Námluvy

Jmenuji se Sebastien Valvace a jsem poručíkem u 6.escadrille Service Aéronautique francouzské armády. Letectvo je nová zbraň a já jí zcela propadl. Ale to sem nepatří.

Nyní sedím v automobilu řízeném snoubenkou Charlottou míříme za její rodinou na venkovské sídlo, kde máme strávit pár báječných dní. Mám dovolenou a také touhu ji konečně ošukat. Stále se tomu brání, že prý nejsou vhodné podmínky. Chápu, je panna a chce to mít komfortní, tak uvidíme. Zatím jsme se dostali k líbání a jednou jsem jí sahal na prsa přes vlněný šál.
Sám jsem v sexu dostatečně zkušený. Slečna Delphine u madam Croissant byla dobrá učitelka. Ukázala mi vše, co má žena v posteli umět, i co má ovládat muž. Ovšem o lecčems pochybuji, že by Charlotte byla schopna pochopit, natož vykonat. Rozdíly mezi kurtizánou a konvencemi svázané maloměstské slečinky jsou propastné.

***

Charlotte je nejmladší dcera průmyslníka a barona Henriho Grasseura. Titul barona si koupil, i když to vehementně popírá. Zbohatl na burze, později se vrhl na podnikání a vycítil možnosti v automobilovém průmyslu. Zde vydělal další velké peníze, koupil si zmíněný titul a k tomu zámeček Saint-Dizier v oblasti Champagne, aby dodal hodnověrnosti svým povídačkám o šlechtickém původu. To všechno mi řekla milovaná Charlotte, protože sama tomu nevěřila. Její matku Lauru jsem měl spatřit poprvé, stejně jako starší sestru Marine. Viděl jsem sice obě na obraze, ale olejomalba a originál bude jistě rozdílný. Každopádně jsem se na zámek těšil. Doufám, že i rodina na mne.

***

Zámek Saint-Dizier byla v podstatě výstavnější vila, jakých je v širokém okolí desítky. Být baronem znamenalo vlastnit rozsáhlé pozemky v okolí, hospodářský statek (nejlépe několik) a protože jsme v kraji Champagne, i nějaký ten vinný sklep. A to vše monsieur Grasseur měl.

Nyní nás uvítali venku jako vzácnou vládní delegaci, já se vyšponoval do vojenského postoje, představil se a k rodnému příjmení si přidal „de“, tudíž Sebastien De Valvace. To na rodiče okamžitě zapůsobilo. Otec byl spokojený, že dcera si našla muže modré krve a i matka na mě hleděla přívětivěji, než asi původně chtěla.
Zatímco otec ve mně nevyvolal takřka žádný dojem a byl to typický nadutý maloměšťák, hrající si na šlechtice, matka byla opravdová dáma, štíhlá, energická a ještě pohledná na svůj věk padesáti let.

Pak z domu vyběhlo nádherné stvoření zcela zastiňující všechny okolo, i svoji mladší sestru. Oněměl jsem úžasem, ale rychle se ovládl a podal jí ruku na seznámení.

„Sebastien.“
„Marine,“ pípla dívka.
Její pohled rozhodně nebyl cudný a dalo by se říci, že v očích jsem jí zahlédl blesky chlípné touhy a živočišnosti. Ne, zde se určitě nudit nebudu.

***

V pokoji mě čekala mladinká, až dětsky vypadající služka.
„Jsem Celetté, vaše osobní komorná. K vašim službám, pane,“ způsobně se uklonila.
„Probůh, kolik je ti let?“ otázal jsem se. „Snad tu nepracují děti?“
„Je mi tolik let, abych tu mohla být zaměstnána,“ odvětila a dál to nerozváděla.

„Mám chuť se vykoupat. Máte tu salle de bain?“ použil jsem výraz pro lázeň či koupací místnost.
„Jistě, pane. Jsme moderně zařízeni a těchto místností je zde několik. Vaše kupříkladu za tamtěmi dveřmi,“ ukázala rukou. „Jen malé strpení. V této časné době není dostatek horké vody. Musím to zařídit. Panstvo lázeň přes den nepoužívá,“ služka se usmála a odběhla to zařídit.

***

Po koupeli jsem se cítil příjemně, až trochu vzrušeně. Zazvonil jsem a Celetté se objevila skoro hned.
„Máte přání, pane?“ trochu znervózněla nad mou neupraveností a ležérností. Nikdy se panstvo před ní neproducírovalo ve spodkách.
„Řekni mi, jak to tu chodí. Kdo je kdo, jaká pravidla zde platí… abych s tu necítil tak ztracený.“

Dívka se dala do vyprávění a já si nalil koňak z láhve na stolku. Byla tu i whisky i brandy, ale koňak mám nejraději… i když alkoholu moc neholduji.
„A co uvolnění… ze stresu, přetlaku?“ otázal jsem se náhle a dívka zmlkla a ztuhla.
„Jak to pane myslíte… to… uvolnění?“ přiškrceně se zeptala. Ví nebo neví, o co jde?
„Jsem unavený, přetažený, zlostný a chci se nějak potěšit, uvolnit,“ přešel jsem k ní, obrátil ji čelem k sobě a dal jí ruce na ramena.
„Ty určitě víš, jak svého pána uspokojit,“ zatlačil jsem a dívka si poslušně klekla na kolena. „Nu, předveď se.“

***

Charlotte běžela chodbou k pokoji Sebastiena, pozvat ho k čaji. Běžně to vyřizovala služebná, ale Charlotte se ho soukromě chtěla zeptat na nějaké věci…

Bez zaklepání otevřela dveře a strnula. V koutě stál Sebastien a před ním klečela služebná a… jeho úd měla v ústech! Strojově pohybovala hlavou, takže ho pouštěla dovnitř a ven a Sebastien s přivřeným očima jen slastně vzdychal a funěl. Charlotte zírala na ztopořený pyj, jehož velikost ji zaskočila. Vztyčený mužský úd viděla zatím jen na obrázku u přítelkyně, ale naživo jí přišel ještě větší. A ta malá coura mu ho saje a pouští do sebe skoro celého!
Charlotte přivřela dveře a dál sledovala, co se bude dít. Pochopila, že muži se takto poskytuje rozkoš, ale co bude dál?

„Už… budu… oh… už,“ hekal Sebastien a dívka zrychlila pohyb sevřených rtů po údu.
Pak pohyby ustaly a bylo vidět, jak polyká, co do ní Sebastien vypustil. Charlotte zírala, jak úd opouští dívčina ústa a ona cosi vyplivuje na koberec.
„Chrr… pfffuj… ffííí,“ chrchala a dál vykašlávala jakési bílé hleny.

Pak se konečně postavila.
„Promiňte, pane, bylo toho moc,“ řekla omluvně, ale Sebastien ji pohladil po tváři.
„Jsi moc šikovná, Celetté, můžeš jít.“
Charlotte rychle zmizela, aby nebyla odhalena. Navíc, co viděla, musí s někým probrat… s kým jen, s kým… ano, se sestrou a jala se jí vyhledat.

***

Večer byl nudný. Henri se pyšnil svým rodokmenem, ale poznal jsem, že je to naprostý analfabet a o genealogii nemá ani páru. I já jsem barvitě popsal své předky rodu de Valvace a Charlotte stěží zadržovala smích. Paní Laura se tvářila netečně, až znuděně a Marine na mě stále vysílala vyzývavé signály. Charlotte si mě však střežila.

Po večeři jsem se omluvil a šel spát. Tedy spát přímo ne, ale chtěl jsem být sám a srovnat si myšlenky.
Na zámek jsem původně přijel ucházet se o Charlottinu ruku. Jenže když jsem poznal Marine, jiskra touhy a lásky přeskočila na ni. Charlotte – nevinná, jemná, čistá dívka a Marine – zjevně zkušená, živočišná šelma. Dvě neporovnatelné sestry. A já se asi zamiloval do té druhé. Ke svým citům se nesmím přiznat hned, tohle bude nějaký čas trvat a až odjedu, třeba se mi Marine z mysli vytratí, ale tady bude těžké jejím svodům uniknout.

***

Druhý den jsme měli s Charlottou vyjížďku na koních po panství. Ukázala mi i tajemná a romantická zákoutí svádějící k posezení, ke hříchu, ale k ničemu nedošlo. Její tvrz (panenství) zůstala nedobyta.

***

Před večeří se mě zmocnila Marine a že mi ukáže celý zámek, od sklepa až po půdu. Vzali jsme to odshora a skončili mezi vinnými sudy ve sklepě.

„Je tu ještě jedno hlubší sklepení. Dříve to asi bývala hladomorna. Je tam jen nepořádek, tma a pavouci… brrrrr… štítím se těch potvor,“ ušklíbla se Marine. I v úšklebku byla roztomilá.
„Nedáme si něco z tajných zásob?“ ukázala na místnost s vyrovnanými archívními víny.
„Sem chodíš krást otcovo víno?“ optal jsem se a Marine se usmála.
„Chodím sem dělat různé věci, ale s tebou si dám víno,“ zručně otevřela jednu láhev a hned si sama zavdala přímo z hrdla.
Bylo to vůči archívnímu vínu neslušné a nepatřičné zacházení, ale sklenky tu nebyly a byli jsme tu sami.

„Dobré,“ loknul jsem si pádně a vrátil láhev Marine.
Ta si nasadila láhev k ústům stylem, jako když se chystá kouřit ptáka, cumlala hrdlo a stále se mi vyzývavě dívala do očí…

„Ty malá děvko,“ pomyslel jsem si, sevřel do náruče, odtrhl jí láhev od úst a políbil na rty. Hned mi vyšla jazykem vstříc a rukama mě pevně objala kolem krku. Divoce jsme se líbali a já jí rukou sjel na prso a přes šaty je stiskl. Měla je tak akorát do ruky.
Pak se náhle odtáhla.
„Přijď za mnou večer do pokoje… ano? Ale teď už pojďme nahoru, ať nás nehledají,“ a rozeběhla se ke schodišti a nahoru do jídelny, kde už se rodina pomalu scházela k večeři.

***

Poté mě monsieur Grasseur pozval do salonku k soukromému rozhovoru. U sklenky koňaku a doutníku toužil znát mé osobní plány. Jak v soukromí tak v armádě.
„Charlotte je mladá, zamilovaná, naivní… zejména ve vztahu k mužům jako jste vy. Přímý, urostlý, z dobré rodiny. Já jsem však především obchodník a než si něco začnete s mojí dcerou, rád bych znal váš pohled do budoucna. Řeknu vám to otevřeně. Nehodlám vás i dceru později živit. Dostane odpovídající věno, ale to bude vše. Každý se musí živit poctivou prací. Nemyslím přímo fyzickou, ale rozumíme si, ne?“
„Jistě, monsieur Grasseur. Jako důstojník mám v armádě zajištěný kariérní postup. Řekněme až do hodnosti plukovníka. Za to je samozřejmě odpovídající plat, definitiva a další výhody. Charlotte se bude starat o dům, rodinu a k dispozici bude mít služebnictvo. Samozřejmě časem, ne hned…“ začal jsem opatrně.
Zatím jsem poručík a s tím postupem to není tak rychlé. Navíc v Evropě to teď vře a ve vzduchu je cítit napětí. Asi je už dlouho mír.

Baron Grasseur neměl o ničem ani potuchy. Žil ve své bublině, obklopen blahobytem a svými obchody. Myslím, že i rodina mu byla svým způsobem ukradená. Dcery provdá a bude mít klid. S manželkou kdoví jestli vůbec spí, je to prazvláštní muž.

„Všiml jsem si, že zde máte velmi mladé služky,“ načal jsem hovor z jiného soudku.
Muž ožil.
„Ano? Těší mě váš zájem o ně… jsou to vesměs venkovanky z okolních vesnic. Nehodí se na těžkou práci doma, ale zde vše zvládají, he, he…“ divně se usmál.
„Jsou vůbec plnoleté?“ nadhodil jsem.
„Ale příteli, koho to zajímá? Zde děvčata stárnou rychleji, než jaký mají věk. Přišly, že shání zaměstnání a já je přijal, to je vše.“
„Ale zaměstnávat děti je trestné,“ namítl jsem a vzpomněl si na Celetté. Jestli mi ho kouřila nezletilá dívka… brrr.
„Nezaměstnávám děti,“ odpověděl ostře. „Vím co se sluší a patří a dodržuji zákony. Ostatně přijímá je správce, já je jen potvrzuji.“
„Promiňte, pane barone. Jen jsem chtěl… ehm… podotknout… kdybych… ehm… svou komornou požádal…“
„Myslíte třeba Celetté?“ opáčil. „Jistě, bez obav. Ona již ví, co má dělat. Mezi námi muži, chápu vás. Jste mladý, potřebný a Charlotte… no…víte, jak to je… až o svatební noci si přijdete na své. A proto personál má své instrukce. Pokud byste zašel za správcem Eliotem, on už vám poradí a dohodí nějaké to povyražení.“

Byl jsem zaskočen jeho přímostí v těchto choulostivých otázkách. Opelichanej postarší muž, který dobře jí, pije, opájí se bohatstvím a nechá se hýčkat mladými služtičkami. A nepochopitelně je nabízí i snoubenci vlastní dcery.

***

Konečně jsme skončili a já hned zamířil k pokoji Marine. Snad na mě ještě čeká. Vešel jsem dovnitř a v nočním temnu se zorientoval. Ještě, že nebyly zataženy závěsy, to bych neviděl nic Usedl jsem na pelest lůžka a pohladil ji po tváři. Asi už usnula.

„Pššš… Marine. To jsem já… Sebastien.“
Hlava se zvedla a já spatřil Lauru! Krve by se ve mě nedořezal! Spletl jsem si asi pokoj!
„Co tu děláte, pane Valvace?“ otázala se přísně.
„Já… já… co vy tu děláte?!“
„Jste snoubencem Charlotty a já se ptám, co děláte v pokoji Marine?!“ znovu se otázala.
„Hlídáte čest vašich dcer, že jim lezete do lože?“ prohodil jsem posměšně. Necítil jsem se nijak provinile.
„Nebuďte drzý.“
„Budu. O co vám jde? Jestli o Marine, myslím, že už ledacos má za sebou a není třeba ji hlídat. chraňte raději Charlotte, té se zatím žádný muž nedotkl.“

„Zadržte!“ vykřikla žena. „Ano. Jde mi o čest dcer. U Marine se to nepodařilo a holka je do větru. O Charlotte starost nemám, ale Marine by mohla na svoji otevřenost doplatit. Chápete, co myslím? Otěhotněním.“
„Máte strach, že jí udělám dítě?“
Nevím. Jste tu jako nápadník Charlotte a Marine na vás může oči nechat. Myslíte, že nevidím, jak vás svádí? Tušila jsem, že si vás pozvala k sobě, ale… proto tu nejsem.“
„Nejste?“ nechápal jsem.
„Víte já a Henri… už dlouho… spolu… nevykonáváme manželské… intimní… soužití. Velmi trpím osamělostí a pocitem, že již nejsem pro muže žádoucí. Mohu vás poprosit, pane Valvace, jako muže a vojáka, že vyhovíte opuštěné ženě v jejím tužbách a ujmete se mě v loži namísto mé nezdárné dcery?“

To bylo překvapení. Ze spršky opovržení na mou hlavu, se stala touha stárnoucí ženy po milování. Laura sice měla věk povadlé krasavice za sebou a byla již víceméně zvadlá, ale zbytky své někdejší krásy ještě oplývala a když se ukázalo, že je pod přikrývkou zcela nahá… v klíně mi došlo k povstání a touze a já její přání se rozhodl vyhovět.

***

Oproti všem předpokladům se Laura ihned vrhla na kouření ocasu.
„Ach, jak dlouho jsem již neměla v ústech tu nejchutnější věc pro ženu,“ vzdychla, nasadila se na něj rty a rytmicky ho začala sát.
Pták mi okamžitě ztvrdl do pevnosti kosti a Laura ho dál cumlala, sála a laskala se s ním a kulky mi jemně mnula dlaněmi.
„Gulp… gulp,“ kouření zdárně pokračovalo a já už to nemohl vydržet.
„Už… budu… stříkat,“ zavzdychal jsem a sevření rtů zesílilo.
„Jo… už… uuužžžž,“ šlo to ze mě ven a já cítil ústa polykající mou nadílku semene.

Laura ho vypustila z pusy až jako tenkou žížalu a jazykem si přejela rty.
„Chutnáš slaně,“ podotkla, vstala a u stolku si nalila sklenku likéru. „Chceš taky?“
„Ano,“ byl jsem poněkud konsternován z jejího přístupu. Vykouří mi péro, pak se tu producíruje nahá. Tatam byla její měšťácká upjatost.

Když jsme se občerstvili, znovu jsme ulehli a začali se dychtivě líbat. Divoce a vášnivě.
Rukama jsem jí přitom sklouzl na prsa a mačkal ty velké a měkké mléčné vaky a brnkal prsty o tvrdé bradavky.
Ocas se opět začal hlásit o slovo, respektive o zásun a Laura poslušně ulehla na záda a nabídla se mi v celé kráse. Černý chlupatý klín a v něm mokrá rozevřená rýha.
„Pojď do mě, hřebečku… vraž mi ho tam… pojď,“ kňourala a tahala mě za něj.

Když se dočkala a měla ho v sobě až po kořen, táhle vzdychla a šla mi v přírazech naproti. Její vyhladovělost byla obrovská. Šukal jsem ji tvrdě a bezohledně a ona stále vřískala prožívanou rozkoší a byla neukojitelná.
Měnili jsme polohy, já se stále zuby – nehty držel a ona sténala a vzdychala a jistě už několikrát vyvrcholila. Když jsem ji bral prudkými přírazy zezadu, už jsem to nedokázal zadržovat. Pohled na ocas mizící mezi půlkami macatého zadku byl natolik vzrušující, že jsem naposledy přirazil a obsah koulí jí přesunul do dělohy.

„Děkuji ti,“ zněla její slova, když jsem ji opouštěl a šel do své komnaty.

***

Ráno se všichni tvářili jako neviňátka. Charlotte a Henri stále stejně nevšímavě k ostatním, Laura potutelně na mě házela okem a Marine nasupeně naopak o ni pohledem ani nezavadila.

„Chtěl bych se až projet ke hranicím vašeho hrabství,“ nadhodil jsem denní program, ale nikdo neprojevil zájem. „Charlotte, drahá?“
„No… ehm… včerejšek mi stačil. Nejsem tak jistá v sedle. Co Marine?“ mrkla na sestru.
„Já? Nakonec proč ne, potřebuju si vyčistit hlavu, měla jsem blbou noc,“ broukla s pohledem na matku a pak na mě. „Po jídle vyrazíme, ano?“

***

Klusali jsme volně vedle sebe.
„Co je s tebou?“ prolomil jsem ticho.
„Místo tebe za mnou přišla matka. Vyhodila mě a měla nějaké ctnostné promluvy… už nevím, co říkala. A co ty? Přišels?“ opáčila Marine.
„Jo, přišel. A potkal skutečně tvoji matku. Sepsula mě a označila za sexuálního maniaka, že toužím po tvém věnečku a ne po Charlotte…“ pousmál jsem se.
„Já už nejsem nevinný kvítek,“ ušklíbla se.
„Já vím a právě proto po tobě toužím.“
„Tak hejá… pojeď, ať už tam jsme,“ pobídla koně do trysku neznámým směrem.

***

Malý vinařský domek uprostřed vinohradu byl uvnitř hezky a pohodlně zařízen. Byla zde kamínka, široký otoman, stůl, židle. Vinařské náčiní bylo ve sklepě, spolu s malými soudky.

„Tohle je má, jak se říká, zašívárna,“ řekla Marine. „Zařídila jsem si to tu sama a sem si vodím jen ty nejvzácnější návštěvy.“
„Pánské?“
„Pánské i dámské. Je to prostě moje tajná skrýš,“ usmála se. „Ani Charlotte o ní neví.“
„Takže nás tu nemůže překvapit?“
„Proto jsem jela sem, aby sis tady se mnou dělal, co chceš,“ pronesla zastřeně a hned se svlékla donaha.

Následoval jsem ji a ulehli jsme na pohodlný otoman. Kdoví, kolik mužů tu leželo přede mnou. Neopovážil jsem se zeptat, ale asi dost, neboť Marine byla zkušená milenka.
Po důkladné kuřbě (vlohy asi zdědila po matce) mi nastavila kundičku k polaskání a vylízání. Snaživě jsem kmital jazykem po pyscích, vylizoval uvolněnou šťávu a laskal jí plátky závojíčků i naběhlý klitoris, až vyjekla ve vyvrcholení, srazila nohy k sobě a uvěznila mě mezi stehny. Naštěstí jen na chvíli.
„Ach Bože… jooooo,“ sténala, kroutila se slastí a vypouštěla vodopád šťáv.

Zajel jsem do ní tvrdým ptákem a zarazil se o dno. Bože, jak ta byla úzká! Párkrát jsem přirazil a silné sevření a tření mě málem přivedlo k výstřiku.
„Och… seš… velkej… pomaluuu,“ kvičela Marine bolestně a jen pomalu se přizpůsobovala na můj rozměr. Pomalé přírazy pak nabývaly na intenzitě, Marine hlasitě křičela, já vzdychal blahem, když jsem si během přírazů hrál s jejími pevnými prsíčky. Mnul jsem je, tahal za ně a mačkal, jak mě sama povzbuzovala.

Nakonec jsme skončili v poloze, kdy si na mě sedla a hopsala s ptákem zaraženým až po kořen v sobě. Byl to božský pohled na rozšklebenou díru vyplněnou ocasem mezi zmáčenými chlupy. Pevná prsa jsem jí pevně držel v dlaních a nemohl se jich nabažit. Celá Marina byla krásná… a ta její kundice… úzká… mokrá, vláčná…

„Oohhhhh,“ vyhekl jsem, dívku ze sebe shodil a semeno vytrysklo mimo. Tohle jsem nemohl riskovat. Ústy jsem se přisál na její pulsující klín a dovedl ji k orgasmu, který už beztak měla na krajíčku.
„Uíííí… anoooooo…. aaaach,“ vyluzovala v prožívané rozkoši a pak zůstala ležet jako mrtvola. Byla asi totálně ušoustaná.

Popili jsme víno ze soudku a pak se na mě vrhla s obnovenou silou a domů jsme se vrátili až pozdě odpoledne. Unavení, vyhladovělí, umilovaní.

Charlotte o mě naštěstí neprojevovala žádný milostný zájem a na noc jsem se v pokoji raději uzamkl a okamžitě hluboce usnul, jak když mě do vody hodí.

***

Další dny jsem se věnoval Charlotte. Cítil jsem, že se dostává do fáze, kdy „ledy tají“ a dívka po předchozím odmítání je svolnější a přístupnější. Žena sama vycítí, kdy si může partnera připustit k tělu, aby si nezadala a on ve svém dvoření vytrval. V jisté chvíli ho to totiž může přestat bavit.

Představy o tom, že dívka má přijít o panenství až o svatební noci jsou dnes pasé a málokdo to dodržuje. Snoubenci to zpravidla nevydrží. Ani Charlotte nebyla výjimkou a předposlední večer jsem od ní přes služku dostal lísteček, abych ji v noci navštívil v pokoji.

***

„Ach, drahý Sebastiebe, dlouho jsem opomíjela tvoji lásku a touhu, ale dnes se ti chci celá odevzdat a dát poklad svého ženství,“ Charlotte, celá rozechvělá, stála přede mnou jen v jakési poloprůsvitné noční košilce. Bylo to velmi vzrušující a odvážné. Pro ni jistě.

Objal jsem ji a políbil. Nejdříve jemně, pak silněji. Přizpůsobila se rychle a po mém vzoru, vyjela mi vstříc jazykem. Asi se jí to líbilo, neboť u toho tlumeně vzdychala a nechtěla mě pustit, jak mě pevně objímala.
„Jsi skvělá, lásko… ale můžeme se svléci?“ vymanil jsem se konečně z objetí.

Charlotte vklouzla pod pokrývku a teprve tam se zbavila košilky, já se svlékl do naha a Charlotte se stydlivě dívala stranou.
I přes zataženou oblohu byl v pokoji docela světlo a asi litovala, že nedala zatáhnout těžké látkové závěsy pro úplnou tmu.

Znovu jsme skončili v objetí a líbání a já ji rukou sjel na hruď a jemně sevřel prso. Zachvěla se, ale nic nenamítala. Měla ho krásně pevné a velikostí hezky do ruky. Bradavky měla tvrdé a vzrušením napřímené. Políbil jsem je a jazykem olízl.
„Ách… ještě… oooch,“ zachvěla se a zasténala.
Rukou jsem jí sáhl mezi nohy a přes chomáč chlupů našel rýhu panenské pochvy. Měla nohy stisknuté k sobě, ale nyní je pomalu roztáhla. Byla suchá a uzavřená…

„Neboj se… pšššš… to bude dobré,“ konejšil jsem ji, hlavou jsem se jí přesunul do klína a sám jí roztáhl nohy ještě víc od sebe.
Při doteku jazyka vykřikla a rukou mě silně zatahala za vlasy. Sténala stále víc a konečně uvolňovala šťávy a pysky se nalévaly krví, stejně jako klitoris. Polaskal jsem jí ho.
„Oooh… aaahh… Bože… anoooo,“ hlasitě vykřikla a pohazovala tělem. Nebylo na co čekat. Nalehl jsem na ni a ocas nasadil na štěrbinu.
Nechala mě, jen v očích se jí zračila obava a strach.
„Bude to bolet?“
„Budu pomalý a opatrný…“ odvětil jsem. Nevím, nikdy jsem pannu neměl.

Zatlačil jsem a cítil, jak do ní vnikám. Jen pomalu se mi otevírala, ale zatím nijak neprojevovala bolest. Asi v půlce jsem narazil na překážku a Charlotte hlasitě sykla.
„Ahhh… bolí to.“
Vysunul jsem ocas skoro celý ven a pak na ni nalehl prudce celou vahou. Ocas jí pronikl hluboko do těla, prorazil blánu a udělal z ní ženu. Zdálo se, že Charlotte byla tak překvapena a zaskočena, že ani nestačila vykřiknout.
„Ach… auuu… jééé,“ vykvikla, když v ní ocas zmizel až po kořen.

Počkal jsem, aby si na mě zvykla a teprve pak začal s přírazy. Byla úzká a já nadržený, blbá kombinace. Líbali jsme se, já začal přirážet a brzo to na mě přišlo.
Mám ji vystříkat? Raději ne… rozhodl jsem se a v poslední chvíli z ní vyjel a semeno jí vyšplíchl na bříško.
„Proč to?“ zeptala se a zírala na povadající ocas, špinavý od krve a jejího sekretu a kaluž semene na pupku.
„Nechci tě oplodnit,“ řekl jsem a Charlotte zrudla. Ano, tohle by konzervativní rodiče skousli jen těžko.

Očistili jsme se ručníkem (Charlotte byla asi poučena a připravena) a znovu se vrhli do víru erotických radovánek a milovali jsme se až do svítání a pak se krátce prospali.

Uvědomil jsem si, jak skutečně a vážně Charlotte miluju a chci si ji vzít.

***

Byl začátek července, dovolená mi skončila a já se vracel do Paříže. V Sarajevu zavraždili rakouského arcivévodu, všechna vojenská velitelství měla poplach a čekalo se, co z toho bude. Rakouský císař to určitě nenechá jen tak. Pokud vytáhne na Srbsko, popudí tím ruského cara a tím i Francii, neb ta má s Ruskem spojeneckou dohodu. No, moc se mi to nelíbilo. Aby nakonec z toho nebyla válka…

V Paříži jsem navzdory zážitkům z dovolené navštívil podnik madam Croissant. Slečna Deplhine nebyla přítomna, ale slečna Matilde byla též krásná a zkušená kurtizána a odcházel jsem sice bez peněz, ale spokojený, vysátý a vyždímaný jak citron. Koneckonců, kdoví, jak dlouho budu abstinovat a Charlotte za mnou přijede až na podzim.

***

Sebastien Valvace padl 6.září 1914, když byl jeho letoun sestřelen německým kulometem při průzkumném letu nad bojovou linii.