Opětovné podlehnutí

Jana byla šťastná. Měla totiž milujícího manžela a jednoroční dítě. Měla tedy to po čem ženy touží. Mohla si v klidu žít a nestarat se o nic jiného než o domácnost a syna, ale bohužel život chtěl jinak. Manžel ztratil práci a i když brzy nějakou našel, nenosil domu již tolik peněz co dříve. A tak jí nezbývalo nic jiného než znovu nastoupit do práce a začít vydělávat. Nijak se jí tam nechtělo, ne že by nechtěla pracovat, ale důvody byly jiné. Chtě nechtě, po roční pauze, ve svých dvaadvaceti letech, znova usedla za kancelářský stůl a zase začala být osobní asistentkou svého šéfa. Ten byl velmi rád, že se jeho oblíbená pracovnice vrátila.
Byl to osmapedesátiletý chlápek menší zakulacené postavy.
Jana ho nijak zvláště v lásce neměla, ale dával jí dost peněz. Tedy dával před svatbou a narozením syna.
Půl roku, Jana pracovala a půl roku dostávala o dost menší plat, než dříve. A i když to bylo s manželovým platem daleko víc než před tím, stále to nestačilo.

Jednoho dne si ji šéf pozval tak říkajíc na kobereček.
Vešla do krásně zařízené kanceláře. Na zemi byl perský koberec. Po pravé straně u zdi stála knihovna a po levé zase pohovka. Uprostřed místnosti stál psací stůl a za ním seděl šéf.
„Tak se posaď Jani,“ pravil a ukázal na křeslo před stolem.
Jen co se posadila, už začal mluvit.
„Asi se ti nelíbí tvůj nynější plat co? Zjistil jsem, že jste na tom dost, co se financí týče, bídně a tak jsem si řekl, že ti pomůžu“
Zpozorněla.
„A jak?“ zeptala se se zájmem a sledovala, jak se mírně pousmál.
„Ale no tak. Nedělej, že nevíš o co se jedná.“
Z jeho posměšného tónu šel až strach.
Věděla až moc dobře, když před rokem s prací končila a šla na mateřskou. Přísahala si, že už nikdy více se k tomu neuchýlí. A i první reakce byla odmítnutí. Ale zase na druhou stranu?

Ty peníze, co z toho vyplývaly, ty by mohly rodinu postavit na nohy a až vše bude v pohodě tak s tím zase sekne.
Uvažovala. Snažila se najít jiné řešení, než to, které jí tu bylo nabízeno. Ale nenašla.
„A slíbíte, že se o tom manžel nedozví?“ zeptala se po chvilce mlčení.
„Ale zajisté, když budu spokojen, tak ne.“
„To vypadá, jako byste mi vyhrožoval.“
„Ne Jani. Jen chci, abys práci dělala pořádně.“

Zahleděla se na koberec a naposledy o tom přemýšlela.
„Tak dobře, ale nezapomeňte, že mám rodinu a že nebudu po ruce tak často jako dříve.“
Jen pokýval hlavou a na tváři se mu objevil úsměv. Odtáhl se trochu od stolu.
„Velmi jsi mě potěšila. Co kdyby jsi sem přišla a trochu mě uspokojila.“ pravil a čekal.

Jana vstala, věděla, že toho bude litovat, ale peníze byly zapotřebí.
Obešla proto šéfův stůl a klekla si před něj mezi roztažený tlustý nohy. Tam již na ni čekal tvrdý úd. Podlouhlý a tlustý, který vykukoval z rozepnutého poklopce.
„Tak dělej, čekal jsem na to celý rok, vem ho do své pusinky,“ pobídl jí šéf a ona, jak poslušný pejsek poslechla.
Uchopila tvrdý ohon do rukou a chvíli si ho prohlížela. Ten byl na počátku všeho a ten byl i na konci, kdy se rozhodla skončit.
A nyní to opět začíná stejně.
Otevřela ústa a vsunula si jej do nich.
„Ach to je ono a teď pořádně, vždyť víš jak to mám rád,“ zachroptěl šéf, přitom ji chytl za hlavu a sám si začal určovat tempo.
Kouřila ho jak nejlépe uměla.
Přestože to bylo již rok, stejně si dobře pamatovala, jak to má šéf rád.
„Ach to je ono, můj bože,“ sténal slastí, zatím co ji nutil, aby si zasunula ptáka celou svou délkou do úst.
„Mysli si co chceš, ale stejně jsi kurva a tohle to dokazuje.“

Při těch slovech se jí vehnaly do očí slzy, ale nerozbrečela se. Soustředila se více na práci, než na následky.
„Počkej, dost, přeci jenom tohle nebylo to, na co jsem se těšil,“ zasténal po chvíli šéf a ona si stoupla.
Jeho ruce teď klouzaly po malém zadečku a pak po pasu na záda. Nakonec sjely opět dolů a pomalu jí začaly vyhrnovat šaty až pod bříško.
Objevila se bílá tanga, které hned šéf začal stahovat ke kotníkům.
„Ale koukám, že už si ji úplně nevyholuješ, ale to nevadí, je to pěkné,“ pravil šéf, když konečně pohlédl na orosenou kundičku.

Hned na to ji rozevřel dvěma prsty a jazykem přejel po naběhlém výstupku, který se objevil. Janiným tělem projela vlna smíšených pocitů. Cítila odbor, hanbu a zároveň neuvěřitelnou vzrušující rozkoš, která pomalu převládala, až se jí plně poddala.
Sama již bez ostychu se rozkročila nad šéfovým klínem. Do své ručky uchopila stále tvrdého ptáka a nasadila si jej na okraj vlhkého a nedočkavého lůna. Pomalu pak na ohon nasedala a vychutnávala si každý jeho pohyb do útrob kudničky. V tu chvíli odhodila veškeré zábrany a rozjela divokou jízdu.

Otočená zády k šéfovi poskakovala na jeho ptáku. Ten zajížděl hluboko do útrob úzké kundičky a rukama se snažil z jejich šatů vyprostit velká pevná prsa, stále ještě plná mléka.
Jana nakonec sama na chvíli zvolnila a přetáhla si přes hlavu šaty a nezapomněla si rozepnout i podprsenku, která jako poslední z jejího oděvu dopadla na zem. To už ji šéf držel pevně za boky a aniž by vysunul ptáka z pičky, postavil se s Janou a opřel jí o stůl.
Jakmile byla pevně nohama na zemi, začal do ní ze zadu tvrdě přirážet. I on si pamatoval, jak to má Jana ráda.
„Ach můj bože… tak mě šoustejte. Miluji když mě váš pták šoustá zezadu takhle tvrdě,“ sténala a pomalu se blížila k vyvrcholení.
Šéf přidal na intenzitě přírazů. Držel Janu pevně za boky a přirážel jak smyslů zbavený Přitom se kochal nádherným pohledem na pohupující se prsa.
A pak to přišlo! Jana se celá prohnula jak luk a z jejích úst se vydral řev orgasmu. Pička se začala rytmicky stahovat kolem tlustého údu. V tu chvíli dosáhl orgasmu i šéf, který do pičky začal pumpovat koňskou dávku bílého semene a plně ji celou zaplnil.

„Myslím, že není o čem diskutovat,“ zachroptěl šéf, když si oba vychutnali orgasmus a Jana se začala oblékat.
Na své nahé tělo si navlékla ale jen šaty. S podprsenkou ani s kalhotkami si starost nedělala, věděla, že to nebylo dnes naposledy, kdy do kundičky pronikl tlustý šéfův ohon.
„Prostě jsi kurva a nesnaž si nic nalhávat. Líbilo se ti to stejně tak jako mně. Ten tvůj řev to dokazoval.“

Jana se svěšenou hlavou odcházela z pracovny. Věděla moc dobře, že má pravdu. Bohužel se jí to opravdu líbilo a moc.