Pootevřené dveře 05 🇨🇿

Lenka, naše čerstvá maturantka, nakonec odplula se svými novými přítelkyněmi, rusovlasou Královnou koček a její společnicí Ariadné na poněkud záhadný výlet. Kocour jménem Klíčník je přenesl na jiné místo a do jiných časů. Teď jsou na Růžovém ostrově, po krásné první koupeli, sedí spolu na pláži. A jak se zdá, obě ženy nejsou jen přítelkyně, ale i trochu víc. A právě se chystají tuto nemístnou poznámku dokázat tím nejjednodušším způsobem.

Rusovláska sedí stále stejně, zkřížené nohy, opřená o paže, hlava laškovně zvednutá, vlasy sčesané na záda. Ariadné klečí proti ní nebo spíš už nad ní, na všech čtyřech, záda prohnutá, kolena od sebe, vlasy jí povlávají přes obličej. Občas smyslně zavrtí boky. Lenku napadne, že ten, kdo by se náhodou vynořil z vln, musel by se zbláznit při tom pohledu chtíčem. Zkusí si to představit, neznámý cizinec z prastaré lodi, vynoří se, ocas mu mohutně trčí. Ne, kdepak, to by vypadalo hloupě.

Jenom ty dvě ženy. Dívají se na sebe, rusovláska občas odfoukne Ariadniny tmavé kadeře, když ji polechtají na nose. Na chvilku se dotknou nosy, opatrně, lehce, ale rusovlásčiny svaly na pažích se napnou. Nejraději by svou společnici objala, ale chce hrát tuhle hru dál.

Už pohled na obě rozdílná napůl propletená ženská těla je krásný a vzrušující. Rusovláska s mléčnou pletí a obláčky pih na ramenou a ňadrech, velmi ženské oblé tvary ramenou, ňader, boků. Nad ní opálená tmavovlasá štíhlá dívka s dlouhými pružnými údy, menšími pevnými ňadry a úzkými boky. Jedna s přírodními zrzavými chloupky, druhá úplně hlaďounká.

Dotek čel, také tak nepatrný, pak ale dlouhý a vláčný. Ariadné zavře oči, možná se snaží vnímat, co si rusovláska myslí, jestli už je také tak roztoužená. Asi je spokojená, protože se lehce usměje jedním koutkem úst a otevře napůl oči. Pomalu přibližuje rty k druhé ženě, ta se vůbec nehýbe, jen ramena se jí lehounce chvějí.

Lenka zatají dech. Rty se zastaví, kousíček od sebe, tak blízko, že by mezi nimi neproletěl ani vítr. Teď to trvá tak dlouho, že Lenka úplně cítí rostoucí napětí mezi ženami. A sama cítí stejné vzrušení, bradavky ji začínají brnět, ani se na ně nemusí podívat, je jí jasné, že zvědavě trčí. Na chvíli ji zamrzí, že nemá ani tričko, že je všechno vidět, ale proč ne.

Ariadné najednou oddálí tvář, rusovláska už neodolá, zvedne dlaně a vjede Ariadné do vlasů, přitiskne si ji k sobě. Ale polibek napětí neuvolní, jen ho ještě zvyšuje.

Lenka nikdy neviděla líbající se ženy, tedy jen někde ve filmu, pak takové letmé polibky na tvář. Ale takhle… Rusovláska si k sobě tiskla černou vlasatou hlavu, střídaly úhly, všechno, co se dá s polibkem vymyslet.

Konečně si odpočinuly, oddálily od sebe tváře a pomalu oddychovaly. Rusovlásce se při každém nádechu zvedala ňadra. Pomalu klesla na záda, Ariadné ji přejížděla vlhkým pohledem, od klína až k tváři. Klekla si nad ni, opřena o lokty. Trochu shrbená jí políbila ňadra, na okamžik stiskla bradavky mezi rty, pomalu je obkroužila špičkou jazyka.

Zvedla oči a rošťácky se ušklíbla, políbila rusovlásce nos. Ta konečně pustila z dlaní tmavé vlasy, obkroužila prsty spánky, tváře, bradu, špičkou ukazováku přejela rty. Ariadné to asi lechtalo, legračně pokrčila nos. Rusovláska ale dál hladila krásně vyřezané rty, dvěma prsty, Ariadné pootevřela ústa, prsty jemně zajely dovnitř, hravě je stiskla zuby, hned povolila, vsála je dál.
Rusovláska se uvolnila, hladila svojí společnici záda, sjela až na zadek, pevně ho chytila do dlaní. Ale Ariadné jen přimhouřila oči a dvěma prsty otevřela druhé ženě rty. Ta se poddala, zaklonila hlavu a zase zabořila dlaně do tmavých vlasů. Ariadné se malinko posunula, oči obou žen se spojily, skoro přestaly dýchat. Z hezkých rtů štíhlé dívky skanul tenký proud průzračných slin přímo do připravených úst rusovlasé ženy. Ta chvíli čekala a pak obřadně polkla.

Lenka upřeně sledovala zvláštní hru, snad ani nemrkala. Úplně zapomněla, že sleduje dvě trochu podivně se milující ženy, že chtěla už dávno někam odejít, a i to, že má prsty v klíně a trochu se hladí. Nikdy neviděla něco tak podivného, nepatřičného, ale i půvabného a dojemného.

Ariadné nasála dva prsty druhé ženy, hluboko, skoro celé a pak obě zopakovaly svou hru. Tentokrát rusovláska nechala rty rozevřené, dokud jí Ariadné nepohladila obličej, neobkroužila prsty bradu a dlaní něžně nezavřela ústa. Polkla, uvolnila se, odevzdala, rozevřela kolena. Snad naznačovala, že si s ní už teď může dělat, co chce.
Tmavovlasé Kréťance zajiskřily oči a vítězně se usmála. Vzala rusovlásčin obličej do dlaní a políbila ji, otevřenými ústy, divoce. Líbala krk, ramena, přímo mezi ňadra. Podmaněná žena roztáhla paže do písku, prsty se jí chvěly. Zvedla předloktí a otáčela dlaněmi sem a tam. Teprve když se Ariadniny rty přisály k ňadrům, pevně ji objala, sjela ze zad do pasu, na boky, na zadek. Pevně ho chytila do dlaní a stiskla.

Kréťanka se zavrtěla a prohnula v zádech. Chvíli tak zůstala se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima, pak přikryla pihovatá ňadra dlaněmi a tiskla je, mačkala, dráždila bradavky prsty. Když si dosyta vyhrála, sjížděla ústy níž, na břicho, kousek nad Venušin pahrbek, kde začínaly rezavé chloupky. Vzala je do zubů a hravě zatahala.

Žena s vlasy barvy mědi si pomalu přitáhla kolena k tělu, lokty zase zabořila do písku, napínala a krčila prsty. Společnice ji líbala na vnitřní stranu stehen, možná trochu i kousala. Zarazila se a mučivě dlouho se jen dívala na rozevřené pohlaví své milostnice. Ta hluboce dýchala, bradavky naběhlé, zvedla dlaně a zabořila je do tmavých vlasů. Chtěla si ji přitáhnout konečně do klína, ale Ariadné si ještě chvíli hrála, dráždila ji a napínala. Konečně pomalu přelízla celou puklinku od zadečku až po poštěvák.

Lenka zatajila dech. Zavřela oči, ale všechno viděla stejně jasně. Soustředila se a pokračovala na svém nevinném obrázku. Pláž, moře, jachta kotvící v pozadí, na písku leží na zádech žena s kudrnatými vlasy, druhá napůl na boku vedle ní, dlouhé vlasy přes ramena. Jen pozorný pozorovatel by si všiml, že prsty hladí zápěstí ležící ženy. Prsty hladí…

Rusovlásčiny prsty projížděly tmavými vlasy sem a tam, občas za ně zatáhly, jindy jen pohladily. Ariadné klečela s vystrčenými boky a rozevřenými koleny, v ústech rezavý klín. Ležící žena zvedla hlavu, dívala se, jak dlouhý jazyk proniká hluboko do štěrbinky. Pohladila si ňadra, naklonila hlavu a stiskla Ariadné ramena. Ta pochopila výzvu a přetočila se, kolena kolem rusé hlavy, otírala se nedočkavě hladkým vlhkým klínem o pihovatý světlý obličej. Rusovláska ji chvíli nechala čekat, hladila dlouhá stehna, občas popleskala pevný zadek. Konečně sevřela prsty nad štíhlými koleny a postupovala nahoru k zadku, dlaně projely mezi půlkami a pevně je sevřely a roztáhly. A růžové hezky vykrojené rty se přisály na urousanou kundičku.

Lenka zamrkala. Dvě krásná ženská těla se kousek od ní svíjela v obětí, boky se vlnily proti ústům, které je dráždily až k vrcholu rozkoše. To bylo na obrázku vidět, ale chyběly zvuky, vzdechy, sténání, vzlyky. A taky takové ty další zvuky, když jazyk projíždí úplně mokrou kundičkou. Dívka zavřela oči, zvuky jí zaplnily uši a hlavu. Už už chtěla nacvičeně sjet dlaněmi do klína, ale jen položila ruce na výkres.

Otevřela oči a malovala dál. Dvě těla se snažila splynout v jedno. Rusovláska zaklonila hlavu, obličej zářil zvláštním úsměvem. Napjala ruce, na chvíli propletla prsty v milostné křeči. Otevřela oči a dívala se přímo na Lenku, snad jí chtěla předat svoje pocity a aspoň část rozkoše, kterou právě prožívala. Oddychovala. Pak zase položila dlaně na opálené boky, sevřela je, otočila pod sebe a přivedla pomalu tmavovlasou dívku tam, kde byla před chvílí sama.

Ležely a oddychovaly. Rusovláska se slastně protáhla, vymotala ze sevření a vláčně kráčela k Lence, klekla si k ní a prohlížela si obrázky. Dlouho studovala cizí loď s krásným cizincem. Podívala se na dívku.
„On mi ji vezme, víš to?“
Lenka zavrtěla hlavou, rusovláska pokrčila rameny a na okamžik ji úplně pohltil smutek.
„Ale nemůžu s tím nic dělat, úradek bohů. Už tak jsem porušila mnohem víc, než jsem směla.“
Dívka zvedla obočí a čekala na pokračování příběhu. Ale žena jen vzdychla a zavrtěla hlavou.
„Pojď do vody, a pak… Hola, Kréťanko! Jak to vypadá s rybami?“
„Zase jídlo? Věčně hladová královno koček? Myslíš na něco jiného, tedy kromě milování?“
„Jistě, na spánek.“

Rusovláska vyskočila, pečlivě urovnala obrázky do desek a vzala Lenku za ruku. Ta se najednou cítila zrazená a ošizená. Tohle bylo opravdu všechno? Dívala se, jak se ty dvě ženy pomilovaly, ani si to sama neudělala, těžko říct, proč vlastně. Měla dojem, že by stačilo pár dotyků a všechno tam dole by se hned probudilo. Ale místo toho… Co vlastně? Nic. Ta tři písmena asi nejlépe popisovaly její náladu. Nic.

Rusovláska se najednou ohlédla a konejšivě usmála, naklonila hlavu. Nic neřekla, ale v tom pohledu bylo mnohem víc, než by Lenka dokázala kdy nakreslit.
Společná koupel byla ale zase skvělá, jiná, línější, i vlny se asi unavily. Vyšplhaly na jachtu. Pak už Lenka seděla vedle rusovlásky a sledovala obratnou Ariadninu práci s nožem a ostatním kuchyňským náčiním. Vše, co se z rybek nehodilo, házela prostě do moře. Za chvilku tam skočila i sama, aby ze sebe smyla rybinu.

Vystoupala po žebříku, stáhla si vlasy na ramena a dlaněmi setřela vodu z ňader. Vypadala až neskutečně krásně. Lenka cítila, jak se rusovlasá žena vedle ní zachvěla.
„Tak co je s grilem? No sláva, honem sem s rybkami.“
„Myslela jsem, že je už Středozemní moře vylovené,“ poznamenala Lenka s plnou pusou skvělé chuti.
„Bude vylovené,“ poznamenala záhadně rusovláska a hodila kocourovi velký kus bílého masa. „Teď jsme ve vypůjčeném čase, večer ho zase vrátíme.“
Víc už nedodala, protože jí kocour skočil do klína a vyžadoval další příděl.

Padla na ně únava. Přeplavaly na ostrov a našly krásné místo ve stínu pod velkými datlovými palmami. Rozhodily deky a přitulily se k sobě, jen tak, nebyla v tom teď žádná vášeň, jen klid. Lenka pozorovala dvě záhadné nahé ženy a pak se k nim přivinula. Rusovláska ji ze spaní objala. A za chvíli už spaly všechny tři.

Probudilo ji pohlazení, rozhlédla se, někdo ji přikryl dekou, nahá rusovláska seděla kousek stranou opřená o velkou palmu a usmívala se. Kocour se motal kolem dokola.
„Kde je Ariadné?“
Rusovláska mávla rukou. „Asi plave kolem ostrova, za chvíli bude zpátky.“ Pohladila si stehna a zadívala se na dívku.
„Chtěla ses na něco zeptat.“
„Já… Máš pravdu, chtěla.“
„Tak ven s tím. A už jsi to namalovala?“
Lenka zavrtěla hlavou.
„Ne, ale… No, viděla jsem je spolu, můžu to namalovat, ale nevím, co vlastně chci.“
„Můžeš nakreslit, co chceš.“
„Ne, co chci vidět, to je rozdíl. Ale máš pravdu, možná to chci.“
Žena se zase pousmála, Lenka obdivovala, jak dokáže být nahá úplně přirozená, lehce roztažená kolena, ukazovala jí klidně nahý klín, občas se podrbala tam a nikde. A ke všemu to vypadalo skvěle.

Dívka odhodila deku, posadila se, objala kolena, žena pochvalně přikývla.
„Mamka má přítele, to je fajn. Ale mám pocit, že se dívá i po mně. Jen pocit,“ Lenka všechno vyhrkla, bála se, co na to žena řekne, ale ta si jen kroutila pramínek měděných vlasů na prst. Když dívka nepokračovala, ozvala se sama.
„A tobě se to líbí nebo ne? Chceš se s ním vyspat? Nebo s oběma?“
Lenka vytřeštila oči. Horko jí zalilo tváře a pak se přesunulo někam níž. Honem si přitáhla kolena k sobě.
„Jo, ale nechci. Mám dojem, že je to parchant. Promiň…“ Lenka hledala slova, ale pak se pleskla do stehna.
„Kdyby to byl fajn chlap, fakt bych si dala říct, i když by to byl průšvih. A s oběma, to je sen, teda hodně úchylnej sen, takovej, že se kvůli němu musíš schovávat pod peřinu, aby ho nikdo neviděl. Anebo jen s nimi sedět a dívat se, jak se milují…“ Najednou se jí rozsvítilo.
„Takže proto jste mě nechali jen dívat?“
Žena se rošťácky usmála, pokrčila nos a začervenala se.
„No, vlastně ne, ale když už se to stalo… Takže se bojíš představit si víc. Protože se bojíš, že bys to nedokázala zastavit, kdyby se ukázalo, že on není správný chlap. Nebo by toho jen využil.“
Lenka zamyšleně přikývla.
Žena se podívala na kocoura a na dívku, přimhouřila oči. Pohladila rezavý kožíšek.
„Udělám ti nabídku, ale může to dopadnout všelijak.“
„Jakou?“
„Musím to ještě promyslet, ale myslím si… Á tady je naše přítelkyně.“

Ariadné vešla mezi palmy svým nejkrásnějším krokem, po těle jí ještě stékaly slané kapky. Trochu se rozkročila a založila paže za hlavu, protahovala se a usmívala. Bylo jasné, že jí obdivné pohledy dělají opravdu dobře. Ještě si významně pohladila klín a posadila se proti rusovlásce. Ta ukázala očima na Lenku a přikývla. Vstala, natáhla k dívce ruku a zvedla ji z písku. Ariadné zůstala ještě chvilku sedět, ale pak pružně vyskočila, objala dívku v pase.

Ženy ji vedly k pobřeží, kocour tlapkal za nimi.
Zastavily se na pláži, rusovláska stiskla Ariadné dlaň a pokynula Lence. Dívka chvíli váhala, ale pak se postavila k oběma ženám, levou rukou stiskla pevnou dlaň krásky z Kréty a pravou horkou dlaň rusovlásčinu. Rozkročily se tak, že se dotýkaly i chodidly.
‚To je přeci divné, budu tady roztahovat nohy,´ pomyslela si Lenka, ale napodobila obě ženy. Kocour zvedl hlavu, líně se protáhl mezi rusovlásčinými kotníky a posadil se přesně uprostřed kruhu.

Byl horký večer, slunce právě zapadlo, slyšely jen zpěv cikád. Na obloze se objevil Měsíc a každým nádechem se zvětšoval. Celá pláž už zářila namodralým světlem. Kousek od nich se začalo světlo splétat v tvar, dva sloupy začaly růst, ohýbat se, nakonec se propojily nahoře ve světelnou bránu.
Rusovláska spustila paže, hluboce dýchala, bradavky jí stály. Poodešla ke člunu a vzala z něj krásnou krabici z olivového dřeva. Otevřela ji a vyjmula troje bílá roucha. Jedno podala Ariadné, druhé Lence a sama si oblékla třetí. Bylo zvláštní, krátké, s kočičími tlapkami na ramenou. Černovláska si oblékla svoje bílé s modrými ornamenty, možná ještě kratší, jen kousek pod boky, hluboký výstřih jí obnažoval ňadra. Vzaly třetí šaty, Lenka poslušně zvedla ruce. Ucítila na sobě tenkou látku, svezla se jí přes ňadra k bokům. Pohladila po cestě bradavky, brněly ji, myslela si, že to hned přejde, ale kdepak. Pohladila si šaty, látka se přisávala k tělu, ucítila svědění a dráždění. Měla chuť se hladit, zajet dlaněmi do klína, udělat si to, jednou, pak podruhé…

Obě ženy ji vzaly za ruce a pomalu vedly k bráně. Dráždění rostlo, zvedla hlavu a zadívala se na Měsíc. Zavřela oči. Uvědomila si, že ona je teď ta Lenka, která odešla s rusovlasou ženou stříbrnou stezkou k Měsíci. Ta druhá Lenka byla pryč. Hluboce se nadechla a na chvíli znejistěla. Ale dlaně ji konejšivě sevřely.
Společně prošly branou. Čekala všechno možné, že budou najednou někde úplně jinde, v jiném světě, na jiné planetě, někde v chrámu nebo v Egyptě, ale byly jen na stejné pláži. Oblouk zmizel, Měsíc zářil, obloha hrála fantastickými barvami.
Ariadné opatrně vyjmula z krabičky zlatou lasturu, naplnila ji mořskou vodou a pomalu zvedla nad dívčinu hlavu. Naklonila ji, krůpěj vody dopadla Lence do vlasů, stékala po těle, přes obličej, krk, ňadra, břicho až do klína, po stehnech a lýtkách dolů.

Ariadné se usmála, přistoupila k rusovlásce a políbila ji, stáhla ji šaty z ramen. Nahá žena pohladila černovlásce ňadra a jemně stiskla bradavky.
Lenka si na chvíli myslela, že se zase ženy jen pomilují a jí nechají být. Ale to už se otočily k ní. Jen se dívaly, usmívaly, ale Lenka tušila, co se stane.
Stáhla si šaty z ramen, spadly jí z prsou a zůstaly zvlněné na bocích. Ariadné přikývla, vzala z lastury mezi prsty poslední kapku vody a zvedla ji k dívce, Ta poslušně zaklonila hlavu. Kapka jí dopadla přesně doprostřed čela, stekla pomalu na nos, na rty, horní, spodní, na bradu, krk. Rozpojila se a každá polovina zamířila k jednomu ňadru.

Lenka zvedla oči, obě ženy už byly nahé a stály před ní. Neuvědomila si, kdy i Ariadné přišla o svoje krásné roucho, teď měla jiné myšlenky. Kapka ji pálila na bradavkách, dráždíla je k nesnesení, konečně se pomalu vydala níž, spojila se v jednu. Dívka si uvědomila, kam míří a co se asi stane, až dorazí níž.
Když se to stalo, dívka úplně zmrtvěla, kapka dráždila poštěváček a pak zamířila do rozevřené prasklinky o kousek níž. A v ní zmizela.

Ženy pomalu položily chvějící se dívku na rozprostřená roucha. Zavřela oči. Ucítila něčí rty na svých, prsty na ňadrech. Nezkoumala, které patří které ženě, to se stejně měnilo každou chvilku. Navíc měla pocit, že se kapka uvnitř ní zvětšuje, mění se ve velký mužský úd, který ji pozvolna celou vyplňuje. Líbala něčí ústa, hladila záda a boky. Klínem jí přejely prsty a asi jazyk, pronikl do ní, nečekaně hluboko. Zvedla proti němu boky, dráždil ji v celém klíně, v zadečku, na poštěváčku, zajížděl do lasturky. Jiné prsty jí obkružovaly bradavky, hrály si s ňadry, hladily břicho, tváře.
Za chvíli byla hotová, svíjela se v rozkoši, jen chvíli oddychovala, ale uspokojení nepřišlo, chtěla ještě víc.

Klekla si nad Ariadné, políbila ji na ústa. Černovlasé Kréťance zářily oči, Lenka ucítila její prsty na zádech, neomylně nacházely ta pravá místa. Vzala do dlaně černovlásčina ňadra, hladila je. Zase se jí někdo dotkl v klíně, teď už věděla, kdo to je. Prohnula se v zádech, roztáhla nohy a vystrčila boky. Oddávala se dráždění a sama ho nabízela Ariadné, beze studu jí líbala ňadra, břicho i hladký zvláštně vonící klín. Tohle ještě nikdy nedělala, ale vůbec nepřemýšlela, jestli to je správné nebo nesprávné. Bylo to jen krásné, tmavovláska vzdychala, držela ji za vlasy a směrovala jazyk do všech koutků. Dívka se ani nesnažila rozeznávat, co s ní právě dělá druhá žena, kde přesně jsou její prsty nebo jazyk, asi někde uvnitř ní, těžko říct, každý dotyk jí působil blaženost.
Ariadné si přitlačila dívčinu hlavu do klína a prudce vlnila boky. Lenka nasála velký poštěváček, objížděla ho špičkou jazyka, prsty rozevírala dlouhou puklinku. Žena pod ní zasténala a zmrtvěla s boky nahoře. Pomalu klesla a přitiskla si dívčinu hlavu na břicho.

Lehla si vedle Ariadné a objala ji. Takhle to vždycky měla sama ráda. Docházelo jí, že to právě udělala nejkrásnější ženské, kterou kdy viděla. A nejtajemnější, dobrá, možná druhé nejtajemnější. Ta první teď seděla vedle nich, držela Ariadninu ruku a nepatrně se usmívala.

„Jak je ti?“
„Nádherně,“ přiznala Lenka. Nelhala, lépe ji snad nikdy nebylo. Natáhla dlaň, rusovláska ji měkce stiskla.
„A co ty?“
Lenka zvedla obočí.
„Jestli chceš ještě.“
Lenka pomalu přikývla, rusovláska si klekla, zatlačila ji na záda a políbila.
„Zavři oči.“
Lenka je zavřela. A pak se už naprosto poddala dvěma ženám, které ji střídavě přiváděly skoro až k vrcholu, pak zase zpět do údolí a zase nahoru, mnohem výš než před chvílí. Nezajímalo ji, jak to dělají, kde přesně mají prsty a jazyky, že tam by to být vlastně asi nemělo, ale… Mělo.

Zvedly ji do výšky, zkroutily a úplně vyždímanou něžně položily do písku. Nemohla dělat nic, rusovláska se o ni vláčně opřela, svůdně roztáhla stehna a nabídla své společnici klín. Lenka fascinovaně přihlížela, jak Ariadné rusovlásku pomalu dráždí. Ruce se jí nějak samy svezly na pihovatá ramena, žena zaklonila hlavu, usmála se na dívku, pohladila jí dlaně a položila si je na prsa. A pak už jen zavřela oči a vzdychala.
Lenka přivřela víčka, hladila ženě ňadra, dráždila tvrdé bradavky, občas ji jen tiskla, hrála si, vnímala ženinu rostoucí rozkoš, bylo to něco úplně jiného, než kdy zažila. Cítila i její orgasmus, napětí, které se pomalu uvolňovalo.

A znovu viděla ten zvláštní rituál, kdy žena poddajně spolkla Ariadniny sliny.
Kréťanka se zadívala na Lenku, ta fascinovaně přikývla, žena byla u ní dvěma rychlými kroky, opřela se jí o ramena a zadívala do očí.
‚Chceš to?‘
‚Já…‘
‚Nesmíš váhat, chceš to?‘
Lenka zvláčněla, pochopila, že se teď už musí podrobit, úplně, položila hlavu, viděla jen dvě zářící tmavé oči. Prsty jí rozevřely rty a za chvíli ucítila pramínek slin v ústech. Nebylo to ale nijak odporné nebo zvrácené, jen dovršení toho všeho kolem. Napadlo ji, že je to možná náhrada orálu, kdy dívka spolkne klukovo semeno jako důkaz… Čeho vlastně? Že mu věří? Nebo že pro něj udělá všechno? Čert to vem, tohle bylo lepší.
Počkala, až jí Ariadné zavře ústa a polkla. Černovláska pomalu kývla, zvedla ji a pevně přitiskla k sobě. Za chvíli to udělala i rusovláska. Lenka pochopila, byl konec.

Zase se spojily v kruhu, ale teď už to bylo úplně jinak, vláčné a důvěrné. Jako u třech žen, které se před chvilkou více než důvěrně seznámily. Usmály se na sebe a čekaly, až je kocour vrátí zpět.

Do přístavu se vrátily chvíli po západu slunce, nikdy neviděla krásnější. Rusovláska otevřela lahev skvělého vína, Ariadné začala zpívat, pomalu se k ní přidaly. Píseň mladých dívek, vycvičených k dokonalé obratnosti a akrobacii i umění milovat. A pak místo toho, aby se setkaly se svým vyvoleným, byly předhozeny netvoru v labyrintu a jedna po druhé umíraly. Byla to nejsmutnější píseň, kterou kdy Lenka slyšela, ale Ariadnin hlas se nesl nad hladinou a oči jí zářily. Byla to vlastně ona, která všechny hrůzy pomohla ukončit a dala dívkám konečně svobodu. Lenka si to konečně uvědomila a přeběhl jí mráz po zádech. Nejraději by poklekla a objala jí nohy. Ale rusovláska dívku pohladila a Ariadné rozverně vyplázla jazyk.

Posadila se ještě s rusovláskou na lavičku, zbytky ryb krmily smečku koček, které se zde ihned objevily. Ariadné někam zmizela.
„Šla za ním,“ řekla potichu rudovláska.
„Za tím mužem ze staré lodi?“
„Tak, ale není to obyčejný muž, s ním nemohu bojovat,“ povzdychla si, „nemohu.“
„A co bude dál?“
„S ní?“
„S tebou.“
„Já… Nevím.“ Rusovláska pokrčila rameny a klekla si mezi kočky, „ale to je přeci jedno. Stejně to byl jen vypůjčený čas.“
Dívka úplně nerozuměla, mrkla na mobil, už zase měl signál, ale kupodivu žádné zameškané volání ani zprávy.

„Už ses rozhodla?“ překvapila ji žena. Lenka si vzpomněla na to, co jí pod vlivem sexu a náhlé upřímnosti všechno vyprávěla. Mamka, její přítel, to všechno dohromady. Po dnešním zážitku jí to připadalo najednou úplně prázdné, jako by někdo propíchl velký balón.
„Vůbec na to nemyslím,“ přiznala.
Žena zvedla obličej.
„Ale… Ale podle mě se to samo nevyřeší.“
„Ne, jenže když, nevím teda vůbec jak, když mamka pozná, že je Pavel hajzl, bude úplně nešťastná. On ji zase vrátil do života. A nebýt jeho, nebyla bych tady, nepoznala bych vás, neprožila dnešní den. Takže…“
„Neznám ho, tady ti moc nepomůžu. Takže se s ním vyspíš, když bude chtít?“
„Cože….???“ Dívka vytřeštila oči a málem upustila tašku.

Žena klidně hladila hubenou tříbarevnou kočku.
„Toho se bojíš, ne?“
Dívka pomalu přikývla.
„Bojím se toho, protože nechci ublížit mamce. On… Dívá se na mě, když si myslí, že ho nevidím. Je to takový ‚ten‘ pohled, zajíždí do výstřihu nebo pod sukni.“
„Hmmm… Spousta možností. Zkusíš aspoň jednu? Tu nejlepší nebo nejhorší?“
„Tady nemůžu vyhrát, všechny výsledky jsou špatné. Myslím.“
„Já… Už vůbec nevím. Ale když se rozhodneš, nebudeš mě už potřebovat. Bude to na tobě. Kocour k tobě přijde, když budeš chtít Ale ani jeho nepotřebuješ, máš svoje kresby. Můžou ti ukázat víc, než si teď dovolíš představit.“
„Já mám docela velkou fantazii.“
„Tak se ji neboj použít. To je vlastně…“ Rusovláska se najednou úplně kouzelně usmála.
„Víš, to jsme ti dnes chtěli ukázat. Můžeš si představovat co chceš, ale stejně je lepší to nakonec prožívat. Nebo ne?“
„O něčem takovém jsem nikdy ani nesnila. Teď budu muset navíc myslet na to, jestli nejsem lesba.“
„Líbilo se ti to s klukem?“
Lenka se začervenala a vyčítavě se podívala na klidně sedící ženu, která si nevinně prohlížela tamaryšek.“
„Líbilo, ale nějak jsem si to nedokázala úplně užít. To mě mrzí.“

Rusovláska se naklonila a pohladila Lence ruku.
„Nikdy si to neužijeme úplně tak, jak o tom sníme. A proto to zkoušíme znovu a znovu. Nebo jinak, s někým jiným.“
Lenka přikývla, k tomu nemělo smysl hledat odpověď.
„Já… Moc ti děkuji, teda vám děkuji. Za ten celý den.“
Rusovláska se protáhla.
„Ále… Vezmi si to tak, že jsme svedly jednu mladou hezkou holku.“

Lenka se konečně usmála. Chtěla se zeptat ještě na spoustu dalších věcí, ale rusovláska se už jen posmutněle dívala na moře, tam, kde možná zmizela její krásná společnice.
„Tak dobrou noc. Možná se zase uvidíme.“
Lenka se už chtěla otočit, ale nemohla. Chvíli se na sebe dívaly a Lenka zvláštní ženu pevně objala, chtěla ještě jednou poděkovat, všechna slova ale zmizela někde v příboji.
„Musím jít, už je skoro noc.“
„No vidíš, hodně jsme se zdržely. Půjčím ti pár hodin,“ rusovláska klepla vedle sebe dlaní. Velký kocour poslušně vyskočil na lavičku, byl odměněn kouskem rybky. Přeskočil k Lence, smotal se jí na klíně a zvedl hlavu.
Lenka seděla na molu, modř nebe začala teprve pomalu ustupovat. Blížil se krásný řecký večer. Byla najednou úplně sama.

Konec pátého dílu.