Nevěrná nevěsta

A je to tady.
Den D, nebo spíš den S. Vdávám se.
Probudila jsem se s pocitem štěstí a zároveň vzrušení, jak se těším na svatbu s mým vyvoleným.

S Honzou jsme se seznámili už na škole a po deseti letech šťastného soužití mě požádal o ruku.

Odkopávám ze sebe deku a radostně vyskakuji z postele. Roztahuji závěsy a jaké překvapení.
Venku je černo, prší a létají blesky jeden za druhým.
Ach jo, pomyslím si, ale zároveň si říkám, že si nenechám zkazit svůj velký den.

Honza se loučil včera se svobodou a já jen se svou svědkyní Míšou. Nic velkého, pár skleniček vína a pak jsem raději šla spát, abych byla ráno svěží.

Hned jsem si dala sprchu a začala se chystat.
Nikdy jsem nebyla na nějaké malování, ale v tento den jsem se rozhodla se trochu zkrášlit. Nejdříve jsem si vlasy vyčesala do jednoduchého culíku a hned na to jsem se upravila make-upem, řasenkou a dalšími drobnostmi. Nakonec jsem si rty přejela lehce rudou rtěnkou.
Pohlédla jsem do zrcadla a byla jsem spokojena. Krásná bez větších zásahů.

Přeběhla jsem do pokoje, kde jsem měla připravené nové prádlo a od Míši vypůjčený modrý podvazek. Šaty jsou jen lehké, letní, jelikož jsem počítala, že v létě bude vedro. Jenže teď je chladno.  Nedá se nic dělat. Bude mi zima.

Oblékla jsem si korzetové šaty s krátkou sukní a rychle zapnula zip na zádech. Krásně mi podepřely moje trojky a zmáčkly k sobě tak, že se mi mezi nimi udělala rajcovní rýha.
Mlsně jsem se olízla a sama pro sebe jsem se pochválila, jaká kočka jsem a můžu čekat na odvoz.

Čekám a můj odvoz zatím nedorazil.
Beru do ruky telefon a volám kamarádovi, který mě měl odvézt k radnici. Po chvilce vyzvánění se ozve jen opilé haló a nic. Křičím do telefonu kde je, ale na druhé straně je ticho.
Propadám panice a v rychlosti přemýšlím, kdo by mě mohl takhle narychlo odvézt.
Zkouším volat několika známým, ale bohužel nikdo nemůže.
Nezbývá než se vydat MHD nebo taxíkem.

Balím si tedy v rychlosti potřebné věci a letím ven ze dveří.
Zamykám a utíkám v lodičkách tak rychle, jak to jen jde. Vstupní dveře div neprorazím. Chytám dveřní kouli a otáčím se na další cestu.
Ale osud mi tenhle den asi opravdu nepřeje. Při otáčení se mi zvrtne noha a padám na zem. Při cestě narazím na něco tvrdého, zřejmě obrubník.

Slyším hlas jen vzdáleně…, pootevírám oči a vidím rozmazanou postavu… Cítím jeho ruku, jak mě kontroluje, zda nejsem zraněná… Jeho doteky jsou jemné a elektrizující.
Bere mě do náruče a odnáší mě.

Jdeme zpět do domu a tak si pomyslím, že to je můj snoubenec, který se o mě bál a šel mě hledat. Upadám znovu do bezvědomí.

Zdá se mi krásný sen.
Je v něm můj zachránce. Nevidím mu do tváře, ale začíná se mě dotýkat. Hladí mě ve vlasech a přejíždí po tváři ke rtům. Vystrčím špičku jazyka a prsty mu olíznu.
Probouzí se ve mně nezměrná touha. Jeho prsty pokračují přes prsa, která se zvedají ve zrychlujícím dechu. Lehce je prohněte a chytne. Poprvé vzdychnu.
Prsty pokračují níže a vyhrnují mi šaty. Napjatá vzrušením a očekáváním zavírám oči a oddávám se slasti okamžiku.
Stahuje mi kalhotky a cítím jeho dech na holé kundičce. Teplo se blíží, až se špička jeho jazyka dotkne poštěváčku. Chytám ho za hlavu a držím ho ve svém klíně. Rozjíždí krásné lízání mé kundičky.
Mrcha mě zrazuje a vlhne čím dál víc pod náporem drsného jazyka.
Přestává šetřit na něžnosti a přidává na vášni a drsnosti.
Líbí se mi, jak jezdí po pyscích a dráždí mě jazykem, jak ochutnává můj nektar a bičuje ho to k rychlejšímu lízání.
Cítím, že přichází má chvíle.
Stisknu mu stehny hlavu a propínám se v orgasmu. Zavírám opět oči a … z dálky slyším: „Co se jí stalo?“
Nade mnou se sklání osoba…, ležím na nosítkách… .
“Co se stalo?“ mumlám.

Byl to sen? Nebo mě opravdu zachránce stihl obšťastnit?