LDT story 06 – 4. část

Den šestý – 4. část

Musherka Jana Henychová po velmi zajímavém povídání o závodech psích spřežení, odvedla děcka i jejich vedoucí do výběhu sibiřských husky. Chudáčci, teplota, která se šplhala ke třiceti, jim rozhodně nedělala dobře. Ovšem, kdo by odolal možnosti pohladit si tak krásného pejska, takže někteří chlupáči se pro „kolektiv“ obětovali a trpělivě stáli s vyplazenými jazyky, dokud nadšením vřeštící člověčí mláďata neodtáhnou pryč…

Tábor se seřadil na silnici před domem a přepočítal se. Roman byl hlavní vedoucí přesunut z role zametače na špici. Jeho úlohou byla pověřena Nikola.
Vyřizování účtů začalo, zašklebil se pro sebe Roman. Jestli si myslej, že mě tím naserou, nebo nám něco překazej, tak to jsou na omylu… Svatava sdělila, že oproti plánu mají zpoždění. Usoudila, že když je to zpátky z kopce, vrátí se v kratším čase, než trvala cesta sem. Teorie to byla hezká, praxe však úplně jiná. Tři čtvrtiny děcek se Romanovu tempu, které nasadil s nejstaršími kluky, odmítla přizpůsobit a jeli si svoje lážo plážo.
Takže na večeři do tábora přišli o hodinu a půl později. Jediný nespokojený člen se stavem dané věci byla Brigita. Kdyby to bývala byla věděla, stihla by se ještě jedna divočina ve čtyřech…

Poslední den na táboře je neodmyslitelně spjat s táborákem a ten, jak je všeobecně známo, se neobejde bez dřeva. Po večeři byl vyhlášen nástup, z něhož se odešlo do nedalekého lesa. Marně se všichni vedoucí utěšovali, že po třináctikilometrovém výšlapu v kopcích a tahání dřeva usnou jejich svěřenci jako do vody hození… Poslední odpadl ve 22:45, což se bralo jako úspěch!
Půl hodinu předtím si hlavní vedoucí k sobě do pokoje zavolala oba hříšníky. Přítomná byla i stěžovatelka Sibyla.
Roman s Nikolou stáli uprostřed pokoje a čekali, co přijde.
Vedení sedělo na postelích, dívalo se na ně a dávalo si na čas.
„Hele,“ ozval se Roman, „jestli si máme jít stoupnout do kouta na hanbu, tak to řekněte rovnou. Nemusíte přece čekat, až nás to samotný napadne. A fakt nerozumím tomu, čím kazíme děti, když se držíme za ruce,“ a ostentativně nabídl Nikole levou ruku, aby se ji chytila, což ráda udělala. „A teď nám prosím řekněte, co přesně jsme dnes na výletě udělali špatně, nebo neudělali vůbec. Přiznám se, že tu nehodláme stát do půlnoci a zpytovat svědomí. Nemáme co.“
„Už jsi zase drzej,“ ozvala se Sibyla.
„Odbočuješ… Ptal jsem se, co jsme udělali podle vás špatně, kromě toho, že jsme drželi za ruce?“
„Takovýhle věci na tábor nepatří,“ ukončila mlčení Svatava.
„Hm… A mohu vědět proč? I v pohádkách přece princové mají rádi princezny… A tím pádem se dá říct, že my jsme pro ně vlastně taková princezna s princem.“

Nikola se udiveně na Romana podívala a udělala obdivný obličej.
„Už zase šaškuješ. S tebou se nedá normálně mluvit.“
„Dá. Pořád čekáme, Svatavo, až nám vysvětlíš, proč takovýhle věci na tábor nepatří?“
„Nepatří a basta,“ zvýšila hlas, „a pusťte se, když s váma mluvím.“
„Tak jsem doma… TY… přikazuješ, MY… neposloucháme, že jo?“
Svatava vystřelila z postele. Naštvaný výraz ve tváři nevěstil nic dobrého. Přišla ke svým podřízeným a se slovy: „Já jsem snad něco řekla…“ provedla karatistický úder na jejich spojené ruce, které se včas rozpojili, a tím pádem malíková hrana prosvištěla vzduchem na prázdno.
Překvapená hlava tábora se narovnala a sledovala, jak se Roman s Nikolou opět chytili za ruce.
„Za tohle vám nezaplatím.“
„To slíbený pětikilo oželím. Stejnak nemáme sepsanou žádnou smlouvu, tak jsem s tím ani nepočítal. Ještě něco?“
„A ven.“
„Rádi… A ještě dotaz od těch, co se nezajímají… Bude porada, když jste po cestě rozhodli, že kvůli zítřejšímu vedru se jdeme koupat a večer je táborák, na kterej si má každej oddíl dopoledne připravit program?“
„Vás dva už nechci dneska vidět. Zmizte.“
„Dobrá… My se jdeme tedy poprat s hygienou…“
„Ale každej zvlášť!“
„Tady jsou společný sprchy? Že o tom nevím?“ neodpustil si Roman invektivu.
„Drž,“ zařvala Svatava, ale najednou si uvědomila kolik je hodin, proto zbytek pronesla hodně naštvaným šepotem, „už hubu a vypadni!“
„Takhle vytočenou jsem ji ještě neviděla,“ konstatovala potichu před dveřmi Nikola. „Teď abych se tam bála jít, protože se na mě vrhnou jako fúrie…“
„Tak půjdeme do jídelny, počkáme, až se půjdou sprchovat, ty si pak vezmeš věci a půjdeme najít tu společnou sprchu… Jak se ti líbí tenhle plán?“
Odpovědí mu byla pusa.

V jídelně si nerozsvítili. Sedli si tak, aby z chodby na ně nebylo vidět, ale Romanovi stačilo, aby se trochu zaklonil a získal přehled, co se v ní děje. Původně si chtěl vzít Nikolu na klín, aby se mohli líbat, ale nakonec usoudil, že kdyby náhodou sem některá z dvojice S + S přicházela, tak rychlé pohyby a nepatřičné zvuky v temné jídelně by zbytečně přilily olej do ohně. Takže seděli přes roh, drželi se za ruce a dlouhou chvíli si zkracovali líbáním.
„Co děláš příští týden?“ zašeptala po jedné výměně slin Nikola.
„Už nic. Měl jsem jet s kámošem na vodu, ale na začátku týdne mi napsal, že našel háčka… Přeložím… Holku, která s nim pojede, tak ať se nezlobím, že zůstanu doma.“
„Nezůstaneš… Pokud budeš chtít. Naši dneska odjeli pryč a vrátí se za týden. Takže od neděle do pátku a kus soboty bychom měli celej barák pro sebe.“
„To zní dobře. A co bysme těch skoro šest dní dělali?“ dělal hloupého.
„Šoustali.“
„Přiznám se, že jsi mě skoro až šokovala. Já žiju v přesvědčení, že Nikolka takováhle slova ani nezná.“
„Dobrá… Budeme se vodit za ručičku, dávat si pusinky a zamilovaně na sebe koukat. Bereš?“
„To zní zajímavě, ale něco málo mi tam chybí.“
„A copak tam Románkovi chybí?“
„Nějaká ta pohybová aktivita.“
„Jo ty myslíš, že bysme občas mohli prcat, píchat, jebat, vrzat, šoustat a smilnit? Nebo bys mě chtěl klátit?“
„Takhle brutálně bych to neřekl. Měl jsem na mysli, že se budeme spolu milovat.“
„To hlavně. A neboj, já tě mamince zase po použití vrátím. Slibuju.“
Potichu se svým kecům zasmála a Romana políbila.
„Jsi moc milej kluk a jsem ráda, že jsem k tobě včera v noci přišla. Fakt.“
Teď jí polibek vrátil Roman.
„K jaké odpovědi jsme se prolíbali. Chci slyšet pouze ano, nebo jo. Moje dírka si na tebe nebezpečně rychle zvykla a plakala by, kdybys řekl ne.“
„Ano. Ano. Ano… Má to ale jeden háček.“
„Jaký?“
„Aby po tobě teklo mé sémě proudem, musíme zdolat překážku zvanou moje máma.“
„Nerozumím.“
„Ona tvrdí, že když jsem chtěl studovat, tak si mám holky nasrat… Takhle to fakt říká… No může se stát, že mi týden u tebe zakáže. Proto se ptám, jestli půjdeš nejdřív se mnou domů, kde tě představím jako svou přítelkyni, no a když to dopadne, jak předpokládám, tak ji zabavíš, já si sbalím nejnutnější věci a zdrhneme spolu vstříc nevšedním zážitkům… Půjdeš do toho?“
„Měla bych?
„No jasně, že měla, protože mě napadla ještě jedna hra, kterou možná neznáš. Jmenuje se vodní mlýn.“
„Povídej.“
„Ty si klekneš. Já ti budu chcát na lopatky a ty budeš klapat.“
„Vole… Jestli mě budeš takhle provokovat, tak tě nechám doma s maminkou a ty si ho při představách, co bys se mnou u nás dělal, utrhneš.“
„To bys byla na mě takhle zlá…? A kde bys za mě sehnala tak kvalitní náhradu?
„Ty se nějak cejtíš… Když si uvědomím, že jsi ho ještě včera měl jenom na čůrání, tak se přiznám, že jsem na tvůj pokrok hrdá.“

Zavrzaly schody. Kamila se vracela z „večerkové služby“. Do toho se otevřely dveře od ženského pokoje. Vedení se šlo sprchovat. Roman počkal, až zmizí v koupelně, a pak vyslal Nikolu pro hygienické potřeby. Ta si rovnou přinesla i čisté věci na ráno, aby tam už nemusela.
Tonda seděl na posteli v čistém tričku a sportovních trenkách, které nosil po baráku. Vlasy měl mokré, přesto se Roman pro jistotu zeptal: „Ty ses byl už sprchovat?“
„Jo… Nebudeš tu spát, že jo?“
Že by? Nějak se to tady Svatce vymyká. Dobře jí tak. Usmál se na Tondu a uklidnil ho: „Neboj, nebudu.“
„Dík.“

Roman si vzal věci a „běžel“ Nikole sdělit sladkou novinu, že našel společnou koupelnu.
Sprchovali se, když do ní vletěla Svatava.
„Vy jste se doopravdy posrali!“ krotila svůj hlas. „Nikdo mi z tábora nebude dělat hampejz!“
„Tak hele,“ chopil se slova Roman, „jestli špatně vidíš, tak si skoč pro brejle, protože my se POUZE sprchujeme. Tím, že jsme dva, šetříme vodu, protože je všeobecně známo, že se ji spotřebuje v takovém případě míň, než když se sprchuje každej zvlášť. A jestli máš potřebu vidět obyčejnýho scvrklýho mužskýho pinďoura, protože jsi ho už dlouho neviděla, tak tady je.“
Dosud k ní byl natočen bokem. Když domluvil, otočil se k ní čelem.
Svatava nevěřícně zalapala po dechu a dívala se na inzerovanou věc.
„A jen tak mimo soutěž. Děti spí a my máme osobní volno. A do naší potřeby společné očisty je ti v tomto čase NIC, řekl bych… Dobrou.“
„Počítej s tím, že příští rok s náma rozhodně nepojedeš.“
„S tím dokážu žít.“
Zbrunátněla. A to rychle. Otočila se na podpatku a z koupelny doslova vypálila. Asi se musela hodně ovládat, když těma dveřma nepráskla, usoudil Roman, když slyšel, že se zavřely.

Žádné orgie se na ošetřovně nekonaly. Den byl náročný, takže proběhlo dostatečné množství mazlení, pak zasunutí a nakonec slíbená první Romanova ejakulace do ženské vagíny. Zbytek se dá popsat třemi slovy. Pomazlit, přitulit a spát.
Zato v pánském pokoji oddílových vedoucích byl klid před bouří.