Mlha

Pro někoho úplně obyčejný všední den, pro něj však znamenal zlom v jeho životě. To odpoledne po práci seděl o samotě doma. Pětačtyřicáté narozeniny. Najednou si uvědomil, že jeho život se s pravděpodobností hraničící s jistotou přehoupl do druhé poloviny. To poznání ho nějak začalo tížit. Sám v křesle, vedle sebe jen sklenku s rumem a malý zákusek se svíčkou.

Ještě si pustit porno a zoufalcova narozeninová oslava bude dokonalá, pomyslel si a snad po sté během dne zkontroloval telefon.
Ne, že by snad očekával telefonát, ale i těch pár přátel a známých si mohlo vzpomenout a popřát mu. Od manželky, vlastně ex-manželky to ani nečekal, před rokem se sbalila a utekla k jinému i s dětmi na druhý konec republiky.

„Kurva, ten život stojí, ale za hovno,“ zanadával si nahlas a sáhl po telefonu. Ještě v něm měl sbírku fotek, jak svých bývalých, tak i ex-manželky, některé ze snímků spadaly do kategorie veřejně nepublikovatelné. Jak jimi listoval, začal se ztrácet ve vlastních vzpomínkách.
Teď po těch letech to pro něj byla galerie marnosti a nevyužitých příležitostí. Každá z fotek mu připomněla, že se měl zachovat jinak, někdy by bývalo stačilo jen trochu odvahy nebo drzosti, zkrátka sebevědomí, a mohl skórovat.

Se vzpomínkami se připomněly i sny a touhy. Přišlo mu na mysl, jak mu před deseti lety někdo nabízel motorku, tehdy byl rozumný a nabídku s ohledem na rodinu odmítl, přeci jen výdaje na děti byly nemalé a i auto tenkrát potřebovalo nějakou opravu… dodnes toho litoval… Rád by si splnil svůj sen, ale kde na to vzít? Splácel hypotéku na byt, posílal ženě alimenty na dvě děti a nic moc navíc nezbývalo.

Zasunul tedy motorku do kategorie nesplněných a nesplnitelných přání. Jakmile však tenhle šuplík otevřel, vyskočilo několik dalších představ a tužeb. Jak procházel fotky v telefonu, dostihlo ho vědomí, že si vybíral podobné průměrné typy. Nikdy neměl ani nadmíru obdařenou, ani téměř s hrudníkem po tatínkovi… a co teprve černoška? Jakou ji asi mají černošky? Sexuální touhy ovládly jeho mysl. Uvědomil si, jak si tenkrát nevážil, že před ním roztáhla nohy panna. Tenkrát toužil jen po jediném, konečně zasunout. Jak rád by si to teď vychutnal? Pohrát si s ní, pořádně si to prohlédnout, klidně i nafotit… Ach jo, žádná taková už nebude, prošlo mu hlavou.

Odložil telefon a raději zapnul televizi v domnění, že se jeho lítost a smutek ztratí v balastu televizního programu, nekonečných přiblblých seriálů a telenovel a rádoby vtipných reality show. Přepínal kanály a hledal nějakou zábavu, nějaké odreagování. Reklama na těhotenské vitamíny, to určitě potřeboval.
Ale pohled na to bříško ho vzrušil a rozjel se nový kolotoč. Zase ta lítost, ta promarněná příležitost, co už se také pravděpodobně nevyskytne. Proč jsem si to manželčino těhotenství víc neužíval? Sakra i ty kozy měla tenkrát větší, zalitoval a rychle opět přepnul program. Pro změnu narazil hit svého mládí – Prcičky – jen to byl jeden z těch pozdějších dílů. Přepadla ho nostalgie a pocit, že toho nějak moc zmeškal. Žádné studentské a kolejní mejdany, žádné třídní srazy, po kterých by se probouzel vedle bývalých spolužaček, nebo dokonce kantorek.

„Takhle to nejde!“ rozkřikl se do ticha prázdného bytu. Vypnul televizi, hodil na sebe oblečení a vydal se do víru města a nejbližší hospody, rozhodnutý vyzkoušet, jestli ten splín umí plavat. V prvním restauračním zařízení, na které narazil, měli volné místo jen na stojáka u baru. Dal si tedy jedno pivo, zaplatil a pokračoval dál. V další hospodě už to bylo lepší, tam už si měl alespoň kam sednout. Ale stejně u druhé sklenice zrzavého moku najednou zjistil, že mu nějak o samotě nechutná. Všude kolem něj byl veselý hukot a hlahol a on tam seděl sám jako kůl v plotě. Ani servírka nebyla k mání, nestíhala roznášet, natož aby se vybavovala s hosty. Vyprázdnil sklenici a čekal, aby mohl zaplatit a odejít.

Nohy ho nesly někam směrem k centru města, kde nebývala o zábavu nouze. Přecházel přes starý kamenný most. Zastavil se a pozoroval vodu mizící v dáli. Napadla ho zvláštní myšlenka. Kolik z té vody se dotklo ženského těla v oněch místech poskytujících tolik rozkoše, kolik vody omývalo panenské škvírky… kolik z té vody bylo asi někdy slzami nebo samotnou vlhkostí nadržených vzrušených piček…

Ač byl teplý večer, když odcházel z domu, nyní ho roztřásla zima. Rozhlédl se kolem sebe jako by přemýšlel, jestli jít domů, nebo do další občerstvovny. Než se stihl rozmyslet, odnikud se přivalila mlha a zakryla oba břehy. Bylo to, jako by zůstal sám uprostřed nedotčeného ostrůvku. Opřel se o kamenné zábradlí a chvíli ten přírodní úkaz pozoroval.

Z mlhy se vyloupla postava, maličká, dětská, sotva do školky. Něco, spíš někoho mu připomínala, jen z paměti nemohl vydolovat podrobnosti. Než si uvědomil, že se dívá na svou spolužačku za školky, na svou první dětskou lásku, byla už v polovině mostu. Upřeným pohledem sledoval, jak najednou zestárla. Dívka, tak dvacetiletá, v lehkých šatech se zatočila kolem dokola až se lem šatů nadzvedl a on zahlédl její bílé kalhotky s dětským vzorem, přesně takové, jaké měla kdysi ve školce. Nezareagoval, jen ji sledoval, s každým dalším krokem stárla až zhruba v jeho věku zmizela na druhé straně v mlze.

Udiveně zamrkal a potřásl hlavou, vzpamatovat se však nestačil. Opět se zjevila nějaká dívčina. Tentokrát už nemusel pátrat a vzpomínat tak dlouho. Spolužačka ze základky, po které v první třídě šíleli snad všichni kluci, princeznička s blonďatými kudrnatými vlásky, které jí maminka krotila sponkami s beruškami. Stejně jako ta předešlá s každým krokem rostla a stárla. Věk odhadoval tak na dvanáct, když jí ňadra začala nadouvat tričko, v osmnácti už měla velké cecky, jinak to říct nešlo, musely to být snad šestky. O pár kroků dál se jí nadouvalo bříško těhotenství a za chvíli vedle ní ťapali dva caparti. Jen se na něj smutně usmála a on si všiml té ztrhanosti a únavy v obličeji, její někdejší princeznovská tvářička se vytratila kdesi v minulosti.

Tak to pokračovalo dál a dál, vynořovaly se jeho další lásky a další promeškané příležitosti. V tu chvíli se objevila zrzka, marně přemýšlel nad jménem, které stejně nikdy neznal, i nad chvílí, kdy ji prvně spatřil. Ale dobře věděl, jak ji tenkrát celé léto vyhlížel, jestli ji zase někde nepotká. Tehdy promeškal příležitost, když už se konečně odhodlal, že ji osloví, tak mu kamsi zmizela.

„Počkej,“ vykřikl do mlhy. Postava se zastavila a otočila k němu. „Je mi to líto, že jsem tenkrát neměl dost odvahy tě oslovit,“ sypal ze sebe obhajobu, „mohlo to být všechno jinak…“
Přišla blíž.
„Mohlo,“ konstatovala, „ale tys to podělal a já odešla s někým jiným…“
„A teď?“
„Zase půjdu dál…“
„A já ani nezjistím, o co jsem tenkrát přišel. Možná je to tak lepší…“

Přišla o pár kroků blíž. Ucítil vůni táboráku a pečených buřtů. V mysli se objevil obraz. On postávající opodál a skupina kluků a holek jeho věku, tančící kolem ohně… Už si vzpomněl, kde ji viděl – čarodějnice, které tenkrát strávil u příbuzných.

Oblečení, které měla tenkrát na sobě, začala pomalu odkládat. Lehká bundička sklouzla na zem, po ní těsné triko, dokonce i podprsenka. Lupnutí rozepínaného knoflíku a vrznutí zipu na kalhotách a stála před ním nahá. Jen ji sledoval, její světlou pokožku posetou pihami, zrzavý kožíšek skrývající její ohanbí, i světlé bradavky trčící chladem a vzrušením…
„Ani dnes nemáš odvahu,“ povzdychla si, najednou byla oblečená a odcházela do mlhy s každým krokem o pár let starší.

Opět si připadal jako kdysi, nesmělý, nevýrazný, nechtěný… nezapadal do žádné party. Pohled stočil k temné ubíhající vodě, tak lákající a chladivé…
Vlastní masochismus, nebo touha po vlastním utrpení ho přiměly, aby se otočil, nebo to bylo možná vědomí blížícího se konce, dost možná i definitivního. Voda byla tak lákavá a zábradlí nízké. Stačil by neopatrný pohyb, škobrtnutí, uklouznutí na vlhkých kamenech… kdo by ho postrádal? Nikomu by nechyběl, pro všechny byl jen pomocnou silou, hloupým dobrákem, chodící peněženkou…

Teď měla přijít na řadu jeho malá vítězství, s napětím očekával svou první milenku. Nebo spíš jen holku, která mu ho na jedné zábavě vyhonila. Tančili spolu, ona se k němu tiskla tělo na tělo, jemu jako neukojenému panicovi stál.
„Pojď, než se tady na mně uděláš,“ prohlásila tenkrát trochu posměšně, vzala ho za ruku a odtáhla z parketu pryč.
Vyšli ven do ztemnělého parčíku, ona mu rozepla zip, zajela rukou do slipů a vylovila slintající ocas. Pevně ho stiskla v dlani, zavzdychal rozkoší. Konečně si nehonil sám. Zkušenou rukou po něm několikrát přejela, párkrát zapumpovala a už to z něj lítalo. Měl co dělat, aby se udržel na nohou. Ona si jen prohlédla lehce zašpiněnou rukou, sjela ho pohledem odshora dolů, pokývala hlavou a zmizela. Její pohrdlivý úšklebek, když se na něj podívala, než odešla, nikdy z paměti nevymazal. Roky si pak představoval pomstu, jak by ji sám ohnul o lavičku a vymrdal jí duši z těla, všechno to byly jen představy, nad kterými po nocích proléval litry semene.

Už tady byla, právě vycházela z mlhy. Chtěl ji mít takovou, jakou si pamatoval.
„Chci víc,“ pronesl hlasem, který utlumila mlha.
„Nemáš nárok,“ odpověděla, „neměl si ho tehdy a nemáš ani teď. Byl si jen slabou chvilkou, skutkem z lítosti…“
„Zasloužím si víc…“ oponoval.
„Kuřbu možná, zásun nečekej…“

Poklekla před ním, rozepla mu kalhoty a osvobodila péro, které stálo stejně jako tehdy.
Její myšlenka se jí zračila v obličeji, skoro jako by ji vyslovila nahlas i ten posměšný tón.
To bude stejná rychlovka, to skoro ani nestojí zato.

Přejala mu po něm dlaní, lehce rozevřela rty a přiložila je na horký žalud. Nechala ho pomaloučku vklouznout dovnitř. Cítil vlhko a horko jejích úst. V dlani sevřela šourek a ústy pomalu pohybovala tam a zpátky. Dráždila jen žalud a uzdičku, pak ho pouštěla až do krku. Rukama se opíral o zábradlí, v nohou cítil slabost a ve slabinách mravenčení nadcházejícího orgasmu.
„Aaaahhhh…“ vykřikl do ticha noci se zakloněnou hlavou a měl co dělat, aby nepřepadl. Ona se jen zvedla odešla.

Probíral se z právě prožitého vyvrcholení, když předním defilovala jeho první, ta, do které konečně zasunul. Už prošla tím věkem, jaký si pamatoval a stárla dál. Zavřel oči, nechtěl ji vidět jako seschlou stařenu, chtěl si ji pamatovat mladou. Onanovat nad tehdejším zážitkem, když ho o pár let starší spolužačka z vysoké zaškolila.

Věděl, že už bude konec, poslední dvě… pak už možná jen ty, po kterých jen platonicky toužil, mladé stážistky u nich v práci…

Zrovna se vynořila manželka. Ve věku, v jakém se objevila, to byla budoucí manželka, ve věku, kdy zmizí to bude exmanželka. Prošli spolu vzpomínkami na jejich první sex, pak se mu předvedla ve svatebních šatech. V těch šatech počali první dítě, dceru…

Vzpomínal si jasně, jak spolu tančili, na tu lásku a obdiv v jejích očích, se stejnou láskou a obdivem hleděl on na ni. A s touhou a chtíčem. Pohledem se vpíjel do hlubokého výstřihu a rukama zkoumal její zadek v marné snaze zjistit, jestli má kalhotky. Nakonec ji zatáhl na pokoj, který měli vyhrazený pro svatební noc. Bez velkých okolků ji povalil na postel, ona se jen smála, jak je nadržený, přitom sama ochotně roztahovala nohy. Konečně odhalili její tajemství, těch pár šňůrek a trocha krajky snad ani kalhotky nebyly. Jen je odsunul stranou a zasunul. Pravidelnými šťouchy vymrdával její svatyňku a oba je hnal k vytouženému uspokojení. Hekali ve vzájemném souznění. Ona se pod ním roztřásla a nohy obtočila kolem pasu, aby ho náhodou nenapadlo ucuknout. On se tlačil proti ní a cákal do její nenasytky. Do dneška si dávali pozor, dnes ji však poprvé vykropil… Ještě teď si vybavoval ten pocit, kdy konečně přestal plýtvat semenem i při sexu. Ne, že by ji neviděl rád postříkanou, ale tohle bylo něco jiného…

To už z ní byla exmanželka a mizela v mlze i s dětmi. Zaplavil ho nečekaný smutek. Zalil ho jako povodňová vlna, jako tsunami, před kterou není úniku. Naklonil se přes zábradlí a zíral do hluboké temné vody. Už chyběl jen malý kousíček, dotek vánku nebo pírka by dokončil dílo jeho zkázy.

„A co já?“ uslyšel za sebou hlas, tichý a nesmělý. „Nechceš jít raději se mnou?“ Ani hlas, ani postavu nedokázal nikam přiřadit, ale nabízená natažená ruka ho vábila. Natáhl tedy tu svou. Pocítil vlhko a chlad, nejen na ruce, ale na kalhotách. Udělal krok a pohltila ho bílá temnota…