Nevěra ve sklípku

Nápad uspořádat posezení v jihomoravském sklípku, na to přišel můj bratranec Jarda. Byl starší o šest let a už od dětských let jsem si s ním rozuměl. Nyní bydlel někde v severních Čechách a setkávali jsme se už jen zřídka.

Jednoho jarního dne mi náhle zavolal.
„Hele, plánuju akci ve sklípku u jednoho známýho. Vezmu sebou svou partu, ty vezmi taky nějaký kámoše, ať se pobavíme a vyčistíme si hlavu. A taky po čase obnovíme příbuzenský vazby. Vezmu sebou i Verču.“

Verča byla jeho sestra a má sestřenice. Byla starší o tři roky a zejména, když dospívala, byla hlavní postavou mým mokrých nocí.
Byla fakt kočka i teď, ale navázání milostného vztahu bylo nemožné, nehledě na to, že by nám nepožehnali ani rodiče, ani městský úřad, natož církev.
Navíc o Věřině vztahu ke mně se dalo hovořit jen jako o příbuzenském. Ze mě vzrušivé sny určitě neměla. A taky byla už pár let vdaná.
Obvolal jsem svou partu, kdy všichni souhlasili s nadšením a v den D jsme se ve čtyřech autech vypravili směr Morava, obec Velké Pavlovice a sklípek a penzión „Za Vinohradem“.

***

Severočeská parta už byla na místě, zdatně vychutnávala plody úsilí vinařů a vřele nás přijala mezi sebe.
Nějaké věkové rozdíly mezi námi byly v tuto chvíli zcela nedůležité. Naopak, zralé paničky bez partnerů, mohly možná tuto noc přinést nezadaným z nás vášnivé chvíle. Mě se to netýkalo, měl jsem sebou přítelkyni Hanku. Sice jsme nebyli žárlivý pár, ale balit někoho v přítomnosti druhého by bylo neslušné.

Sezvaná parta místních muzikantů vyhrávala k tanci i poslechu, čehož jsme se s radostí účastnili. S přibývajícím alkoholem v krvi, stoupaly i jiné chutě, a tak jsme ženy při tanci vždy (ne)nápadně omakali, kam až nám to dovolily. Věra mi dovolila dost, ale pak mě nečekaně střední silou zmáčkla rukou mezi nohama.
„Dost! Nech si zajít chuť!“

V jedné chvíli jsem si všiml Jardovy přítelkyně Marcely, že sedí sama v koutku. Posadil jsem se vedle ní a zjistil jsem, že spí. Očima jsem hledal Jardu, ale nikde jsem ho neviděl.
„Marcelo! Půjdu tě uložit, jo?“ budil jsem ji.
Zamžourala očima, pousmála se a vyšli jsme ven. Penzion se nacházel nad sklepem, ale vchod měl z druhé strany.

Venku Marcela ožila, jak ji noční chlad probral.
„Kde je Jarda?“ ptala se, ale pokrčil jsem rameny.
„Neviděl jsem ho, ale jestli nechceš…?“
„Nééé. Klidně pojď se mnou. Jsem fakt už hotová,“ lehce se kymácela.

Držel jsem jí v pase, až jsem náhle zjistil, že ruku mám poněkud výš, na prsu. Měla ho tak akorát do ruky.
Marcela se zastavila, asi poznala, co se děje. Podívala se mi na ruku, držící ji prso v sevření, pak na mě a náhle mě začala líbat. Objala mě pažemi kolem krku a provedla hloubkový průzkum jazykem. Líbali jsme se dost dlouho, pevně k sobě přitisknuti, že musela cítit i můj tvrdý ocas.

„Nevezmeš mi ho do pusinky?“ otázal jsem se poté, co mi po něm několikrát přejela dlaní.
Marcela nic neřekla, jen se svezla na bobek, uvolnila ocas ven, otevřela pusu, stáhla předkožku, olízla žalud a vsála ho do sebe.
Nejdřív ho kouřila po celé délce a jazykem tepala špičku. Když mi ztuhl a vyplnil jí pusu, lízala žalud a uzdičku pod žaludem, pomáhala si i rukou. Střídavě ho honila a kouřila, až jsem cítil slastné pocity před výstřikem. „Oh..já..už..budu!“
Nato ho z pusy vytáhla, namířila stranou a pár tahy rukou ho přivedla k výstřiku. Postříkal jsem fasádu domu a mohli jsme pokračovat dál.

Mlčky jsem si uložil zpět do kalhot a brzy jsme se dopotáceli na pokoj. Každý pokoj měl dole koupelnu, záchod a kuchyňský kout. Spací prostor byl po poměrně strmém žebříkoschodišti v patře. Tady byly čtyři lůžka. Marcela padla na nejbližší.

„Počkej, musíš se svléknout.“ Zatřepal jsem s ní, aby neusnula.
„Hmm. Tak to udělej,“ prohodila v polospánku.

Stáhl jsem jí kalhoty a do tmy zasvítily bílé kalhotky. Svlékl jsem ji i z košile, a tak tam ležela jen ve spodním prádle. Už jsem chtěl odejít, když jsem za stěnou (penzion měl asi „papírové“ zdi) zaslechl nezaměnitelné zvuky divokého mrdání. Kromě ženského vzdychání, bylo slyšet i rytmické bouchání postele do zdi. Z pohledu na polonahou ženu a zvuky soulože mi čurák stál jak věž.

„Marcelo, spíš?“
„Chmm,“ zahuhlala a probrala se až ve chvíli, kdy jsem na ní ležel a ocas ji zasouval do klína. Naběhlý žalud roztáhl pysky a ocas v ní zmizel po kořen.
„Oáááhh!“ vyjekla, když jsem se zarazil o dno.
Jinak dál neřekla nic a já po chvíli začal rytmicky přirážet.
Marcela sténala, snažila se mi jít pánví naproti a já tvrdě přirážel mezi roztažené nohy. Přes podprsenku jsem ji prohmátl menší pevná prsa a ve chvíli, kdy ji zalila horká dávka semene, poševní svaly pevně obemkly stříkající ocas a vysály z něj všechno do poslední kapky.

„Seš skvělá. Už ale musím jít. Dobrou.“ Políbil jsem jí a vstal.

Marcela si natáhla zpět kalhotky a než jsem slezl ze žebříku, ozvalo se seshora hlasité chrápání.

***

Dole ve sklípku bylo veselo. Kapela šmidlala své hity a evidentně jsem tam nikomu nechyběl.
Hledal jsem Hanku, ale stále jsem ji neviděl. Taky Jarda nebyl k nalezení. Vytáhl jsem do kola jednu z podroušených kamarádek, aby se protáhla, a když jsme dotancovali, náhle jsem u stolu zahlédl Hanku. Popíjela víno a nervózně těkala očima po sále. Také Jarda seděl na svém místě a živě se bavil s nějakou holkou.

„Kdes byla?“ přisedl jsem si k Hance.
„Venku. S Jardou,“ odvětila.
„Cooo?“ protáhl jsem.
„Ale ne, jak to myslíš. Byla jsem se projít, on venku kouřil, tak šel se mnou. No, popravdě to mě trochu zkoušel, ale ubránila jsem se,“ zahihňala se.
Já Hanku znal dobře. Věděl jsem, že smíchem maskuje vždy něco, co zavánělo něčím podezřelým. Dal jsem jí pusu, vjel ji jazykem do pusy a ucítil pachuť semene.
Hanka se stáhla.
„Co děláš?! Před lidma!“

Jako by jí to jindy vadilo. Bylo mi to jasný! Nedal jsem nic na sobě znát a dál se bavil, až jsme šli spát.
„Kde vlastně spíme?“ ptal jsem se, ale Hanka mě vedla s naprostou jistotou do pokoje, odkud jsem předtím slyšel zvuky soulože. Jedna postel byla opravdu nedbale ustlaná.
Ulehli jsme a samozřejmě hned na to vlítli. Opilí a nadržení jsme byli dost. V líbání jsem klesal níž, až mezi nohy. Byla úplně mokrá a otevřená. Sotva jsem se dotkl závojíčků, vytryskla mi do pusy šťáva. Slízal jsem ji a pokračoval dál. Hanka s doširoka roztaženýma nohama mi rukama tlačila za hlavu ještě více na sebe.
„Oh..jo..už!“ zavzdychala a udělala se.

Hned jsem ji popadl za kotníky, doširoka jí roztáhl nohy a prudce do ní zajel. Projel jsem jí jak máslem až na dno.
Tahle holka už dneska prcala, blesklo mi myslí. Hanka si slastně vychutnávala přírazy ocasu hluboko do těla. Vždy jsem ho skoro celého vysunul a znovu zatlačil dovnitř.

„A teď, děvko, do pusy!“ křikl jsem náhle a zatlačil ji ho hluboko do krku.
Hanka slizký, mokrý ocas pevně obemkla rty, a po pár pohybech hlavou jsem začal stříkat. Snažila se uvolnit, ale já jí držel hlavu, dokud vše nespolykala.
„Je to hnusný!“ ječela.
„Nekecej. Jednoho čuráka už si v hubě měla, tak aspoň nelži!“ vrátil jsem ji to.

Hanka ztuhla a pak vyštěkla.
„Co si o mně myslíš?!“
„Že seš děvka!“ odvětil jsem klidně, sebral se a noc strávil v jiném pokoji. Míst tam bylo dost.

***

Když Hanka odmítla Jardovy nemravné návrhy, přestal mít o další procházení zájem a šel si hledat jinou oběť. Hance se zatím zpět nechtělo, až u vstupu do penziónu narazila na Luboše, kluka z Jardovy party. Seděl na lavičce s hlavou v dlaních.
„Spíš?“ šťouchla ho do ramene.
„Ne. Jsem jen opilej a smutnej,“ prohodil.
„Vždyť je tu veselo,“ opáčila.
„No jo, ale já mám soukromý starosti,“ začal Hance vysvětlovat starosti podnikatele, otce a živitele a skloubení toho všeho s rodinným životem dle představ manželky.
Ta to časem vyřešila nevěrou s jiným podnikatelem, který si ten potřebný čas udělal, manželku mu ošukal a posléze i odvedl do své přepychové vily. Ještě než si ji odvedl, udělal jí dítě, takže na něj teď zbylo ještě placení alimentů.
Aspoň do doby, než to nějak vyřeší soud, kam podal protest proti uznání otcovství.

Byl to smutný příběh a Hanka ho vyposlechla, soucitně pohladila a pomohla mu na pokoj.
Že pak skončila nahá a s roztaženýma nohama pod ním, byla jen otázka pár okamžiků.
Luboš se i přes opilost ukázal jako výkonný milovník. Sotva do ní vnikl, vzepřel se na rukách a po celé délce ocasu ji projížděl klín.
Vždy ho skoro celého vysunul a zas do ní s mlasknutím zajel až po koule. Takto rytmicky ji mrdal, a Hanka mu slastně sténala a vzdychala do tváře.
„Oh..oh… máš skvělý…péro…ano…ano…já…ááhhh..bože…ááá!“ a poševními stahy mu svírala ocas.

Luboš se ovšem neudělal a dál do ní nerušeně přirážel, až se Hance dělaly mžitky před očima. Cítila každý pohyb a tření tvrdého žilnatého údu ve svém těle, že se za hlasitého úpění znovu udělala.
Pak ze sebe Luboše shodila, přisála se mu pusou na ptáka a teprve dlouhým kouřením a honěním ho přivedla k výstřiku, který „uklidila“ do pusy a spolkla, ač mě tak vždy činila jen s krajním odporem.
Pak se vrátila do sklípku, zatímco Luboš usnul.

Později se probral a odešel jinam, hledajíc svou tašku. Tu našel ve vedlejším pokoji.
Podle chrápání zjistil, že v pokoji už někdo spí. Choval se potichu, jak jen opilec dokáže a juknutím do patra zjistil, že tam spí Marcela.
Dal si sprchu a pak vylezl nahoru. Vybral si postel v rohu, ale nedošel tam.
Marcela se právě obracela, deka z ní sjela na zem, a tak tam ležela rozložená ve spodním prádle, a to stálo za pokoukání. Lubošovi to pokoukání vyboulilo trenky.
Marcela se mu líbila, což o to, ale přefiknout kamarádovu holku se nedělá. Nedělá, ale nezakazuje, blesklo mu hlavou a tak si ji prostě vzal.

Otočil ji na břicho, stáhl ji kalhotky a pěkně do ní zajel zezadu.
Marcela se probrala, když do ní tvrdé tlusté péro vniklo téměř v celé délce. Cítila silný tlak, jak se do ní dral nasucho, nicméně hlasitě oddechovala a snažila se uvolnit. Automaticky předpokládala, že ji šuká Jarda, a tak mu chtěla vyhovět.
Luboš začal zvolna přirážet a Marcela konečně začala vlhnout. Tvrdý tlustý ocas se v ní třel o stěny, což v ní vyvolávalo slastné pocity. Pár otazníků v hlavě jí sice napovídalo, že Jarda má nějaký větší péro, ale nepřikládala tomu důležitost. Užívala si to plnými doušky a slastně vnímala ten strojový pohyb v sobě i s vykropením semenem na konci.

Když se pak otočila, s hrůzou zjistila, že píchala s Lubošem.
„Co tady děláš? Jak to, že se mnou… Vypadni!“ začala hystericky ječet, zatímco Luboš si s úsměvem natahoval trenky.
„No tak promiň,“ omlouval se. “Vždycky jsem tě chtěl a tys tu tak ležela…“
„A tys toho využil a mě…búúú, co řeknu Jardovi?“ Dala se do pláče.
„Nic. Přece to nebudeme rozmazávat. Ulítli jsme a nic se neděje,“ konejšil ji Luboš a Marcela to uznala. Co jiného jí taky zbývalo.
Nakonec oba ulehli a spali.
Luboš s uspokojením, Marcela s pocitem vzteku, marnosti a pokoření.

***

Ráno bylo pošmourné, stejně jako pocity i obličeje všech účastníků. Probudil jsem se a zjistil, že v posteli se mou spí nějaká dámička z druhé party. Jinak byl pokoj prázdný. Nevěděl jsem, kam jsem vlastně včera ve vzteku zalezl, ale asi to byl pokoj i postel oné ženy. Proč však nespala ve druhé, volné posteli, jsem netušil.
Přemítal jsem, jak se vlastně jmenuje…. Nějak jako zelenina…. Jo, Květa! Vždyť jsem s ní včera i tancoval. Byla to taková zachovalá čtyřicítka, která se uměla pěkně rozjet.
Jak se ale ocitla se mnou v posteli? Určitě jsme nic nedělali, protože sotva jsem od Hanky utekl, zalezl jsem do postele a hned spal.

Následující chvíle mi vše vysvětlily. Květa se totiž probrala. Zvedla hlavu a úsměv jí rozzářil tvář.
„Už jsi vzhůru, miláčku?“
„Ale, co tady děláme?“ optal jsem se zaraženě.
„Právě, že včera s tebou nic nebylo. Vlezl jsi mi do postýlky, ale tvůj panáček už nechtěl poslouchat,“ vrněla a jak mi rukou šátrala mezi nohama, zjistil jsem, že nemám trenky.
„Tak to napravíme teď?“ tázala se sladce a hned se na mě přisála a projela mi jazykem celou pusu.

Byl jsem zaskočen nečekaným vývojem situace, ale Květa mě nenechala ani nadechnout.  Rukou mi zručně zpracovávala ocas a jazykem mi kmitala v puse jako užovka. Byla to zkrátka nadržená panička, která si šla tvrdě za svým.
Rukou jsem prohnětl její vnady, ukryté pod trikem a cítil jejich měkkost a plnost. Druhou rukou jsem ji objal kolem krku a pak ji převalil na záda pod sebe. Rejdil jsem ji rukou po těle, zjistil, že nemá kalhotky a cítil vlhkost klína. A tak jí stačilo jen stáhnout triko a byla celá nahá.
Nebylo to sice už hladké pevné tělo mladé holky, ale jinak stále stála za to. Větší prsa, zarostlý klín s mírně rozevřenými pysky a vystupujícími závojíčky, trochu silnější, ale hladká stehna, prostě pravá ženská, která si to umí užívat.
Nalehl jsem na ní, zatímco si ho sama zavedla dovnitř.
Přirazil jsem a cítil, jak hladce pronikám dovnitř. Začala tiše vzdychat a mírně mi šla pánví naproti. Cítil jsem, jak jsem dosáhl dna a celou ji ocasem vyplnil.

„Chmmm“, zavrněla slastně a začala mě opět líbat. Já začal s pomalými přírazy, což se jí nelíbilo.
„Co mě šimráš? Pořádně přitlač!“ přikázala a já poslechl.
„Mlask“, mlask,“ zněly prudké přírazy do nadržené kundy.
„Jo…to je ono… ještě… ano …ááách!“ hekala slastně, zatímco já ji olíbával vztyčené hroty bradavek na prsou, které ji pluly po těle v rytmu přírazů.
Jak stoupalo a zrychlovalo její vzdychání, přidal jsem na razanci. Měla doširoka roztažené nohy a ještě mě rukama držela za zadek a tlačila na sebe.

„Mrdej mě…oúúúú….to je skvělý…oúúú…ještě…ááááh!“ A při jejím orgasmickém zaúpění jsem ji trhavými dávkami vyplnil semenem. To ji probralo.
„Do mě nééé..ty idiote! Seš vadnej, nebo co?!“ vyletěla, shodila mě ze sebe a hnala se do koupelny.
Vskutku romantické zakončení ranní šukačky. Když vyšla ven, už se tvářila příznivěji.
„Mám ho,“ třímala v ruce prášek. „Bála jsem se, že jsem ho nechala doma.“
„Postinor?“ napadlo mě.
„Jo. Antikoncepci neberu a sex jedu přes gumu a výjimečně to překryju tímhle. Tak promiň, že jsem měla nerva, ale na další děcko se fakt necejtím,“ usmála se.
Dali jsme se do pořádku a šli na snídani.

***

U stolu seděla tak polovina lidí. Někdo ještě vyspával, někomu bylo blbě a pár lidí už dokonce odjelo. Prý odjela i Hanka.
„S nějakým Lubošem z tý druhý party,“ hlásil mi kámoš Pepa.
„A nějakej vzkaz nenechala?“ podivil jsem se.
„Nic. Řekla jen čau a byla fuč.“
„Kdo je to, ten Luboš?“ vířilo mi hlavou a otázal jsem se Jardy, když se s Marcelou dostavili mezi nás.

„Luboš?“ zvedl obočí a pak mě plácl po zádech.
„To je náš velkej svůdce žen. Dostane každou, kterou si zamane. Má připravenou řeč a pak už to jde rychle. Zrovna mi ráno říkal, že si skvěle zamrdal. Proč se ptáš?“
„Protože přetáh´ mou holku!“ zaječel jsem. „A ještě spolu odjeli pryč!“
„Odjeli spolu?“ podivil se Jarda. „Vždyť je ženatej. Jo, tak to si spolu ještě někde užijou, než ji odkopne.“
„Pozor, mluvíš o mý holce!“ upozornil jsem ho a dodal. „I když už nejspíše bývalý.“
„Měl sis jí hlídat! Podívej, já si ohlídal Marcelku, a jak nám bylo, viď, zlato?“ otočil se na ni Jarda.
„Jasně!“
Marcela jen protáhla obličej a pohledem mě doslova probodávala.

„Můžu s tebou mluvit?“ přisedla si ke mně sestřenka Věra. „Promiň ten včerejšek, ale já nejsem na tohle dotěrný ošahávání zvyklá, i když jsi z rodiny. Anebo možná právě proto….,“ omlouvala se, jako kdyby něco provedla.
„Nic se neděje. To spíš já byl opilej a ty ses mi vždycky líbila, i když jsi z rodiny,“ odvětil jsem.
„Hele, tys měl něco s Květou?“ obrátila list.
„S kým? Jo, s Květou? Ona se ti svěřovala?“
„No…ehm…říkala, že si už dlouho takhle nezaprcala,“ zrudla Věra.
„A..co jako?“
Netušil jsem, kam míří.
„No. Nezašukal…by…sis…ehm.. se.. mnou?“ vylezlo z ní. „Já už dlouho…to..neměla.. a tady se celou noc šukalo. Nedalo se ani usnout. Já, já to moc potřebuju!“ kroutila se nad přiznáním svých potřeb.

Vstal jsem, vzal ji za ruku a vedl pryč.
„Kam jdete?“ zahlaholil Jarda.
„Probrat rodinný trable,“ odvětil jsem.
„Tak to jo, u toho nemusím bejt,“ kývl hlavou a věnoval se snídani.

Já vedl Věru na pokoj, která za mnou poslušně cupitala jak ovečka.

***

Usedli jsme na postel a nevěděli jak začít. Mezi příbuznýma to je asi vždycky divný. Věra si mlčky sundala triko, kalhoty a podprsenku.
Já se taky vysvlékl do trenek, posadil se zpátky a dlaní jí jemně promnul prso. Měla ho pevný a tak akorát do ruky. Přejel jsem ho dlaní a cítil, jak bradavka tvrdne a vztyčuje se. Totéž jsem učinil s druhým prsem a pak se k nim sklonil hlavou. Jazykem jsem je polaskal, ale to už Věra vzdychla a zajela mi rukou do vlasů.

„Jóóó,“ vydechla a dál mě nechala hrát si s jejími vnadami.
Když jsem jednou rukou zajel pod kalhotky, ucítil jsem její ruku na tvrdém péru. Já ji zajel mezi pysky do mokré štěrbiny pochvy, zatímco ona mi ho uvolnila z trenek a jemnými tahy honila. Pak mě od sebe odstrčila, sklonila hlavu do klína a začala ho kouřit.
Pevně ho obemkla rty, začala po něm jezdit, olizovat žalud a mnout koule.
Jak ho do sebe dokázala vpravit až po kořen, jsem nepochopil, ale vždy v ní zmizel skoro celý, než ho zas jazykem vytlačila ven.

„Já se…takhle udělám!“ Zachrčel jsem.
„Tak teď ty!“ Posunula se Věra na postel, lehla si a roztáhla nohy.
Klín měla vyholený a pysky se leskly od šťáv, jak byla mokrá a nadržená. Olíznul jsem ji vystupující závojíčky a otvor se ještě více rozevřel.
Pomohl jsem si prsty a pak už sál a lízal jí všude, kam jsem jazykem dosáhl a zejména naběhlý klitoris. To už hlasitě hekala, že to nemůže vydržet a udělala se, což jsem poznal z výstřiku šťáv a hlasitého výkřiku.

Nalehl jsem na ni, lehce do ní vnikl a vychutnával si těsnost její pochvy. Ona taky byla nadšena z mé velikosti, což dávala najevo hlasitým sténáním.
„Ano…ano…jsi..skvělej…rvi ho..do mě.. ano .. ještě…ááách!“
Ze srdce rád jsem šoustal, tak dřív nedostupný tělo krásné sestřenice a prudkými přírazy jsem ji přiváděl téměř do transu.
Když jsem si ji vzal zezadu, ječela, že mě cítí až v žaludku, ale sama mi přirážela naproti. Pohled na čuráka zajíždějícího mezi překrásné pevné půlky zadku se nedalo vydržet do nekonečna.

„Budu stříkat!“ Oznámil jsem Věře, a ta zareagovala.
„Do mě..udělej se do mě. Musím to cítit…chci to…chcíííí!“
Stahovala mě v orgasmu a já stříkal, co ve mně, za ty dva dny, zbylo. Pak jsme padli vedle sebe. Věra se ke mně přitulila a chvíli jsme se něžně líbali.

„Myslíš, že budu mít s tebou miminko?“ pronesla vážným hlasem.
„Cože. Se mnou? To přece nejde.“
„Karel mě zatím nezbouchl. Třeba je chyba v něm. Já jsem prý zdravá a plodná. Bylo by to stejně jeho, takže se nemusíš bát, že bych tě uháněla k alimentům,“ pronesla věcně.

Tak proto mě přiměla k sexu, projelo mi hlavou, hledá plemenného býka. Koneckonců proč ne? Když jde jen o těch pár miliónů spermií bez dalších podmínek.

***

Než jsme opustili sklep, nabrali jsme si ještě víno domů a Květa mě pak stranou dala telefonní číslo, prý až pojedu kolem Litoměřic, mám zavolat.

Další číslo jsem dostal od Marcely, prý by si to ráda zopákla za střízlivého stavu, tak až pojedu kolem Lovosic, mám se ozvat a pozadu nezůstala ani Věra, že pokud to nedopadlo teď, dopadne to třeba podruhé, tak až pojedu kolem Třebenic, mám se stavit.
Od Hanky jsem se dočkal plačtivého a omluvného telefonátu, ale ač jsem sám byl vinen nevěrou, nějak se nám to nepodařilo slepit znovu dohromady.
Rozešli jsme se a já volný čas trávil „pracovními“ výjezdy do Severních Čech.

4.5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
30 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Trysky

Nebylo to špatné. Příběh, jak může skončit „nevinná“ pařba ve sklípku. Jen jsem se trochu ztrácel v postavách, kdo s kým a kde.

Reniem

Dneska budu zla…přečetla jsem první tři odstavce a koncim…ke každé sprznene větě se vracím pětkrát a to mě nebavi a ze jich tam je hned několik ze zacatku…Navic to je Verca a pak najednou Věra.Vim,ze toho mají editoři hodně a i osobní život,ale tady je videt,ze na tohle ani nekoukli,když už první věta je spatne…A ve finále si to po sobe nepřečetl ani autor…

Reniem

Povídka je dobra,ale ty hloupé preklepy ji kazi…

Reniem

A taky jako Trysky se občas ztrácím kdo,kde..

Trysky

Verču chápu jako zdrobnělinu od Veroniky. V případě, že by to mělo být od Věry, tak by to spíš měla být Věrka případně Věrča.

Martin

A není to škoda ? Příběhy ze života jsou kořením .

harai

Také jsem se v tom ztrácel. Možná vždy část označit jako nadpis, kdo vypravuje…

Niron

I já budu kritický. Chápu, že tady v povídkách frčí sex, ale přišlo mi, že tady je ho až moc. Ztratil jsem přehled kdo a s kým tak v půlce a přiznám, že jsem celou povídku do konce ani nedočetl.
Chyby, na které upozorňuje Reniem, jsem buď neviděl nebo mi až tak nevadily, ale je pravda, že hned první věta je mimo.
Nápad uspořádat posezení v jihomoravském sklípku přišel můj bratranec Jarda.
Buď na nápad, nebo s nápadem, ne?

Reniem

Joooooo👍🏻

harai

Občas mi přijde, že pod jménem Shock píší dva autoři. Ten první píše skvělé povídky s brilantní pointou. No a ten druhý takové rychlovky hrc prc, jako je ta dnešní. Je možné, že je to dané kvantitou, protože těch povídek je docela dost…

Pořád tady všichni touží po diskuzi, tak doufám, že i negativní komentář je vítaný… 😉

harai

Neblázni, mně se tvoje povídky opravdu líbí. Jen bych to možná chrlill v menší intenzitě, ale to je jen můj názor.

Trysky

Buďme rádi, že někdo má čas a chuť sem vůbec přispívat. Co já bych za to dal, mít tolik času na psaní…
Za kvantitu bych rozhodně nekritizoval, navíc, takhle si každý může najít co se mu líbí a bez problému si vybrat, co bude číst.
Že někdy „kolísá“ kvalita vůbec nemusí být autorem, stačí když má čtenář jinou náladu nebo trošku jiný v kus a v tu chvíli už se mu nemusí líbit, co před týdnem četl s radostí.

Trysky

Tohle bych být tebou moc neřešil. Sám to znám z pohledu autora. Je to sice k naštvání, ale přesně tak, jak si psal. To, co rychle vyplodíš bývá mnohdy více chváleno něž to, do čeho vložíš srdce a třeba i měsíce práce. Ale tak to bohužel je.
Se jmény je to těžké, každý má jiné zdrobněliny a pak dochází k těm nedorozuměním.

Fred

Buď rád, zatím ses stal „králem“ komentářů. Kdysi, a na jiném portálu, jsem plakal nad absencí komentářů. A tehdy mi jeden kolega, také autor, napsal: „To je tím, že píšeš dobré povídky. Ale zkus napsat nějakou sračku a nemilosrdní kritici tě roznesou na kopytech.“ Tím samozřejmě nechci říci, že právě tato povídka je nepovedená. Ostatně, ne všechny připomínky byly kritické. Ale, jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. I když to má reálné jádro. Ale všichni víme, že možné je všechno, i když to přijde, jako přitažené za vlasy. Takže jedinou chybu vidím ve stylizaci, kde popis děje… Číst vice »

Tomáš

Ačkoliv některé výtky mohu chápat, je to trochu nefér vůči autorovi. Ostatní povídky jste nijak nekomentovali. Nenapsali jste většinou ani to „Jo dobrá“. Ale jakmile se něco nelíbí, tak buh. Takových komentářů. Neberte mě špatně. Jsme rádi za jakýkoliv komentář. Ale proč proboha nejvíc komentovaných jsou ty povídky, kde vidíte nějaké chyby? Co si pak má o tom myslet autor na druhé straně? Celou dobu minimum interakce ze strany čtenářů a teď tu čte „Kvantita nad kvalitou“ „Asi to píší dvě různé osoby“ „Verča není Věra“ Jediné, čeho jste teď dosáhli je, že autor, který sem vkládal kvalitní povídky, prostě… Číst vice »

Niron

Ono není úplně snadné komentovat „líbí“ aniž by člověk měl jednu šablonu, kterou zkopíruje a akorát umaže nesouvisející kousky. A tím nechci autory urážet, protože oni si taky dají práci s tím, aby každá povídka byla jiná. Z mého pohledu stejnou informaci předá cvaknutí líbítkem. Napíšu, když chci něco opravdu ocenit a nebo konkrétně vytknout. Druhá věc je ta, že spokojení lidé nemají „potřebu“ dát najevo, že jsou spokojení. A to máš úplně všude, není to jenom záležitost československé nátury nebo erotických povídek. Poslední věc je jenom můj odhad, ale menší chybky a prohřešky spousta lidí asi přejde jako součást… Číst vice »

harai

Promiň, ale nesouhlasím s tebou. Skoro mi připadá, že bys chtěl jen komentáře typu „skvělé, úžasné, famózní“. Už z předešlých diskuzí jsem tušil, že napsat cokoli kritického bude problém (viz snaha psát komety jen po přihlášení). Mínusy se díky tomu u povídek bojím dávat, protože to se tady sleduje. A tak radši nehodnotím… Pro mě jako autora je i negativní reakce důležitá a naprosto mi nevadí. Jsem rád, když Martin napíše, jak je to skvělé, ale to on píše všem. Pro mě osobně jsou cenné veškeré názory. Hlavně bych chtěl, aby Shock kvůli jedné diskuzi nepřestal publikovat jako svého času… Číst vice »

Tomáš

Já se jen snažím poukázat na tu nevyváženost. Je tu dost povídek, kde stačí diskutovat o tom, jak by to mohlo pokračovat dál. A není to jen moje a dědková detektivní série. Místo toho tu prostě převládají negativní komentáře a proto se zastávám i autorů. Jak by se tobě líbilo, kdybys v práci slyšel jen samé výtky? To bys měl za chvíli pocit, že vlastně vše děláš špatně.

Trysky

Jako autora by mě to pěkně štvalo.
Ale je potřeba si uvědomit, jestli jsou ty negativní komentáře k věci a alespoň trochu pravdivé.
Navíc pořád lepší sbírka negativních komentářů než spousta mínusů (nelíbí) bez jakéhokoli vyjádření.
20 komentářů – 18 líbí – 0 nelíbí – 1800 přečtení zase nevypadá jako špatná bilance.

Tomáš

Proto ten systém líbí nelíbí tu byl i zaveden. Opravdu mě neberte špatně, já opravdu nechci jen kladné komentáře. Ale prostě mě mrzí, že těch záporných je někdy moc. A pár lidí sem kvůli tomu přestalo psát.

Tomáš

Naše stránky se snaží vybočovat tím, že povídky projdou úpravou. Nemám problém s tím, když se nahlásí chyba, aby se opravila. Ale máš pravdu, že upozorňovat na to v komentářích je trochu špatné. Pokud ví člověk o překlepu, má možnost založit na podporu požadavek. Je tu kategorie hlášení chyb na stránce. My rádi chyby opravíme. Bohužel jen holé konstatování „Ty překlepy mi kazí požitek“ je, a to se na mě nezlobte, pitomé. Pokud víte o chybě, tak jí prostě nahlaste, ať se opraví.

Martin

Všem rozhodně ne a pokud mi něco vadí tak to i napíšu .

Bob Romil

Takovou dobu ticho a teď se tu prohnala pěkná vichřice komentů 🙂 Se ztrácením v ději jsem problém neměl. Pokud se člověk trošku soustředí, tak to ukočíruje. Zdrobnělina Verča je asi na každém, jak je zvyklý. Naší spolužačce Věře jsme říkali Věrka, Věrča, Verča i Verů, takže tohle bych fakt jako problém neviděl. Vyčítat Shockovi, že píše tolik je možné, ale pokud má nápady a čas (což obojí se tu většině nás ostatních nedostává), tak proč by nepsal. Musím ale přiznat, že některé scény v povídce mi přišly uspěchané a možná se daly vyšperkovat, ale vím jak to mám u… Číst vice »

Martin

Je pravda , že první věta je divná . Přesto mí to nebylo chuť číst dál . Povidku jsem dočetl celou až do konce . Za sebe nemohu říct , že bych ztrácel nit , nebo jak se říká ztracel se v ději . Z druhé strany to beru jako pobyt ve sklepě , kde pod vlivem alkoholu se děje spousta neřesti . Jenom dovětek k tomu , že Shock sem lifruje jednu povídku za druhou . Je to pravda , ale ten borec nepíše na jedno brdo . Z mého pohledu má hodně velký rozptyl témat . Sice to… Číst vice »

Juli

Kámen cihlu i to se může stát, že 😃?

30
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x