Královna vdova 01

Toto je 1 díl z 2 v seriálu Královna vdova

„Vaše Milost se nudí, že?“ odložil zpovědník Lucius knihu a zadíval se upřeně na ženu.
Uznával, že je ve věku „nejlepšího rozpuku“, tělesně i duševně, ani smrt manžela jí zevnějšek nepoznamenala, ale nyní bylo vidět, že strádá. A předčítání zbožných textů zlepšení nálady zjevně nepomáhalo.

Královna Anna odpověděla krátkým pokynutím hlavy a přehnaným zazíváním.

„Vím, čím tvou Milost rozptýlit, ale… ehm… já… jako… prelát…“ zajíkl se Lucius a královna pozdvihla obočí v očekávání… probůh, snad… snad ne něčeho necudného?
„Potřebuješ světskou zábavu, kterou já ti nemohu dát. Nejsem ten pravý.“
„Jako zábavu máš na mysli?“ královnu to začalo zajímat.
„No… ehm… spíše společnost nějakého šlechtice… jako… ehm… na vyprávění rytířských eposů a tak,“ uvažoval Lucius, který by to jistě také svedl, ale královně nemohl přiznat, že i jeho těší světská zábava víc, jak mnišské odříkání.
„Vyprávění eposů je též nudné,“ mínila královna. „Snad jen milostné verše zaujmou, ale jen člověka, jež netrpí samotou. Ty víš, jak to myslím, že?“

Lucius sklopil hlavu a přitakal a královna se pousmála. Vida ho, preláta, jak ví, o čem je řeč. Přesto ji jeho slova zaujala. Proč si opravdu na podobné řeči nepořídit někoho jiného. Lucius se vyzná, ale je přece jen jejím zpovědníkem, pokorným služebníkem a ne přítelem hodným jejího majestátu.
„Nějak to tedy zařiď,“ přikázala mu a odebrala se do svých soukromých komnat, kam nikdo z mužů neměl přístup. Ani prelát.

***

Jan Adam Bjelmo z Woczi byl překvapen příjezdem posla od Královny vdovy.
„Zde, pane, máte zprávu od její Milosti královny Anny. Račte ji převzít,“ přinesl mu ji osobně jeho panoš Helmut ze Slushovitz.
Jan Adam dopis přelétl očima.
„To nepíše královna, ale její zpovědník Lucius. Jménem královny mě žádá, abych přijel a královnu… co? … bavil v jejím smutku… jakožto dobrý přítel jeho zemřelé Královské Milosti… Rozumíš tomu? Já mám bavit královnu a číst jí snad nějaké kodexy, či co… prý bavit v jejím smutku… hmmm.“
„Vy znáte její Milost, královnu Annu?“ zeptal se Helmut zvědavě.
„Viděl jsem ji, ale osobně mi nebyla představena. Václav… ehm… jeho Královská Milost to nestihla a snad ani nechtěla. Táhnou se za námi hříchy mládí a netřeba pak někde při pitce něco prozradit,“ ušklíbl se Jan Adam. „Kdybys, hochu, věděl…“
„Že si tedy na vás vzpomněla?“
„Ona ne. To ten Lucius. Ten mě zná. Až dorazím na hrad, zakroutím mu krkem. A ty pojedeš se mnou! Po poslu pošlu list, že souhlasím a přijedu začátkem měsíce,“ rozhodl Jan Adam a pokynem ruky vykázal Helmuta z komnaty. Chtěl teď být sám a popřemýšlet.

***

Jan Adam byl čtyřicátník, statný urostlý rytíř a v mládí pobočník a přítel tehdy ještě kralevice Václava. Spolu toho zažili. Co poplenili klínů žen i panen, urozených i neurozených, vypili korbelů piva i vína, pobili nepřátel… a provedli i řadu nesdělitelných věcí. Jo, to byly časy. Když se kralevic stal králem, bylo rázem všechno jinak. Václav se oženil, chopil se vlády a na přátelé chtě nechtě, čas již neměl. Jan Adam mu to nezazlíval. Uchýlil se na své panství a žil zde pokojně až do osudného dopisu, který mu zase připomněl minulost.

Královnu Annu viděl jen dvakrát. Tehdy to byla mladá dívka a ani se mu moc nelíbila. Od té doby uplynulo hezkých pár let, porodila králi následníka a jistě už se proměnila v ženu se vším, co k tomu patří. Její krása je prý nesmírná. No co, není jí ani pětadvacet a Jan Adam díky svým zkušenostem věděl, že to je pro ženu ten nejlepší věk. Zvláště pro urozenou, nezatíženou všedními starostmi a těžkou prací. Pojede za ní a zkusí ji nějak… pobavit… ale ten Lucius si to stejně odskáče!

***

„Ee… promiňte… jaksi nečekali jsme, že přijedete dva,“ vyhrkl Lucius, když mu byli představeni dva muži, Jan Adam Bjelmo z Woczi a jeho panoš Helmut ze Slushovitz.
Jan Adam se pousmál. „Drahý Lucie, my dva se přece dobře známe Víš, že nikam nejezdím bez svého panoše.“
„Ale zde jsi přeci na dvoře Její královské Milosti, královny Anny,“ divil se Lucius.
„No právě… Král Václav mě příliš často ke dvoru nezval. Jako bys to nevěděl,“ ušklíbl se Jan Adam. „Co vlastně ode mě žádáš?“
„To je důvěrně,“ špitl Lucius. „Ubytuješ se a pak si o všem pohovoříme. Pojď se mnou. Tvůj panoš se jistě spokojí s čeledníkem.“
Helmut pokrčil rameny a se sedlovým vakem zamířil tam.

Před vchodem seděly dvě holky, přebíraly hrách a hned si ho vyzývavě měřily.
„Koho hledáte, pane?“ dodala si jedna odvahy.
„Jdu se ubytovat. Jmenuji se Helmut a jsem panošem pana Jana Adama. Dnes jsme sem přijeli.“
Dívky se na sebe usmály. Mladý, ztepilý muž se jim hned zalíbil.
„Pojďte, pane, ukážeme vám to uvnitř,“ obě se zvedly.

Zde nastala menší hádka, neboť každá chtěla mít panoše blíže u sebe. Ten je rozsoudil.
„Dobrá. Dnes si ustelu u tebe a zítra zase u… jak se jmenujete?“
„Róza,“ řekla jedna, „Dora,“ nato druhá.
„Tak dnes u Rózy, ano?“

Dívka radostně vypískla a Dora se kysele ušklíbla. Zase bude až ta druhá…

***

„Bavit královnu? Jsem snad nějaký kašpar nebo minesengr? Jsem rytíř!“ Jan Adam stále nechápal důvod své přítomnosti.
„Tohle všechno je pravda, ale královna trvá na… jaksi… zábavě ve světském duchu. A to jí jako její zpovědník nemohu poskytnout,“ trpělivě mu Lucius vysvětloval.
„He, he, ty a nějaké odříkání? Sám rád nadzvedáváš suknice sličným děvám… Co si budem povídat,“ smál se Jan Adam.
„Jenže tohle královně vykládat nemůžu… ty ano,“ řekl Lucius. „Je to žena z masa a kostí, nahlížej na to tak.“
„Mám se s ní bavit o necudnostech? Zbláznil ses?“ bránil se Jan Adam.
„Jistěže ne,“ souhlasil Lucius. „Jen prostě s ní mluv jako… rytíř. Téma už si nějaké najdete. O půl páté je připraveno slyšení. Královna se na tebe těší.“
„Nemysli si. Tohle si spolu ještě vyřídíme!“ procedil mezi zuby Jan Adam.

***

„Áááá… tak tys ten rek co zachránil mému vznešenému manželovi život u Vogastiburku?“ usmála se královna na Jana Adama, když vysekl rytířský hold její velikosti a kráse.
„Ne, bylo to u Wogastisburgu a je to tak dávno. Skoro nikdo už neví, kde to vlastně je,“ opravil ji Jan Adam a na její pokyn usedl zpět do křesla. I královna si sedla.
Pokynem ruky vykázala ven dvorní dámu a když osaměli, řekla: „Lucius ti jistě řekl, proč jsi tu. Byl jsi věrný služebník a přítel mého drahého manžela a často mi o tobě vyprávěl. Ráda bych si vyposlechla vaše dobrodružství, ještě než jsem svého muže potkala. Předčítání zbožných knih i hrdinských eposů mě k smrti nudí a tohle byl ten pravý život, který den co den prožívá každý poddaný, jen já jsem odkázána na čtyři zdi fraucimoru a ostatní požitky nejsou prý hodny mého Majestátu. Můžeš mi vyprávět, jak se říká… něco ze života?“

Jan Adam se ošil.
„Má paní. S Václavem… ee… jeho královskou Milostí jsme prožili dost, ale ne vše je možno… ehm… jaksi nehodí se pro vaše uši.“
„Jde o něco necudného?“ královna se zavrtěla nedočkavostí.
„No… tak nějak. Víte, v době kdy byl Vác… jeho královská Milost svobodna, nežili jsme podle Desatera. Tak je to v každé rytířské družině… pitky, souboje, kuběny, …“ soukal ze sebe.

„A to mě právě zajímá. Věř, že i já vím, jak muži bez žen žijí. Mému manželovi už to nijak neublíží a zůstane to jen mezi námi. Alespoň se trochu pobavím a chci znát, jaký byl můj manžel kvítko,“ řekla zcela nekrálovsky a dodala. „A vynech prosím jeho Královskou Milost a podobně a říkej prostě Václav. Ve vyprávění to lépe zní.“
„S vaším pobavením si nejsem tak docela jist, ale jak si přejete, má královno,“ povzdechl si Jan Adam a dal se do vyprávění…

***

Helmut ze Slushovitz byl sice označován jako panoš Jana Adama, ale ve skutečnosti jím nebyl. Bylo mu už skoro třicet let a na panoše byl starý, ale protože u Jana Adama zůstal ve službě, titul panoše si ponechal a okolí si na to zvyklo. Jan Adam se k němu choval více jako k pobočníku než služebníku, ale jistý odstup tam stále byl. Helmut pocházel ze zchudlého zemanského rodu a jako takový byl Janu Adamovi poddaný. Páni z Woczi byli vždy bohatým a významným rodem i když, pravda, poslední léta rod vymíral. Zejména po meči.

Helmut ze svého postavení vždy vytěžil, co mohl. Pokud stál pánovi po boku, účastnil se hostin a zábavy mezi šlechtou, pokud byl zařazen mezi služebnictvo, užíval si to tam. Děvečky na hradech nikdy nedělaly okolky a ochotně vyhrnovaly suknice, aby si užily mála té zábavy v trudném životě. Nakonec to vypadalo, že žijí šťastnější život, než bohaté panstvo.

V čeledníku se vesele souložilo. Dívky ani chlapci neměli skrupule oddat se šťastným chvilkám a potěšit tělo slastnou rozkoší.
Róza pochopitelně se zmocnila Helmuta a ústy mu dávala najevo, že ona se milovat rozhodně umí. Zasunula si jeho ztopořený ocas do pusy a sála ho a sevřenými rty po něm rytmicky jezdila.
Tuto příjemnou praktiku Helmut sice znal, ovšem jen nemnoho dívek ji umělo a bylo ochotno poskytnout. Osobně zažil, že i některé nevěstky se toho zdráhaly. Ale lízat v klíně se nechaly a kroutily se a sténaly pod dotyky jazyka v bráně lásky.
Róza ho snaživě kouřila a když byl Helmut vydrážděn na nejvyšší míru, roztáhla nohy a nechala ho do sebe vstoupit.

Pronikl do ní hladce, jak byla vlhká a rozdychtěná. Tvrdý silný ocas v ní zmizel až po koule a Helmut hned začal s přírazy. Róza slastně vzdychala, rozhrnula si košilku a nabídla mu k polaskání prsa.
„Ah… vem… vem… si mě… dělej si se mnou… co chceš… ahh… ah,“ sténala a byla celá v transu.
Už dlouho na sobě neměla krásného mladého muže s tak úžasným údem, který jí v klíně dělal peklo a blaho zároveň. Bože, ať ještě vydrží, než i ona dosáhne… oááááách!
Výbuch nevýslovné rozkoše jí projel tělem a Róza hlasitým výkřikem dala najevo svou slast.
V tu chvíli z ní Helmut vyjel a proud semene jí namířil na břicho. Nemínil dívkám dělat problémy a pokud to šlo, vždy se udělal stranou.

Oba se ještě dlouho mazlili a hladili, než v objetí usnuli spánkem spravedlivých.

***

„Ooch… zadrž, Jene, tok svých slov!“ zastavila královna vyprávění. „Již jsem znavena a i poněkud zaskočena líčením vašich dobrodružství. Přesto chci v nich pokračovat. Nyní však ti přeji dobrou noc.“
Jan Adam vyskočil a vysekl královně hlubokou poklonu a ona s pokynutím hlavy opustila komnatu. Muž dopil pohár vína, jak měl vyschlé hrdlo a odešel do své komnaty, kde padl jak podťatý a hned hluboce usnul.

Královna se s pomocí komorné svlékla, ulehla, ale nemohla usnout. To vyprávění ji úplně dostalo. Jan Adam nešetřil necudnostmi a ona místo opovržení cítila vzrušení! Cítila, jak ji ztvrdlé bradavky prsou napínají šaty a také v klíně vnímala příjemné mravenčení a vlhkost. Kdy naposledy to cítila? Při milování s manželem. Ach, to bylo již tak dávno. Náhle ji přemohla lítost a dala se do tichého pláče. V něm i posléze usnula.

***

Ráno se Helmut omýval venku u žlabu svlečený do půl těla a děvečky ho se vzájemným šuškáním okukovaly. Jeho urostlé tělo se stopami zhojených ran svědčilo, že se neohroženě utkal v boji, což mu prestiž v jejich očích ještě zvýšilo. Navíc Róza se svěřila kamarádkám s jeho výkonem v loži a dívky byly plny touhy okusil jeho mužnost.

Jaký maraton ho čeká, naštěstí Helmut netušil. Povolal ho k sobě totiž jeho pán.

***

„Královna si chce udělat projížďku po okolí. Normálně bych s ní jel, jenže po včerejší rozpravě jsem tak unaven, že potřebuju odpočívat. Pojedeš s ní místo mě. Poslal jsem Luciuse, aby o tom královnu zpravil. Nejsem její otrok, aby si se mnou dělala, co chce. Buď to přijme, nebo ať si jede sama,“ řekl Jan Adam zaskočenému Helmutovi.
„Já a královna? Vždyť to ani není možné, abych jel s ní po boku a hovořil…to… to…“ koktal překvapeně.

To už se k nim blížil Lucius.
„Má paní souhlasí, ať tedy jede tvůj panoš. Ráda ho pozná. Ať odhodí stud před její Milostí a bude ji bavit historkami podobnými jako ty včera večer.“
„Tak je to na tobě, Helmute,“ plácl ho Jan Adam po zádech. „Historek z čeledníků máš jistě nepřeberně anebo, jak si připravil o poctivost dceru pána z Kunštátu, tu šilhavou Janu. To je příběh k popukání.“
„Můj pane…“ zrudl nad nepříjemnou vzpomínkou Helmut. Jeho pán ho z toho tenkrát vysekal, ale musel mu slíbit, že svobodné urozené panny už navždy nechá na pokoji. Mohl by totiž přijít o hlavu.

***

Královnu na projížďce doprovázela čtveřice jezdců, kteří nesli její zástavu a byli ozbrojeni meči a kopími. Královna vdova si zasloužila úctu a i po smrti krále stále disponovala jistou mocí. A navíc, byla matkou následníka trůnu, toho času dlícího u markraběte Jindřicha ze Sachsenhausenu, určeného za kralevicova poručníka.
„Co mlčíš?“ prolomila královna ticho.

Jela po boku Helmuta a ozbrojenci si drželi jistý odstup, takže je nemohli slyšet.
„Přemýšlím, Vaše Milosti, jakým příběhem vás pobavit. Jsem jen panoš,“ odvětil Helmut.
Královna se zasmála.
„Říkala mi komorná, žes provedl v čeledníku hotové pozdvižení. Holky prý se hádají, která ti poskytne jistou službu, hi, hi,hi.“
Helmut zrudl.
„No… ehm… to… myslím… jest nějaká mýlka.“
„Ale není. Jsi zkrátka mladý muž se vším všudy. Víš, že nejsem zase o tolik let mladší. Kolik ti je?“
„Dvacet osm, Milosti.“
„No vidíš. Mně bude za měsíc dvacet pět. Jsi starší jen o tři roky. Chci ti dovolit chovat se ke mně důvěrněji.“
„Jakže, Vaše Milosti?“ vyděsil se Helmut.
„Pokud spolu budeme sami, chci abys mi říkal ty a Anno. Připadá mi to hloupé, když jsme skoro stejně staří. Slibuješ?“ zvedla k němu obličej a Helmutovi se zastavilo srdce.

Královna se uměla přetvařovat a nyní nasadila pohled plaché laně. Jak by ji mohl odmítnout.
„Slibuji, Vaše… ee… Anno… Aničko.“
„Bez zdrobnělin! To mohl jen můj vznešený manžel a nyní přidejme trochu do kroku, ať se koně proběhnou, hejáááá,“ a sama prudce vyrazila kupředu.

***

Při cestě zpět Helmut vyprávěl královně některé příběhy opět plné necudností a ta měla co dělat, aby zakryla vzrůstající vzrušení. Helmut ji svou ztepilostí přitahoval a ty řeči… cítila, jak jí po stehnech tečou šťávy, bradavky jí opět tvrdě trčely dopředu a jak se na koni natřásala, třely se o šaty a to jí přinášelo další vlny slasti. Kousala se do rtů a tichounce sténala.
„Je ti dobře?“ podíval se na ní Helmut. když opět sténavě vykvikla.
„Ano. Jen snad zastavme. Musím jít… stranou,“ souhlasila královna a po sesednutí poodešla do houští.

Nikdo tak neviděl, jak si v podřepu vykasala šaty a rukou si vjela do klína. Už to nemohla vydržet. Pysky měla celé nalité a z pochvy jí vytékaly uvolňované šťávy. Prsty zasunuté dovnitř jí přivodily bouřlivý orgasmus, který všemi silami potlačila. Bože, jak je plná chtíče a potřeby mužného objetí!

Helmut poté změnil téma, protože vytušil, co to s královnou dělá a na nádvoří byl milostivě propuštěn.

***

Večer královna strávila opět ve společnosti Jana Adama, ale sama vedla téma hovoru a brzy se omluvila a odešla do svých komnat. Pak si k sobě zavolala komornou Zuzanu.

***

Dle dohody Helmut druhou noc strávil s děvečkou Dorou.
I ta ho nejprve vykouřila, aby si ho následně osedlala, zatímco on se naplno věnoval jejím vnadám. Měla je o něco větší než Róza a vrněla blahem, když jí je mnul a mačkal.
„To… dělej… anoooo… ještě,“ hekala a odsedávala na ocase zaraženým v ní až po koule.
Pochvu měla kupodivu docela těsnou a tlustý ocas ji pořádně utěsnil a tření tak bylo velmi silné.
„Panebože… ooooááááhhh… jo… joo,“ sténala hlasitě.
Cítila, jak se v ní ocas cuká a pak už jen padala stranou, jak ji ze sebe Helmut shodil a proud semene šel mimo její lůno. Naštěstí se stihla odbavit a dosáhnout uspokojení. Další pokračování ale Helmut odmítl. Ač rytíř, i on byl celodenní projížďkou znaven.

***

Dalšího dne odpoledne Helmuta vyhledala komorná Zuzana.
„Má paní tě zve k důvěrnému rozhovoru. Buď večer v hradním šenku u brány. Vyhledám tě.“
„Ale co když mě bude potřebovat můj pán?“ opáčil Helmut.
„Nestarej se. Buď tam, jak jsem řekla!“ řekla Zuzana přísně

***

Zuzana večer Helmuta skutečně vyzvedla a odvedla do komnat fraucimoru.
Jedna místnost byla vybavena jako lázeň. Velká káď byla naplněna teplou vodou s vonnými esencemi květin.
„Svlékni se a prohřej si tělo. Přijdu tě namasírovat,“ řekla Zuzana a Helmut osaměl.

Jen co vlezl do vody, přišly dvě neznámé dívky a začaly ho mýt. Bylo to příjemné. Dívky byly jen v plátěných košilích, sahajícím do půlky stehen a vnady jim skrze plátno prosvítaly. Helmu s nimi laškoval, ale dívky se jen chichotaly, trpělivě mu třely tělo a jak se náhle objevily, zase zmizely.

Pak dovnitř vstoupila Zuzana. Byla nahá a její tělo ztělesňovalo nějakou pohanskou bohyni krásy. Byla štíhlá se správnými proporcemi na hrudi a Helmuta zaplavila vlna chtíče, která mu napružila ocas, který už byl v neklidu během mytí od těch dvou lazebnic.
„Ulehni a poddej se mým dotykům,“ pokynula dívka na dřevěnou desku pokrytou vrstvami ovčích kůží.
„Já… jaksi,“ poukázal Helmut na tvrdý ocas.
Zuzana se usmála, přistoupila k němu, vzala ho do ruky a strojovými tahy ho dovedla k výstřiku. Mlčela při tom a jen se mu dívala do slastí stažené tváře. Vše vykonávala automaticky a mechanicky. Proud semene zachytila do plátěného ručníku a úd dál žmoulala v ruce, dokud nezvadl a byl úplně k nepotřebě.

„Ulehni a poddej se mým dotykům,“ řekla Zuzana podruhé a obkročmo na něj usedla a začala ho masírovat.
„Předstoupíš před mou paní a vykonáš vše, co si bude přát!“ poučovala ho a zesilovala tlak svých paží.
„Áááhh… uhhhh… oooohh,“ funěl Helmut slastí a cítil celkové uvolnění, ač ho naštěstí záda dosud nikdy nebolela.
„Hotovo,“ svezla se mu z těla a zavinula se do velkého kusu plátna.
„Obleč se a vyčkej, až pro tebe někdo přijde. Buď sbohem.“

Sotva si Helmut dopínal opasek s mečem, zjevila se v komnatě dvorní dáma z královnina fraucimoru. Mlčky pokynula, aby ji následoval.

Prošli několika místnosti, až Helmut stanul před královnou Annou. Hned poklekl na koleno a vysekl ji poklonu, jak se na správného rytíře slušelo. Anna se pousmála, propustila dvorní dámu pryč a teprve pak přistoupila k Helmutovi blíž.

„Vstávej, můj milý, cožpak nevíš, jak mě oslovit?“
„Netroufal jsem si, má paní, před tvojí služebnou…“ mínil Helmut.
„Tak je to správné. Nyní vstaň a polib svou královnu,“ pokývala hlavou Anna. „A pamatuj. Vše, co se odehrává v této komnatě, tu také zůstane.“
Helmut tak učinil, ale rty se dotkly tváře jen lehce.
„Oh… skoro nic jsem necítila, ale nebudu tě déle trápit,“ usmála se Anna a zavedla ho do sousední komnaty, která byla její ložnicí. U stolku stála dvě křesla a připravené číše, konvice vína a nějaké jídlo.
„Pojď, popijeme na naše setkání a pak vyslovím své přání, proč jsi tu a podstoupil´s očistu těla od mých služebnic.“
Helmut již tušil, oč královně jde, ale taktně mlčel a nechal ji mluvit. Jen mu tak potvrdila jeho představu.

„Ač královna, jsem jen slabá žena. A jako taková toužím se o někoho opřít. Byl tu můj vznešený manžel, ale již není. Nejsem ve věku, kdy bych se měla uchýlit do kláštera a tam do konce života truchlit a modlit se, jak tvrdí mnozí preláti. Jsem žena se všemi ctnostmi i neřestmi, jako každý jiný člověk. Jako taková mám i hříšné myšlenky, které ovšem není jak naplnit. A odříkat si je je tak nemoudré. A pozor! To říká i Lucius, ač je knězem! Dokud žil můj Václav, byly mé touhy naplněny, avšak nyní… proč mluvit o tom, co není. Mé tělo i mysl mi poručily něco s tím dělat. Obdař mě svou mužností a vezmi mé tělo v milostný plen. Budu ti zcela oddána, jako toužící žena, milostnice a chceš-li i konkubína. Toto setkání nebude nijak zavazující a až odejdeš, zůstane vše zastřeno stínem zapomnění. Jsi ochoten vyslyšet mou prosbu?“

Helmut padl před ní na kolena.
„Přijímám. Já před tvou spanilostí a krásou se klaním. Já služebník jsem tvůj.“

Anna si odložila za paravanem a Helmut na kraji postele na druhé straně, zády k sobě a setkali se až pod pokrývkou, oba nazí.
„Zapomeň, kdo jsem. Jsi můj muž a já tvou ženou,“ zašeptala Anna a jejich rty se setkaly ve vášnivém polibku. Anna se líbat uměla, otevřela ústa a přijala jeho jazyk, stejně jako on její.
Po dlouhém líbání se mu náhle její hlava přesunula do klína. Anna znala i tuto milostnou praktiku. Jeho úd byl v plné erekci. Naběhlý žalud měl temně rudou barvu a tvrdý ocas lemovaly naběhlé žíly. Anna ho sevřela v ruce. Byl horký a cítila, jak v něm tepe krev.
Nakonec vyplázla jazyk, stáhla předkožku, olízla žalud a začala ho cumlat, tepat uzdičku a posléze rytmicky sát.
Helmut hlasitě sténal a vzdychal, což Annu vzrušovalo a přimělo k silnějšímu sání tvrdého ptáka. A opravdu se vyznala. Kouřila ho tak, že ve chvíli před vrcholem ustala a zase se znovu rozjela a stále dokola. Pak už to nešlo zadržet.
Helmutovi zacukalo ve slabinách, pevné sevření rtů zmizelo a celá dávka vyletěla do prázdna.
„Ah… já… já… úúúhh,“ hekl a sledoval jak cákance semene skončily na pokrývce.
Anna mu ho láskyplně a něžně vyhonila do povadnutí a pak přinesla do lože číše na zapití a završení jeho uspokojení.

Helmut věděl, jak se ji odměnit. Stejným způsobem. Zalehl jí hlavou mezi nohy a Anna se oddala dotekům jeho mrštného jazyka. Ten v ní vyvolával výboje slasti a rozkoše. Rozevírala nohy doširoka, aby se dostal opravdu všude a naplno jí mohl polaskat všechna vzrušivá místa.
„Ano… anooo… ooáááhhh,“ tiskla mu hlavu silou do klína.
Když se Helmut dostatečně nabažil její lasturky, vnikl do ní tvrdým ocasem. Šlo to snadno, jak byla Anna rozdychtěná a mokrá.
Helmut hned začal přirážet a líbat ji na prsou.

Po chvíli rychlého přirážení si ji otočil na psí způsob a v této poddané pozici ji projížděl skoro zuřivě. Anna slastně sténala a užívala si to. Měla ráda tento přístup. Obě prsa jí svíral rukama a pleskavě zněly rytmické přírazy o zadek.
„Ano… anooo… jsem jen tvá,“ úpěla ve stoupající rozkoši pod sérií prudkých přírazů. „Ohh… uužž… jooo,“ vyjekla ve vyvrcholení a Helmut z ní vyjel, aby se sám neudělal.

V nové pozici na něm Anna seděla a šťávami pokrytý ocas vyjížděl a mizel v jejím překrvené rozevřené štěrbině. Po stranách roztažených pysků vytékaly potůčky šťávy a odsedy zněly víc a víc mlaskavě.
„Ah… ah… ah,“ hekala a nastavovala mu prsa k polaskání. Helmut mačkal ty skvělé kulaté bochánky chleba a prsty mnul tvrdé bradavky.
„Už… už…“ hekal v předtuše blízkého vyvrcholení.
„Ještě… ne… ještě… chvíli… oh… oh,“ zrychlila Anna odsedy. „Anoo… áááách,“ vykřikla v orgasmu a stahující pochva se plnila dávkou semene, jak právě vyvrcholil i Helmut a oba zalila nádherná slast.

Anna se svalila stranou a prožívala dlouho neprocítěnou rozkoš a uvolňující pocit a jistou bezstarostnost uspokojené ženy. Helmut se opájel jinými pocity, daleko přízemnějšími. Prostě ojel ocasem pěknou mladou ženu, dokonce královnu a zítra zase bude k dispozici jiná kundice.

„Nač myslíš, můj drahý?“ výskala ho Anna něžně ve vlasech.
„Na krásné chvíle s tebou a spalující touhou tě nadále milovat,“ odvětil Helmut.
„A co ti brání?“
„No… ehm… chvíli na obnovení síly… má královno.“
Anna mu sáhla na povadlý ocas a jemně pohonila. „Pravda… naleju nám pohár vína. Je až z Uher a jistě ti rychle vrátí sílu.“

Tak prožili noc plnou vášně a pak noci další a další…

Autor

Navigace v seriáluKrálovna vdova 02 >>
4.8 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Světoznámý historik Shock to opět napsal skvěle!

Talmann

Kam se hrabou učebnice dějepisu a historické romány na Shockova vyprávění. Jen ten rytíř Jan Adam zatím docela utřel…

2
0
Would love your thoughts, please comment.x