Pěvec

Když Christ Landersen hodlal pozvednout zaniklou slávu kdysi věhlasné Méedea Hall, rozhodl se k pozvání světoznámého slovutného tenoristy Laurea Oliviera Hardyho.
Vlastně se tak stalo na žádost jeho manželky Betanie, která tohoto umělce přímo zbožňovala. A co by muž pro krásnou manželku neudělal, že? I kvůli ní zakoupil zchátralou budovu Méedea Hall a dal opravil pro pořádání koncertů světových mistrů, jak to mu bývalo kdysi. Také samozřejmě měl v plánu i rozličná vystoupení pro mladší obecenstvo. Objekt si na sebe musel vydělat. Třeba manažér Metallici již naznačil možnou účast.
Hala splňovala dostatečnou kapacitu návštěvníků, dobré ozvučení, osvětlení… na ničem se nešetřilo. A Christ uměl peníze vydělávat.

Nyní tedy pozvánka ke koncertu doputovala k věhlasnému umělci.

***

Když poslíček položil před Mistra obálku, Lauro si s ní chvíli pohrál v ruce, než ji otevřel. Jako by hledal, zda uvnitř nejsou peníze, či něco jiného, než jen nějaký dopis.
„Že by nějaká nadržená ctitelka, nebo zase pozvánka?“ brumlal si zamyšleně, když ji otevíral.
Kdyby to byla žena, to by si snad dal říct, i když najít v houfu ženských tu, která by ho dovedla správně uspokojit, není jen tak… hele… co to?… ksakru… zase pozvánka ke koncertu!

„Dovolujeme si Vás pozvat… ble, ble, ble…“ sjížděl očima text a na konci přemítal, jestli jméno Méedea Hall vůbec kdy slyšel?
„Hej, Lorenzi,“ houkl pánovitě a hned přispěchal úslužný sluha.
„Pán ši pšeje?“ trochu chudák šišlal.
„Méedea Hall. Zjisti mi podrobnosti, chtějí mě tam na vystoupení,“ oznámil mu své přání.

***

„Ááá, Lorenz,“ usmála se ztepilá černovláska Manuela, pracující na pozici tenoristovy tajemnice, na příchozího. „Co máš za problém?“
„Starej chce vědět všecko o Méedea Hall, kde má vystupovat. Kde to je, co to je, znáš to,“ frflal Lorenz.
„Zjistím, co se dá, ale víš, že nic není zadarmo,“ usmála se dívka širokým úsměvem a dráždivě vyjela ven špičkou jazyka.
„Vím,“ odtušil Lorenz.
I on se usmál a v klíně cítil, že mu lehce tuhne ocas.

***

Za hodinu měla Manuela na stole připravenou složku s požadovanými informacemi. Lorenz s ní odkráčel a za chvíli byl zpátky, že šéfik mu děkuje a on vlastně tím předává dík jí.
„Já chci ale jinou odměnu,“ řekla Manuela. „Máš teď čas?“

Oba se přesunuli do vedlejší místnosti, kde se zamkli, Manuela se pohodlně rozvalila na křesle, vykasala si sukni, když si předtím stáhla kalhotky, doširoka roztáhla nohy a opřela je o psací stůl.
Lorenz vlezl pod stůl tak, aby hlavu měl v jejím klíně a mohl dívku uspokojit svým dlouhým jazykem. To vlastně byla její odměna za pomoc a takto to spolu nedělali poprvé. Dlouhým jazykem a značnou zkušeností byl Lorenz proslulý a Manuela nebyla jedinou, kterou takto obhospodařoval.
Nyní s napětím očekávala vzrušivé doteky a laskání citlivých míst, které ji vynesou k orgasmu. Lorenz jí olízl pysky po celé délce a promnul mezi rty vystupující závojíčky. Tím se mu štěrbina otevírala a on mohl proniknout dál a hlouběji.
„Oh… oh… joo… jooo… ooh,“ vzdychala Manuela rozkoší a podvědomě přirážela pánví proti laskajícímu jazyku.
Lorenz sál vytékající proudy šťávy a laskal ji přesně tak, jak ona si přála. Klitoris se jí zvětšil a na doteky jazyka dívka začala sténat a spěla k vrcholu. Orgasmus již doprovodila hlasitým křikem „že… jééééé… ooooh… božeeeeee,“ a celá se třásla v návalu rozkoše.

„Ach bože…to byla nádhera,“ vydýchávala se a procitala do reality.
„Taky bych něco chtěl,“ řekl Lorenz a vstal.
Přes kalhoty bylo vidět, jak mu stojí péro. A jaký!
Manuela zírala na to, co bylo skryto. Od ostatních žen věděla, že Lorenz má pořádnýho macka, jenže nechtěla, aby ji šukal.
„Vykoušíš mě?“ zašišlal a tvářil se zkroušeně.

Manuela mlčky kývla a před obličejem jí náhle trčel ztopořený dlouhý a tlustý ocas.
„Proboha, máš ho jak kůň!“
„Pár cenťáků zbývá,“ ušklíbl se Lorenz a vzdychl, jak mu ho vsála ho do pusy a začala snaživě kouřit.
Moc jí to nešlo, ocas byl příliš velký na její ústa, a tak jen laskala žalud, dráždila uzdičku a jinak ho olizovala po délce jako nanuk. Představa, že by jí ho zarazil mezi nohy ji děsila. Možná i trochu i vzrušovala, ale ne dnes. Když vycítila, že i tím málem, co mu dělá, spěje k úspěchu, sevřela ho rukama a vypomáhala si honěním.
„Uh… uh… budu… stčíkat… uhni,“ vyjekl Lorenz a stříkající ocas nasměroval na koberec.
Tam se vytvořily cákance semene, které by Manuela stejně do pusy nepojmula. Přítele kouřila, ale semeno do pusy? Nikdy!

Když se Lorenz vydýchal a uklidnil, dali se do pořádku, utřeli semeno a jen mokrý flek napovídal, co se tu dělo. A i ten zaschne, tak jako ty předešlé.

***

Laureo Olivier Hardy pročítal donesenou složku a hleděl na fotografii Christa Landersena v objetí s manželkou Betanií De Valvace Landersen před čerstvě rekonstruovanou Méedea Hall.
„Hm. Tak tady jsem opravdu nikdy nevystupoval,“ dumal a spíš než na objekt se zahleděl na tvář krásné, asi čtyřicetileté ženy. Betanie se pyšnila spanilými tvary i tváří, čemuž vlastně věnovala své celoživotní úsilí. Nic jiného dělat nemusela a také nedělala. Byla Christovou druhou manželkou a ten, stále ve stavu zamilovanosti, jí plnil každičké, byť sebedivnější přání.
Méedea Hall byl také její nápad a k realizaci svých dalších nápadů jí stačilo umění skvěle ovládat jeho ocásek. A to uměla.
Muži jsou jednoduchá stvoření, mozek mají v kalhotách, takže ovládnout je a zároveň se tvářit, že pány jsou oni, není nic těžkého.

Na fotografii, na níž hleděl Laureo, se Betanie nestačila příliš nalíčit a vypadala více přirozeně, tudíž, kupodivu, přitažlivěji.
Laureo se pousmál a zabručel.
„Tak jo, zazpívám vám, ale něco za něco.“

***

Christ Landersen zíral na odpověď tenoristy Hardyho, za jakých podmínek je u nich ochoten vystoupit. Buď je to hloupý, nejapný žert, nebo se ten chlap zbláznil!
„Děje se něco, drahý?“ šveholila Betanie, když ji zavolal.
„Čti!“
„Hm… ale… óóó… cože?… to… bože… no tohle!“ četla a pak mrskla list na stůl.
„Co tomu říkáš?“
„Jaká ohavnost! Je ten chlap normální?“ opáčila žena s odporem.
„Tys ho tu chtěla. Evidentně se mu sem nechce a proto to napsal. Aby nás ponížil,“ rozumoval Christ.
„Ponížil? Zostudil! Urazil, zesměšnil… a já ještě nevím co. Ale já ho tu chci! Ať je, jaký je, zpívat umí a přiláká sem lidi. A bude zisk a ten, miláčku, jistě potřebuješ,“ zahleděla se na manžela.
„A co ta podmínka? Ta ti nevadí?“
„Myslím, že jako chytrá žena si s tím poradím. Jistě to nemyslel tak doslova a kdyby, tak ho hravě přesvědčím, že jsou tu i jiné ženy,“ již se Betanie mírně usmívala.

Christ si to nemyslel, ale ženě se odporovat neopovážil, protože ta mu právě usedla na klín, rozepínala mu košili a začala ho laskat a líbat po hrudi. Mazlivě mu žužlala prsní bradavky a to bylo velmi příjemné. Christ zase obnažil ven její skvostné prsy. Hnětl je, pomačkával a přejížděl dlaní naběhlé tvrdé bradavky.
Postupně se svlékali, až na něm Betanie seděla nahá a tuhý ocas rytmicky mizel v její pochvě, jak se sama nadzvedávala a dosedala.
„Flop… flop… flop,“ ocas ji strojově projížděl a muž si vychutnával masáž a sevření poševních stěn.
„Oáááhhh… ooooh,“ sténala Betanie v narůstající rozkoši.
Rytmické a hluboké přírazy se stále zrychlovaly, až náhle Christ strnul a v ten okamžik nastal výron semene, který ženu dovedl k vyvrcholení.
„Ano… taky… jsééééém,“ zakřičela v orgasmickém víru slasti a napevno v sobě svírala zaražený ocas, až do jeho ochabnutí.
Bylo to krásné dopolední milování.

***

Laureo Olivier Hardy odpověď od Landersenových neočekával a když přišla a se vším v ní souhlasili, byl zaskočen. Rozhodl se, že nechtěje si utržit mezinárodní ostudu a odmítnout, musí tam jet.
Dorazí tam čtyři dny před vystoupením, aby se stihlo vše připravit a nazkoušet. A taky byl zvědav na tu děvku Betanii, která se mu měla oddat, jak požadoval v podmínkách. A že to ten její muž dopustí? To tedy musí být povedená manželská dvojka.

***

Manželé Landersenovi Mistra přijali jak se sluší a patří. Ozvučení, zkouška, vše klaplo, též prodej vstupenek sliboval velkou návštěvu, jen Christa trochu znervózňovalo, k čemu to vše nevyhnutelně směřovalo. Vyžádal si proto s Lauerem rozhovor mezi čtyřma očima, po jehož průběhu jeho napětí povolilo a Christ se zase začal usmívat.

Večer měl pak hovor s manželkou, která ho odměnila něžným pomalým sexem s vykouřením a polknutím semene, jako největší odměnou, kterou činila jen výjimečně.

***

„Drahý Mistře. Jak ráda vás vidím. Jde o… ehm… vyjasnění té podmínky, jež máte ve smlouvě,“ usmívala se Betanie jak sluníčko, když ho hned druhého dne navštívila v jeho hotelovém apartmá.
„Jistě. Poslouchám, madam,“ usedl Lauro do křesla a dal si ležérně nohu přes nohu.
„Jak jste požadoval… e… e… uspokojení… to bylo v žertu, že? Manžel mne včera informoval,“ žena trochu rudla v rozpacích.
„Já nikdy takto nežertuji. Ano, s vaším mužem jsem hovořil, abych ho uklidnil. Chci, aby vystoupení proběhlo v pořádku. Tu podmínku však nadále považuji za platnou a… splatnou.“
„Ale… jsou jiné ženy, které… toto… jaksi… konají rády… nebo… ehm… bez problémů,“ znejistěla Betanie. „Mohu vám je zajistit.“
„Netřeba,“ pokynul rukou Lauro a vstal z křesla. „Mé podmínky jsou vám známy. Buď to vykonáte vy, nebo pro nesplnění smlouvy nevystoupím. Toto samozřejmě uchováme v tajnosti a tím to bude vyřešeno. Rozumíme si, milostivá?“
Během hovoru si Laureo povolil uzel na županu a a vytáhl ven polotuhý stonek, který si pomalu honil.

„Ach, dobrý bože,“ vydechla žena a střídavě těkala očima na ocas a usmívající se Mistrovu tvář.
„Takže ode mě požadujete… to… vykouření? Jsem znechucena vašimi požadavky, ale odmítnout nelze… dobrá,“ a Betanie poklekla před muže, vzala ocas do ruky, přetáhla předkožku a otevřela ústa.
Vyplazeným jazykem olízla žalud, polaskala uzdičku a poté ho začala sát. Silně ho sevřela rty a jezdila pod něm rytmickými pohyby hlavou.

Betanie nebyla tak znechucena, jak hrála. Kouření ocasů jí nečinilo žádné problémy, jen doufala, že se tomu vyhne. Jen tak ho někomu vyhulit, copak je nějaká děvka? Přesto cítila i jisté vzrušení a vlhkost v klíně. Ocas jí v puse slušně narostl a zdál se větším, než má manžel a takovou kládu pocítit v sobě… úplně se v té představě zachvěla a málem nestihla Mistrovo vyvrcholení.
Ten ji v extázi držel za hlavu, přirážel hluboko do krku a stříkal jí semeno přímo do žaludku,
„Ah… áááhhh… polykej… děvkoooo,“ vzdychal a slastný orgasmus postupně odezníval.
Betanie vše spolykala a povadající ocas mu ocumlala dočista do čista.
„Spokojen?“ otázala se. „Jen to neslušné slovo jste si mohl odpustit.“
„Ano. Děkuji. Podmínka je splněna,“ hlesl znavený Mistr.
„To jsem ráda. Těším se na vaše vystoupení,“ zvedla se žena k odchodu a ještě si u umyvadla vypláchla pusu od Mistrova semene. Nechutnalo ji.

***

Koncert světoznámého tenoristy se vydařil. Mistrovi aplaudoval sál tak, až měl Christ obavy, aby nespadl strop a nebylo zas co opravovat. Laureo dal dva přídavky, až skutečně musel skončit, neb se obával o hlasivky. Sám sebe strhl k takovému výkonu, že o něj jeho tým v zákulisí skoro měl strach.

Lorenz mu pak v šatně snášel všechno možné, aby si odpočinul.
„Díky, Lorenzi, Nejsem tak unavený, jak se zdám. To jen už jsem nezpíval tak dlouho a tohle byl nádherný koncert. Jsem rád, že jsem tu mohl být,“ a zmizel v koupelně a Lorenz poslouchal, jak si tam vesele prozpěvuje, jakoby nic.

***

„Bude si pán ještě něco pšát?“ zajímalo Lorenze, když se přesunuli na hotel.
„Ne. Ale buď někde nablízku, kdyby něco.“
„Jistě, pane. Dobrou noc, kdybychom se již neviděli,“ uklonil se Lorenz a zašel do svého pokoje, kde ho v posteli už natěšeně čekala maskérka Monique, která už vícekrát okusila kvalitu jeho ocasu velikosti hřebce a nyní opět využila možnosti si s ním užít.

***

„Klepy… klep,“ ozvalo se o hodinu později, kdy Laureo čítaje knížku, už skoro chtěl jít spát.
„Volno… vy?“ překvapeně protáhl, když dovnitř vstoupila Betanie v nádherné róbě, v níž navštívila i samotný koncert.
„Mistře! Bylo to přenádherné… zasloužíte si velkou odměnu… a teď nemyslím peníze, ale jen to, co vám může dát žena, která vás miluje celou svou bytostí.“
„Myslím, madam, že vám nerozumím,“ pravil Laureo, i když pochopitelně tušil, o co běží.
„Ale Mistře, to je přece jasné… nebraňte se své největší fanynce, která vás přišla potěšit,“ vrněla žena, uvolnila si šaty a stála před ním ve svůdném spodním prádle.
Nádherná žena, krajkové prádlo, kdo by mohl odolat?
„Vezmi si mě jako muž… jsem jen tvá,“ vrhla se mu okolo krku, divoce ho líbala, až padli na postel, kde se oddali nespoutanému sexu.

Tatam byla ta odmítavá Betanie ze včerejška. Nyní se proměnila v divokou šelmu, která ví co chce, jak toho dosáhnout a ještě přitom muže oblažit rozkoší.
Betanie cítila jeho ruce všude. Na odhalených prsou, která prohmatával, hnětl, mačkal a prsty si hrál s bradavkami, které ztvrdly a dotyky v ní vyvolávaly výboje slasti. Cítila prsty, jak jí masírují pysky a pronikají do pochvy. Nejprve dva, pak tři prsty se tlačily dovnitř, až po dva články. Klín ji zalila slast a uvolnila potok šťávy.
Rozevřela nohy a sledovala, jak jí v polibcích klesá níž po těle, až jeho jazyk nahradil prsty.
„Ano… áááh,“ sténala v rozkoši, která jí zaplňovala ve stále silnějších záblescích.
Když do ní prudce vnikl v celé délce tvrdý ocas, vykřikla.
„Svatá matko… ooooáááh,“ jak ji celou vyplnil a narazil o dno.
Takový rozměr v sobě nikdy neměla a pochva se mu jen pomalu přizpůsobovala. Hluboké přírazy ji ale brzy naplnily slastí a oba se střetli ústy ve vášnivém líbání a divoké výměně jazyků.

„Chci okusit tvůj zadek,“ řekl najednou Lauro a Betanie ztuhla.
Ne, že by nesnášela anál, ale tuhle věc do zadku? Než se vyjádřila, Lauro sám jí začal zkoumat zadní dírku. Otočil si ji na břicho, roztáhl půlky od sebe a zkusil prst jeden článek zasunout dovnitř.
„Ne… nech toho!“ vykřikla žena vyplašeně, protože se jeho ptáka stále obávala.
„Neboj… nebude to bolet,“ a to už Laureo zatlačil na svěrače a ocas pomalu mizel uvnitř.
„Ne… to… ne… oooáááh… oooch,“ ještě se trochu bránila, jak to přece jen bolelo.
Že se do ní dostal celý, nemohla uvěřit. Ale opak byl pravdou. Veliký ocas velikého umělce ji tvrdě mrdal zadek, jako poslední kurvě.
„Ohh… božeee… eee,“ kvičela bolestně pod rytmickými hlubokými přírazy a nebyla tím kdovíjak unešená.
Lauro jen funěl, užíval si zadek i bezmoc krásné ženy, ale silné sevření střev se nedalo dlouho vydržet.
„Ano… jo… jo… joooo,“ vydechl a plnil jí střeva semenem.

Betanie necítila rozkoš, spíše sladké uvolnění, když tlustý ocas opustil její tělo. Bolest rychle pominula a Laureo ji zasypal polibky a sladkými slůvky, které ženy tak rády poslouchají.

***

Další den se slovutný umělec srdečně rozloučil s manžely Landersenovými.
„Velmi rád opět přijedu,“ řekl a nenápadně mrkl na upjatě se tvářící Betanii, která zrudla, odvrátila zrak a tělem jí projel záchvěv studu i vzrušení.

Autor

4.1 49 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Juli

Ano i tak je to na světě 😉. 👍👍👍👍👍🤗

2
0
Would love your thoughts, please comment.x