Noc nevěsty 01 🇨🇿

Vždy, když jsem míjel poštovní schránku u vchodu, jsem instinktivně nadzvedl příklopku otvoru, abych se přesvědčil, že je prázdná.
Kromě složenek, které chodily s protivnou pravidelností, mi už dlouho nikdo nenapsal.
I dnes jsem prošel kolem schránky, abych se naučeným pohybem podíval, že je prázdná.

Ne, to není možné. Leží tam bílá obálka, která ani náhodou nepřipomíná ony nenáviděné složenky.
Rychle jsem oběhl vchod a ze strany chodby otevřel dvířka s mou jmenovkou.
Prohlížel jsem obálku z obou stran, abych zjistil odesilatele. Zvědavost mi vydržela cestu výtahem a otevření bytu.
Za dveřmi jsem obálku nedočkavě roztrhl.
Vytáhl jsem kartičku z tvrdšího papíru, popsanou zlatým písmem. Svatební oznámení. Kdopak se to vdává, nebo žení?
Neteř Aňa, ta krásná blondýna, přítelkyně v mých nejtěžších chvílích, s níž jsem prožil tolik krásných okamžiků.
Ta moje víla se mi vdává.

V obálce byl přiložen papírek, popsaný jejím drobným písmem.
„Strejdo, viď že mi přijedeš na svatbu. Mám tě ráda. Aňa.“
I když jsme náš vztah skončili dávno za celkem zvláštních okolností, nezapomněla.
Koho pak si to bere? Nikdy se o něm nezmiňovala, nejspíš to musí být někdo, s kým se musela seznámit až po našem odloučení.

Propadl jsem touze, opět ji vidět, i když tentokrát, za úplně jiných okolností.
Jak asi teď vypadá, co si na sebe vezmu, kdo tam asi všechno bude, nebudou se na mě divně koukat?
Myšlenky se mísily jedna přes druhou.

Poslední přípravy. Pověsil jsem šaty na ramínku za opěrku hlavy v autě, tašku hodil do kufru a vydal se na několikahodinovou cestu. Na čerpací stanici jsem si ještě koupil kávu z automatu.

Konečně jsem zastavil u domu své sestry. Podle několika aut, stojících před vchodem, bylo jasné, že se zde připravuje vše na slavný okamžik.
Sestru jsem zastihl v kuchyni, obrácenou ke sporáku.
„Ahoj, ségro,“ halekal jsem mezi dveřmi.
„Brácho!“ rozhodila ruce a objala mne.
Své měkké prsy přitiskla na můj hrudník. Ucítil jsem tvrdost jejího břicha i hrbolek její buchty. Po docela dlouhém půstu jsem o to citlivěji vnímal všechny tyto detaily u jakékoliv ženy.

„Jsem ráda, že si se po tak dlouhé době objevil. Aničce uděláš velkou radost, že jsi přijel. Už se na tebe moc těší.“
„Kdepak je?“ rozhlížel jsem se po bytě.
„Jela s kamarádkou do města pro šaty.“
„Dáme si kafe?“ zeptala se sestra.
„Až za chvíli,“ poděkoval jsem. „Měl jsem cestou jedno na benzince.“
„Kde jsou všichni?“ zeptal jsem se. Podle počtu aut zde muselo být více lidí.
„Sedí v obýváku, aby tu nepřekáželi. Moc toho nevařím, hostina bude v Motorestu.“

Před domem zastavilo další auto.
„Ahoj strejdo.“
Na prahu stála Aňa, se šaty, přehozenými přes ruku. Byla to ta moje Aňa se světlými vlasy, tentokrát spřeházenými v roztomilý drdůlek, přichycený sponkou.
Pohodila šaty na židli a rozeběhla se ke mně.
„Jsem tak ráda, že jsi přijel,“ přitiskla se ke mně celým tělem. „Musím ti toho tolik vyprávět.“
„Kde máš toho svého nastávajícího?“ byl jsem zvědavý.
„Neboj, poznáš ho. Je nejspíš doma, vedle ve vesnici. To on se dneska ještě ukáže. Večer jde s kamarádama ještě zapít svobodu.“
„A co ty?“ zajímalo mne.
„Chtěla jsem si taky s holkama naposled užít, ale když si přijel ty, ještě uvidím.“
„Nedělej si se mnou žádné starosti, já už se nějak zabavím,“ prohlížel jsem si zálibně svou sestru.
„To mi nesmíš udělat. Tolik jsem se na tebe těšila a musíme si toho tolik říci. Holky i ten můj nastávající počkají. Těch si užiju až, až. Ale ty mi brzy odjedeš, a kdoví, kdy se zase ukážeš.“
„Ještě uvidíme,“ zastíral jsem svůj zájem o Aňu, se kterou jsem si přál prožít celou noc.

„Tak už si sedni,“ tlačila mne sestra do židle,“ a trochu pojez.“ Položila přede mne talíř s krásně vonícím gulášem.
„Budu nahoře, přijď, až se najíš,“ zvala mne k sobě Aňa mezi dveřmi.
„Určitě přijdu,“ odpověděl jsem jí s plnými ústy.

Každou chvíli někdo přišel do kuchyně. Pokaždé jsem ze slušnosti vstal a nechal se setrou představit.
Spoustu lidí jsem neznal. Buď proto, že byli z ženichovy strany, nebo proto, že jsem zde už dlouho nebyl.

„Bylo to moc dobré,“ pochválil jsem sestře jídlo a utřel si koutek úst.
„Jdu se podívat na Aňu, když jsem jí to slíbil.“
Rychle jsem vyběhl schody a zaklepal na dveře jejího pokoje.
„Kdo je?“ ozvalo se za dveřmi, jakoby mne snad Aňa ani nečekala.
„Strejda,“ odpověděl jsem ve chvíli, kdy už jsem otevíral vstup do jejího holčičího království.

Skočila mi kolem krku a pověsila se na mne celou váhou těla. Svá ústa přitiskla k mým, že jsem se nestačil ani nadechnout.
„Vždyť mne udusíš,“ zalapal jsem po dechu a polibek jí vrátil.
Rukou jsem již bloudil po jejím těle, až jsem nahmatal její prs a jemně jej zmáčkl.
„Ne, Jeffe. Tady ne,“ vzdychala, a ruku nechala dále tisknout na tomto, pro mne tak vzrušujícím místě.
Její odmítání bylo marné.
V té chvíli jsem jí sunul ruku pod sukni a hledal okraj kalhotek, abych se mohl dostat k její jeskyňce.
I přes marný odpor začala poklesávat v kolenou a rozevírala nohy, aby usnadnila mému ukazováku vniknutí do její vagíny.

„Ani, jseš tam?“ ozval se čísi dívčí hlas za dveřmi.
Rychle jsem od Ani uskočil a uvelebil se v křesle.
„Jo, pojď dál,“ shrnovala si Aňa sukni.
„Promiň, myslela jsem, že si tady sama,“ omlouvala se dívka, když mě zaregistrovala. „Asi ruším,“ couvala ke dveřím.
„To je dobrý. Dovol, abych ti představila strejdu Jeffa.“
„Jeff,“ podal jsem dívce ruku.
„Šárka,“ udělala na oplátku pukrle.
„Tak jak se domluvíme? Ta jízda večer v Motorestu platí?“ zeptala se neteře.
„Já ještě nevím?“ vyhýbavě odpověděla Aňa.
„Nebudeš přece holkám kazit radost. Navíc, jsi to ty, kdo zapíjí svobodu,“ nahrál jsem Šárce.
„Tak dobrá, jsme domluvené,“ vystrčila Aňa kamarádku ze dveří.

„Strejdo, jsi zrádce,“ obrátila se ke mně.
„Neboj,“ utěšoval jsem ji.
„Ještě něco vymyslíme. Ubytoval jsem se v Motorestu, protože mám dojem, že tady nebude místo. Teď pojď dolů, ať nevyvoláme podezření.“
Bylo mi jasné, že nyní, když její kamarádky o mně ví, už z nějakých intimností nic nebude.

Vrátili jsme se zpět dolů. Aňa mezi své přítelkyně, já k sestře do kuchyně.

„Nazdar šváro,“ halekal na mne manžel sestry a táhl do kuchyně basu piv.
„Vítám tě. Dáš si jedno?“
Nečekal na můj souhlas a již mi jedno odzátkované podával.
„Pojď mezi nás,“ táhl mne do obýváku. „Musím tě představit.“
To je dobrý, už o mně všichni vědí,“ vyhnul jsem se dalšímu představování.

Večer rychle ubíhal. Mezi organizačními informacemi pro zítřejší den, mizela jedna láhev piva za druhou, občas proložena něčím tvrdším.
„Je čas to zabalit,“ rozhodl nakonec švagr. “Zítra nás čeká perný den.“
„Kam tě švagře uložíme?“ rozhlížel se po bytě.
„Nedělej si se mnou starosti, ubytoval jsem se v Motorestu, beztak tady není místo.“
Ještě chvíli jsem to jemu i sestře vysvětloval, až mě konečně propustili.

Vyšel jsem před dům. Stejně by se už nic jiného nedělo, baby se rozutekly, sestra má doma manžela, takže možnost si dneska někde smočit pero, je nulová.
Ovanul mne svěží večerní vánek.
Rozhlédl jsem se a nabral směr k budově na kopci.

Už z dálky mě navigoval nápis Motorest. Asi se to tak opravdu jmenuje. Vstoupil jsem dovnitř. V rohu u stolu seděla skupina dívek. Okamžitě jsem mezi nimi poznal Aňu.
Otočila se směrem ke dveřím, aby zjistila, kdo to přišel.
„Strejdo, co tady děláš?“ zeptala se udiveně, když mě spatřila.
„Ubytoval jsem se tady. Ahoj děvčata,“ pozdravil jsem osazenstvo stolu.
„Holky, to je ten můj strejda, co jsem vám o něm vyprávěla,“ chlubila se Aňa.

„Dobrý večer, posadíte se ke společnosti?“ zeptal se číšník, který k nám přišel.
„Ne, děkuji. Objednal jsem si u vás pokoj na dnešní noc.“
„Samozřejmě. Okamžitě zavolám vedoucího, on se o vás postará. My tu nemáme recepci,“ omlouval se.
„Připravili jsme pro vás dvojku,“ podával mi vedoucí motorestu klíče od pokoje. „Přejeme příjemný večer. Formality vyřídíme až zítra,“ odpoklonkoval se.

„Strejdo, posaď se chvíli k nám,“ žadonila neteř.
„Jen se trochu opláchnu, zabydlím se a přijdu,“ ujišťoval jsem ji a jednou nohou jsem stál na schodech do patra.

Přivítal mne trochu chladný pokoj s otevřeným oknem. Snad ho zapomněli zavřít, když větrali.
Praštil jsem sebou na postel. Bylo toho na mne dneska trochu moc. Dlouhá cesta i pár vypitých piv, proložených něčím tvrdším, udělalo své.
Oči se mi začaly nezadržitelně zavírat. Z polospánku mne probudilo zaklepání na dveře.
„Ano?“
Dveře se pomalu otevřely a mezi nimi ve sporém osvětlení s chodby, stála Aňa.
„Můžu dál? Jeffe, ty jsi na nás zapomněl,“ pokárala mne.
„Hned jdu dolů,“ omlouval jsem se a vyskočil z postele.
„Nikam nechoď. Holky už šly domů.“
„A co ty?“
„Ty nejsi rád, že jsem přišla?“
„Ale jsem. Moc rád jsem, že jsi přišla, že jsi na mne nezapomněla. Posaď se přece,“ ukazoval jsem jí místo na posteli.

Posadila se a překřížila si ruce přes sebe.
„Je tu trochu zima.“
„Hned zavřu okno.“
„Sedni si ke mně a zahřej mne,“ žadonila neteř, když jsem se vracel od okna.
Posadil jsem si vedle Ani a objal ji kolem ramen. Položila si na mne hlavu.

„Ani nevím, jestli se chci zítra vdávat,“ začala se svěřovat.
„Proč?“
„Teď, když tady sedíš vedle mne, nevím, jestli ho mám tak ráda jako tebe.“
„Neplácej hlouposti,“ umlčel jsem její stěžování polibkem.
Vrátila mi polibek a jazýčkem začala bloudit v mých ústech. Opět to byla ta Aňa, kterou jsem tak důvěrně znal.

Mé prsty hledaly knoflíčky halenky, aby po chvíli ucítily hebkost její nahé kůže a ostré hroty bradavek.
Aňa si pomalu lehala na lůžko a oddaná svému vzrušení si nechala vyhrnovat sukni. Sama nadzvedla zadeček, abych jí mohl lehčeji stáhnout kalhotky.
Nedočkavě jsem si rozepínal knoflíky kalhot, chvatně je ze sebe svlékl včetně slipů a pohodil je ledabyle vedle lůžka.
„Aňo, ty moje holčičko,“ zašeptal jsem jí do ucha a údem hledal to překrásné místo mezi jejími stehny, které jsem tak důvěrně znal.
Přitiskla se ke mně a nechala ho do sebe vnikat za silného vzdychání.
Propadal jsem se do jejích hlubin, abych ho v zápětí vytáhl na krajíček pochvy a opět ho nechal zmizet v nenasytné propasti.
Vzrušení nás obou nabývalo na intenzitě, několikrát jsme měnili polohy a naše pohlaví se stále nemohla nabažit vzájemného kontaktu.

„Jeffe, já už to nevydržím,“ zaťala nehty do mých zad.
„Nechám to v tobě, beztak budeš chtít dítě,“ šeptal jsem jí.
„Nech, nech to ve mně. Jsem ve třetím měsíci,“ doslova vykřikla a ve vrcholné extázi se ke mně přitiskla tak, že se můj úd dotkl samotného dna vagíny.
Následoval mohutný výstřik s následujícími záškuby obou těl.
Leželi jsme ještě dlouho spojeni, až do chvíle, kdy ochablý pyj vyjel sám z její pochvy.
Díval jsem se mlčky do stropu a oči se mi začaly zavírat.

Probudil mne chlad sobotního rána, proudící do pokoje otevřeným oknem. Hmátl jsem vedle sebe, abych se ujistil, že Aňa leží vedle mne. Místo bylo prázdné. Letmým pohledem na hodinky, jsem zjistil, že je už osm hodin.
Rychle jsem vyskočil z postele.

Přípravy na slavný den byly před sestřiným domem v plném proudu. Spousta lidí se motala kolem aut a zdobila je stuhami.
Musím se rychle převléci.
„Kde si tak dlouho, Pepo?“ přivítal mne švagr. „Otevři nám auto, ať ti ho taky vyšperkujeme.“
Z domu vyšla sestra.
„Brácho, ty ještě nejsi oblečený? Kde si byl celou dobu?“ ptala se káravě.
Ještě, než zmizela opět v domě, stačila se otočit a zeptat se: „Nevíš, kde byla ta naše holka celou noc? Teď teprve před chvilkou přišla.“
„Jak to můžu vědět,“ pokrčil jsem rameny.
Nemůžu přece prozradit naše sladké tajemství.