Nesmělý muž

Milan Hausner byl vrchním manažerem, dříve by se řeklo ředitelem, pobočky jistého zahraničního korporátu v oblasti IT. V tomto případě se jednalo o administrativní a právní sekci sídlící v moderní prosklené budově nedaleko centra města.

Pod sebou měl několik desítek zaměstnanců, v naprosté většině žen. Zatímco jinde by možná k firemnímu postupu stačila šikovnost v jistých mimopracovních činnostech, bezbřehá loajalita k nadřízenému i správná délka sukně, u Milana to nefungovalo a preferovala se opravdová odbornost a kvalifikace.

Dům plný žen, by mužům běžně přinášel utrpení zejména v oblasti rozkroku, ale Milan byl vůči tomu imunní. Alespoň zdánlivě. Každopádně v „jeho“ firmě byl přísně stanovený dress code. Sukně maximálně do výše kolen, podpatky jen pár centimetrů, žádné upnuté halenky zdůrazňující objem hrudníku a sako ladící se sukní, nejlépe ucelený kostým.

***

Ne, Milan nebyl homosexuál, ale měl jisté negativní zážitky z mladých let, které v něm časem aktivovaly ne přímo odpor, ale jistou odtažitost k ženám a neschopnost či nesmělost v pokusech o navázání důvěrnějšího kontaktu. Většina žen touží být dobývána, nebo aspoň zájem potřebuje „cítit“. Jen hrstka si jde tvrdě za svým a muže zkrátka sbalí, ale to je naprosté minimum.

Jeho trauma pocházelo z dětství, kdy mu zemřel otec. Bylo mu patnáct let a matka moudře usoudila, že náhradního otce již nepotřebuje, má vlastní rozum a nikoho domů netahala, tedy pokud sama nějakou známost měla… o tom se spolu nikdy nebavili.
„Chlapské“ záležitosti řešil se strýcem Oldou, což byl matčin starší bratr a ochotně s Milanem řešil vše, nač se ho zeptal. I na holky. Olda byl podruhé ženatý a jeho žena Jiřina byla skutečné kus. Bylo jí ani ne třicet, Olda jí sice hned nabušil dítě, ale Jiřina si po shození poporodních kil udržovala štíhlou postavu a mladistvý vzhled. Milan ji vídal i v plavkách, jednou ji šmíroval při převlékání a viděl její prsa i vyholený klín, ale to bylo vše. Šukal ji jen ve svých představách při honitbě.

Měl krátce po osmnáctinách, když zažil něco, po čem kluci v pubertálním věku touží. Sex s vlastní matkou. Nikdy ho nenapadlo vnímat matku jako sexuální objekt. Ve věku pětačtyřiceti let byla „stará“ a prostě – byla to máma. Vypadala jako desítky, stovky jiných mamin, od matek spolužáků, po ženy chodící po ulicích.
Vlastně nikdy ani nepřemýšlel, jak řeší samotu a sex a došlo k tomu toho večera, kdy za ním vklouzla do koupelny, když se sprchoval. Velký kout vybudoval kdysi otec a vešli se tam pohodlně dva lidé. Teď tam proti němu stála nahá máma a tvářila se smutně, když špitla „Milánku, maminka moc potřebuje potěšit“ a sáhla mu do klína na povadlého ptáčka.
„Mami?!“ zmohl se na jedno slovo a pak už jen němě sledoval, jak ho vlastní matka líbá, kleká si a kouří mu ptáka… bylo to strašné a zároveň slastné.

Jako ve snu se nechal odvést do ložnice, kde ho mokrého svalila na postel, nasedla si na tvrdý klacek a rytmicky na něm odsedávala a hlasitě prožívala slast a rozkoš.
„Joo… už… buduuu… Bože… to je onooo… júúúúúúh,“ donesla se až do výšin vyvrcholení a nechala si jeho mladistvým semenem vystříkat dělohu.
Pak se svezla vedle něj a hladila ho po tváři.
„Byl jsi na maminku moc hodný… děkuji,“ vstala a opustila pokoj.
Milan stále ztuhle ležel dumajíce, zda byl sen nebo skutečnost. Nejspíše to druhé…

Druhý den se mu za sice matka omluvila, ale jestli tajně doufala, že by v tom mohli pokračovat, tak se mýlila. Milan odmítl. Vlastní matka ho sice zbavila panictví, ale u jednoho styku již zůstalo. Byl to incest, bylo to divné šukat mámu, prostě ne… nešlo to.

V Milanovi se cosi zlomilo a v navazování známostí s dívkami nastal problém, vlastně, nikdy se to pořádně nenaučil. Byl pohledný, společenský, ale dívky čekaly na nějaký impuls, náznak a pokud se nedostavil, podlehly jinému. Tak to prostě chodilo a chodí dosud.

***

Milan si svůj nejistý postoj k ženám ještě obrnil nesmlouvavým dress codem, jakmile se stal pánem a vládcem nad všemi ženami ve firmě a která s tím měla problém, musela kolektiv opustit. Takové byly podmínky ve smlouvě. Ženy tedy byly nevýraznými myškami a Milana tak nerozptylovaly, aby nevěděl kam s očima a nerušily ho při práci.

„Ty se máš,“ plácali ho kamarádi po zádech, když se někde sešli u piva, nebo vína. „Určitě klátíš svoje sekretářky, ne?“
„Kdybyste věděli,“ myslel si Milan své, ale kamarádům neodporoval a souhlasně jim přikyvoval.

***

Jednoho dne se na výběrové řízení na osobním oddělení objevila hezká vysoká štíhlá bruneta. Sukně jí končila vysoko nad koleny, páskové boty měly dobrý deseti centimetrový podpatek a pod upnutou blůzou se dmuly dvě báječné velehory marně kryté sakem.
Slečna personální jen zvedla obočí, ale nic neřekla. Nešlo o zaměstnankyni, jen o adeptku.

***

Pohledná sexy slečna ale nakonec řízení vyhrála.
„Takže… slečno Ladová… ehm… asi takhle,“ začala slečna personální osobní rozhovor. „Výsledky výběrového řízení jsou uspokojivé, ale to není všechno. Stanete se členkou nejvyššího vedení jako druhá asistentka vrchního manažera pana Hausnera. V naší společnosti vládnou jistá pravidla. Těmi prvními je styl odívání. Jednotný a přísně dodržovaný.“
„Netušila jsem, že si budu muset znovu pořídit školní uniformu,“ poznamenala slečna, ale personální jen stroze pokračovala. „Sukně pod kolena, nižší podpatek…“
„A když neposlechnu?“
„Dostanete výpověď!“ byla personální neoblomná.
„Tak, podívejte se, slečno… slečno… bezejmenná. Žijeme ve 21.století a ne v nějaké manufaktuře z 18.století podle úchylných příkazů pana továrníka. Vy i já jsme mladé a rády se moderně a elegantně oblékáme, ale ne do takových hadrů, jako tady všichni. Jestli je to podmínka přijetí, ráda si to vyslechnu přímo z úst svého budoucího šéfa,“ rozjela se slečna Ladová a personální jen zalapala po dechu.
„Ee… to teď jistě nebude nutné… seznamuji vás jen s danými nařízeními. Následky se dostaví brzy samy,“ řekla s jistým sarkasmem a dodala. „Zítra o osmé nastupujete. Hlaste se u paní Radové na sekretariátu vedení v pátém patře.“

A když slečna Ladová odešla, jen vydechla.
„Teda to je neřízená střela, Doufám jen, že zítra vyletí normálně dveřma a ne oknem, až ji Hausner uvidí,“ i když ohledně stylu odívání s ní v duchu musela souhlasit.

***

Ester Ladová se objevila přesně v osm na svém novém působišti, kde hned zapůsobila jak svěží vítr, ne-li vichr. Elegance se jí nedala upřít, ale s povolenými mírami si hlavu nelámala. Boty na vysokém podpatku a sukně do půl stehen zdůrazňovaly dlouhé krásné nohy a pevné poprsí opět dávalo najevo, že je hrdou majitelkou nejméně čtyřek. Vlasy sčesané nahoru odkrývaly krk a šíji a vše dovršil lehký nevtíravý makeup.
Přítomné ženy jen obdivně vzdechly a čekaly, co to udělá se šéfem.

Milan se dostavil na devátou a když začal úřadovat, předstoupila před něj sekretářka Radová s jeho novou asistentkou.
„Ester Ladová…“ představila ji a dívka se usmála.
„Dobrý den,“ zašveholila.
„Dobrý den,“ Milan trochu ztuhl, ale vstal a podal jí ruku.
Dívka byla hezká a sympatická, což o to, ale dráždila ho její bohorovnost a nedodržení platných nařízení ohledně odívání, o čemž se jí bezpochyby dostalo informací.

„Doufám, že spolu budeme dobře vycházet. Na dobré osobní vztahy zde klademe velký důraz, že Magdi?“ otočil se na sekretářku č.1, která se teď mohla těšit na méně práce. I to kafe bude odteď vařit ta elévka.
„Ano, jistě,“ kývla, aniž tušila, na co se ptá, jak byla myšlenkami úplně jinde.

Pak si zase sedl, dal ženám najevo, že audience skončila. A začal normální pracovní den.

***

Ke konci pracovní doby si Milan Ester zavolal k sobě.
„Jste tu první den. Nemám k vaší práci žádné hodnocení. Jde mi o jisté… ehm… osobní záležitosti. Mohu?“
„Jistě,“ přikývla Ester a sedla si do křesla, jak jí rukou pokynul a sám si k ní přesedl.

„Něco k pití?“
„V práci nepiji.“
„Dobrá. Z moci svého úřadu ukončuji vaši dnešní pracovní dobu. Bez nároku na napracování a bez snížení platu,“ zažertoval Milan a Ester se usmála.
„Tak tedy neperlivou vodu, děkuji.“
Dostala vodu, Milan si nalil koňak a nenápadně jí sjel pohledem ladné křivky a dlouhé nohy a vzdychl.
„Byla jste jistě informována o stylu odívání…“
„Byla,“ vpadla mu Ester do řeči. „A než mě vyhodíte, musíte to slyšet. Z které hlavy tohle vypadlo? Ženy se rády líbí, rády oblékají a mají na to celý manuál, aby nepůsobily vulgárně ani lacině. Vy sám osobně něco máte s pohledem na nohy, holé ruce nebo… že má ženská prsa? No tak ať je nemusí ukrývat a dělat, že nemá. Je to směšné! Dělají tu převážně ženské, mladé a hezké a vy z nich děláte šedé nenápadné myši. Proč?“

Milan poslouchal tu tirádu a nevěděl zprvu, co na to říci. Tohle bylo z jeho hlavy a teprve teď si uvědomil, že je to celé hloupost.
„Dobře… ehm… ale nejsme tu na módní přehlídce minisukní a…“ namítl.
„Tak alespoň trochu uvolněte tu vaši upjatou konfekci. To si ženy vážně nezaslouží,“ navrhla Ester.
„Promyslím to, když se mnou půjdete na večeři, ano? V sedm vás vyzvednu a pojedeme do Lunaparku,“ řekl Milan a Ester přitakala: „Vy jste tu šéf.“

***

Lunapark byla luxusní a široko daleko nejdražší restaurace a dokonce se pyšnila michelinskou hvězdou. Ne, že by to Milana nějak uchvacovalo, měl přízemnější touhy, totiž dobře se najíst, ale i to Lunapark splňoval.
Porce byly tak akorát. Tentokrát se rozhodl, že menu bude vybírat Ester. Ta dívka ho zaujala jako už dlouho žádná. Žádné poklonkování, žádná pokora, ale jasná a přímá řeč. To se mu líbilo, stejně jako ona.

Je třeba si uvědomit, že Milan nebyl nějaký zakřiknutý muž. Že měl problémy se seznamováním nemělo spojitost, že by se bránil sexu. Na tohle si domů zval profesionálky, které svoji práci odvedly rázně a skvěle, bez zbytečných řečí.

***

V sedm hodin zastavila u Ester limuzína. Dívka zvolila šaty, jež se hodily do prostředí restaurace a vplula do širokých zadních dveří vozu, které jí řidič úslužně otevřel. Uvnitř seděl Milan a v ruce láhev šampaňského.
„Prosím sedněte si a udělejte si pohodlí,“ zval ji dál a zápasil se zátkou, která ne a ne povolit. „Bum… pššššš,“ nakonec se zdařilo a bublinky naplnily připravené sklenky.
„Na tykání? Je možné vás o to požádat?“ optal se Milan.
„Známe se sice jen jeden den, ale… proč ne?“ dívka se usmála.

Upili vína, mlaskl polibek a vůz je tiše vezl za město do podniku, kam vkročila jen vybraná a movitá společnost.
„Nejezdím sem často, abyste rozuměla. Uvidíte možná nějaké celebrity, ale jinak je tu plejáda podnikatelů, snobů i politiků. Necítím se mezi nimi dobře. Každý se předvádí, že na to má… no… vlastně i já. I když dnes kvůli vám.“
„Tak nevím. Mám děkovat, nebo je to výtka, že se kvůli mně obětujete,“ smála se Ester a nenechala se vyvést z dobré nálady. V Lunaparku nikdy nebyla a těšila se, jaké to tam je a na nějaké čumily byla zvyklá.

***

Večeře se vydařila. Prostředí bylo opravdu noblesní, Milan uvolněný, zábavný a vtipný, jídlo vynikající… a cena? Astronomická.
„Připište mi to na účet,“ řekl Milan číšníkovi, který se jim úslužně klaněl, když odcházeli.

„Povoz nás trochu po městě,“ řekl Milan řidiči, když nasedali a Ester zvedla obočí.
„My nejedeme domů? Už je noc a zítra ráno…“
„Už dlouho jsem nezažil večeři po boku krásné ženy. Dopřej mi to ještě chvíli,“ řekl Milan měkce a uvolnil si kravatu a sundal sako.

Limuzína byla zařízena tak, že mezi řidičem a zadním prostorem bylo skleněná přepážka ze zrcadlového skla. Ven bylo vidět, dovnitř ne. S řidičem se dalo mluvit jen reproduktorem.

„Nevadí ti to, že ne?“ jakoby omlouval svoji uvolněnost.
„Jestli ti nevadí, že já si neodložím…“ usmála se Ester a v těle ucítila příjemné chvění. Vzduch začal být nabit erotičnem.
„A kdybych ti trochu pomohl?“ dodal si Milan odvahy a srdce mu divoce bušilo.
„To je troufalé, šéfe… známe se tak krátce… zkus to,“ špitla Ester a vnímala jeho nenechavé ruce po těle. Přes tenkou látku šatů cítila jejich horkost i jak se mu chvějí, vzrušením či bázní?

Jejich rty se střetly a jazyky hned propletly ve vášnivém polibku. Šaty jí se šustotem sjely z ramen a objevilo se krajkové sexy prádélko v tělové barvě. Taky Milan už byl bez košile a Ester se mu rukama drala do kalhot přes pásek a zip…
Když se ocitla bez podprsenky, Milan se mohl potěšit jejími poklady. Byla to velká koziska, opravdu čtyřky, plné, pevné, nádherné.

Její ruce zatím vylovily z kalhot ven tuhého ptáka a Milan jí pomohl stáhnout si je až ke kotníkům, aby mu ho mohla honit a laskat.
„Vezmeš ho do pusinky?“ zašeptal a Ester se hned sklonila a spustila nádhernou kuřbu. Rozhodně to uměla a věděla, co se chlapům líbí a kde jsou nejcitlivější. Milan ji hladil po těle všude kam dosáhl a cítil, že tohle skončí výstřikem.

Ester jako kdyby to věděla, náhle skončila a pozvedla hlavu.
„Potřebuju ošukat… prosím,“ vymanila se ze šatů, stáhla si kalhotky a roztáhla nohy. Klín měla překvapivě zarostlý tmavým kožíškem, ale ne moc hustě, takže štěrbina byla jasně patrná, rozevřená, lesklá šťávami.

Nenechal se pobízet, nalehl na ni a lehce do ní vnikl až po kořen a začal přirážet. Byl to divoký a živočišný sex. Ester hlasitě křičela a kvílela jak lvice v říji, držela ho za zadek a tlačila na sebe a Milan jí plenil kundu hlubokými a prudkými přírazy a přirážel stále rychleji, až přirazil naposled a vypustil do ní vodopád semene. Ester se naštěstí též udělala, nasávala semeno do dělohy a poševními stahy mu drtila ptáka až do poslední kapky.
Ještě, že bar vozu byl bohatě zásoben alkoholem i nealkem a taktéž utěrkami, kterými Ester stírala to nadělení, co z ní vytékalo ven.

Milan ji dovezl domů, políbili se, popřáli dobré noci a tím večer skončil.

***

Když chození Milana a Ester se dalo nazvat vztahem a nešlo déle utajit, využil svých styků a známostí a zajistil Ester práci jinde. Zde by to nedělalo dobrotu.

Jinak v kancelářích nastala velká proměna. Stále častěji se ozýval klapot vysokých podpatků, objevovaly se krásné dlouhé nohy v sukních nad kolena i řadě žen náhle „narostla“ prsa. Zkrátka ženy opět byly šik a mohly se svobodně odívat dle libosti.
I Milanovi se změnil život. Z morouse se zase stal „normálním“ mužem. Jednu partnerku měl doma a v práci si připadal jak sultán ve svém harému. Kam oko pohlédlo, tak byl nějaký hezký „objekt“. A jak to bývá, ženy co můžou nabídnout, umí využít ke svému prospěchu.

Zkrátka Milan padl do osidel nevěry a nepravidelně šukal tři zaměstnankyně. Sekretářku, vedoucí právní kanceláře a vrchní účetní. Se všemi trávíval v kanceláři dlouhé večery před uzávěrkami a není divu, že taky potřebovali na chvilku vypnout. Že to byl sex, už tak nějak vyplynulo z jejich umění svádění za účelem různých výhod, většinou finančních.

Sekretářka mu hned ráno, když mu předložila složku k podpisu, vykouřila ptáka, aby měl dobrý den (a ona vyšší odměny) a zbylé ženy píchal přímo na pracovním stole při nočních uzávěrkách. Shrnuli listiny na stranu, žena ulehla zády na stůl, on ji držel za kotníky roztažené nohy a prudkými přírazy se do ní vyprázdnil.

***

Vztah s Ester ale nedošel šťastného konce. Dívka na svém novém působišti „někoho“ potkala a vrhla se po hlavě do nového vztahu. Milan nepátral, kdo je jeho sok. Asi někdo mladší, hezčí, bohatší? Měl totiž jiné starosti.
Vrchní účetní Sabina se do něj zamilovala, kvůli němu se rozvedla a třebaže to původně neplánoval, dokázala ho dovést až k oltáři.
Jako matka dvou skoro již dospělých dětí si s ním pořídila ještě jedno, holčičku Lucinku.

No, není to pro donedávna ještě nesmělého muže životní štěstí?