Na nebesích

Čekala mě služební cesta do Japonska. Naše firma měla podepsat veledůležitou obchodní smlouvu a já patřičně jazykově vybavený znalostí japonštiny jsem ji měl letět uzavřít. Vše bylo již dohodnuto a šlo v podstatě jen o formalitu.
Jistým překvapením byla přání, aby zástupce firmy letěl do Japonska společností Bianca Air a přiložena byla i zaplacená letenka a čas a místo odletu.
Nikdo z nás o této letecké společnosti nikdy neslyšel, až se podařilo vygooglit, že se jedná o soukromou společnost, která zajišťuje služby jen velmi movitým klientům.

„Užij si to,“ poklepal mi obchodní ředitel na rameno, když mi ji předával.

***

Ležel jsem na zádech a užíval si ruční práci na mém vztyčeném ocase, kterou mi poskytovala žena zralého věku, leč stále oplývající přitažlivým zjevem a sexappealem. Byla to Marta, žena obchodního ředitele, mého nadřízeného.
Zatímco manžel tvrdě opracoval, já mu obdělával strádající manželku. Spal jsem s ní už druhým rokem a její povadlá krása už mě sice trochu iritovala, ale problémy s erekcí jsem zatím neměl. Její touha po sexu mě vždycky nabudila a přiměla, abych si vzal to, co nabízela, bez skrupulí a výčitek.

„Budeš mi chybět,“ vrněla a ruka jí kmitala po tvrdé tyči čím dál rychleji.
Volnou rukou jsem ji hladil po zádech a přejížděl přes drobná prsa, která jsem i prohnětl, což kvitovala úsměvem, vzdycháním a ruční prací směřující k dokonání díla.
„Jo… už… budu,“ vyhrkl jsem v poslední vteřině před vrcholnou slastí a žena se mi přisála na ocas a přijímala dávku semene.
Nikdy jsem nepochopil, co na tom má, polykat sperma, ale pro mně to bylo příjemné.
„Glmm… polk… chmmm… polk,“ spolykala vše do poslední kapky a pak mi krouživým pohybem jazyka lízala žalud a cumlala až do úplného povadnutí mého vzrušení. Nato vstala a šla pachuť semene zapít vodou.

Když se vrátila a projeli jsme si ústa vášnivým líbáním, semeno jsem na jazyku cítil už jen nepatrně.
Tentokrát si ona lehla a nabídla mi k laskání svůj klín hustě zarostlý hezkým bobříkem. Ve svém věku by vyholená nevypadala hezky, čehož si byla vědoma a tak své ztracené vnady nahrazovala přirozeností, což zarostlý klín v mých očích byl.
V hustém ochlupení se rozevírala mokrá štěrbina a zvala jazyk k průzkumu. Nechápal jsem, co mě k té ženě poutá víc než jen to, že si s ní zapíchám? Snad to byla ta vůně a chuť ženství, která mě přímo omamovala, když jsem ji laskal, vylizoval a dráždil klín.

Laskal jsem plátky závojíčků a sál tekoucí šťávy… bylo to opojné, pro ni i pro mě.
„Áááách… anoo,“ zmítala se ve stupňující rozkoši.
Jakmile jsem do ní pronikl, vyrazila mi pohybem pánve naproti, abych v ní byl zaražený co nejhlouběji. Rytmicky jsem začal přirážet. Líbal jsem ji na ústa i na povislá prsa, kde tvrdé bradavky byly snad větší než to, co ji zbylo z ňader, měla-li kdy nějaké.
Marta vzdychala a sténala plna rozkoše z nastupujícího vyvrcholení.
Zrychlil jsem přírazy, strojové pohyby mi masírovaly ocas ve vyplněné pochvě a stačilo pár prudkých přírazů a už do ní nezadržitelně stříkalo semeno v trhavých záškubech pulsujícího ocasu.
„Anooo… áách… ooohhh,“ svíjela se Marta v orgasmu a užívala si tu chvíli spalující slasti.

Když jsem se odvalil stranou, přitiskla se ke mně a skoro mateřsky mě začala hladit.
„Vzpomeneš si na mě… tam. To víš, kolem tebe bude tolik krásných Japonek.“
„Jak víš, že se mi líbí?“ opáčil jsem.
„Většině chlapů se líbí,“ soudila a durdila se. „Ten můj taky čučí na porno s Japonkama… i těma staršíma a já jsem pro něj vzduch.“
„To víš, asiatky jsou holt jiná rasa,“ pokrčil jsem rameny a abych ji uklidnil, objal jsem ji a slíbil, že na ni budu myslet celou dobu a až se vrátím, vymrdám ji mozek z hlavy.
To se Martě líbilo a propustila mě ze svého zajetí domů. Zítra mě čekala cesta do Ženevy, odkud jsem měl zaplacený odlet.

***

Genéve Aéroport mě přivítal masou lidí, kteří přilétali a odlétali a přesouvali se neustále sem a tam. Když jsem u okénka informací ukázal svou letenku, úředník mě odkázal na nenápadnou kancelář v hale. Zde mě přivítala mladá slečna, nabídla kávu a zákusek s tím, že již jsme všichni a odlet proběhne přesně na čas, který byl udaný u letenky.
Spolu se mnou zde v pohodlných křeslech seděla usměvavá dáma ve středních letech a starší manželský pár z nichž muž byl hovornější a přátelsky se mnou začal rozprávět. Jeho žena byla upjatější a tajemná osamělá dáma na mě vysílala blesky pronikavých pohledů, jež jsem nedokázal správně rozluštit. Její dávání si nohy přes nohu se stále výše se povysunující sukní, však bylo více než výmluvné. Když už mi k pokoukání odhalila snad půlku stehna, vyslal jsem i já na ni příznivý pohled a žena nepatrně kývla hlavou. Koneckonců nebyla vůbec špatná a mnohahodinový let je třeba si nějak zpestřit, že?

To už nastal čas odletu a byli jsme odvedeni k letadlu, jež stálo hned u odbavovací haly. Nevyznám se v letadlech, ale tohle nebylo běžné dopravní letadlo. Bylo rozhodně menší, ale zase příliš velké na to, že nás cestujících byly jen čtyři osoby.
Venku stál nastoupený personál, dvě letušky a steward. Všichni Japonci. Steward mě moc nezajímal, beztak se hned ujal oné dámy, zato letušky stály za to.

Že Japonky jsou hezká stvoření, jsem věděl, ale tohle byly kočky par-exellence. Štíhlé nádherné postavy, souměrná tvář s tváří panenek orámovaná polodlouhými černými vlasy.
Podal jsem jedné letenku, ta ji předala kolegyni, která mě čistou angličtinou vyzvala k nástupu. Odpověděl jsem japonsky, což ji zprvu zarazilo, ale pak mi řekla, že hovořím sice správně, ale dialektem nižších vrstev, tudíž nespisovně a moje slova pak významově vyznívají trochu jinak. Kdybych se neurazil, volí proto anglickou konverzaci.
„Jsem Hikari,“ představila se a otevřela dveře do jakési samostatné kajuty. „Jako vaše osobní stewardka jsem vám k službám s jakýmkoliv přáním.“

Zíral jsem na vybavení pokoje se širokou postelí, sedačkou a vzadu byla koupelna se sprchou a WC. Že stále jsem v letadle jsem poznal jen podle kulatých okýnek ve stěně.
„Jak to vypadá vedle?“
„Stejně. Je tu celkem pět pokojů s vybavením a pak zázemí pro personál. Nyní prosím, usedněte a zapněte si pás. Jak snášíte start?“ usmála se na mě nádherně vykrojenými ústy s bílými zuby.
„Dobře,“ odvětil jsem, Hikari kývla a odešla.

Letadlo začalo rolovat po dráze, usedl jsem na sedačku, kde byl připevněný i pás a na stěně blikalo: „Připoutejte se, prosím.“
Když letadlo vzlétlo a nabralo letovou výšku, nápis zhasl a dovnitř vstoupila Hikari.
„Máte nějaké přání?“
„Ne… snad… sprchu si dám,“ nevěděl jsem, co říci. Tenhle luxus jsem ještě nestrávil.
„Jistě. Kdybyste chtěl, tlačítko je zde,“ ukázala mi, odkud si ji mohu přivolat, usmála se a zavřela dveře.
Ve sprše jsem si musel vyhonit péro a přemítal jsem, co Hikari říkala, že je mi ve všem k službám? Opravdu ve všem?

Vyšel jsem z koupelny v županu a vyzkoušel měkkost postele. Hmmm, bylo to příjemné poležení. Koneckonců letíme přes půl světa, prý se zastávkou v Bangkoku. Určitě postel využiju.
Natáhl jsem ruku a stiskl tlačítko. Hikari se zjevila ihned, jako by stála za dveřmi.
„Přání, pane?“
„Něčeho bych se napil.“
„Jistě. Donesu vám nápojový lístek, chcete i jídelní?“ zase měla ten neodolatelný úsměv.
„Ehm… no… tak jo… jo a ještě něco. Dá se mluvit nebo navštívit ostatní spolucestující?“ zajímalo mě.
„Pokud chcete s někým hovořit soukromě, sjednám vám schůzku. Jinak o patro níže je společenská místnost a bar. Zde se můžete volně setkávat.“
„Dobrá… projdu se všude, kam až mohu,“ jal jsem se oblékat. „Budeš mi dělat průvodkyni?“

Hikari počkala venku a pak mi ukazovala celý interiér letounu. Kde je pokoj slečny Rosemary, zde jsou manželé Watsonovi, atd.
U baru ve společenské místnosti seděl pan Watson a nevzrušeně popíjel whisky s ledem. Přisedl jsem a dal si to samé.
„Dobře děláte. Zde jsou výtečně zásobeni. Jiné společnosti na cestujících jen šetří. Proto létáme už jen s Biancou,“ vyprávěl a cinknul svojí sklenkou o mojí.
„Já letím poprvé a… jsem ohromen,“ odvětil jsem.
„Tohle je splněný sen jen pro ty, co na to mají… nebo o tom vědí. Nemyslete si, tahle společnost nemá zájem o publicitu. Vy tu jste zřejmě na přímluvu někoho hodně bohatého. Kam letíte, smím-li to vědět?“
„Za obchodem, do Sappora.“
„Japonsko… hmm. Ti lítají Biancou nejčastěji. Vždyť i ty holky jsou japonský. Hezký, že jo? Žena žárlí na tu naši a asi v noci neusne, abych, víte co, he, he.“
„Jako že byste neodolal její kráse,“ ušklíbl jsem se.
„Jasný. Vždyť ty holky jsou tu od toho.“
„Myslíte?“ nechápal jsem.
„Letíte poprvé, tak to chápu. Vaše stewardka je tu pro vás ve všech ohledech. Zaplatil jste si super V.I.P. služby, tak co? Když jsem jednou letěl sám… už vím, co znamená, když se řekne, vycucanej, jak citron,“ smál se hlasitě. „Nechci nikoho pomlouvat, nebo vést nějaký řeči, ale slečna odvedle se svým stewardem stále nevyšla ven. Jestli si jen povídají, tak mají celkem výdrž, ale řekl bych, že zkouší spíš kvalitu postele, ha, ha, ha.“

Dopil jsem sklenku a vrátil se do pokoje, kde na stole byl položen nápojový a jídelní lístek.
Četl jsem a zíral, co všechno si lze v letadle dát. Nabídka jak v prvotřídní restauraci. Dostal jsem hlad a Hikari mé chutě co nejrychleji naplnila. Jiná přání jsem zatím neměl. Spíš jsem jen tak ležel a pomalu usínal…

***j

„Pane, vzbuďte se!“ někdo mnou zatřásl.
Vytřeštil jsem oči a spatřil Hikari.
„Pane! Letíme do pásma silných turbulencí. Přišla jsem vás zkontrolovat. Teď nesmíte nikam chodit. Buď ležte, nebo se připoutejte na sedačce.“
„Zůstaň tu ležet se mnou,“ chytil jsem ji za ruku.
„Jistě, pane,“ ulehla vedle mě a sama mě objala, protože letoun se skutečně začal otřásat.
„Teď je mi příjemně,“ usmál jsem se, jak jsme byly obličeji otočeni k sobě.
Neodolal jsem a políbil ji. Hikari zavřela oči, otevřela ústa a spojili jsme se ve vášnivém hlubokém polibku. Při dlouhé výměně jazyků, jsem ji rukama sjížděl po těle a snažil se jí vyhrnout úzkou sukni. Uchopila moji ruku svou a a přitiskla si ji na zadek. Mnul jsem tedy to pevné pozadí, až se náhle odtáhla.
„Nebude lepší, když se svléknu?“
„No… ano,“ vydechl jsem a Hikari, navzdory zákazu, vstala a zmizela v koupelně.

Když vyšla, měla na sobě černé spodní prádlo, samodržící punčochy a boty na vysokém podpatku. Kde to, probůh, vzala? To tam má někde schovaný pro podobný příležitosti?
Nedala mi ale šanci na nějaké dotazy. Nyní byla změněna ve vášnivou šelmu a předvedla mi celou plejádu milostných technik s hlavní úlohou uspokojit muže.

Mazlil jsem, hladil, líbal a hnětl to krásné mladé tělo, kterého se nešlo nabažit. Už jen pohled na spodní prádlo mi stavěl čuráka do pozoru. Když jsem ji zbavoval kalhotek a podprsenky, ona už ho svírala ve své ruce a něžně honila, aby ho pak okusila ve své puse. Vyplázla jazyk, olízla ho, stáhla předkožku a vsála si ho do hloubky úst, až po kořen! Sakra, osmnáct poctivejch cenťáků slupla jak malinu. Ani se nedávila, zato jela jak fretka a silně ho sála a svírala, jak ve ždímačce. Velmi příjemné to bylo, následkem čehož jsem se udělal. Zacukalo mi ve slabinách, ona zesílila sevření rtů a hezky všechno spolykala! Pak mi ocas ještě olízala, vstala a zmizela v koupelně. Asi si šla vypláchnout pusu.
„Promiň… po tomhle musím,“ omlouvala se.
„Jsi skvělá. Tohle se u nás běžně neděje,“ usmál jsem se, aby věděla, že udělala víc, než jsem zvyklej.

Oplátkou jsem jí vylizoval klín s pečlivě zastřiženým kožíškem. Hikari jen vrněla a zatím nepištěla jak Japonky v pornofilmech. Tekla jak řeka a při laskání klitorisu svírala stehna k sobě, jako by mě chtěla udusit.
Pak mě tahala za vlasy nahoru, líbala se se mou a tuhého ptáka si sama kormidlovala mezi nohy.

Proniknutí bylo hladké až po kořen. Byla úplně mokrá a nebyla tak těsná, jak jsem u asiatky očekával. Celkem volně jsem v ní jezdil, ale i tak jsem měl ptáčka v ráji. Hikari vzdychala a sténala a rukama mně jezdila po zádech. Já strojově přirážel a líbal jí krásně kopečky prsou s tvrdými špunty bradavek. Promnul jsem je rukou a byly nádherně pevné a krásně se mi vešly do dlaně.
„Otočíš se mi zezadu?“ zeptal jsem se a vyjel z ní ven.
Hned se otočila, vyšpulila nádherný zadeček, já jí roztáhl půlky a ptáka zarazil do mokré roztažené pochvy.
„Ááááh… ooohh… ooh,“ vyjekla, ale hned se slastně rozvzdychala.
Mlčky jsem jí raboval kundičku, rukama mnul prsa a cítil, že stoupám k vyvrcholení. Chytil jsem ji pevně v pase a přirážel nyní prudce a hluboko.
Začala hlasitě pištět, já funěl a pak jsem ji ve své největší extázi začal plnit semenem. Hikari se taky pode mnou kroutila ve svém vrcholu a já cítil stahy, jak mi vymačkávají ptáka do poslední kapky.
Padli jsme vedle sebe, objímali se a odpočívali. Pak jsem usnul.

***

Probudil jsem se, motory stále monotónně hučely a já ležel v posteli sám a přikrytý dekou.
Odporoučel jsem se do sprchy a když jsem se vrátil zpět, vstoupila dovnitř Hikari, opět oděná ve slušivém kostýmku společnosti Bianca Air.
„Před přistáním v Bangkoku vás ostatní cestující zvou do baru. Půjdete, pane?“
„Přijdu… díky,“ odvětil jsem a na Hikari mrkl.
Jen se profesionálně usmála a zmizela.

***

U baru seděl pan Watson. Paní Watsonová se slečnou Rosemary si něco štěbetaly. Když mě spatřili, pozdravili jsme se a Watson hned spustil.
„My vystupujeme v Bangkoku. Naše cesty se rozejdou a ani jsme se nestačili blíže seznámit. Teď je k tomu nejlepší příležitost, že drahá?“ podíval se na manželku, která se na mě přelíbezně usmála.
„Co vás zajímá…. myslím na mně?“
„Třeba odkud jste, takový ten běžný životopis,“ šklebil se Watson. „Možná bychom si mohli být v něčem vzájemně nápomocni, bude-li někdy příležitost.“

Spustil jsem naučenou řeč a všichni se zájmem poslouchali. O České republice asi slyšeli poprvé v životě, ale aspoň jsem jim mohl vypodobnit krásu Karlova mostu, Karlových Varů a hradů Karlštejna a Karlíka, nedaleko Karlštejna.
Slečna Rosemary mě opět probodávala svůdným pohledem a zájem o mě měla asi v jiném směru.

Po vlastivědné přednášce jsem si dali jídlo a zbytek letu do Bangkoku proběhl v živé přátelské diskuzi.

***

Po přistání nás manželé Watsonovi opustili a já s Rosemary jsme strávili nějaký čas v bezcelní zóně. Pak už jsme mohli zase nastoupit a byli nám představeni i noví spolucestující. Pan TicTac s několikatunovou objemnou manželkou a mladou dceruškou. Když dívka u baru zapištěla, že už jí je dvacet let a chce víno, obdivně jsme na sebe s Rosemary pohlédli. Té holce bychom tipovali tak třináct, možná čtrnáct. Hubené tělo, prsa žádná…
Pan TicTac její slova potvrdil a dívka pila chardonnay a očima mě probodávala. Běloch pro ni byl zřejmě exotický zjev.
Mně se dívka nelíbila a své sympatie jsem dával najevo Rosemary, které to zjevně imponovalo. To už letadlo rolovalo ke startu a my se rozešli do svých pokojů.
Hikari jsem požádal, aby byla u mě, a tak jsme seděli vedle sebe a ona mi hladila ruku položenou ve své.

Když jsme se mohli odpoutat, zašeptal jsem Hikari něco do ouška. A pak už mi její ruce rozepínaly kalhoty, uvolnily ven povadlé péro, které však pod jejími doteky tuhlo, než zmizelo celé v jejích vlhkých mazlivých ústech. Její kuřba byla exkluzivní. Koneckonců nebyl jsem její první zákazník, kterej ji šoustal. Takovou roštěnku si dá určitě každej.
Se slastným funěním jsem sledoval hlavu kmitající mi v klíně a vnímal sací sílu a pohyb sevřených rtů po tvrdém ocase. Volnýma rukama jsem jí jezdil po těle, kam jsem dosáhl, až se Hikari sama zeptala, zda se má svléknout.
„Ne… jen mě… kuř… oooh… jooo… tááák… anooo,“ vzdychal jsem a pocit blížícího se vyvrcholení se blížil.
„Chmm… polk… polk… gfmm… polk,“ hltavě polykala uvolňovaný příval semene a pak její kmitající jazyk mi olízal ptáka dočista do čista.

„Dal bych si něco k snědku,“ vzal jsem ze stolku jídelní lístek. Hikari vyslechla objednávku a šla to zařídit.
Po té slastné orální masáži jsem dostal chuť si zašoustat, ale nejdřív jsem uspokojil svůj hlad. Pojedl jsem, natáhl se na postel a podřimoval.

***

„Klep, klep“ ozvalo se náhle.
„Dále,“ houkl jsem .
Dovnitř nakoukla hlava Rosemary.
„Neruším? Můžu dál?“
„Jen pojďte,“ dál jsem ležel a sledoval, jak sebou nese i láhev vína.
„Promiňte, že sem tak vtrhávám. Zkrátka nudím se a chtěla bych společnost. S vaší stevardkou jsem mluvila a nebude nás nikdo rušit. Nevadí vám to?“
„Ani ne… a to víno nám přijde k chuti… při povídání,“ usmál jsem se.
Rosemary vzala ze stolku dvě sklenky.
„Mám ráda suché víno. Pro ženu trochu nezvyklé, že? A co vy?“
„Jako Čech jsem zvyklý na lecjaká vína. Myslím, že mě nijak nezaskočíte,“ přijal jsem sklenku Hibernalu. „Tak na co?“
„Na nás a šťastný let?“ nadhodila.
„Třeba.“
Víno bylo suché a vynikající.
„Proč vlastně letíte do Japonska?“
„Za manželem,“ odvětila zasmušile.
„Vy máte za muže Japonce, podívejme,“ pokýval jsem hlavou.
„No. Není to zas takové terno, jestli si myslíte tohle. Jsou hodní, snaživí, pracovití, ale za to vyžadují od manželky perfektní servis a všechny věci spojené s domácností nechávají na ni. Jsou prostě tak vychovaní. Zprvu žil se mnou ve Francii, ale nezvykl si a vrátil se domů a já vlastně letím se rozvést. Nesnáším být takovou puťkou, jak on si představuje. Ať si vezme sobě rovnou, ale já taková nejsem a nebudu.“

Ano, tohle se o Japoncích říká. A muži z celého světa si rádi berou Japonky za manželky. Jsou poslušné, věrné, milující a v posteli pěkně divoké…
Rosemary jako by tušila, co se mi honí hlavou a mírně se usmívala.
„Já vím, že vy šílíte po těch holčičkách, ale obráceně to moc nefunguje. Ani v posteli, to mi věřte.“
Povytáhl jsem obočí.
„No, třeba mají malé penisy.“ řekla otevřeně. „A v sexu nejsou moc vynalézaví. Teda, když si odmyslíte různý udělátka, možná to znáte z porna, kterými jsou zas úplně posedlí. Já Biancou neletím prvně a přiznávám, užívám si zde všeho, ale na cestě do Japonska to nikdy není ono. Vy jste již také jistě poznal blíže svoji letušku… ale u vás je to asi opačně, ne?“
„Ano. Hikari je velmi hezká a… milá,“ odvětil jsem.
„Když jsem vás spatřila poprvé, už v Ženevě, líbil jste se mi. Své sympatie snad jsem dávala najevo dost jasně, alespoň jsem to tak pochopila, to stále platí?“
„Jistě… jste velmi krásná žena, jen nevím, kam míříte?“ polkl jsem nasucho.
„Ale víte. Jen nevíte, jak na to. Ulehčím vám to.“
Rosemary vstala a rozepla si halenku. Pod ní neměla nic a její hezká kulatá prsa vykoukla na svět. Stejně to provedla i se sukní, která se svezla k zemi a pod ní neměla žádné kalhotky.

Ocas se mi postavil a vyboulil mi kalhoty. Rosemary přistoupila a lehce bouli pohladila rukou.
„Vezmi si mě,“zašeptala a sama mě políbila a do pusy mi zaútočila kmitajícím jazykem.
Dost dlouho jsme se vášnivě líbali, během čehož mě zbavila oblečení a nazí, zaklesnutí v objetí jsme padli do postele. Hladili a laskali jsme se vzájemně po tělech. Poznal jsem vzrušivost vlastních prsních bradavek, když mi je Rosemary olizovala. Tohle jsem nevěděl a žádná žena mi to nikdy nedělala. Ani Hikari.

Já jí zatím prsty nořil mezi závojíčky, které mlaskaly pod praménky vytékající šťávy.
„Oooch…áááh,“ vzdychala a já ji náhle popadl a tvrdé péro do ní zarazil zezadu na jeden prudký příraz.
Rosemary hlasitě sténala a vzdychala rozkoší a zcela si užívala vyplnění pochvy a krásné tření a pohyby velkého ocasu. Prsa jsem jí mnul a brnkal o stojící bradavky a pak už jsem na nic nečekal a po pár prudkých přírazech jsem se do ní vystříkal.
Věděl jsem, že jedním číslem tohle neskončí.

Rosemary se okamžitě ústy vrhla na povadlý kolík, sáním a cumláním si zajistila potřebnou erekci a pak si mě osedlala.
Během odsedů jsem si hrál s jejími prsy, která měla krásně pevná, plná a kulatá. Bradavky měla vzrušivé a při dráždění vždy slastně zavzdychala.
Mlaskavé odsedy zrychlovaly, sténání zesilovalo, až vykřikla v orgasmu a na chvíli strnula ve slastném vypětí.
„Dej mi nohy na ramena,“ požádal jsem ji a ona poslušně vyšvihla nohy nahoru. Kundička s rozevřenými pysky a ulepená šťávami mi byla vydaná napospas, ale to jí zjevně nevadilo.
Ocas do ní zajel, až bolestně hekla.
„Ah… aah.., jooo… ooooohhh,“ sténala pod hlubokými proniky a prudkými přírazy jsem dorážel až o dno pochvy, jen to mlaskalo.
„Ach… ach… aach.“ vzdychala, vydaná mi na milost.
„Vystříkáám tě,“ zavyl jsem a cítil, jak do ní vyprazdňuju poslední zbytky semene.
Pak jsem se svalil stranou a byl totálně vyřízen.
Rosemary mě obdařila šťastným úsměvem a přituleni k sobě jsme se přikryli dekou a usnuli.

***

Po probuzení mi Rosemary dopřála mazlivé honění péra, které se sice postavilo, ale o sex jsem neměl pražádný zájem. Ano, její tělo mě vzrušovalo, ale chuť na milování se nějak nedostavovala.
„Nebudu tě trápit,“ řekla nakonec, sbalila se a odešla. Snad to pochopila.
Objednal jsem si lehké jídlo a Hikari s chápajícím úsměvem přehlédla zválenou postel i mou unavenou osobu.
„Máte ještě nějaké přání, pane? Za dvě hodiny budeme přistávat,“ oznámila mi.

***

V Sapporu nás Rosemary opustila tak rychle, že jsem se s ní ani nestačil rozloučit. Já poděkoval speciálně Hikari za péči, kterou mi poskytla a přes pasovou kontrolu prošel do haly letiště.

Zde mě čekala nádherná hosteska s cedulí s mým jménem. Nad mou japonštinou se smála a odvedla mě do limuzíny, kterou pro mě přijela.
„Jsem Siyuri. Pan Ne-Mako mi dal přesné instrukce, jak se o vás postarat,“ vykládala mi.
„Kam jedeme?“
„Do jeho rezidence. Jste zván k večeři a seznámení s jeho rodinou,“ odvětila dívka a usmála se, když jsem ji lehce pohladil po hladkém stehně a až na koleno. Nemohl jsem odolat. Byla fakt nádherná, štíhlá, dlouhonohá… Kde se ty kočky jen berou?

***

V domě se mě ujala zase jiná služebná a dovedla mě do místnosti, kde bylo pět dívek a Siyuri mezi nimi. Všechny byly přenádherné.
„Pan Ne-Mako nás instruoval. Jako evropan neznáte naše zvyky a rituály, které je při rodinné večeři nutno dodržovat. O tom vás zpraví Komako,“ řečnila Siyuri a jmenovaná dívka se mi uklonila. „O vaše oblečení se postará Izibata a o tělesné blaho pak Cheiwei a Batesi.“
Ostatní dívky se mi uklonily a Siyuri tleskla rukama.
„Tak a nyní do práce. Vy se, prosím, můžete odebrat do koupele,“ a Cheiwei a Batesi si mě odváděli pryč.

Ve vykachlíkované místnosti byl malý bazén, kde jsem se měl podrobit očistě těla za pomoci oněch dívek. Svlečení do naha znamenalo, že z trenek mi vystřelil tvrdý oštěp ztopořeného ocasu, ale dívky mu nevěnovaly pozornost.
Batesi sebrala mé oblečení a odešla. Cheiwei, oděná do titěrných plavek, mě zavedla do teplé vody a začala drhnout měkkou houbou. Zkoušel jsem s nádhernou dívkou konverzovat, ale byla dost nemluvná. Zato osahávat se do jisté míry nechala a její doteky byly také velmi mazlivé, až vzrušující.

Když v mytí došla k pasu, začala mi tuhý ocas jemně hladit a honit.
„Potřebujete se uvolnit,“ šeptala a třela mi ocas vzrůstající rychlostí.
„Chtěl bych… ohh… do tebe,“ zafuněl jsem a dívka ustala v dráždění a stála volně proti mě. Asi ve stylu „tak si mě vezmi.“
Promnul jsem jí menší pevná prsa, pak ji pozvedl za stehno, pak za druhé, jak ji voda krásně nadnášela a pomalu do ní přirazil.
Cítil jsem, jak do ní pronikám, ona bolestně sykala a já ho povysunul a zase přirazil a zase, až jsem v ní byl zaražený po kořen. Dívka byla dole úzká a bolestně vzdychala, když jsem začal rytmicky přirážet. Mě to však přinášelo nevýslovnou slast.
„Ah… ah… ah,“ hopsala mi Cheiwei na ocase, já líbal její prsa a bradavky a náhle mi slast projela slabinami a já se do ní vystříkal.

Dívka mě poté trpělivě domyla a do místnosti se vrátila Batesi a složila na stolek zbrusu nový oděv včetně spodního prádla. Cheiwei pak někam zmizela a Batesi mě usadila na křeslo a provedla mi pedikúru i manikúru, a učesala mě i s úpravou sestřihu.
Mezitím jsem poslouchal Komako, co můžu a nemůžu, musím a nemusím při večeři dělat. Nedozvěděl jsem se nic, co bych nevěděl, ale Japonci nás asi stále považovaly za barbary, kteří doma jedí rukama a neznají uhlazený způsob stolování.

***

Konečně jsem se setkal s panem Ne-Mako. Zcela neformálně mi podal ruku a srdečně přivítal ve své domácnosti. Představil mi manželku Akaši, postarší dámu. Kdysi musela být velmi krásná a teď, když nabrala kila, byla snad ještě krásnější, takový typ krev a mlíko. Rozhodně se mi líbila, ač už měla jistě padesátku za sebou.
„Dcera se opozdila. Proto ji omluvte a jídlo se bude podávat hned. O obchodu budeme hovořit zítra,“ děl pan Ne-Mako a stranou mi s úsměvem sdělil, že sice moje japonština není dokonalá, ale můžu tak dál hovořit, že je mu to sympatické.
„Jaká byla cesta s Bianca Air?“ zajímalo ho.
„Nikdy jsem nic podobného nezažil. Jsem poctěn,“ ale on jen mávl rukou.
„To byla maličkost. Mám v té společnosti jistá aktiva, takže není problém potěšit obchodního partnera pohodlným cestováním.“

Povídali jsme si dlouho, i když už paní Akaši šla spát, když tu náhle služebná ohlásila příchod slečny Hikari!
Ne, nebylo to shoda jmen. Pan Ne-Mako mi představoval svou dceru Hikari Ne-Mako.
„Odpusťte, ale nemohl jsem odolat, když dcera nastoupila u Bianca Air, rozhodl jsem se pro tento malý žert. Chtěl jsem vidět vaše překvapení, když se dnes setkáte u nás v domě.“

Muž se dobře bavil a to ho ještě ani nenapadlo, že bychom spolu mohli něco mít, což je na téhle lince zcela běžné. Hikari nám popřála dobré noci, prý je unavena z letu a odešla spát.
Nedivil jsem se jí.

***

Druhý den se pan Ne-Mako proměnil v tvrdého obchodníka a znění smlouvy jsme ladili ve vypjaté atmosféře až do pozdního odpoledne.
Jeho představy se poněkud lišily od dohody, kterou uzavřel u nás s obchodním ředitelem a já měl jen malý manévrovací prostor. Nakonec jsem se spojil s firmou a vyžádal si podrobnější instrukce.

V tomto mezičase jsem volný čas trávil s Hikari, která si vzala volno a byla mi takříkajíc k dispozici. Pochopitelně i v posteli. Tentokrát si odhaduji tipovat, že s otcovým vědomím a souhlasem.
Její milostná technika a chtíč byly nevyčerpatelné. Milovali jsme se ráno i večer a já zažíval pocit, být vycucaný jako citron. Její tělo i svěžest však na erekci dál spolehlivě fungovaly a já zažíval sexuální euforii a místo na byznys myslel na Hikari. Nakonec byla smlouva podepsána, výhodná pro obě strany.

Poslední noc jsem strávil se Siyuri a myslím, že mi ji podsunul sám pan Ne-Mako.
Nádherná Japonka mi poskytla stejné potěšení jako Hikari, ař její úzký klín musel zažít doslova peklo, neboř pička nebyla dostatečně zvyklá na evropské velikosti a zatímco já si užíval silné tření a rozkoš, Siyuri bolestně sténala a hekala i když mi statečně držela a přijímala mé hluboké a prudké přírazy bez odporu a snaživě mě snažila potěšit, jak bylo její povinností.

Na letišti se se mnou rozloučila a podala mi obálku. „Pozdrav od pana Ne-Maka. Přeji vám šťastný let.“
Otevřel jsem ji a hleděl na letenku společnosti Bianca Air.

Autor

4.7 58 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Knedlik

Glmm… polk… chmmm… polk

Shock

Nevím, zda je to výtka nebo výsměch…. Nedokážu holt asi správně popsat zvuk sajících a polykajících úst. Žena řekla, že to mám popsané celkem dobře 🙂 Až to budeš dělat s ženou (přítelkyní), schválně se zaposlouchej a rád se nechám inspirovat výstižnějšími výrazy 🙂

Tomas

Poviedka vyborna! Autor nesklamal. Velmi dobre citatelne.. pribeh dej vsetko..

Gourmet

Shock píše čím dál líp! Bezvadně napsáno, moc se mi to líbí.

Tsgarp

Shocku, je to super. Fakt me to bavi. 👍

Bob Romil

„Uhhh … to je kláda!“ Tohle by mohla obdivně zafunět Masemeno Nasaku při pohledu na evropanovu kládu a zrovna tak to musím napsat v jiném smyslu já po přečtení povídky 🙂 Pořád nechápu, jak snadno ze Shocka padají takhle dlouhé „klády“. Hrdina v povídce postupně ojede vše od manželky ředitele, přes osazenstvo letadla, až po dceru obchodního partnera. To je stejná potence jako autorovo psaní 🙂 Radost se proletět.

Shock

Tohle je asi opravdu možné jen v povídkách a pohádkách. Nemůžu nějak zapomenout na můj sex s Japonkou a stále si je motám do příběhů. Gourmet někde psal, že za asiatkami létal do Thajska….

Juli

Nářez 👍.

Marťas

Stará dobrá Asie 👍👍👍 Díky Shocku, perfektní povídka co musí udělat radost všem co mají rádi Asii.

Denis 86

Parádní povídka

10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x