Pootevřené dveře 01

Další z příběhů z řeckého ostrova s mými dvěma oblíbenými tajemnými hrdinkami. Je zdaleka nejdelší. Možná až příliš.

Lenka už asi po desáté přecházela odletovou halou na druhém terminálu. Byla unavená a naštvaná. Pokaždé, když přecházela kolem gejtu, loupla očima po mamce a… jejím příteli. Snažila se uklidnit, koupila z automatu dvě předražené půllitrovky vody, jednu strčila do batohu a z druhé se napila.

Opřela se o zeď a podívala se na mamku. Vypadala unaveně, určitě vůbec nešla spát, ale usmála se a ukázala na volnou sedačku vedle sebe. Lenka jen zavrtěla hlavou, nasedí se ještě dost. Na tuhle dovolenou se mamka těšila už hrozně dlouho a Lenka jí to taky přála, tedy jim, na Pavla nesmí zapomínat. Původní plán byl lákavě prostý, mamka se svým přítelem odletí. Skoro na dva týdny. A ona bude doma sama, klid po maturitě, co chtít víc. Měla jisté plány, například s Honzou, trochu všechno posunout, o kousek, pak o další. Jenže…

Asi dva dny do odletu, mamka si prohlížela čerstvé letáky, které vytáhla před chvílí ze schránky, Lenka svůj mobil a Pavel něco na notebooku.
„No teda, to nevěřím,“ řekl najednou pomalu, „Oli?“
Mamka zvedla hlavu, Lenka oči. Nesnášela, když ten pří… Pavel říkal mamce Oli. Na druhou stranu, co s Olgou. Olinka, Olina… Hmmm. Ale Oli, to bylo jako Laurel a Hardy.
„Mají superlast na ten náš zájezd, víceméně za cenu letenky.“
„To mi ani neříkej,“ ozvala se mamka, „za kolik?“
„To je jedno, asi mají místo v letadle a potřebujou ho zaplnit.“
Mamka mávla rukou a znovu se začetla do čerstvého letáku z Kauflandu.
„Nevezmeme s sebou Lenku?“ nadhodil najednou Pavel bez varování.
Leták odletěl do koše.
„Kolik by to stálo?“
„No právě, ani ne deset.“
„Cože? Hned tam zkus napsat.“
Lenka zapomněla na mobil a vyděšeně se podívala na mamku, pak na Pavla a zase zpět. Měla by letět s…
„Do Řecka na dvanáct dní? Za deset?“

„Ale co ubytování?“ mávla rukou dívka, „to bude ranec navíc.“
Pavel přimhouřil oči a cosi hledal. „Jsou ještě na chatu.“
Chvíli rychle klepal do klávesnice. Tohle mu Lenka záviděla, jak uměl psát, vůbec se nemusel dívat na prsty.
„Tak domluveno, pošlou hned smlouvu.“
„Ccccoooo? Cože?“
„Máme přeci ten rohový apartmán, je tam zvlášť ložnice, v kuchyni může být přistýlka.“
„Ale to si…“
„Do Řecka na tenhle ostrov za desítku? Ani nepřemýšlej, že bys neletěla.“
Lenka zachytila němou výměnu názorů mezi mamkou a Pavlem. První společná dovolená, sex, pohoda, pláž, slunce, sex, opravdu ji chceš vzít s sebou? Aspoň to z ní dívka vyčetla. Ale Pavel byl nadšený. Vstal a chodil po obýváku, mnul si spokojeně ruce. Lenka si posunula brýle a zaraženě ho pozorovala.

Nechala si ukázat ubytko, jo, ložnice, kuchyně, koupelna, nějak se porovnají. Tady v bytě se taky musejí domluvit, hlavně o koupelnu.
Projížděla si na internetu okolí, nebudou přímo u moře, ale je to kousek, uličkou dolů. A pak dlouhá cesta podél pobřeží, tam se bude krásně běhat nebo jen chodit, na konci jsou asi velké kameny, za nimi ještě malé plážičky, pak už asi útesy, tam se posadí a bude si kreslit nebo se jen dívat, jak vychází slunce. Jasně. Usmála se na mamku a kývla na Pavla. Moc díky.

Jejich vztah byl vlastně celkem dobrý. Lenka naprosto chápala, že si mamka někoho našla, když se táta zbláznil do té blonďaté čúzy. Obvykle s mamkou nesouhlasila, ale jejich názor na tuhle mladou mrchu se kupodivu shodoval. Oč plnější podprsenka, o to vymletější kebule. Jenže do kebule nebylo tak vidět.
Lenka byla docela překvapená, že se mamka zachovala celkem rázně. Žádná zkušební doba, žádné‚ však on se vrátí, až mu dojde, jak je blbá. Prostě mu dala na vybranou a pak ho vyhodila. Lenka se do toho nemíchala, jen se stáhla ještě víc do sebe. Táta s ní chtěl párkrát mluvit, ale vždycky se na něj podívala tak, že si to rozmyslel. Popravdě to bylo úplně to poslední, co tehdy potřebovala, vedla válku sama se sebou, navíc se rozešla s přítelem. Všechno bylo špatně. Když mohla, vypadla k babičce na vesnici. Tam jí bylo docela fajn, nejraději by se tam přestěhovala. Proč vlastně ne? Jenže babička jí jednou řekla: ‚Mamimka tě bude potřebovat.‘
Lenka si to nechala projít hlavou. A začala mamku víc pozorovat. Jenže pomoct jí nedokázala, mamka začala chátrat, jinak se to říct nedalo. Snažila se s ní mluvit, vytáhnout ji aspoň do kina nebo na výlet.

Když se jednou večer mamka pěkně oblékla a dlouho malovala, byla Lenka udivená a zaskočená. Dobře tušila, o co jde. Ale…
Opřela se o dveře a dívala se na mamku.
„Copak, rande?“
Mamka se začervenala a směšně zavrtěla hlavou. „Jenom večeře.“
„Áha.“
Jak ubývaly dny a týdny, začala se mamka měnit, byla veselejší, upravená, omládla. A občas nespala doma. Pavla Lence ukázala asi až za měsíc, mluvila o něm už samozřejmě dlouho.
„Neblázni, je přece mladší.“
„Ale jen o tři roky.“
„Je rozvedený.“
„To já taky.“
„A je….“ Lence docházely argumenty, „je to tvůj kolega.“
„Taky říkal, že jsem se mu už dávno líbila, a teď, když jsem volná…“ Mamka se zasnila a Lenka si přetáhla deku přes hlavu. Vlastně proti němu nic neměla, byla ráda, že si mamka někoho našla a je snad šťastná. Ale… Ale pak se k nim nastěhoval. Lenka reagovala jako obvykle. Stáhla se do sebe a do svého pokoje.

„Co ti na něm vadí,“ zeptal se věcně Tomáš. Lenka se s ním sešla, i když spolu už dávno nechodili. Ale připravil ji o panenství, a to se počítá.
„Je to takový… No, divně kouká.“
Tomáš zvedl směšně oči.
„No, kouká třebas mamce na zadek, když se někam ohne, nebo do výstřihu, když si vezme večer hezké šaty.“
„A?“
„A? To je sakra divný. Taťka tohle nedělal.“
„A jak často spolu spali?“
„Jako kdo? Taťka s mámou? Nevím, to jsem se nikdy… Nemyslela jsem na to. Asi museli, ale…“
„Takže asi moc ne.“
Lenka se začervenala a přikývla.

Tomáš se s výrazem Radima Uzla vítězně opřel a zadíval se na Lenku. Ta se začervenala ještě víc. Mladík se spokojeně usmíval.
„Ale s tím novým…“ udělal významné gesto. Lenka přikývla. Tomáš rozhodil ruce. „Kolik je mamce?“
„Přes čtyřicet. Ale…“
„No?“
„Teď vypadá mladší, zhubla, má nový účes. Klidně bys jí hádal pětatřicet.“
„Jo, nedávno jsem ji viděl, ty krátký vlasy jí fakt seděj, super milfka. Kluci po ní koukali. A proč? To je kouzlo zamilovanosti a pravidelného sexu, Leni. Na to bys měla myslet.“
Lenka se červenala ještě víc a podívala se smutně na Tomáše. Chtěla mu naznačit, že by… Ale ten se k ničemu dalšímu neměl. Nedivila se, pokud věděla, sbalil teď Simonu, nejhezčí kočku z béčka. Tomáš byl sice přelétavý, ale vždy se v jednu dobu věnoval jen jednomu kvítku.
Teď se zavrtěl. „A teď na cos se vlastně chtěla zeptat, po tobě nekouká?“
„Cože?“
„No, to přeci poznáš, jestli se po tobě kouká, dívá se na zadek, tak… Prostě kouká.“
„Počkej, myslíš, jako kluci koukaj, když chtěj…“
„Přesně.“
Lenka nebyla hloupá. Jo, občas kouká, jasně, že kouká. Když projde kolem něj jen v prádle, v legínách. Koukne se. Ale…
„Tak normálně, podívá se.“
„Aha. No, tak to je v pohodě.“
Dívka suverénně se tvářícího chlapce přejela pohledem, který by mu řekl víc, kdyby byl ochoten naslouchat. Ale to nebyl.
Chlapče, tobě se už fakt svěřovat nebudu. A ne, není to v pohodě, to bych se neptala. Není to jen normální koukání, fakt ne. Je v tom něco navíc, a s tím si nevím rady.

Lenka se zase prošla sem a tam, podívala se na hodiny, prohlížela si cestující a její nálada klesla minimálně do podlaží příletů. Spousta důchodců, jedni novomanželé, rodinky s dětmi, ach jo. Támhle jen jeden kluk kolem osmnácti, ale takovej oplácanej mamísek s debilním piercingem v rypáku. Snad jen… Ramenatý mladý muž, asi hodně pod třicet, dlouhé černé vlasy spletené do japonského účesu, veselé oči. Hmm… Jenže k němu patří ta hezká bloncka. A ta druhá dvojice, nejspíš o něco starší, žena by mohla být moc hezká, ale je nějak smutná, hrbí se. Ten její vypadá trošku divně, nemotorně. Tmavovlasý frajírek vytáhl z kapsy lahvinku a dal ji kolovat, zachytil Lenčin pohled a na dálku taky nabídl. Zavrtěla hlavou a mávla se smíchem rukou. Aspoň něco.

Poodešla k oknu a dívala se ven, pomalu se rozednívalo, letadla se směšně řadila k odletu, dojela na konec dráhy, rozjela se a vzlétla, ztratila kontakt se zemí, najednou vypadala lehce a křehce. Přeostřila zrak, v odrazu viděla, že si ji tmavovlasý prohlíží, od pat až po jednoduchý cop. Asi uprostřed se zastavil a v očích mu zahrálo. Zvedl obočí a už se věnoval zase jen své plavovlásce.

Lenčina fantazie se rozjela na plné obrátky, ležela by na pláži, muž by vystoupil z vln a setřepal ze sebe vodu, rozhlédl by se a pomalu by šel k ní. Stříkl by na ni zbytek vody a smál by se, jak by jí naskočila husí kůže. A pak by se k ní přitiskl, mokrý, studený, slaný, ale rychle by se rozehříval…

Lenka zamžikala očima. Už se těšila, až si vezme do ruky tužku nebo pastelku a bude si kreslit. Koupila si nový skicák, už tady by nejraději nakreslila, jak lidé směšně pocházejí, někdo je nervózní, jiný klidný, každý trochu jiný. Začalo ji bavit o tom uvažovat. A za chvíli otevřeli gejt a za další chvíli byli v letadle.

Uzavřela se do svého světa, čekala, až zhasne světlo, vytáhla z kapsy sluchátka a zavřela oči. Vlastně pořádně ji probrala až klimatizace v autobusu, seděla u okna za mamkou a Pavlem, rychle si zapnula mikinu. A sledovala silnici, která se ve vesničkách skoro ztrácela, spoustu bílých kapliček, malá políčka, piniové lesy. A pak už serpentiny a sjezd do letoviska. Šli pomalu nahoru úzkou rozbitou cestou. „Kde bydlíte?“ zeptala se milé blondýnky, té od tmavovlasého fešáka. „Až úplně nahoře,“ mávla udýchaně rukou.
„My za chvíli doprava.“
„To se máte, tak užívejte. My potřebujeme být trochu stranou, co ty na to?“ šťouchla loktem do svého mladého muže.
„No jo, někdo je malinko hlučný,“ oplatil jí manžel.
„A kdo za to může?“
Mladý muž s japonských účesem se podíval na blondýnku tak, že Lence vyschlo v krku a ucítila horkost v břiše.
Raději jim zamávala, bylo jí líto, že čtveřice pokračuje dál. Muž blondýnku zlehka objímal a čas od času sklouzla jeho dlaň trochu níž, až na moc hezký zadek ve vypasovaných džínách.

Přípitek s panem domácím, klíče, konečně na pokoji. Otevřít dveře na terasu a pustit dovnitř slunce.
„Nepřeháněj to, ať nemusíme pouštět klimču,“ poznamenal Pavel. Jasně. Vyklouzla ven a sedla si do rohu, výhled není nejlepší, ale vidí kus moře, támhle pláž, vpravo skály. Ale hlavně to slunce a vítr. Nastavila mu tvář a zavřela oči.

Nečekala na ostatní, plavky měla v batohu, přihodila tam jen skicák a tužky a pár eurodrobných. Převlékla se v kabince na pláži, věci si hodila ke zdi do stínu pod tamaryšek a vběhla do vody, obklopila ji, zavřela oči a jen plavala. Byla zase jen sama ve svém světě. Možná mohla počkat na mamku a Pavla, aby tenhle první okamžik zažili spolu, společně se ponořit do teplého moře a společně poprvé skočit do vln. Bylo jí najednou líto, že to neudělala, asi nic neřeknou, bude je to ale možná mrzet. Měla počkat. Ale teď už s tím nic neudělá. Nadechla se a zase ponořila, nechala se unášet vlnami a myšlenkami.
Pomalu vyšla na pláž, chvíli jí trvalo, než se zorientovala a našla ‚svůj‘ tamaryšek. Šla se ještě osprchovat, voda byla nečekaně studená, naskočila jí husí kůže. Zahlédla, jak mamka s Pavlem plavou, cákají po sobě. Mávla na ně, ale asi ji neviděli.

Ťapala po dřevěném chodníčku, ručník měla v tašce, nechtělo se jí pro něj chodit, navíc na sluníčku a větříku rychle oschla. Pokračovala dál, trochu se zarazila. Na zídce kousek od její tašky seděla neznámá žena. Vypadala ale neškodně, levou rukou hladila velkého zrzavého kocoura s hezkými bílými tlapkami. Lenka se usmála. Kocour měl stejnou barvu jako ženiny šátkem stažené vlasy, občas jí zavlály kolem tváře. Moc hezká halenka, letní světlé kalhoty, bosé nohy. Pod halenkou asi nic, je vidět, jak se hezky napíná a trochu prosvítají… Lenka zamžikala, co je jí do toho.

Kývla na ženu, ta k ní otočila tvář a usmála se, jen těma nejkrásnějšíma zelenýma očima, jaké kdy snad viděla. A pak se zase věnovala kocourovi a dalšímu stádečku chlupatých potvůrek, které se odněkud přitoulalo. Z tašky vytáhla pytlík s kočičími dobrotami.

Lenka našla ručník, skicák a tužku, na tohle se těšila možná víc než na moře. Urovnala si pečlivě ručník na zídku, usadila se, procvičila si zápěstí.
Dvě dívky si házejí míčkem, mladý Řek nese ženě rozvalené na lehátku frappíčko v plastovém kelímku, děti si hrají s kamínky. Trochu fouká vítr, to stačí naznačit větvičkami tamaryšků, slunce nejspíš stíny, svěží vzduch… Hmm… To musí vyplynout z toho ostatního. Na pozadí jen molo, zátoka, lodičky, pár bílých domků. Všechno naznačeno jen několika lehkými čarami. Tak, hotovo. Položila obrázek na zem a zatížila oblázky. Napoprvé to snad není špatné, ale ještě musí trochu přemýšlet, co vlastně… Připravila si druhý papír.

„It’s really nice,“ uslyšela tichý hlas. Otočila se, zrzavá žena se usmívala a prohlížela si obrázek. Byl to pozoruhodný hlas, zastřený, malinko chraptivý, ale jen tak, aby spíš jen hladil. Ale nepochybně by dokázal i leccos jiného, například…

Lenka se ošila, neměla ráda, když se na její obrázky někdo dívá bez dovolení. A tenhle nebyl hotový, byl to takový náčrt, něco na rozhýbání ruky, jen rychlá náladovka.

„Ale mohl by být ještě hezčí,“ zašeptala žena najednou česky. Ale Lenka slyšela ten hlas přímo v hlavě, rusovláska ani nehýbala rty, jen se na ni upřeně dívala. A pak přimhouřila oči a ukázala dlouhým prstem na obrázek.
Křivky se začaly pohybovat a vlnit. Nejdřív se začaly pohybovat větvičky, komíhaly se ve větru, pak ožilo moře, vlnky olizovaly pláž a zase se stahovaly zpět, dokud nepřišla další. Mráček se posouval po obloze.
Dívka se pohnula, aby zachytila letící míč, stačila ho odrazit druhé, která se musela natáhnout až skoro k zemi. Řecký chlapec podával dámě na lehátku kelímek s kávou, žena hledala v tašce peníze.
„Ještě hezčí,“ zašeptala žena s vlasy barvy mědi.

Oběma dívkám se na zádech rozvázaly tkaničky podprsenek, převlékly se přes hlavu a spadly do písku. Hrály si dál, nahá ňadra dráždivě poskakovala.
Řecký mladík na ně civěl, ústa pootevřená. Kraťasy se mu začaly vepředu nadouvat. Dáma na lehátku si zvedla brýle.

Dívky si stáhly kalhotky, společně, jako by se dohodly. Jedna měla úplně holý klín, druhá hezky zastřižený střapeček. Poskakovaly, chytaly míč, natahovaly se pro něj, dávaly vesele na odiv každý kousek svých štíhlých těl. Vše se vlnilo, objevovalo a zase mizelo. Nebyly to jen dvě dívky, které si nevinně hrají, občas se dotýkaly, pohladily, dívaly se na sebe, nenápadně byly blíž a blíž sobě, teď si už míč jen podávaly a za chvíli ho hodí na zem a budou se zajímat jen jedna o druhou.

Lenka zkusila rychle uhnout očima, ale už neměla kam. Stan v mladíkových kraťasech se ještě zvětšil. Žena se na lehátku posadila a stáhla si horní díl plavek. Velké prsy jí poklesly a rozlily se do stran. Ale nebyly nijak ošklivé, naopak dráždily svou velikostí, tvarem, nepatřičností jejich nahoty. Žena natáhla ruku k mladíkovým šortkám a rozvázala tkalounek. Pak fascinovaně sjela dlaní dolů a ohmatávala přírodní úkaz, který kousek od ní znenadání narostl. Černé brýle jí zase sjely na nos, posadila se na kraj lehátka a prohnula záda, snad chtěla mladíkovi ukázat svoje vnady. Ale ten se stále díval jen na obě dívky, jedna z nich navíc na něj laškovně mávla prsty. Mladík si svlékl šortky a s tyčícím se údem se vydal k nim. Žena na lehátku zklamaně rozhodila dlaně, ale pak se rozhodla, vstala a vydala se za nimi. Mladík si klekl mezi dívky, dotýkaly se ho hbitými prstíky, potěžkávaly varlata a přejížděly napružený ohon. Žena se mezitím rozhodla také sundat plavky…

No jistě, dívky jsou její dcery. Ale ona není nijak ošklivá, vůbec ne, je to kus ženské, s pořádným zadkem a velkýma prsama, hezkým pasem, dlouhýma nohama. To všechno dcerky jednou zdědí, ale teď se na ni dívají trochu vyjeveně. Plavky jsou už dole, musela hezky vystrčit zadek, aby si je svlékla. Mladík také překvapeně civí, dlaň jedné z dívek mu hladí tvrdý ocas. Žena jde pomalu, houpe boky, nohy pokládá přesně jednu za druhou, v pravé ruce drží plavky, v písku se objevují stopy.

Pustí plavky na zem, obejme zezadu mladíka a přitiskne mu prsy na záda. Sjíždí pomalu dolu, pohladí ho po pevném břiše a usměje se. Pak ještě kousíček a rozhodně uchopí tvrdý úd. Vezme do dlaně varlata, zkušeně, chce tím říct ‚hele tohle je tady teď pro mě‘. Mazlí se s tvrdým klackem, dcerky se dívají střídavě na sebe, na mamku a na pořádný klacek. Ta starší náhle položí mamce dlaň na záda, pořád úplně nechápe, co vlastně dělá. Pohladí ji, pak ještě o kousek níž, o další kousek, už je nad boky. Zaváhá. Ale nakonec rozpačitě trochu pohladí ten krásný zadek. A pak se osmělí, pořádně ho stiskne, v očích úžas, co to vlastně dělá, takhle hladit vlastní mámu. Jenže ta jen zakloní hlavu chtíčem, roztáhne prsty a přitiskne mladíkovi úd na břicho. Druhé dívce svítí oči vzrušením, prsty se jí svezou snad samy do klína, rozhrábne si chloupky, sjede dlaní až dolů. A stejně mimoděk se druhá dlaň ocitne zezadu v sestřině hlaďounkém klínu, už beztak rozpuklém, prsty přejíždí sem a tam, zarazí se na tvrdém pahrbku, objíždějí ho, dráždí. Stejně tak dráždí i sebe, dva prsty objíždí něžný poštěváček, který vykukuje z rozevřeného pohlaví.

Na chvíli ztuhne, zavře oči, dvěma prsty zajede do sestřiny štěrbinky a protočí je. Druhá dívka vystrčí boky a roztáhne kolena, aby se do ní dráždivé prsty dostaly ještě líp. A za chviličku udělá přesně to samé svou dlaní, má dojem, že si mamčin klín ty prsty našel sám, jeden, druhý, třetí. Cítí, jak jí po nich stékají horké šťávičky až k zápěstí. Zapomene, čí je to klín, točí dlaní z jedné strany na druhou a vnímá ženinu rozkoš, stejnou teď navíc cítí sama, sestřiny prsty ji provokují a dráždí, snaží se na ně napíchnout, aby do ní úplně pronikly, ale vždycky uhnou, vzdychá a snaží se je nalézt.
Mladík se snaží probrat ze snu, ale je to marné. Žena ho jemně stlačí do písku, omámeně sleduje, jak si do sebe zavádí jeho trčící ocas a nasedá na něj. Pak už jen vnímá rozkoš spojení, klacek v nadrženém zralém klíně.

Dcerky na okamžik osiří, ale přitisknou se k mamce, vnímají její rozkoš, nakonec je obě napadne úplně stejná věc. Přisají se k matčiným prsům, starší dívka drží pravý v dlani a jazýčkem olizuje stojící bradavku, mladší se snaží do úst dostat co největší kus té ženské krásy, saje matčinu bradavku, tiskne ji rty.
Mladík pohladí dvě dívčí prdýlky a prsty nalezne dva roztoužené klíny…

Všechno na obrázku se hýbe, žena na mladíkovi, její dcery, které jí hladí prsa, mladíkovy prsty v dívčích klínech, rytmus vln se shoduje s rytmem, jakým žena dosedá na mladíkův dlouhý klacek, žádný zběsilý úprk, na ten je ještě dost času.

Lenka zamrkala, pevně stiskla víčka a zase je otevřela, zase ucítila vůni moře, tamaryšku, uslyšela šumění vln, křik dětí i volání dívek, které si opět oblečené do plavek házely míčem. Žena na lehátku si postavila kelímek s kávou pod slunečník a podala mladíkovi bankovku.

Lenka zachytila pohled rusovlasé ženy, vítr jí teď cuchal neposlušné vlasy, uhladila si je štíhlou dlaní pod šátek. Mrkla na dívku jedním okem a usmála se.
„To všechno je jen v tvé hlavě, stačí chtít. Nebylo to takhle hezčí?“
„Ale tohle nemůžu malovat.“
„A proč ne, vždyť takové obrázky kreslíš, nemám pravdu?“
„Kreslím, ale… Nikdo je nesmí vidět.“
„To je škoda.“ Žena pokývla hlavou, pohladila velkého kocoura. Ten konečně přestal na Lenku zírat a otíral se o dlaň.

Lenka se podívala na svůj obrázek, už byl zase takový, jako na začátku, docela hezký a nevinný. Opodál na ni mávala mamka, chtěla už jít za nimi. Uložila obrázek do desek, vstala a rozpačitě pokynula ženě s kocourem. Ta jen trochu pokývla hlavou.
„Budeš tady zítra?“
„Vůbec nevím.“
„Přijď na molo, jestli budeš chtít. Támhle,“ mávla rusovláska dlaní. Pak si složila dlaně pod bradu. „Bude úplněk.“
„Úplněk?“
Žena přikývla.
„A v kolik hodin?“
„Co? Nevím, to poznáš. Až bude čas.“

Lenka se na podivnou ženu překvapeně podívala, ta se jen protáhla a přimhouřila oči.
‚Jako velká kočka‘, napadlo Lenku. Chtěla zvednout dlaň na pozdrav a strnula. K zrzavé ženě si přisedla druhá, černovláska v bílých šatech staženými pod prsy, geometrické modré ozdoby na výstřihu a rukávech. Shovívavě přehlížela kočičí smečku i svou přítelkyni. Položila si dlaně na kolena, zvedla oči a zadívala se na Lenku. Malinko se usmála. Lence málem vypadla taška z ruky, byla to ta nejkrásnější žena, kterou kdy viděla, možná rovnou vypadla ze starověkých bájí, které měla tak ráda. Mechanicky jí přikývla na pozdrav, žena královsky pokynula dlaní a propustila ji ze svého zajetí.

„Copak je?“ zeptala se mamka.
„Nevím, asi jsem na chvíli usnula na sluníčku.“
„Drž se ve stínu,“ Pavel si ji důkladně prohlédl, „ono to nevypadá, ale pálí to pořádně.“
Lenka přikývla, myslela na něco úplně jiného.
„Nepočkala jsem na vás, šla jsem hned k vodě, mrzí mě to,“ soukala ze sebe. Mamka i Pavel se na ni překvapeně podívali.
„To je v pohodě, stejně jsme potřebovali vybalit.“
„Takže vám to nevadí?“
„Tím se netrap. A nepůjdeme do vody?“
„Jasně!“

Teď už se opravdu všichni tři objali a vběhli do vody. Lenka byla úplně šťastná, měla pocit, že zahodila i plavky, nahá plave vodou, občas se nadechne a zamíří až ke dnu. A když se zase vynoří, objeví jiný svět, možná jiný čas, před šedesáti lety, tisícem let. Všechno bylo možné, stačilo jen zapomenout na realitu a snít. V hlavě je možné všechno, připomněla si Lenka rusovlásčina slova. Trochu ji zamrazilo, když si uvědomila, co to vlastně znamená.

Lenka si vybalila věci a konečně si prohlédla apartmán. Kuchyňka s její postelí v rohu, dveře na pěknou terasu, další dveře na schody a ven, třetí dveře do malinké chodbičky, vpravo skříň, vlevo dveře do koupelny. A přímo naproti dveře do ložnice. Prohlédla si ji, docela pěkná, postel, skříň, jen okno někam do zahrady s polorozpadlou zdí. Škoda. Ale tady budeme stejně jen spát, a… Lenka se v duchu začervenala. No jasně, mamka s Pavlem tady určitě nebudou jen spát. Ale jsou mezi nimi dvoje dveře. To je jako doma. I ta jedna koupelna. Srovnáme se.
Vystřídali se v koupelně, zašli si na večeři. Seděli na kameni u pláže, okusovali velký gyros pita, povídali si, Pavel občas pohladil mamce nohu nebo záda.
Lenka byla hrozně unavená. A už dávno jí nebylo tak dobře.

Konec prvního dílu.