Moc a síla peněz 1

Toto je 1 díl z 2 v seriálu Moc a síla peněz

Služka s prachovkou v ruce chodila po komnatě a po očku sledovala hraběte, píšícího nějaké lejstro a hlavně pootevřenou truhlici vedle stolu. Tam byly ke spatření vyrovnané měšce plné zlaťáků. Tolik peněz v životě neviděla.

„Copak vás na mě zajímá, Elvíro?“ ozval se hrabě, kterému neušel její upřený pohled.
Dívka zrudla.
„Nic pane hrabě, omlouvám se,“ a rychle přešla do druhé komnaty.
Muž dopsal list, z truhlice vyňal jeden měšec, poté ji uzamkl a klíč uložil do tajného šuplíku v ozdobném, slonovinou vykládaném psacím stolku.

Elvíra dál procházela interiérem zámku a konala svou práci. Tu a tam se míjela s lokaji a dalšími služebníky, někteří se opovažovali ji plesknout po zadních partiích, ale na to byla již zvyklá. Už dávno.

***

Elvíra se původně jmenovala Martina a byla dcerou uhlíře Ignáce, žijícího v lesním hvozdu na samé hranici panství hraběte Ericha Karla Filipa Von Luftiga.
Uhlíř žil s celou rodinou pokojným životem chudých poddaných. Nikým neobtěžován pálil uhlí v milířích a čas od času přijel kupec, který uhlí odkoupil a rodina mohla v nejbližší vsi si něco málo nakoupit.

Když Martina, jako nejstarší dcera, dospěla, přijel jednou kupec pro uhlí a pohlédl na ni úplně jinak než doposud. Když se s Ignácem dohadoval na ceně, podal mu celý měšec a řekl.
„Nechám ti tady tohle, ale půjčíš mi svou dceru. Tady, ve tvé chatrči.“
Ignác se podrbal na hlavě.
„Která to má být?“
„Tamhleta, ta hezky rostlá.“
„Martino, pojď sem,“ zavolal ji hned otec k sobě, vzal ji za ramena a cosi jí šeptal do ucha.
Dcera pak šouravým krokem a se sklopenou hlavou zamířila do domku.
„Tak běžte, pane,“ pokynul Ignác kupci a chtivě se zmocnil podaného měšce.

Kupec si zatím v chatrči užíval s mladou dívkou. Pro Martinu to bylo poprvé, takže muž ji zbavil panenství a protože mu šlo hlavně o vlastní uspokojení, nebyl to nejpříjemnější zážitek.
Zbytek uhlířovy rodiny se zatím shromáždil na mýtině a čekal, až sténání a hekání linoucí se z chatrče, umlkne.

Muž si dával načas, zadkem stále kmital mezi rozevřenými hladkými stehny dívky a ne a ne se udělat.
„Ah… ah… ah,“ bolestně vzdychala Martina a jen vnímala bolest v klíně a slintající ústa na prsou. Obojí bylo nepříjemné.

Ignác dopočítal peníze a pak pokročil k chatrči a zvolal.
„Tak stačí, pane. Nebo zaplatíte víc.“
Kupec teď přirážel rychle, až ho konečně zalil pocit slastného vyvrcholení a obsah koulí vyprázdnil do odpaněné úzké pochvy. Dívka nijak nereagovala. Byla ráda, že to skončilo.
Pak vstal, natáhl si nohavice a vyšel ven.
Pohlédl na klubko špinavých dětí a uhlířovu ženu. Nebyla ještě stará, ale chudoba a stálé porody ji roky i krásu rychle ubíraly. Tuhle by na potěšení nechtěl.
„Tak tedy. Přijedu zase za měsíc, tak ať je mi tvá dcera zase k dispozici. Jasné?“ houkl kupec pánovitě a Ignác přitakal.
„Jistě. Jak si přejete, pane.“

A tak to chodilo nějaký čas, než uhlíře s celou rodinou sklátila jakási záhadná nemoc a všichni postupně zemřeli. Zůstala naživu jen Martina, která nemoc překonala a stala se vůči ní imunní.
Opuštěné lesní dívky se ujal rychtář Krákora, který ji naučil přece jen lepším hygienickým návykům a životu na vsi. Dívka u něj byla za děvečku a rychtář s ní i tajně líhal, pokud byla jeho manželka pryč, nebo měla své obvyklé měsíční obtíže.
Rychtář se s Martinou nijak nepáral. Vzal si ji na seně, či klidně ve chlévě, kdy jí jen vyhrnul suknici a zarazil do ní napružený ocas, aby po pár prudkým přírazech do ní vypustil semeno. Uspokojil se a pak už ho nezajímala.

I stalo se, že na rychtě se jednou zastavil panský kočár a nejvyšší komoří jeho hraběcí milosti spočinul zrakem na půvabné tváři Martiny, která sypala drůbeži a s rychtářem se dohodl, že dívku zaměstná na zámku.
„Takové kvítky rodící se na panství jest skutečně škoda nechat uvadat na vsi. Tato dívka bude ozdobou zámku jako služebná,“ ševelil nejvyšší komoří a podal rychtáři měšec, ve kterém to cinkalo zlaťáky.
„Dohodnuto, ano?“
Cestu na zámek pak prožila Martina jízdou v kočáře, kde ovšem nejvyššímu komořímu musela poskytnout úlevu svými ústy a pak ještě, klečíc na sedadle, přijímala zezadu prudké a hluboké přírazy do úzké stažené kundičky. Až později se uvolnila a zažila konečně příjemnější pocity.

Na zámku pak byla ustanovena služebnou na úklid komnat a přijala nové jméno – Elvíra. Pro panstvo to znělo libozvučněji než Martina.

***

Eliáš byl služebník zámeckého správce Wenzela Haseho, česky Václava Zajíčka, jak si správce sám poněmčil své jméno. Na zámku se všeobecně mluvilo německy a česky hovořilo jen služebnictvo. Panstvo nějaká ta česká slova ovládalo, ale nepoužívalo je.
O hraběti bylo známo, že česky rozumí docela dobře, jen mluvit moc ne. Wenzel Hase také na němčině netrval, pokud mluvil se svými podřízenými.
Kupříkladu, když jednou stál s Eliášem na dvoře a kolem procházely dcery hraběte, Ilse a Frida, dvacetileté slečny, pozdravil je Hase: „Guten tag, Fraulein Ilse, fraulein Frida.“
Dívky jim mlčky pokynuly,a Hase promluvil česky: „Jak rád bych vás hezky omrdal, kočičky.“
Eliáš dodal, že by si taky dal říct hlavně s Fridou, která měla krásný kulatý zadek a v šatech se jí hezky rýsoval. Dívky jim pochopitelně nerozuměly ani slovo a dál pokračovaly v chůzi a něco si špitaly a chichotaly se.
„Aby ti nestouplo sebevědomí, anebo ještě něco jiného, běž do stáje, tam je práce dost,“ utnul Václav zálibný pohled na komtesy a Eliáš šel poslušně pracovat.

Václav se odebral do své kanceláře probírat se nevzhlednou kupou všelijakých listin a účtů.

***

„Ťuky, ťuk,“ ozvalo se za soumraku, když si Václav zapaloval svíce, aby líp na práci viděl.
„Dál… vlastně… treten sie ein!“ houkl a dovnitř nakoukla Elvíra.
„Posílá mě kuchařka. Zde nesu večeři a korbel piva.“
„Jo… děkuju. Já se pro samou práci ani nestihl najíst. Dej to na stůl.“

Elvíra vše položila na určené místo a do oka jí padla otevřená truhlice, větší než viděla u hraběte, plná vyrovnaných měšců s penězi. Hotové jmění!
Zakoktala přání dobré chuti a vycouvala ven, omámená tím, co spatřila. Její mzda byla více než skromná a další peníze dokázala vydělat, jen když si nechala vyhrnout suknici, ale za těch pár směšných pohybů jí to nestálo. Z mužů ji dokázal opravdu uspokojit málokdo.

Náhle na zadnici ucítila něčí ruce.
„Ááá… necháš toho!“ ohnala se rukou a trefila se.
Za ní stál Eliáš a třel si zasaženou tvář. „Auu… to si nezasloužím.“
Elvíra zjihla.
„Ty ne, Eliášku. Promiň, ale jak mám vědět, žes to ty?“
Ti dva k sobě měli víc než blízko a zvažovali, až si vyslouží více peněz, odejdou ze služby někam jinam. Zatím ale našetřeno měli málo.
„Přijď večer za mnou. Marie bude u toho svého…“ zvala ho k sobě do komůrky a Eliáš kývl a stvrdil to polibkem.

***

Když se večer v komůrce Eliáš svlékl, ocas mu trčel dopředu jak oštěp.
„Jsi nějaký nedočkavý. Vždyť jsme spolu špásovali předevčírem,“ Elvíra se smála, sama již nahá, pokrčila a roztáhla nohy a očekávala vniknutí ocasu.
Eliáš na ni nalehl a chystal se na pronik do připravené kundičky.
„Počkej. Něco mi ale musíš slíbit?“ zadržela ho Elvíra.
Eliáš zvedl tázavě obočí.
„Oč ti jde?“
„Mám jistý plán a ty mi ho pomůžeš uskutečnit.“
„Již předem splněno,“ slíbil ji Eliáš, aniž se zajímal o detaily a hned do ní pozvolna pronikl tvrdým ptákem.
„Ohh… pomaluuu,“ zasténala Elvíra a cítila, jak do ní vniká hloub a hloub.
Z roztaženého klína ji vytékaly praménky šťáv. Eliáš prožíval slast z vniknutí a kromě pozvolného přirážení jí rukama mnul a hnětl prsa a laskal naběhlé bradavky.
„Oh… oh… oh… Oh… ooáááhhh… to… je… krása,“ sténala Elvíra a nohama ho pevně obemkla kolem boků, jak cítila nastávající vyvrcholení.
Eliáš cítil, že bude, zrychlil přírazy a jak cítil stahující se pochvu, z ocasu mu vytryskla dávka semene a zaplavila dívce lůno. Elvíra se šťastně usmívala a oba se něžně líbali. Oba věděli, že ještě není konec.

Když byl Eliáš znovu schopen a vzchopen, postavil se na zem za Elvíra na všech čtyřech se mu nastavila zadečkem.
Rukama jí roztáhl půlky, zatlačil mezi půlky a ocas mu s mlasknutím zajel mezi pysky mokré štěrbiny. Zajel do ní až po kořen a hned začal rytmicky přirážet.
Elvíra konečně zase pociťovala silnou rozkoš a byla téměř bez sebe, jak jí tvrdý ocas krásně projížděl úzkou pochvou a hlasitě sténala a vzdychala.
„Bože… anooo… ještě..och,“ svíjela se v extázi, jak jí Eliáš ještě zezadu mačkal a hnětl prsa.
Po chvíli prudkých a hlubokých proniků Eliáš naposledy přirazil a vyplnil ji další dávkou semene. Elvíra taktéž dosáhla orgasmu a pak oba uvolněně padli na lože a usnuli.

***

„Vstávejte, chaso, než vás někdo načapá. Jest přece zakázáno spolu ležet celou noc,“ vzburcovala je ráno navrátivší se Marie, spolubydlící Elvíry.
„Co to meleš? To jsem nikdy neslyšel,“ hrabal se z lože Eliáš a natahoval si nohavice.
Marie uznale sjela pohledem jeho visící úd a v duchu záviděla Elvíře prožívanou rozkoš.
Elvíra namítala, že Marie také byla celou noc pryč.
„A kde bych hlavu složila, když jste tu spolu špásovali? Snad přidala se? To určitě! Ten můj mě tak pomiloval, že ještě teď pajdám jak kachna…“ šklebila se Marie, která pochopitelně šprýmovala.
„Jestli by na tebe Eliáš sáhl, uříznu mu moudí a tebe svrhnu do medvědího příkopu,“ durdila se Elvíra a rychle se oblékala.

Eliáš na ni počkal a když scházeli do kuchyně se najíst, zeptal se.
„Cos to vlastně večer chtěla, abych ti slíbil?“
„Včas se to dozvíš. Týká se to ale nás obou a naší budoucnosti,“ odvětila Elvíra, ale dál mu nic neřekla.

Pak už si každý šel po své práci.

***

O nějaký den později už Eliáš znal plán své dívky, jak se dostat k penězům, aby mohli ze zámku spolu odejít pryč.
Bylo třeba se zbavit Haseho a vyloupit truhlici v jeho komnatě. Tam byla uložena celá hotovost hraběcího hospodářství. Aby Hase nemluvil, bylo třeba ho umlčet navždy, zabít ho.
Eliáš se ošíval, neboť se správcem vypil nejeden žejdlík piva a třebaže nebyli přáteli, byl to jeho představený a tudíž k němu choval přirozenou loajalitu. Zabít ho, to už šlo o krk. A ten si hodlal zachovat a nepředpokládal, že by se po jeho vrahovi nespustilo rozsáhlé pátrání.
„Nech to na mně,“ rozhodla se nakonec Elvíra s tím, že vždycky všechno zbyde na ženskou.
Ona podobné pocity neměla. Život je tvrdý a s ní se už odmalička také nikdo nemazlil a v myšlenkách si vzpomněla na funící zpocené tělo nadrženého kupce.

***

Nastal den Svatého Antoše.
Každoročně hrabě kázal vyvalit na nádvoří sudy s pivem a zajistit dostatek jídla, aby služebnictvo se mohlo spolu veselit až do rána. Panstvo si uspořádalo oslavu ve velkém sále zámku.

Eliáš se pochopitelně držel Elvíry a když se nad krajinu snesla noc a nádvoří osvěcovaly jen rozdělané ohně, vytrácely se různé dvojice do ústraní, oddat se tělesnému potěšení. Nějak v té době se mu Elvíra ztratila.
Chvíli ji hledal, ale pak si sedl k naraženému sudu a pil jak duha.
„Co tu děláš? Jen chlastáš, jak vidím,“ ozvalo se a kdosi do něj štouchl.
Zvedl hlavu a spatřil Marii, spolubydlící Elvíry.
„Piju… hyk… na… hyk… žal… ztlatulila… se… Líla,“ blekotal opile.
Marie pochopila.
„Neztratila se, neboj… Má teď něco na práci, ale ty pojď… seš namol a potřebuješ se vyspat,“ popadla ho silnými pažemi a pomalu vlekla do komory, kde spal.

V rohu sice někdo souložil, ale to tuto noc bylo normální a nikoho to nepohoršovalo.
Dvojice se nenechala rušit a dívka dál sténala pod rytmickými pohyby zadku, jehož bílé polokoule svítily do tmy a pohybovaly se nahoru dolů.

Eliáš ležel na zádech a chrčel v opileckém spánku. Marie seděla u něj a něco ji napadlo.
Rukou mu vjela do nohavic a vyjmula ven visící měkký ocas. Začala ho honit a zálibně hodnotila jeho velikost i v povadlém stavu. Ani po nějaké době však ocas nejevil známky tuhnutí a Marie to zkusila i ústy, leč marně.
Nakonec roztáhla nohy muži, který na druhém lůžku uspokojil dívku a alespoň s ním si užila čarokrásnou noc Sv. Antoše.

***

Elvíra zamířila za správcem Hasem, jehož viděla odcházet, poté co se dosyta najedl a napil. Natočila dva korbele piva a vypravila se z ním do jeho pracovny, kde nejen pracoval, ale i spal.

Seděl u stolu a četl si knihu. Vyrušení přijal s nevolí, ale nabídku piva neodmítl.
Elvíra si sedla na truhlu a mluvila o všem možném, hlavně o naplnění tohoto krásného dne a zejména noci.
„Máš něco konkrétního na mysli?“ pousmál se správce.
„Každá sloužící má přece právo se aspoň párkrát do roka pobavit a uvolnit,“ předla Elvíra.
„Jistě. Pan hrabě je velkomyslný a dal mi přesné pokyny, co a jak mám zařídit,“ kýval hlavou Hase.
„Ale já mám na mysli jinou radost a… uvolnění,“ tiše a zastřeně řekla Elvíra a popošla k němu.
Náhle poklekla a rukou mu sjela ke klínu a uvolňovala mu ven ocas.
Správce ji sledoval a nic nedělal. Jen vzdychl, když mu ho sevřela v ruce a pohonila.
„Já už s postarám, aby byl tvrdý a udělal vám i mně radost,“ šeptla Elvíra, přetáhla předkožku a vsála ho do pusy.
„Uhhh,“ vydechl správce, jak mu dívčí rty pevně obemkly úd a začaly po něm jezdit.
K velké radosti Elvíry ocas tuhnul a mohutněl. Zrychlila pohyby, když vtom ji správce chytil za vlasy a odtáhl stranou.
„Jsi milá, žes mně chtěla udělat dobře, ale….. já k uspokojení nechci ženu. Tak to je a nyní se ztrať, zde ničeho nedosáhneš!“

Elvíra pochopila, vstala a rychle opustila místnost, kde správce seděl u stolu, hlavu si držel v dlaních a tiše štkal.

***

Dívka si správcovo tajemství nechala pro sebe. Jen věděla, že přes postel se ke klíči od truhly nedostane. Předpokládala jistojistě, že ho nosí stále u sebe a nikde ho neodkládá. Zaměřila se nyní na stůl hraběte. Tam byl klíč ke truhle, kde se také skrývalo nemálo peněz.

Jednou zahlédla hraběte, jak cosi otvírá, cvaklo to a klíč tam uložil. Při pečlivém zkoumání však žádnou zásuvku nenašla. Přitom tam někde musí být!

***

Jednou si ji povolal sám hraběcí komorník.
„Elvíro, dostalo se ti cti, býti povýšena na komornou samotné Milosti pana hraběte. Od příštího týdne budeš míti na starost veškeré zařízení komnaty, lože i odívání jeho Milosti. Samotné se ti zvyšuje i mzda. To jsi jistě ráda,“ pousmál se na ni a pokynul, že může jít.

***

Elvíra se stala hraběcí komornou. Dostala se tedy do blízkosti objektu svého zájmu, nyní bez strachu z odhalení. Hrabě sám nic moc nepotřeboval. Byl to skoro padesátník, čilý, aktivní a bez nějakých zvýšených nároků ke své komorné.
K Elvíře se choval sice s panskou povýšeností, ale laskavě. Dokonce se snažil mluvit i česky, tedy jen těch pár slov, co znal, třeba „doblé láno.“

Čas plynul a klíček v tajné zásuvce stolu stále zůstal neodhalen. Elvíru to hnětlo, ale doufala, že jednou to tajemství musí rozkrýt. Nakonec byla odhalena sama.
„Co tu hledáš?!“ ozvalo se německy, přísným hlasem hraběte, když opět jednou byla v pracovně a zkoumala záhyby psacího stolu.
Elvíra odskočila jak na pérku, zrudla, ale nic vhodného odpovědět ji nenapadlo.
„Já nic nepovědět na tebe, ale ty jít se mnou,“ řekl hrabě komolenou češtinou a odvedl si služebnou do své komnaty.
„Ty postavit a čekat,“ postavil ji ke stolu, kde se Elvíra musela ohnout, lokty opřela o stůl a zezadu jí hrabě vykasal sukni a mazlivě ji dlaní projížděl v klíně. Prsty pronikal až mezi pysky a cítil, jak dívka vlhne.
„Úhmmm… úúúúh,“ vrněla Elvíra a sama se ještě více rozkročila.
Hrabě vytáhl ven tuhý ocas, pohonil si ho a pak se k ní zezadu přirazil. Vniknutí tvrdého ocasu nastalo za okamžik a pak hned v ní jezdil jako píst za oboustranného hekání a vzdechů.

Hrabě neopomenul ji pomazlit a prohmatat prsa s hroty tvrdých bradavek, které mnul mezi prsty a dováděl ji tak ke slastnému šílenství.
Aby se neudělal hned, změnil polohu. Nyní ležela Elvíra na zádech na stole, nohy zapřené o jeho ramena a takto přijímala jeho prudké přírazy a hrabě volně mnul její prsa komíhající se jí v rytmu přírazů po hrudi. Roztaženou kundu rytmicky a čvachtavě projížděl žilnatý ocas a oba spěli k finále.
Hrabě rozjel rychlé přírazy. Vnímal tření ocasu, pohled na hekající a sténající ženu, to všechno se mu z mozku hrnulo do stříkajícího ocasu, zaraženým v jejím těle.
„Exzellent schlampe,“ funěl hrabě. „Rosumět? Ja… ausspritzen… tebe… meine… oh… oh… hure… oááááh,“ přirazil naposled a trhavými výstřiky jí plnil dělohu semenem.
Elvíra vyvrcholila vzápětí a hlasitě uvolňovala natlakovanou rozkoš, rozlévající se jí v těle.
Hrabě v ní zůstal zasunutý až do samovolného vypadnutí.
„Pšed… chráběnká… ona… schweigen… mlšet! To… naše… geheimnis… ja?“
„Ano, vaše hraběcí Milosti,“ uklonila se mu Elvíra a hrabě ji pokynem ruky propustil a slastně se protáhl.
Cítil se skvěle.

Autor

Navigace v seriáluMoc a síla peněz 2 >>
4.4 51 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Shock mne jako obvykle baví. Je to taková lehce erotická učebnice dějepisu 😁

Kamil Fosil

Líbí se mi postava Marie, takže doufám, že v dalším pokračování dostane větší prostor.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x