Náhradní rodina 01 🇨🇿

Uprostřed prázdné místnosti zůstal pouze otlučený stůl se starou židlí, na které seděla dívka s lokty strnule položenými na stehnech. Oči zalité slzami nepřítomně sledovaly obraz odehrávající se za oknem, kde si děti hrály na schovávanou. Veškeré zbývající vybavení bytu odvezli exekutoři před týdnem. Podobných návštěv zažila dost, nestalo se to poprvé a ještě před pár dny by řekla, že ani naposledy. Máma zmizela, jak bylo v podobných případech jejím dobrým zvykem. Vždycky se vrátila, tentokrát ne. Dvojice policistů, kteří jí stroze oznámili, že matka byla vzata do vazby z důvodu těžkého ublížení na zdraví, už byla dávno pryč, ale dívka stále nepromluvila ani hlásku. „Co se mnou bude dál? Nájem není zaplacený už dva měsíce, nemám téměř žádné peníze a potřebuju něco jíst,“ běželo jí hlavou.

Venku se pomalu stmívalo, když se ozval pronikavý zvonek. Utřela si hřbetem ruky slzy a pootevřela. Stál tam muž ve středním věku, kterého znala jenom z televizní obrazovky. Roztržka, která rozdělila matčinu rodinu na dlouhé roky způsobila, že svého strýce viděla poprvé v životě.

„Dobrý den,“ pozdravila nejistě.
„Pustíš mě dál?“
Beze slova ustoupila do přítmí chodby.
„Jsi Tereza?“ ujišťoval se.
„Hmmm.“

Vstoupil dovnitř a rozhlédl se. Oprýskané zdi bez nábytku vypadaly zpustošeně, na podlaze se povalovalo poházené oblečení. Bezútěšnost doplňovalo prasklé sklo v okně, kterým dovnitř pronikal studený vzduch.
„Sbal se, pojedeš se mnou,“ povzdechl si.
„Kam?“
„K nám,“ potřásl nechápavě hlavou. „Jsi přece moje neteř.“
„Postarám se o sebe sama.“
„Volali mi z odboru sociální péče.“
„Nevím proč, osmnáct už mi bylo.“
„Chodíš na střední školu, chceš snad skončit jako tvoje máma?“ zadíval se na ni.

Najednou toho na ni bylo moc. Pomalu ztrácela vědomí, strýc ji zachytil na poslední chvíli. Probudila se na podlaze s mokrým ručníkem na čele.
„Už je mi líp,“ odstrčila ruku, kterou jí podpíral hlavu.
„Zavolám záchranku.“
„Mám nízký tlak, nic to není,“ bránila se. „Nestalo se mi to poprvé.“
„Jedla jsi vůbec?“ zeptal se, když nahlédl do prázdné kuchyně.
„Naposledy včera,“ přiznala neochotně.
„Tady nemůžeš zůstat. Sbal si nejnutnější věci, zbytek ti koupíme.“

Už bez odporu naskládala Tereza mechanicky do batohu pár kousků oblečení. Naposledy se rozloučila s bytem, ve kterém žila pár posledních měsíců a doprovodila strýce k autu. Zastavil u první benzinky, kde koupil bagety s colou, na které se hladově vrhla. Ačkoli se strýc snažil navázat rozhovor, mlčky sledovala ubíhající cestu.

„Za chvíli tam budeme,“ odbočil náhle na štěrkovou cestu. Tmavý les v ní vzbuzoval stísněné pocity. Konečně zastavili. Vystoupila z auta a protáhla ztuhlé tělo. Když se rozhlédla, uviděla osamělý dům ztracený mezi stromy.
„Koupili jsme to před nedávnem,“ vysvětloval strýc.
Tereza s obavami vstoupila dovnitř. „Budeš prozatím spát s Mirkem, během příštího měsíce dokončíme rekonstrukci podkroví. Je to tvůj bratranec, tak si snad budete rozumět. Ráno vás seznámím,“ zavedl ji do prvního patra, kde jí potmě ukázal postel.

Dlouho nemohla usnout, poslouchala hlasité oddechování bratrance, kterého neznala a bála se nadcházejícího rána. Probudily ji první sluneční paprsky, které nesměle nakukovaly do pokoje. Posadila se na postel a rozespale zamžourala na rozcuchaného kluka v jejím věku, který ji zvědavě pozoroval.

„Pokud nejsi moje sestřenice, tak máme asi problém,“ ušklíbnul se.
„Neboj, jsem,“ ujistila ho.

Po rozpačitém úvodu se odmlčeli. Překvapeně postřehla jeho pohled upřený na ňadra choulící se v noční košilce. Chladem ztuhlé bradavky napínaly tenkou látku, celá nesvá zakryla prsa zkříženými pažemi a přemýšlela, jestli se neplete, protože spolužáci o ni nejevili v tomhle směru žádný zájem. Občas ji trápilo, že svým vyspělým vrstevnicím nemůže se svou vytáhlou, hubenou postavou konkurovat, ale pragmaticky si uvědomovala, že s tím nic neudělá. Obzvláště ve starém, obnošeném oblečení, které mělo svou nejlepší dobu už dávno za sebou.

„Už jste vzhůru?“ nahlédl dovnitř strýc. „Asi vás už nemusím seznamovat. Přijďte potom za námi do kuchyně, Martina tě chce poznat,“ kývl na ni.
Moc se jí nechtělo, raději by se dál vyvalovala v zahřáté posteli, kde se cítila v bezpečí, nezbylo jí ale nic jiného, než strýce poslechnout.

V kuchyni se potkala s mladou ženou, které se jí přátelsky představila. „Tykej mi, snad ještě nejsem tak stará, abys mi vykala,“ usmála se na ni.
Tereza se s chutí vrhla na připravené toasty, které v ní mizely zběsilým tempem. Za posledních pár dnů toho mnoho nesnědla a zdálo se, že teď to chce najednou dohnat. Martina ji znepokojeně pozorovala, ale nic neřekla.

Po snídani zmizela v koupelně, aby se převlékla. Ve velkém zrcadle uviděla hubenou holku s dlouhými vlasy nedbale staženými do culíku. Při pohledu na malá ňadra si tiše povzdechla. „Máma říkala, abych se s tím netrápila, jenomže jí se to povídalo, když měla čtyřky,“ polkla slzy při vzpomínce na matku. Pohled na přirození schované v záplavě tmavých chlupů v ní vyvolal rozpačité dojmy. Holky ve třídě se jí při tělocviku posmívaly, nikdy však nenašla odvahu se vyholit. „Třeba to tady bude jiné, začínám s čistým štítem,“ zadoufala.

Když se vynořila z koupelny, Martina si všimla jejího zmuchlaného, sepraného oblečení a protočila oči v sloup s povzdechem, že v tomhle nemůže chodit mezi lidi. „V týdnu ti zajedu něco koupit,“ rozhodla pragmaticky. Tereza zrudla rozpaky, pořád si nemohla zvyknout na starostlivost, s kterou se k ní všichni chovali.

Během dne si jen s obtížemi zvykala na čilý ruch, který v domě panoval. Většinu času strávila zalezlá v posteli, odkud vylézala jen v nejnutnějších případech. K večeru už se jí klížily oči únavou. Pod tíhou posledních událostí s pláčem zabořila obličej do polštáře bez ohledu na bratrance.

Pomalu usínala, když ji vyrušily hlasité výkřiky. Nadzvedla hlavu a pozorně se zaposlouchala. Nebyla malá holka, aby jí okamžitě nedošlo, co se ve vedlejším pokoji děje. „Souloží tam a je jim jedno, že je tady všechno slyšet,“ vyděsila se.
„Tohle je normální?“ zeptala se Mirka.
„Hmmm,“ přitakal.
„Musí přece vědět, že je slyšíme.“
„Třeba je právě tohle rajcuje.“
„Není to divný?“
„Na to si zvykneš,“ mávl rukou.

Stačilo, aby si představila, co se v ložnici odehrává, a zachvěla se. Mimo neopatrného vyprstění od neznámého kluka na diskotéce, při kterém přišla o panenství, byly její milostné zkušenosti nulové. Neartikulované výkřiky mezitím nabíraly na intenzitě, Tereza se proti své vůli zaposlouchala do rytmických nárazů do zdi.

„Dneska se rozjeli, asi kvůli tobě,“ konstatoval Mirek. Ačkoli se tvářil nezúčastněně, postřehla v jeho hlase napětí.
Zhasla lampičku a zachumlala se do deky. Přes veškerou snahu nedokázala ignorovat vášnivé sténání, které se rozléhalo domem. Nárazy do zdi byly stále intenzivnější, náhle se ozval hlasité zaječení a po něm ticho, díky kterému zaslechla šustění z druhé strany pokoje doprovázené tichým hekáním. I přes své mizivé zkušenosti pochopila, co se tam odehrává.

„Ty onanuješ?“ vyhrkla bez rozmýšlení. Šustění okamžitě přestalo. Po krátké odmlce ale znovu zaslechla podezřelé zvuky. „Normálně si tady honí péro, když vedle souloží jeho rodiče. Copak jim to přijde normální?“
„Nechceš toho nechat?“ posadila se zprudka na postel.
„To už nejde, mám to na krajíčku,“ přiznal nešťastně Mirek.
„Tak tohle jsem vědět nepotřebovala.“
„Copak s tebou to nic nedělá?“

Ačkoli si uvědomovala zvlhlou kundičku, styděla se přiznat. „Zrovna teď na nemám náladu na tyhle blbosti,“ zalhala. „Jestli to ale tak nutně potřebuješ, tak dělej, ať se můžu vyspat.“
Tentokrát už se Mirek nesnažil tajit, co dělá, spíše naopak. Pokojem se rozléhalo tlumené hekání, očividně si užíval její přítomnost, s hlasitým sténáním proháněl ocas a Tereza překvapeně zalitovala, že nic nevidí a musí spoléhat jen na svůj sluch.

Podle hlasitého výkřiku poznala, když bratranec vyvrcholil. Proti své vůli vklouzla rukou mezi nohy a opatrně, aby se neprozradila, obkroužila bříškem prstu naběhlý poštěváček. Roztřásla v předzvěsti orgasmu. Na poslední chvíli se zakousla do hřbetu ruky, vzápětí se jí tělem rozlila vlna slasti. Když bylo po všem, zahanbeně vyprostila ruku z kalhotek a zachumlala se do deky.

Při usínání se jí hlavou mihla vzpomínka na matku. Rychle otřela slzy a snažila se nevnímat vůni vlastního přirození, která jí připomínala nedávný prohřešek. Když se potom v noci převalovala, před očima se jí střídala matčina tvář s představami souložícího strýce s Martinou vystřídané onanujícím bratrancem.

Ráno vstala jako první. Zatímco před ní stydnul horký čaj, ukusovala oschlý rohlík, který jí připomněl snídaně s mámou. Po chvíli se v kuchyni objevila Martina. „Proč si k tomu něco nevezmeš?“ otevřela lednici. „Je tady šunka, sýr, zelenina.
„Mně to stačí,“ pokrčila rameny.
„Jak jsi se vyspala?“
„V pohodě,“ zrudla rozpaky při vzpomínce na včerejší večer.
„Nerušili jsme tě?“
„Ne, to je v pořádku.“
„Nemusíš se stydět, klidně řekni, kdyby tě to obtěžovalo. Nám už to ani nepřijde,“ mrkla na ni Martina.
„Jenom si na to musím zvyknout, nic víc,“ hlesla Tereza s pohledem upřeným do desky stolu.

Raději se napila čaje, aby přešla ožehavé téma a pokradmu sledovala Martinu, která se v krátké noční košilce ohnula do ledničky pro jídlo. „Nemá ani kalhotky. Jestli tohle předvádí Mirkovi, tak se nedivím, že je tak nadrženej,“ napadlo ji.

Po chvíli se k nim přidal rozespalý strýc se scénářem v ruce. „Dneska budu točit celý den,“ postěžoval si. Tereza byla v jeho přítomnosti nesvá, stále si nezvykla, že člověk, kterého zná pouze z televizní obrazovky, patří do jejího života.

Připloužil se i Mirek a Tereza se vyplašeně přikrčila, protože si stále nemohla zvyknout na spoustu lidí pohromadě. Martina si toho všimla a naznačila ostatním, aby ji nechali na pokoji.
„Během týdne ti zařídím školu, zatím to tady musíš přežít s Martinou,“ prohodil strýc při jídle.
Způsobil jí tak další trápení, protože se bála začlenění do nového kolektivu. Byla vděčná nevlastní tetě, která ji vzala pod svá ochranná křídla a během krátké chvíle se na ni upnula.
„Třeba to nebude tak hrozný,“ napadlo ji večer, když se schoulila v posteli.