Vánoce na horách

Přítelkyně mi byla nevěrná. To se holt stává a není na tom nic pozoruhodného, kdyby to neudělala s mým starším bráchou. Nevěděla že mám po domě kvůli případným zlodějům rozmístěny skryté kamery a když mi v práci pípl mobil, že kamera zaznamenala pohyb, hned jsem si pustil záznam.
V obýváku na gauči seděla Jitka s roztaženýma nohama a brácha klečel na zemi a vylizoval jí pekáč. Pak mu ho Jitka vyhulila a rozdali si to hezky zezadu.

O co jí šlo, jsem se dozvěděl, když jsem to na ní doma vybalil. Řekla, že málo vydělávám, nejsem ambiciózní, zatímco Olda chystá nějakej velkej projekt. V práci za to povýší a poletí s ní pak na dovolenou snů a s ním jí rozhodně bude líp.

Jestli bylo, jsem se už nedozvěděl. Díky kamarádovi, kterej znal bráchova šéfa, jsem to Oldovi v práci polepil, číslo Jitky jsem si vymazal z telefonu. Na blížící se Vánoce jsem si zajednal pobyt na jedné horské chalupě a doufal, že to tam přežiju s normálníma lidma a třeba se tam najde taky nějakej samotnej trouba a smolař, jako já.

***

Na chalupě bylo dost seniorů, pár mladejch párů, z nichž jeden mi krátil noci hlučným a vášnivým sexem a jedna osamocená matka s asi osmiletou holčinou.
Ta jednoho před chalupou postavila velkýho sněhuláka. Sněhu bylo dost a tenhle se jí velmi povedl. Kuchař z hotelu jí dokonce půjčil hrnec na hlavu a přidal velkou mrkev a správce přispěl kusy uhlí na knoflíky a oči.

Druhý den jsem ráno překvapeně koukal, jak neznámý vandal přes noc sněhuláka zlikvidoval.
Bylo mi holky líto, a tak jsem hned po snídani vyšel ven shlédnout dílo zkázy a zkusit vše napravit.
Plácal jsem se s obnovou výtvoru, když dorazila na místo i holčička.
„Dobrý den, pane. Vy ho opravujete?“
„Viděl jsem, že ti ho někdo poničil.“
„S mamkou jsem to viděli už ráno z pokoje. Můžu vám pomoct?“
„Budu rád. Vždyť je to tvůj sněhulák. Jak se jmenuješ a kde máš maminku?“ zajímalo mě.
„Říkají mi Bára, ale jsem Barbora a mamka někam telefonuje, ale ví, že jsem šla ven… Hele, už mám hlavu,“ vítězně ke mně valila sněhovou kouli.

Společným úsilím jsme obnovili sněžného muže a rozloučili jsme se. Bára mazala do chaty, já na procházku, aby mi vyhládlo před obědem.

***

Seděl jsem v jídelně, když kolem mě šla Bára s matkou.
„Ahoj, pane,“ pozdravila mě vesele, zato žena na mě hodila rozpačitý úsměv.
„Ahoj, Báro,“ odvětil jsem.
„Promiňte,“ žena něco dceři šeptem přikazovala.

U stolu bylo vidět, jak o něčem diskutují a po obědě se u mě zastavila.
„Nezlobte se, nevěděla jsem, že se znáte. Za toho sněhuláka děkuju. Moc jí to ráno mrzelo a plakala. Já… mám moc práce, a tak jsem ráda, že jí s tím někdo pomohl.“
„To je v pořádku. Já mám času dost a kdybyste měly nějaký program, rád se k vám přidám. Jsem tu osamocený a Bára překypuje aktivitou.“
Žena se pousmála. „No právě. Bára chce sáňkovat a já na tom neseděla už… no, odmala vlastně. A teď se skoro bojím, jak to dopadne.“
„Já myslím, že dobře. Já jsem na tom stejně a jestli dovolíte, pojedeme na sáňkařskou dráhu, kde mají sáňky pro tři a sjedeme to hromadně.“
„Ale to se nehodí, abyste, pane… pane…“
„Žatecký, Petr Žatecký, promiňte, že jsem se hned nepředstavil,“ podal jsem jí ruku.
„Gábina Krouhalová,“ stiskla mi ji a pak ruku přebrala Bára a taky mi ji stiskla.
„Bára Krouhalová.“
„Já vím. My už se známe. Nabízím mamince jet s vámi na saních a ona se bojí,“ pousmál jsem se.
„Ty jsi tu také přes Vánoce?“ zajímalo Báru.
„Jo. A jinak mi říkej Petře, ano?“
Gábina zase začala protestovat, ale nakonec souhlasila, že pojedeme sáňkovat všichni tři.

Odpoledne jsme si báječně užili. Vyváleli jsme se ve sněhu opravdu důkladně a já zase cítil co to je, svírat v ruce ženské tělo, byť nabalené v zimní bundě. To ve chvílích, když jsem Gábině pomáhal vstávat ze závějí.
Na večeři jsme šli už jako staří známí a já si mohl přesednout k nim ke stolu, což bylo Bářiným přáním.

V noci jsem se věnoval oblíbené ruční kratochvíli s ocasem, poslouchal odvedle divokou mrdačku a představoval si, jak asi vypadá nahá Gábina? Byla to pěkná štíhlá třicítka, trochu smutná osudem rozvedené matky, ale když se odpoledne smála, ještě víc zkrásněla. Krátký sestřih vlasů jí ubíral pár roků, že chvílema vypadala jak holčička. Prsa teda zrovna nic moc, ale to mi nevadilo. Šukat ji, bych si dovedl představit.

***

Další dny jsme se sbližovali víc a víc. Vánoce na chatě nebyly jako doma, ale personál uchystal vše, stromek, večeři i drobné dárečky.
Já dva dny předtím bleskově zajistil i stavebnici Lego pro mladou slečnu a stříbrný řetízek se zavěšeným ornamentem pro Gábinu.
Ten jsem měl původně pro Jitku, ale teď se to velmi hodilo a ani nevím, jakou šťastnou náhodou se mi krabička dostala do zavazadla…
Obě z toho byly úplně vedle a já pocítil na puse polibek od Báry a na tváři od Gábiny.
Bára mě vůbec brala jako člena rodiny a už dva dny jsem jí před spaním musel číst nebo vyprávět pohádku, zatímco Gábina seděla v křesle a mlčky nás poslouchala.

Když Bára usnula, ještě chvíli jsme si povídali, než jsem odešel k sobě. Tak jsem se dozvěděl, že Gábina je rozvedená už pět let a malá, že se na otce, který o ní ani nemá zájem, nepamatuje a doslova se vrhá na každýho chlapa, který se kolem nich mihne.
„Přesně jako na tebe,“ řekla tak nějak posmutněle.

***

Skončil Štědrý večer a já šel s holkama na pokoj, Báře zase povědět pohádku. Tiskla si k sobě dárky a oči jí tak zářily radostí, že jsem ani nepostřehl, že Gábininy jsou naopak zalité slzami.
Začal jsem vyprávět vymyšlenou pohádku, splétal děj, co mě zrovna napadlo a Gábina se mezitím sprchovala. Pak vyšla ven oblečená v šatech, které jsem na ní ještě neviděl a byla i nalíčená.
Věnovala mi úsměv a sedla si do křesla, nohu přes nohu.

Dopověděl jsem pohádku, Bára se stulila do klubíčka a za chvíli pravidelně oddechovala.
„Vypadáš nádherně,“ vydechl jsem a očima sjížděl její tvary a snažil se proniknout zrakem dál, než na stehně končící okraj šatů.
„Vzala jsem si pár kousků. Nevěděla jsem, jak to tu chodí a nakonec se bála, že je neužiju.“
„To teď… kvůli mně?“ ujišťoval jsem se jaksi zbytečně.
„Ta holka na tobě úplně visí,“ pronesla Gábina tiše. „Myslím, že si zasloužíš odměnu. Můžeme jít k tobě?“
„A Bára?“
„Neboj. Jak zabere, spí jako dudek,“ odvětila Gábina a vstala.

Odvedla si mě na můj pokoj a sotva jsme dovřeli dveře, otočila klíčem a pak se na mě přitiskla a jazykem mi vjela hluboko do pusy.
Nezbylo mi než její příjemný útok opětovat a během líbání jsme se vzájemně svlékali a padli na postel. Pod šaty měla krásné erotické prádélko a ocas se začal hlásit o svá práva.

Když ho osvobodila z trenek, nasunula se na něj rty a poskytla mi nádhernou, vášnivou kuřbu. To ovládala skvěle. Cumlala a olizovala žalud, laskala uzdičku a jezdila po něm, až jí hlava lítala sem a tam.
Pak ho zase honila rukou a lízala mi koule a líbala ho u kořene.
„Budu… stříkat,“ varoval jsem ji.
„Ano… chci to… stříkej,“ zrychlila honění a kouření do maxima a pak už jí cákance semene postříkaly prsa a břicho. Gábina zářila uspokojením, stáhla si kalhotky i potřísněnou podprsenku a nabrala si semeno na prst a ochutnala s lascívním vystrčením jazýčku.
„Ty seš ale mrška.“
„Hlavně, žes neřekl mrcha. To bys mě urazil,“ usmála se, lehla si na záda a roztáhla nohy.

Bylo mi jasné, co chce. V polibcích jsem jí klesal po těle, polaskal malá prsíčka, kterým dominovaly kapličky tvrdých bradavek a posunul se ke klínu, porostlém tmavými chloupky. V rýze štěrbiny vystupovaly plátky závojíčků a po doteku jazyka se uvolnil vodopád šťávy, který jsem slízával za doprovodu slastného vzdychání.
„Ano… ano… božeeee,“ a rukou na hlavě si mě dál silou tlačila do klína.
Kmital jsem jazykem, kam jsem dosáhl a nevynechal ani klitoris, kdy Gábina silně vykřikla slastí a zatahala mě za vlasy, až to zabolelo.
„Už… udělej mi to!“ sykla a znělo to jako příkaz.

Pronikl jsem do ní až po kořen na první příraz. Sevřelo mě teplo a vlhko dlouho nešoustané pochvy. Gábina šťastně vydechla a šla hned naproti mým přírazům. Byla to krásná jízda. Krásně mi masírovala čuráka a sama si přicházela na svý. Vzepřený na loktech jsem se s ní líbal na ústa, na prsa a užíval si zase po delší době sex.
„Ne… smíš… do… mě,“ vyhekávala, když jsem jí sjížděl prudkými a stále rychlejšími přírazy.
Vyjel jsem z ní a přetočil ji na břicho. Hned vyšpulila zadek.
„Plesk,“ dlaní jsem ji ocejchoval, roztáhl jí půlky od sebe a zarazil ptáka do mokré rozmrdané kundičky.
Anál mě sice lákal, ale nechtěl jsem ji plašit. Třeba na to není.
Přírazy ocasu zezadu v ní probudily skrytou vášeň, že mě hlasitě povzbuzovala, šla mi naproti a svíjela se rozkoší. Prsa jsem jí celá bolestivě pomačkal, jak si ale sama přála.
„Jo… tahej je… ještě… mrdej mě… oooch… víc… už… budůůůů,“ ječela a pak jsem z ní v poslední vteřině vyjel a pocákal jí zadeček.

Ona sama padla na břicho a vydechovala svůj vrchol. Byli jsme úplně na hadry.
„To bylo něco,“ usmála se na mě unaveně, když jsme se uvelebili ve vzájemném objetí.
„Můžem si to zopakovat,“ ujistil jsem ji, ač jsem o své další erekci nebyl plně přesvědčen.
„A co s námi bude dál?“ otázala se s otazníky v očích a nyní vážně.
„Nevím… já… nikoho nemám… jestli ty a Bára budete chtít… můžeme se vídat,“ soukal jsem ze sebe.

„Mám tě rád,“ políbil jsem ji.
„Já tebe taky,“ opětovala polibek a pak jí hlava sjela k mému klínu a ústa se ujala znovuoživování mrtvoly.
Po delší době uspěla, ale se slovy: „Už mě bolí sanice,“ jí to dalo opravdu fušku.
Ocas mi sice tvrdě stál, ale sám jsem také neměl moc chuti na zásun.
Gábina si na mě nasedla a řídila si to sama. Naštěstí.
Jen jsem uvolněně ležel, ona na mě hopsala a já jí mnul už tak dost omačkané kozičky. Bylo to příjemné, ale už ne tak divoké.
Abych se vystříkal, musel jsem ji dostat pod sebe a sérií hlubokých prudkým přírazů vyvrcholit.
Dnešní třetí dávku semene jsem jí vypustil na stehna a pak jsem usnul jako dřevo.

***

Ráno jsem byl v posteli sám. Nahý na rozválené posteli.

Sprcha mě probudila a když jsem nakráčel do jídelny, holky už tam seděly, usměvavé a spokojené. Políbil jsem Gábinu na rty a hned poté Bára dostala ode mě pusu, až radostně vypískla.
Pobyt končil za pár dní a my si je plně užili, ve dne na sněhu, v noci v posteli.
„Ty mě ztaháš,“ vrněla mi Gábina spokojeně náručí, když jsme se vždy vášnivě a divoce pomilovali.
Dokonce i do zadečku mě pustila, ač se tomu bránila, ale poté, co jsem se do ní dostal a pomalými přírazy jí projížděl střeva, pronesla, že se jí to docela líbí a semeno jsem mohl vypouštět tam.
Někdy mi ho napodruhé jen vykouřila, což mi stačilo.

***

V den odjezdu však zmizela s Bárou z hotelu brzo ráno, aniž se rozloučila.
„Máte tu dopis, pane Žatecký,“ předal mi recepční obálku a tiše dodal: „Od paní Krouhalové.“

Bylo to moc hezké, než aby to mohlo být skutečné po celý život. Promiň, že ti to nejsem schopna říct do očí. Neudržela bych pláč, protože tě… miluju. Bára vedle mě brečí a chce zpět toho báječného taťku. Nechtěla jsem tě už nikdy vidět, ale jestli si na nás vzpomeneš… 605 478 222. Gábina.“

Četl jsem to stokrát za celou cestu domů a věděl jsem, co musím udělat. Nejlépe ještě dnes. Hned!

4.9 90 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Tomas

Tolko romantiky… super. Poviedku som precital rychlejsie nez smsku. Skvele!

Gourmet

Moc hezké, romantika se dnes bohužel moc nenosí. Chválím autora!

Junior

Skvělá povídka. Věřím, že zavolal a dali se dohromady.

harai1

Shock mě příjemně překvapil, vyjma začátku, který mi úplně nesedl, je to opravdu hezká povídka s dějem. Dávám 4☆.

jedina

premyslim zda nenapisi sms na cislo a nezeptam zda jsou spolu

Shock

Děkuji za kladné ohlasy. Dodávám, že vše má reálné základy. I ta nevěra na skrytých kamerách je skutečná (sám jsem viděl na vlastní oči). Ti dva skutečně nějaký čas spolu žili, ale dnes už žena je provdána za někoho jiného. Jeden čas byla i mou přítelkyní, takže od ní znám ten příběh.(to už Bára byla dospělá mladá žena). Takže ani pokračování povídky nebude, není o čem….

Jura1333

Super povidka, velke diky autorovi. Jen maly dotaz. Dockame se pokracovani? 😉

Tramp

Příběh,který má duši.Palec nahoru.

8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x