Láska v zeleném


Přiznám se bez mučení, že k napsání téhle povídky mě přivedl Shock, jeho povídkou Milující mamina. Připomněl mně tím jednu takovou milující maminu, kterou jsem skutečně poznal během své základní vojenské služby. Některé drobnosti a jména pozměním, ale jinak vše napíšu přesně tak, jak se tato příhoda udála.

Před vojnou jsem se dost angažoval ve Svazarmu, skákal jsem padákem, jezdil jsem jako vedoucí na tábory kde jsem i pomáhal v kuchyni a podnikal ještě mnoho dalších věcí.
Podstatné pro tento příběh je ale to, že jsem ještě před vojnou naučil slušně vařit, proč je to důležité, rychle poznáte.

Narukoval jsem k průzkumné rotě. Byl to tam pěkný záhul, ale to by mně nevadilo, byl jsem mladý, sportovec v kondici a tak jsem vše poměrně snadno stíhal. Co jsem ale nedával, byla všudypřítomná šikana. Stále jsem hledal nějakou možnost, jak se tomu vyhnout a příležitost jsem dostal, když měla proběhnout oslava k výročí založení útvaru.

Lampasáci měli totiž pozváno spoustu důležitých hostů a dva dny před oslavou, dostal praporčík, který vykonával funkci proviantního náčelníka a měl na starosti vézetku (kuchyň a jídelna pro lampasáky) zápal slepého střeva a skončil v nemocnici.
Vypukla šílená panika. Vedení útvaru totiž zjistilo, že kuchaři, kteří absolvovali jen základní kurz a v civilu byli všechno jiné než kuchaři, nejsou naprosto schopni bez nemocného provianťáka uvařit cokoliv přijatelného na tu oslavu a nikoho jiného, kdo by to uměl, se nedařilo sehnat.

To byla moje příležitost. Ohlásil jsem se u náčelníka útvaru a tam mu nabídl, že se o vše postarám a vše zorganizuji. Připravím oslavu, jídlo navařím a klidně je budu i obsluhovat.
Překvapený plukovník mně to ani nechtěl věřit, ale nakonec souhlasil, že to riskne, protože ani jinou možnost nemá.
Ze dne na den jsem byl z vojína dosazen (dočasně) na funkci proviantního náčelníka a ujal se příprav. U náčelníka jsem si vyžádal povolení, aby mně mohla pomáhat moje dobrá kamarádka, cukrářka a když jsem ho dostal, nic nestálo v cestě našemu úspěchu.
Oslava byla velkolepá, jídlo se zadařilo, dorty a zákusky sklidily také obrovský úspěch a tak jsem byl ve funkci dočasně ponechán, než se starý provianťák uzdraví.
Dopadlo to ale jinak. Já těm lampiónům tak podstrojoval, že se v životě tak nenajedli a tak sem byl nakonec ve funkci ponechán trvale.

Na štábu našeho útvaru pracovala v kanceláři jako civilní zaměstnanec paní Věra, urostlá blondýna před čtyřicítkou a s tou jsem byl dennodenně pracovně v kontaktu, až jsme se nakonec skamarádili.
Byla to taková fajn ženská, žádná modelka ale ani ošklivka, vysoká, příjemná, rozumná a rozvedená. Žila sama se synem a zvrat nastal v okamžiku, kdy měl její syn narukovat. S pomocí velení útvaru se jí podařilo dosáhnout toho, že kluk narukuje k našemu útvaru, aby ho měla pod kontrolou, ale zároveň věděla dobře jaká je tam šikana a toho se moc bála, protože kluk byl takový dobrosrdečný moula.
Radila se se mnou, trochu si i poplakala a mě napadlo řešení. Navrhl jsem jí, že by mohla ukecat náčelníka, aby kluka přidělil ke mně na vézetku a já už bych dohlédl, aby se mu nic zlého nestalo.
S návrhem okamžitě a vděčně souhlasila a hned odešla sondovat k náčelníkovi, zda by to bylo možné. Moc se mu do toho nechtělo, tabulky jsou prostě tabulky, ale i já se za to přimlouval a snášel argumenty, až nakonec povolil.
Kluka jsem dostal pod svá křídla a splnil, co jsem jeho matce slíbil. Nebylo to těžké. Byl sice takový jelimánek, ale snažil se, makal, nedělal problémy a tak to fungovalo lépe, než jsem čekal.

Kluka jsem si po přijímači nastěhoval k sobě, aby ho na rotě nešikanovali a protože na vojně má provianťák, kuchař a personál marodky vždy velké slovo a každý si je raději předchází, měl pokoj i její synek.
Jako zoban sice neměl nárok na vycházky, ale to jsem s výkoňákem vždy nějak zařídil a společně jsme chodili k nim domů. Matka byla šťastná a dávala mně to různě najevo. Tedy (zatím) ve vší počestnosti.
Až později, když Věra slavila narozeniny a já zařídil, že dostaneme s klukem volno přes noc, aby ta oslava stála za to, došlo ke zvratu.

Ale popořadě. V sobotu po obědě jsme se s jejím synem Jeníkem vyfikli do vycházkového mundůru a vyrazili k nim domů. Cestou jsme ještě koupili Věře každý kytku a za chvilku jsme stáli u dveří bytu.
Nadšená Věra nás také uvítala ve svátečních šatech, hezky namalovaná a učesaná a hned nás zvala k připravenému pohoštění.
Oslava proběhla skvěle, vypilo se spousta vína, nálada byla výborná a Jeník, poté, co přebral, odešel spát do svého pokoje.

Seděli jsme s Věrou na gauči, popíjeli víno, povídali si a Věra mně znovu děkovala, jak jsem všechno zařídil a o Jeníka se postaral.
V televizi zrovna začal nějaký ten uvědomělý, socialistický seriál, už se ani nepamatuji, co to bylo za škvár, ale Věra navrhla, že vypne televizi a pustíme si nějakou desku.
Proběhlo ještě pár skleniček, Věra vyměnila několik desek, a když se potom z jedné ozval takový pěkný ploužák, navrhla, že si můžeme zatančit.
Byl jsem pro a tak jsme tančili. Tedy tančili, ploužili se a s každou další písničkou se ke mně Věra více tiskla, položila si hlavu na mé rameno a jak se naše tváře letmo dotkly, přeskočila nějaká jiskra a začali jsme se líbat.
Musel jsem si skoro vyvrátit hlavu, protože byla o dobrých pět centimetrů vyšší a navíc měla pantoflíčky s podpatkem a já byl jen v ponožkách, to byl ale nepodstatný detail.

Stále jsme ještě při tom líbání tančili (ploužili) a ona vypadala, jako by ani nechtěla přestat.
Nakonec jsme se ale stejně přesunuli zpátky na gauč, Věra se ke mně přitiskla, opřela si hlavu o mé mužné armádní rameno a chytila mě za ruku.
„Jsem ti moc vděčná Pavle a mám tě ráda,“ zašeptala mě najednou do ucha.
„Taky tě mám rád, Věro, jsi moc hodná a krásná ženská,“ ujistil jsem ji a vlastně jsem to myslel i vážně.
„Ale jdi ty, já přeci nejsem žádná krasavice, víš, že mně na škole říkali žirafa?“
Zasmál jsem se tomu stejně jako ona ale cítil jsem, že ona potřebuje něco víc, chtěla slyšet milá slova, potřebovala ujistit, že o ní někdo stojí, chtěla dávat a dostávat lásku.
Znovu se ke mně přitiskla tváří a pak mě zase líbala.
Na oplátku jsem jí položil ruku nejdříve na bok a pak ji začal hladit po předlouhé noze, od stehna po kotník ale jak jsem měl z práce rozmáčené a popraskané ruce, nepříjemně jsem zadrhával o její punčocháče.
„Počkej,“ přerušila mě, „ já si je sundám.“
Vstala, nadzvedla si šaty, punčocháče si svlékla a pak se zase ke mně přitulila.
„Budu tě škrábat,“ varoval jsem jí.
„Mě to nevadí, mám ráda tvoje ruce,“ ujistila mě s úsměvem a potvrdila to dalším polibkem.

Pokračovali jsme v tulení a hlazení a doteky se stávali stále intimnějšími. Hladil jsem ji po vystrčeném zadečku a ona si zase položila svoji dlaň do mého klína a jemně mě tam hladila.
„Stojí ti,“ konstatovala po chvilce potěšeně.
„Nediv se, stojí, protože mám vedle sebe krásnou ženu, se kterou se líbám a mazlím,“ kontroval jsem a tím jí na tváři vyloudil široký úsměv.
„Je mi s tebou moc hezky,“ zašeptala mezi polibky. „Budeš na mě hodný?“ zeptala se s naléhavostí v hlase a když jsem ji ujistil že ano, tak mně pošeptala do ucha: „ Můžeš si se mnou dělat co budeš chtít, úplně všechno,“ ještě dodala.

Na to jsem jí už neodpověděl, jen ji k sobě ještě více přitiskl a pohladil ji po prsou. Měla na sobě v té době módní svetřík z umělých vláken, která kousala a každou chvilku zapraskala protivně výbojem statické elektřiny.
Nám to ale tehdy nevadilo a já vklouzl rukou pod něj a hladil jí prsa přes bavlněnou podprsenku. Věra mě zase volnou rukou rozepnula knoflíky erární bundokošile a čechrala mě chlupy na hrudi.
Penis mě už tou dobou stál v pozoru jak pionýr pod rudou vlajkou a Věrce zase tuhnula prsa a pod látkou jsem cítil zduřelé bradavky.
Věra se mně pokoušela rozepnout poklopec ale nějak se jí to v té schoulené poloze a jednou rukou nedařilo, takže jsem to udělal sám a ona hned na to vsunula ruku pod trenýrky a laskala moje kopí.
Nechtěl jsem ji o nic připravit a tak jsem jí zapátral rukou pod sukní a lehce ji hladil přes kalhotky v rozkroku.
„Nepůjdeme do ložnice,“ navrhla Věra po chvilce.
Samozřejmě jsem neprotestoval a tak jsme se tam přesunuli.

Hned jak zavřela dveře, si Věra přetáhla přes hlavu svetr, zahodila sukni, svlékla podprsenku a kalhotky a nedočkavě čekala, až se já zbavím zbytků mého oblečení.
Potom se ke mně pevně přitiskla, až se jí můj penis opřel do rozkroku. Pevně mě objala a líbala.
Nějak jsme se v tom objetí dostali až na kraj postele a pak rovnou na ni.
Líbali jsme se a vzájemně se laskali, Věra mě ho držela dost náruživě, ale já nezůstal moc pozadu a prstem jí projížděl štěrbinu rozkroku. Tehdy ještě nebylo běžné, že se ženy vyholovaly, ale Věra byla naštěstí pravá blondýnka a měla mezi nohama jen takové jemné, krátké chloupky, které ničemu nepřekážely.
Mazlil jsem jí tam až vzdychala, ruku mi celou zmáčela a když jsem jí zastrčil prst dovnitř, slastně zasténala a doširoka roztáhla krásná stehna, aby měla moje ruka dost místa.
Převalil jsem ji na záda, abych ji mohl současně líbat prsa a sát bradavky a to na ni působilo tak, že se až začala třást.
„To je krásné,“ vzdychala. „Nepřestávej,“ žadonila naléhavě.
Samozřejmě jsem nepřestal, naopak, jemně jsem jí kousal bradavky, pronikal prstem do jejího kalichu rozkoše a masíroval poštěváček, až se vzrušením celá tetelila.

Když se dole krásně otevřela, využil jsem toho, přidal dovnitř další prst a brzy ji přivedl k bouřlivému orgasmu, při kterém jí horká šťáva z vagíny téměř tryskala proudem.
„Počkej, teď já,“ řekla, když orgasmus odezněl. „Chci, aby ti také bylo tak krásně,“ a vzala si ho do pusy.
Tehdy jsem to ještě nevěděl, ale to co s ním předváděla, byl vlastně můj úplně první, hluboký orál, který jsem zažil.
Chvilku si s ním hrála jako s lízátkem, aby si ho vzápětí pustila hluboko do krku a u toho mě ještě rukou krásně mazlila varlata. Není divu, že jsem nedokázal dlouho odolávat.
Cítil jsem, že se blíží výstřik a varoval jsem ji. Vůbec jí to ale nevadilo, nechala si ho v puse, dokud se kompletně nevystříkal, doslova ho vysála do poslední kapičky a teprve pak ho se spokojeným výrazem pustila.
To byl vlastně už druhý unikát. Poprvé mě žena vykouřila až do konce a vše spolykala. Bylo to velice příjemné a vzrušující.

Oba jsme měli po té akci vyprahlo a tak Věrka zašla do obýváku pro skleničky s vínem. Oba jsme pak leželi opření o zadní pelest, spokojeně odpočívali a popíjeli.
„Budeš se se mnou ještě milovat,“ zaprosila, když jsme odložili skleničky.
Místo odpovědi jsem se jí překulil mezi nohy a začal ji laskat jazykem.
„Přesně tohle jsem myslela,“ prohlásila spokojeně a blaženě se protáhla.
Dlouze a pomalu jsem jí projížděl štěrbinku od zadečku až na poštěváček, špičkou jsem jí lechtal zadní dírku a poštěváček jemně tiskl mezi zuby.
Když jsem jí lechtal zadeček, tak se smála a když jsem jí zastrčil jazyk do skulinky a kousal poštěváček, tak zase sténala a ještě mě povzbuzovala.
„To je nádhera, ještě, ještě mi to tam dělej,“ žadonila a tiskla mě rukama hlavu do klína, dokud se podruhé neudělala.
Druhý orgasmus neměla tak bouřlivý ale zase byl delší, snad půl minuty se pode mnou svíjela, než se spokojeným výrazem ve tváři odpadla.

„Takhle hezky mně to ještě nikdo neudělal a hlavně si to už dlouho dělám jen sama,“ dodala smutně.
„Myslíš, že se ti ještě postaví, aby si mohl do mě, moc bych ho tam chtěla,“ zaprosila.
„Myslím že ano, když mu trochu pomůžeš rukou a hezky požádáš vzrušujícím slovníkem, tak se to určitě povede,“ ujistil jsem ji.
Jak jsem to dořekl, už ho držela v ruce.
„A jaký vzrušující slovník myslíš?“ vyzvídala.
„Takový, co používá sprostá slova, ta co se nemají říkat na veřejnosti ale co se pěkně hodí v našem případě,“ radil jsem jí a byl zvědav, co z ní vypadne.
„Tak já to zkusím,“ souhlasila docela ochotně. “Když říkáš, že to pomůže, tak já se budu snažit.“
Mazlila mě rukou a do toho povídala.
„Tak ty můj milej čůráku, postav se ještě prosím, chtěla bych tě do své kundy, moc bych si přála, aby mě s tebou Pavel ještě dlouho a tvrdě mrdal a pořádně mi ji vystříkal. Mám tě honit, kouřit nebo chceš raději mezi kozy?“ ptala se ho a dávala mu pusy na žalud.
Znělo to sice trochu dětinsky ale fungovalo to, ocas se začal stavět, tvrdnout a Věra ho ještě povzbuzovala.

Když dosáhla svého, zvedla ke mně tvář. „Pavle, mohla bych jít na tebe?“
„Klidně,“ souhlasil jsem a tak se Věra na mě posadila a začala pomalu a pravidelně přirážet.
Držel jsem ji při tom za bradavky a užíval si to.
Po chvilce změnila polohu a otočila se ke mně zády, předklonila se, opřela o moje kotníky a tak jsem měl nádherný výhled na její přirážející zadek a kundičku, ve které mizel můj ocas.
Naposledy změnila polohu, když mě požádala, abych jí to udělal zezadu a za okamžik poté co jsem jí vyhověl, začala vzrušeně vykřikovat.
„Ještě, ještě, hlouběji, víc, mrdej do mě, šukej mě, ty můj ďáble,“
Zrychlil jsem, ale pak jsem ho musel na okamžik vyndat, abych se neudělal.
Využila toho, lehla si na záda, roztáhla nohy a zatím co čekala, až do ní zase vstoupím, dělala si to rukou.
Pak jsem ho znovu nasadil a bušil do ní jako o život a ona mě zase povzbuzovala.
„Ještě, ještě, už budu, už budu,“ a začala se pode mnou celá kroutit.
„Vystříkej se do mě miláčku,“ žadonila a nakonec jsme se udělali společně. Naštěstí, už bych to déle nevydržel.
Když vzrušení opadlo a srovnali jsme dech, schoulila se ke mně a za pár vteřin usnula.

Ráno jsem se probudil první a s pořádnou erekcí.
Věra spala, nohy rozhozené a tak jsem jí trochu poškádlil mušličku jazykem, pak do ní vstoupil a jemně přirážel.
Zavrtěla se.
„Áaach, to je nádherné probuzení,“ zašeptala ale ani neotevřela oči. „Udělej si to, jak sám budeš chtít, na mě se neohlížej, já jsem po včerejšku úplně spokojená,“ zašeptala ještě.
Pomalu a něžně jsem se do ní udělal ale pak jsem zaslechl od Jeníkova pokoje nějaký šramot a tak jsem se rychle oblékl a lehl si v obýváku na gauč, jako že jsem spal tam. Tak tak jsem to stihl a Jeník přišel do obýváku.
Zatřásl mě rukou a povídal: „Pavle, nemusíš na mě brát žádné ohledy, já vím, že jsi spal s mámou a vůbec mně to nevadí, jsem rád, že zase po dlouhé době někoho má.“

Za pár minut přišla z ložnice i Věra a Jeník to nějak podobně řekl i jí.
„Mami, nemusíte se s Pavlem přede mnou schovávat, přeju vám to a jsem rád.“
Věra z toho byla ze začátku v rozpacích ale pak se vzpamatovala, pohladila Jeníka po hlavě a usmála se.
„Díky, Jeníku, jsem ráda, že to tak bereš.“
Rychle jsme se ještě společně nasnídali a s Jeníkem vyrazili zpátky do kasína. Ještě mě cestou znovu ujišťoval, že je to v pohodě a tak mně docela spadl kámen ze srdce.

No a jak to celé dopadlo? Až do konce vojny jsem s Věrou prakticky žil, chodil jsem za ní skoro obden a na víkendy u ní zůstával. Postupně jsme se spolu nádherně sladili a sex s ní byl naprosto úžasný. Netrpěla žádnými předsudky, byla ochotna vyzkoušet cokoliv.
Užívali jsme si fisting, občas anál, svazování, prostě všechno co nás napadlo a já se do ní brzy skutečně zamiloval.
Když se přiblížil civil a na metru zbývalo už jen několik políček, dokonce jsem uvažoval, že s ní zůstanu.
Navrhnul jsem jí to a ona překvapivě odmítla. Řekl jsem jí, že jsem měl za to, že mě miluje a ona odpověděla že ano, že mě moc miluje a právě proto mě musí odmítnout.
Věkový rozdíl je moc velký a i když to dnes není tak znát, za pár let už by to bylo zcela jinak. Poděkovala mi za krásné chvilky, ale že si mě k sobě nemůže připoutat. Můžeme zůstat přátelé a pokud za ní přijedu a bude stále sama, můžeme být i milenci ale teď mám odjet domů a žít si svůj vlastní život.

Dopadlo to, jak řekla, zůstali jsme přátelé a já ji občas ještě několik let navštěvoval a vždy jsme skončili v posteli.
Později si našla hodného chlapa, za kterého se vdala, a od té doby jsme si už jen občas zavolali nebo si dali společně kafe a zavzpomínali. Naše přátelství vydrželo až do doby, před pár lety, kdy Věra zemřela a já j na pohřbu dal poslední sbohem a poslední, vzdušný polibek.

S Jeníkem jsme stále kamarádi, nejméně jednou za rok se sejdeme na pokec, zavzpomínáme na léta vojenská a na Věrku a pak se zase vracíme do svých životů a ke svým rodinám

4.8 63 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Hezká povídka. Bonus je, žes dostal inspiraci z mé tvorby 🙂

filuta

Hezká povídka. Je vidět, že autor vycházel ze znalosti prostředí vojny. , příběhy z vojenského prostředí psali i jiní autoři.

Junior

On to autor napsal v úvodu povídky, že ho inspiroval.

filuta

, omlouvám se. Měl sem si pořádně přečíst úvod Clarkovy povídky.

Junior

Výborná povídka. Tohle jsem sice nezažil, ale kamarád to měl trochu jinak ten si vzal dceru jedné civilní zaměstnankyně.

Denis86

Paráda

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x