Nehoda

NEHODA

Auto svištělo temnou nocí, jak se Gábina nečekaně vracela z firemního večírku. Původně tam plánovala přespat, jenže jistá událost jí to překazila. Nadávala si do krav, jak jen mohla být tak blbá?

***

Večírek se konal v, k tomu účelu pronajmutém, penziónu „Borovka,“ nacházejícím se v borovém lese v rekreační oblasti asi 40km od města.
Po ubytování následovala večeře a pak volná zábava s tancem a litry alkoholu na baru i v láhvích na stolech.
Někdo se nechal strhnout vírem tance, někdo poposedával na barové stoličce a na Gábinu se zaměřil vedoucí oddělení, inženýr Zdeněk Mařík.
„Já vím, že mě nenávidíš,“ řekl, když se na něj stále mračila. „Ale pochop mě. Tonda na to místo nemá, ale dostal přednost… no.“
„Protože je chlap?“ opáčila Gábina zlostně.
„Ne… vlastně ano,“ znejistěl Zdeněk. „Víš, jak to chodí. Ale jakmile se mu to rozsype pod rukama, jdeš na jeho místo ty.“
„Takže kdybych si před náměstkem vyhrnula sukni, změnil by předtím názor a ty s ním?“ stále byl Gábina jízlivá a naštvaná.
„Jak by to zacloumalo s ním, to nevím, ale… se mnou? Hmmm… já jsem měl jen poradní hlas,“ vykroutil se z debaty Zdeněk.
Věděl, že Gábina to místo měla dostat, jenže… Tonda je kámoš, chodí spolu na nohejbal a na pivo, tak nedej mu vyšší post? Náměstkovi to bylo jedno, rozhodl to Mařík a on mu to jen podepsal.

Teď se snažil Gábinu ukecat, že místo bude její, ale chce to jen čas. Zdálo se, že to vzala. Dokonce se začala usmívat, vypila s ním pár panáků, zatančili si a pozvolna se začali mít více k sobě. Oči se jim leskly, stoupalo vzájemné vzrušení, až se přesunuli do volného pokoje, kde se začali vášnivě líbat a vzájemně se svlékat.

Zdeněk ji za ramena pomalu tlačil do kleku, až se jí před obličejem objevil ocas v polotuhém stavu. Gábina ho sevřela v ruce, pohonila a s radostí ocenila, že manžel ho má většího a tohohle nebude mít problém vykouřit. A tak zatímco Zdeněk slastně vzdychal, ona mu ho sála až skoro ke kořenu, jazykem vytlačovala ven, aby mu olízala žalud a zase ho vsála do pusy co nejhlouběji.
Nakonec se přesunuli na postel, Zdeněk na ni nalehl, vnikl do ní a rozjel přírazy. Gábina čekala kvalitní soulož čtyřicetiletého muže, ale Zdeněk ji sjížděl jak králík, zakrátko vydechl a ona cítila teplo, jak se do ní vystříkal.
„Ááách,“ vydechl spokojeně a vstal. „Seš dobrá. Někdy bysme si to mohli zvopáknout, co říkáš?“

Gábina nebyla mocna slova. Vlastně necítila nic, nekonal se žádný sex, nepřišly žádné pocity rozkoše, jen z kundy jí vytékal čůrek semene, což značilo, že „něco“ proběhlo. A teď je konec. Vojel ji a odchází.
Jakmile se za ním zabouchly dveře, oblékla se, na svém pokoji si vyzvedla tašku, sedla do auta a v slzách vyrazila k domovu. Co na tom, že předtím pila? Sere na to a když ji zastaví nějakej policajt, tak mu dá přes držku. Dnes jí jsou všichni chlapi u prdele!!!

***

Auto řídila plna temných myšlenek, že přehlédla blikající světlo u krajnice a probral ji až naráz a skřípot o čelní masku auta. Vzduchem něco prolétlo a cosi velkého bylo sraženo do příkopu.
„A kurva!“
Gábina dupla na brzdu, zastavila a běžela zpět k místu nárazu.
První, co spatřila, bylo tělo ležící bez známek života v příkopě a na silnici polámané kolo.
„Bože! Srazila jsem cyklistu!“ vykřikla zděšeně, zpanikařila, rozeběhla se zpět k autu a s kvílením pneumatik co nejrychleji z místa nehody ujela.
Doma v garáži dlouho seděla v autě a srdce jí divoce bušilo. Dnes zabila člověka!

***

Druhý den, již uklidněná, si prohlédla auto. Prasklý byl světlomet a levý blatník bylo nutno kompletně vyměnit. Byl promáčklý a poškrábaný. Stopy krve nikde nenašla.
Manželovi se přiznala, že asi srazila nějaké zvíře.
„Promiň, že jsem ho nešla hledat, jestli je mrtvý,“ řekla ironicky na jeho odpověď, proč ho nepřivezla domů.
Jinak byl muž celkem klidný. Manželčino auto mělo na sobě více „ťukanců“ z přecpaných parkovišť u obchodních domů a i tento problém kamarád autoklempíř v pohodě vyřeší.

***

„Auto už máš u Patrika,“ sdělil jí večer, když uléhali a pomalu se přesunul k ní pod přikrývku.
„To víš, ale zadarmo to nebude…“ a rukou ji hladil po stehnech nahoru, až jí jemně stiskl prso.
Gábina to chápala a poddala se manželovým choutkám. Muž jí jezdil jednou rukou po prsou a druhou jí kasal noční košilku nad pas. Stáhl jí kalhotky, nalehl na ni a po zasunutí hned začal přirážet.
„Jo… jo… áááh… lásko,“ hekala Gábina v rozkoši, která se jí rozlévala po těle.
Muž rozjel rychlejší přírazy, kunda mu mlaskavě odpovídala, až náhle se její tělo vzepjalo a ustrnulo v křeči vyvrcholení.
V tu chvíli do ní muž uvolnil dávku semene. Gábina nebyla příliš spokojena s jeho výkonem, ale mlčela, natáhla si kalhotky, otočila se na bok a o chvíli později se ložnicí ozývalo pravidelné oddychování spících manželů.

***

„Dobrej den. Tak, paninko, sem tu kvůli tomu vašemu bouráku,“ objevil se u ní jednoho dne autoklempíř Patrik.
Gábina ho znala jen od vidění, ale pozvala ho dál, usadila na terasu, nabídla mu pití a čekala s tím se vytasí.
Patrik si lokl piva, chvíli ji probodával očima než pronesl vážným tónem.
„To nebylo zvíře, co ste srazila, že ne?“
„Já nevím… byla tma… co by to asi bylo jinýho?“
Patrik se ušklíbl.
„Ty rejhy nesou zbytky barvy a po střetu se zvířetem se neudělají, ta promáčklina taky ne. Leda, že by to byl medvěd… a cvičenej z cirkusu, protože jel na kole. Co vy na to?“

„Tak a je to tady!“ blesklo Gábině hlavou. „Co teď mám dělat? Přiznat se?“
Patrik popíjel pivo a fixoval ji očima. Věděl své a svým způsobem ji měl v hrsti. Čekal jen na její reakci.
„A proč jste přišel? Chcete mě vydírat?“ pronesla nakonec.
„Řekněme, že uzavřeme takovou dohodu. Já dodělám ten blatník a budu mlčet a vy mi teď a tady dáte,“ děl klidným hlasem.

V Gábině vybuchly saze, ale plamen hned zase pohasl. Sice mu nechce dělat kurvu, ale co když to neudělá?
„Co když nebudu souhlasit?“ namítla. „Vaše nabídka se mi jeví jako… dost nechutná.“
„Já neříkám, že je slušná. Je to obchod, Nevím, jestli je ten člověk mrtvej. Nechci vědět vůbec nic, ale něco za něco. Myslím, že ten blatník je předmět doličný, jak se říká, ale to asi nechcete a Bohouš taky ne. Jemu samozřejmě nic neřeknu, nejsem blbej a bude to jen mezi náma dvěma.“

Gábina rychle zvažovala všechny možnosti, ale na nic nepřišla. Pro svůj klid bude muset tomu prasákovi podržet. Znovu měla před očima tu postavu v příkopu a kolo na silnici… už to nikdy nechce zažít!
„Tak… dobře… A jak… to… teda chcete?“ ztěžka ze sebe soukala slova.
„Klidně zůstaň tady na terásce. Odnikud sem není vidět, udělej si pohodlí, já už si všechno obstarám,“ pravil Patrik a sám si sundal kalhoty a košili.
Trenky nechal zatím být a zaskočené Gábině vyhrnul triko a strhl podprsenku.
„Hm… pěkný kozy… pořádný,“ chtivě je promnul rukama a potěžkal je.

Přes tuto podivnou situaci projel Gábině tělem záblesk slasti, protože na prsa byla citlivá.
Bradavky jí hned začaly tuhnout a napřimovat se.
„Tak… vidíš, jak se ti to líbí,“ děl Patrik spokojeně a rukama jí je dál hnětl a prsty drtil naběhlé bradavky. „Na čtyřicítku jsi fakt pěkná kost.“
„Je mi pětatřicet, blbče,“ vyštěkla Gábina naštvaně, jak se jí to dotklo.
Patrik si vytáhl z trenek tuhýho ptáka a zatlačil jí ho do pusy, takže ho hned musela poslušně kouřit.
Nevyznačoval se nějakým velkým pérem, takže se nedávila. Jen jí držel hlavu a pohyboval si s ní podle vlastní potřeby a netlačil jí ho hluboko do krku.

Po chvíli ji nechal volně vydechnout a sklonil se jí ke hrudi a líbal prsa a polaskal bradavky.
„Ohhh… ahhh… jooo,“ už se ani nesnažila tlumit své projevy.
Tělem jí projížděly elektrizující vlny slasti a cítila, jak vlhne v klíně. Tohle byla absurdní situace. Přinucená k sexu a přitom tak vzrušená.
„Hezky kouříš… tak co teď?“ přistoupil Patrik k dalšímu kroku a stáhl jí kalhoty i s kalhotkami.
„Ty se neholíš? Hezkej bobr!“
Patrik se prsty a jazykem začal zaobírat zarostlým klínem. Klekl si před ní a Gábina sama dala nohy od sebe. Jazykem kmital po pyscích i mezi závojíčky. Sotva se dotkl citlivých míst, Gábinu ovládlo silné vzrušení.
„Ahhh… ááá,“ sténala a on lízal a sál uvolněné šťávy.
Když se klína dostatečně nabažil, ocas si sám vyhonil a dávkou jí pocákal prsa.
„Tak to bychom měli,“ řekl prostě. „Je tu málo pohodlí, půjdem někam dovnitř.“

Gábina ho zavedla na gauč v obýváku, ničemu se nebránila, protože byla nabuzená a lízáním přivedená skoro k orgasmu. Nepřála si nic jiného, než být ošukána… teď… hned… a tady!
Porovnali se na gauči a ona se ochotně pustila do kouření. Povadlý pták jí s mlasknutím zajel do pusy a po chvilce sání cítila, jak mu tuhne a nabývá na objemu. Olizovala mu naběhlý temně fialový žalud, lízala a líbala ocas po celé délce, od žaludu po koule a zase zpátky.

„Teď si lehni,“ nalehl na ni a prudkým přírazem do ní vnikl.
Šlo to docela snadno, Gábina roztáhla nohy a on se vzepřel na rukou a hned prudce začal přirážet.
„Jsi… hluboko… pomalu… uh!“ prosila ho, jak ji ocas celou vyplnil a tvrdě ji strojově projížděl.
„Drž… už… budu… stříkat!“ funěl Patrik vzrušeně, až naposledy prudce přirazil, v ocase mu zacukalo a následovala dávka semene, která jí zaplavila útroby.
„Ještě, že beru prášky,“ proběhlo Gábině hlavou.

Když se do ní Patrik vystříkal, vstal a natáhl si kalhoty. Gábina dál ležela na zádech s roztaženýma nohama a z klína jí vytékal čůrek semene. Docela to stálo za to. I když za poněkud bizarních okolností.
„Tak jak sme si řekli… pozejtří budeš mít autíčko zpátky. Služebníček,“ řekl Patrik na rozloučenou a odešel.

***

Uběhl rok.
Auto svižně uhánělo krajinou, jak Gábina mířila na firemní večírek do penzionu „Borovka.“
Náhle zpomalila, tady někde se to loni stalo. Aha… tady… u té značky stála.
Zastavila i teď, vystoupila z auta a pomalu se přibližovala k příkopu, jako by čekala, že tam najde sraženou postavu. Příkop byl prázdný a nikde nic nenasvědčovalo nějaké nehodě. Co taky tady bude, po roce?

Pohlédla hlouběji do lesa a zjistila, že nedaleko mezi stromy v mělkém údolí prosvítá a šumí nějaká říčka. Sešla dolů a užasle koukala na malebné údolí ze všech stran obklopené lesem, jen břehy byly porostlé trávou. Stranou seděl jakýsi rybář a přátelsky jí pokynul pozvednutým kloboukem. Zamířila k němu.
„Dobrý den. Beru, berou?“ položila obligátní otázku.
„Ale jo. Mám už dva kousky,“ kývl muž.
Byl už postarší, trochu při těle, asi jak místo aktivního pohybu „sportoval“ vsedě u vody.
„Co vy tu? Nikdy sem vás tu neviděl?“
„Jen projíždím. Potřebuji se vydejchat… A je tu krásně,“ odvětila Gábina.
„To jo,“ souhlasil muž. „Teda ještě před rokem. Pak mě tu na silnici srazilo nějaký bláznivý auto a půl roku jsem ležel v nemocnici.“

Gábině se zastavilo srdce.
„No vážně. Jel jsem zrovna na noční lovení úhořů. Šlapu si na kole, světla mám, odrazový pásky na rukávech, na nohách a najednou zezadu řach a… probral jsem se až ve špitále. Policajti to vyšetřovali, ale řidič ujel. Zkoušeli ho najít přes opravny, protože musel mít minimálně měněnej blaťák, ale nic. Sakra život. Nohu mám zdrátovanou a vůbec mě furt od tý doby něco bolí. A co vy, paninko, není vám dobře ? Celá se klepete. Nechcete se napít rumu? Hej, co je vám?“

To už ale Gábina neslyšela, protože právě omdlela.