozkoše, které slízáváním vyvolávaly nový příliv. Nebylo na co čekat.
Helmut se pozvedl, nasadil ocas na pysky a přirazil.
„Áááách… úúúúh,“ zavlnila se Anna slastí, jak ocas snadno projel pochvou až na dno. Jeho rozměry a tření o stěny bylo nádherně intenzívní se zesilující rozkoší stoupající ke spalujícímu vrcholu. Helmut ji pozvedl za stehna a rozjel rychlé a hluboké přírazy do mlaskající kundy.
„Ano… ano… ještě… víc… božeee…“ sténala Anna zaplněná rozkoší a stejné pocity zažíval i Helmut, jak ze strojových přírazů, tak i mnutí jejích prsou vlnících se do rytmu přírazů.
„Ano… ooáááách… oooch…“ kvílela Anna a pak jí mozek zatemnil obrovský příliv slasti a rozkoše, že na okamžik jako by ztratila vědomí.


se obezřetně vystříkal stranou a oba milenci se vydýchávali, líbali se a šeptali si něžná slovíčka, která ženy tak rády slyší.

***

V dalších dnech pak měla Anna trochu problém s chůzi a pajdala jak kachna, ale jakmile potíže odezněly, navštívil ji Helmut znovu a takto to probíhalo a ustálilo se na několik dalších let.

Král Jindřich do života matky nezasahoval, naopak rád ji uvítal na svém dvoře, ale bylo jasné, že mu nemůže představit svého služebníka jako partnera. Helmut totiž přebral část povinností po nečekaně zemřelém zpovědníku Luciovi, kterého sklátila jakási horká nemoc a nyní byl královně opravdu nablízku. Vídali se každý den a žili spolu takřka jako ve svazku manželském. Před okolím pochopitelně zachovávali vztah královna a služebník, ale v soukromí si byli téměř rovni, no a v loži měl jistou převahu Helmut. Královna mu ráda byla po vůli kdekoliv se jí zrovna zmocnil a zbožňovala jeho divoké ataky.

***

Uběhlo deset let a královna Anna zemřela. Nedožila se kmetského věku, ale nezemřela nijak nečekaně. Již nějaký čas ji trápily různé neduhy a ani ranhojič jí nebyl schopen pomoci. Odešla pokojně za přítomnosti svých nejbližších služebníků včetně Helmuta.

Král Jindřich odvezl matku k sobě, aby ji uložil v královské hrobce v nově postaveném chrámu. Helmut ze Slushovitz byl velitelem oddílu, který královnino tělo převážel a po splnění svého posledního úkolu usedl na koně a o jeho dalších osudech není nic známo.

Autor

Navigace v seriálu<< Královna vdova 01
5 24 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Trochu delší, ale kam se hrabe Jirásek. Hezké!

Jojin

jojo … úplnej Jan z Rozkecana.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x