Není nad pořádnou prdel 🇨🇿

Zase po dlouhé době jsem se rozhodl poznávat krásy zemí českých a vydal se na výlet. Docela mě lákalo místo přezdívané Ďáblova prdel. Ne, že bych byl takovým obdivovatelem geologický krás a útvarů, ale název byl víc než lákavý. A říct někomu, až se zeptá: „Kdes byl?“, „V Prdeli.“ Není taky k zahození.

Tak jsem dopoledne sbalil pár věcí, nějaké nezbytné občerstvení, sednul do auta a vydal se směr Ďáblova prdel, kde mě od parkoviště měla čekat nějaká tří kilometrová procházka, údajně vhodná i pro děti, takže jsem tak nějak počítal s maximálně dvěma hodinami procházky a nějakou tou hoďkou na cestu tam a pak ještě zpátky. V hlavě už jsem si plánoval večerní knajpu s kámošema, jak se nad pivem pochlubím, kde jsem byl.

Navigace mě naštěstí bez problémů dovedla na parkoviště. Zkontroloval jsem mapu na informační tabuli a nadhodil si batůžek na zádech a vyrazil jsem na „nenáročnou“ vycházku. Už na začátku mě mělo varovat, že cesta vede kolem rozhledny, nebo spíš, že rozhledna je jednou ze zastávek naučné stezky vedoucí k mému cíli. Ta nenáročná vycházka se brzy změnila v nečekaný výstup do prudkého kopce. No budiž, řekl jsem si a šlápl do toho, když to zvládnou děcka, tak proč bych neměl já. Jedna zatáčka, druhá a cesta vedla pořád do kopce. Světýlkem v dálce byla mezi stromy prosvítající střecha rozhledny. Šel jsem sám a nikde nikdo, trochu mě to znepokojovalo, ale přeci jen ještě nezačala sezóna.

Toho, kdo si v recenzích z lidí dělal prdel, že je to pohodová vycházka vhodná pro děti, jsem měl chuť pomalu mučit, když jsem konečně po půl hodině šlapání do kopce dorazil k rozhledně. Tam jsem se svalil na lavičku a odpočíval. Rozhledna i stánek s občerstvením byly zavřené, tak jsem sáhl do svých zásob a vytáhl jednu plechovku nealko piva. Útěchou mi bylo, že v dohledu nebyl žádný vyšší kopec a že cestou zpátky mě čeká cesta z kopce.
Zmobilizoval jsem síly a pokračoval v cestě.  Lesem se šlo docela příjemně, a dokonce i mírně z kopce, že zpátky to bude do kopce mě teď nijak nestresovalo. Za další zatáčkou se přede mnou otevřel výhled do krajiny a cesta z kopce. Scházel jsem dolů k rybníčkům, což byla další zastávka na naučné stezce. Uprostřed jednoho z rybníčků byl ostrůvek a k němu vedla cesta přes lávku. Lávka se pode mnou hezky houpala, až jsem si vzpomněl na pochod přes lávku ve filmu Výbuch bude v pět. Na ostrůvku jsem se usadil na kámen a pozoroval vodu a ryby v ní. Trochu jsem se zasnil a představil si to v létě. Teplo, sluníčko, občas se zaskočit vykoupat, jinak se tam vyvalovat třeba s knížkou a nějakým občerstvením. Ani ženská k tomu by nebyla k zahození, aspoň by měl kdo chodit pro to pití, a třeba by se bylo i čím kochat.

No nic, zanechal jsem snění a vydal se na zbylou polovinu cestu. A znovu do kopce. Po staré asfaltové cestě to aspoň tolik neklouzalo. Vyšplhal jsem se nahoru, kde jsem našel předposlední naučnou tabuli. Ale směrovku kam dál, jsem na první dobrou nikde nezahlédl. Při podrobnějším průzkumu se už přede mnou neschovala, jen ukazovala někam do lesa a znovu do kopce. První myšlenka byla: „Seru na Prdel a jdu zpátky.“.
Vytáhl jsem telefon a zkontroloval, jak daleko to ještě mám, být od toho pár metrů a vzdát to se mi zrovna nechtělo. Mapa ukazovala zhruba sto metrů, to rozhodlo. S novým odhodláním jsem se vydal do lesa. Šplhal jsem se po jehličí, které pekelně klouzalo, a vyhlížel hledaný skalní útvar. Co na mapě vypadalo jako sto metrů, bylo po klikaté lesní cestě minimálně čtyřikrát tolik.

Téměř vysílený jsem se vyškrábal na kopec a spatřil tu největší prdel, jakou jsem kdy viděl. S uspokojením, že jsem to dokázal, jsem objal ten geologický zázrak a pěkně nahlas prohlásil: „Není nad pořádnou prdel!“
Z nedaleké lavičky se ozval dívčí smích. Bylo mi to jedno, vytáhl jsem telefon a udělal pár fotek, aby bylo co ukázat u piva.

Chvíli jsem se rozhlížel, kam si sednu, abych nechal odpočinout své znavené údy, až jsem si vybral pěkný pařez.
„Co blbneš, pojď si sednout k nám,“ vyzvaly mě holky, když viděli, kde se chystám usadit.
„Tak dík, nechtěl jsem otravovat.“
„V pohodě, místa je tu dost. Hlavně pro toho, kdo umí ocenit pořádnou prdel.“
„Jo, s tím nemám problém.“

Usazený vedle nich jsem začal lovit v batohu další plechovku a zálibně se podíval na jejich poháry s pivem.
„Kde jste to vzaly?“ kývl jsem směrem k pivu.
„No jo… to musíš vědět, kudy se dát. Kdybys šel tou správnou stranou, tak narazíš na samoobslužný výčep. A rozhodně na lepší cestu.“
„Ach jo. To jste mi nemohly říct dřív. A ještě řekněte, že z druhý strany jezdí vlak nebo bus.“
„No jasně, zastávka je tam kousek.“
„Hele, nedělejte si ze mě prdel.“
„Říkal si, že prdel umíš ocenit.“
„To jo. Ale není prdel jako prdel.“
„A která je lepší?“
„Jak to mám vědět, když si na nich sedíte?“
„Víš co? Co kdybys nás vyfotil?“
„Proč ne.“

Holky se zvedly a došly k balvanu, každá se postavila k jedné půlce, a já si je mohl pořádně prohlédnout.
Jedna byla brunetka s někam, až do půli zad dlouhými vlasy, brýlemi na rozkošném nosíku a hnědozelenýma očima. Pod upnutým tričkem se rýsovaly oblé kopce, odhadem alespoň trojky. Bříško možná větší, než by se slušelo, a silnější stehna. Druhá, špinavá blondýna, s vlnitými vlasy končícími u ramen, oči šedomodré a nádherný úsměv. Prsa snad ještě větší a celkově i trochu silnější postavy. Ale při její výšce se nebylo čemu divit, tipoval jsem to tak na sto osmdesát centimetrů. Brunetka byla o hlavu menší.

„A jak mám poznat, která je lepší? To se musíte aspoň otočit.“
Holky se poslušně otočily.
„A aspoň předklonit. Ať to vypadá podobně.“

Měly sice na sobě elasťáky, takže při předklonu se hezky vyrýsoval tvar jejich pozadí, ale stejně to nebylo ono.
„Tak co je? Už si tu fotku udělal?“
„Jo, udělal, ale nějak to není ono,“ zkoušel jsem, kam až jsou ochotné zajít a povzbuzoval je k odvážnějšímu odhalení.

Holky se na sebe podívaly a pokrčily rameny.
„Pro tu prdel…“ pronesla jedna.
„Jasně,“ souhlasila druhá.
Najednou na mě koukaly tři zadnice, dvě nahé od holek a jedna kamenná uprostřed. Jen jsem polkl a cvakal snímky jako divý, nejen na jejich telefon, ale i na svůj. Kdo by toho nevyužil.
„Tak která je nejlepší?“

Přišel jsem blíž. Kochal jsem se pohledem na vystrčené zadnice, obě nádherně tvarované, tak jak to mám rád. Pěkné velké zadky, které je radost sevřít v rukou, popleskat, pomazlit se s nimi. Klidně i mezi půlky hlavu zabořit a s dírkou si pohrát.
Už jen ty představy vyvolaly jisté pnutí v mém rozkroku. A co teprve ta tmavá místa skrytá mezi stehny, která jen dávala tušit, že tam je to vlhké, co poskytuje tolik rozkoše.

„Holky to je těžký, ale rozhodně nad tou kamennou vyhráváte. Ty vaše se k pomazlení určitě hodí víc.“
„Jo? A jak to můžeš vědět?“
„Vypadají na to.“
„A nechtěl by sis to ověřit?“

Takovou výzvu jsem nečekal. Ale nelenil jsem a přistoupil blíž. V dlaních jsem prohnětl nejprve jednu zadnici, pak druhou, a nakonec obě najednou. O něčem takovém se mi ani nesnilo. Holky se nastavovaly a vystavovaly a mě už z toho pořádně stál.

„Tak co?“ ozvala se jedna.
Obě se narovnaly, oblékly a otočily. Čekaly na verdikt.
„Ta uprostřed, ta je sice největší, ale ty vaše dvě… no, jak to říct…“
„Myslím, že je nám to jasné,“ řekla ta druhá při pohledu do mého rozkroku.
„Přesně tak. Dvě nádhery k pomilování, ale nechtějte, abych si mezi vámi musel vybírat. To je jak Sofiina volba. Obě jsou úžasné.“
„Tak děkujeme,“ evidentně je mé vyznání potěšilo.
„Nemáte vůbec zač, vždyť to byla čistá pravda.“

„A nedáš si s náma?“ zeptala se brunetka a vylovila z tašky placatku.
„Moc rád bych, ale mám dole auto.“
„Škoda. Tak si dáme bez tebe.“
„Jen si dejte.“

Obě si notně přihnuly z placatky až jim zasvítila očka. Nedalo mi to, abych si je při tom neprohlížel. V záklonu pěkně vystavovaly své vnady. Trika se napínala na správných místech a tenká látka vykreslila obrysy dvorců i vztyčených bradavek.

„Snad bys nechtěl vidět i naše prsa?“ zeptala se blondýna.
„Kdyby jen vidět… hlavu bych mezi ně chtěl zabořit.“
„A co z toho budeme mít my?“
„A co byste rády?“
„Takhle to vypadá, že ti pěkně stojí. Co se nám takhle předvést?“
„Klidně,“ bez váhání jsem se postavil a vysvobodil nalitý ocas. Jeho rudá hlava zasvítila v lese. Holky se na něj mlsně podívaly, nepatřil mezi největší, ale i tak udělal dojem. Děvčata nejspíš neměla první pivo, ani první lok z butylky. Jejich ruce totiž automaticky zajely mezi nohy a přes kalhoty pohladily nadržené buchtičky.

„Tak co? Uvidím ta prsa?“ zeptal jsem se.
Holky okamžitě vyhrnuly trika ke krku. Přistoupil jsem nejdřív k brunetce a prohmatal její poklady, až zasténala a roztáhla nohy. Blondýnka to lítostivě pozorovala a dováděla rukou pod kalhotami. Přesunul jsem se tedy k ní a pohrál si i s jejím poprsím. Vytáhla mokrou ruku z kalhot a uchopila můj ocas. Pomalu ho proháněla.
„Já ho chci mít v sobě,“ žadonila brunetka a stahovala kalhoty.
„Tak se opři o stůl a předkloň se,“ zavelel jsem.
„A co já?“ škemrala ta druhá.
„I na tebe dojde, tak ji taky vystrč…“

Stoupl jsem si za ně a zajel do jedné připravené kundy až to začvachtalo. Do druhé jsem zezadu vrazil prsty. Kochal jsem se pohledem na výstavní zadnice. Sténání se neslo lesem. Brunetka už se pomalu blížila k cíli, tak jsem se soustředil jen na ni. Chytil jsem ji za zadek a pořádně přirážel. V tu chvíli to na ni přišlo. Roztřásla a sevřela můj ocas.
„Ahh… už budu…“ zařval jsem.
Vytrhl jsem z ní péro a pocákal celý zadek.
„A co já?“ ozvala se blondýna.
„Při pohledu na vaše zadky zvládnu i druhé kolo, neboj. A jestli mi pomůžeš s očistou, tak to bude ještě rychlejší.“

Otočila se, přidřepla si a chňapla po uvadajícím ocasu. Hladově ho vsála mezi rty a vůbec jí nevadilo, že byl před pár okamžiky v její kamarádce. Ústní a jazykové dovednosti brzy přinesly kýžený efekt. Opět mi stál jako svíce. Ještě ho několikrát pohonila v dlani a už se opírala o stůl a vystrkovala na mě svou zadnici. Žalud se dotýkal její pičky a pomalu se tlačil dovnitř. Ve stejném tempu ji zase opouštěl. Šukal jsem ji mučivě pomalu.
„Dělej, tak už mě pořádně vomrdej,“ halekala na celý les.

Její přání jsem ochotně splnil a razance i frekvence mých pohybů se výrazně zvětšila. Při každém přírazu hlasitě vyhekla, že to přehlušilo i pleskání našich obnažených těl. Její kamarádka nelenila a obcházela nás s telefonem v ruce. Všechno poctivě natáčela. Jelikož můj telefon ležel nedaleko od nás, vzala ho do ruky a podle cvakání spouště to i fotila. Blondýna se stihla udělat dvakrát, než to znovu přišlo i na mě. Vytáhl jsem zmáčený ocas a nad nastavenou prdelí se dohonil.

Usadil jsem se na lavici a jen zíral na ten pocákaný zadek. V duchu jsem litoval jen toho, že jsem ani jedné nezvládl protáhnout análek. Ukolébán představami o dalším řádění jsem si ani nevšiml, že se holky oblékly a nachystaly k odchodu.
„Tak dík. A čau. Třeba se zase někdy někde potkáme…“
Zamávaly mi a zmizely na cestě vinoucí se mezi stromy.

„Počkejte! Holky!“ volal jsem marně za nimi. Nebýt ulepeného ocasu trčícího z kalhot, zbytků semene na stole a fotek, nevěřil bych, že se to stalo.
Sebral jsem poslední zbytky sil, dal se trochu do pořádku a vyrazil na zpáteční cestu.