Pootevřené dveře 03 🇨🇿

Jsme na našem oblíbeném řeckém ostrově. S mamkou a jejím přítelem Pavlem si zde užívá sluníčka a moře naše hrdinka Lenka. Už se seznámila se záhadnou rusovlasou ženou a její společnicí Ariadné.

Nádherný večer, Lenka se uvelebila na terase. Za chvilku sem proklouzli i mamka a Pavel s lahví vína. Dáš si taky? Ne, moc díky. Půjdu se ještě mrknout dolů. Kvůli nám nemusíš. V pohodě. Nebuď tam dlouho. Jasně, nebudu.

Natáhla si triko a kraťasy, pro jistotu mikinu do ruky. Ještě zpátky pro desky s papíry. A už uličkou dolů.

Vesele procházela ulicí podél moře. Taverny byly docela plné, ozývala se tichá hudba, všude něco krásně vonělo. Asi ve třetí uviděla někoho známého, tmavovlasého chlapíka, který se jí na letišti líbil a byl odpoledne na pláži, úplně vzadu, bez plavek. No, a s ním… jeho blondýnku. Seděli sami, asi čekali na jídlo. Dívka si najednou vzpomněla na svůj oživlý obrázek, jak se tam krásně milovali. Propletla se mezi stolky. Blondýnka ji uviděla a zvedla dlaň na pozdrav.
Jak se vám tady líbí? Super. Poprvé? No jo, v Řecku poprvé, a vy? Už jsme tady byli. Aha, no, tak to tady už znáte. Tady je pořád něco objevovat. Nebo si jen prostě užívat. No jasně. Já jsem Irena a můj manžílek Ivánek. Bezva, já jsem Lenka. Určitě se zase uvidíme, hele, konečně nám nesou jídlo, už jsme mysleli, že to hovado ještě honí po ostrově. Tak dobrou chuť a zase někdy! Měj se, Lenko!

Lenka si ani neuvědomila, že Irena plynule přešla do tykání. Proč ne. Pokračovala dál po cestě, až na konec mola, tady už byl klid, jen voda tiše šplounala. Dívka se zadívala na obrovský Měsíc, který zářil nad mořem. Vedla k němu stříbrná stezka po moři, kdyby se jí vydala, možná by došla až k němu, procházela by se po zářivé kouli, úplně sama, každý krok by zvedl malý obláček prachu. Náhle ji zamrazilo, od vlasů až po konečky prstů. Zvedla oči. Poznala to. Byl čas.

„That‘s beatiful, isn‘t it?“ ozval se za ní známý hlas. Ohlédla se. Rusovláska stála úplně na kraji mola, ruce v kapsách světlých kalhot. Za nimi opatrně vykukoval zrzavý kocour s bílými tlapkami. Nedůvěřivě si Lenku prohlížel, ale pak k ní pomalounku přitlapkal a nechal se pohladit, chvíli se Lence třel kolem nahých lýtek a vrátil se k neznámé ženě. Ta se mezitím pohodlně usadila na lavičku, ruce roztažené na opěradle, zaklonila hlavu a dívala se na světlý kotouč.

Lenka se posadila na kámen a vytáhla desky. Tohle bude těžké nakreslit, na jedné straně rozzářené nábřeží s obchůdky a tavernami, tady ale úplně klid, jen moře a obrovský Měsíc. Po stříbrné cestičce k němu kráčí rezavá žena, kousek před ní velký kocour. Dívku už ani nepřekvapí, když se obrázek rozhýbe, vlnky se třpytí, žena zvolna následuje kocoura, ten se po ní každou chvíli legračně ohlíží. Ženiny šaty jsou průsvitné, stříbrné světlo odhalilo křivky ženského těla, širší boky, žádná modelka, ale je v ní pružnost a síla. A hlavně ženskost a svůdnost a elegance. A tam v dálce se objevují další kočky, pozorně sedí a čekají, až k nim žena s kocourem dojde, jen občas netrpělivě popoběhnou. Nikdo na nábřeží nic nevidí, lidé si hledí jídla a pití, baví se, nikdo z nich nevidí, co se děje na cestě k Měsíci.

Lenka si oddechne, obrázek se pomalu zastavuje. Ohlédne se, ani ji už neudivuje, že žena stojí za ní opřená o kámen. Nic neříká, ruce založené na prsou, trochu se usmívá. Pak konečně zvedne oči.
„Jen ty mě vidíš, je to tak?“
Lenka chvíli přemýšlí a pak přikývne. „Tak si to představuju. Lidé se baví a uniká jim, co se kousek od nich děje.“
Žena si zase vsune dlaně do kapes kalhot a mrkne na Lenku. Dívka sbalí desky a vstane.

„Už půjdu domů.“
Žena se přestane usmívat a zadívá se někam do dálky.
„Kvůli tomu jsi sem přeci nepřišla. A ještě počkej, aspoň deset minut, spíš dvacet.“
Lenka se zamračí a ukáže očima k jejich hotýlku skrytém někde ve tmě.
„Proč? Aha, oni… Nemám je teď rušit?“
Žena přikývne a zvedne jedno obočí.
Dívka se rozpačitě dívá do země.
„Zkoušela jsi je někdy namalovat?“
„Koho?“
Žena zase ukáže očima a Lenka zavrtí hlavou. „Mamku a Pavla? To ne, opravdu ne, to bych nemohla udělat. A vím, jak to myslíte, namalovat.“
„Nechceš si to ani představovat,“ řekne pomalu žena. Lenka pokrčí rameny.
„Ale tu ženu se dvěma dcerami sis představila? A ty manžele vzadu na pláži.“
„To je přeci něco úplně jiného.“
„Ano, tak to asi je,“ řekne pomalu rusovláska, „něco si asi nedokážeme tak jednoduše představit.“

„Já… Už půjdu,“ zamračí se Lenka a otočí se k nábřeží.
„Počkej, co děláš zítra?“
„Nevím, půjdeme na pláž, dáme si něco k jídlu, co jiného.“
„Nechtěla bys plout s námi na moře?“
Lenka se otočí a rozšíří oči úžasem. Ale žena jen klidně sedí a hladí kocoura.
„Jak plout?“
„S námi na jachtě, chceme se podívat na jeden malý ostrůvek, je to kousek.“
„A s kým…“
„S Ariadné. Tu už znáš, potkaly jste se na pláži. Tak zítra?“
Lenka mechanicky přikývne, v hlavě se jí míhají zmatené obrazy. Nakonec jen mávne rukou.
„Zeptám se mamky, snad mě pustí.“
„Pustí. A řekni jim o té malé pláži, co jsi dnes viděla. Nemusí se tam plavat, stačí dojít úplně dozadu za tu pláž, jak jste byli dnes, uvidíš cestičku. A pak se na konci přebrodit mořem. Ale nikdo o tom neví.“
„Já… Řeknu jim to… Musím už jít.“

Žena pohne koutkem rtů. „A nespěchej. A zase něco hezkého namaluj.“
Lenka přitaká, až teď si uvědomí, co po ní žena vlastně chtěla. Aby si představovala, jak se mamka s Pavlem milují? A dokonce to nakreslila? Jde k nábřeží, cítí na zádech ženiny oči. Zpomaluje a zvedne hlavu. Konečně se zase usměje, ví, že kdyby se teď otočila, viděla by rusovlasou ženu, jak kráčí stříbrnou řekou světla k Měsíci, kocour našlapuje kousek před ní.

Neodolá a zastaví se, zavře oči. Jedno její já se otočí a vrací se k okraji mola. Pomalu se svléká, pečlivě skládá šaty i prádlo na lavičku. Chystá se jít, ale rychle se ještě vrátí pro desky. Žena na ni s úsměvem čeká, ale kocour netrpělivě pobíhá sem a tam a vybízí ke spěchu. Dívka vkročí do stříbrné řeky, nejistě se brodí k ženě. Ta natáhne ruku a pevně sevře Lenčinu. Řeka se oddělí od mola, teď by na ni možná ještě šlo přeskočit, ale za chviličku už bude daleko.
Lenka zavře oči, cítí, že její jedna část drží ženu za ruku a vzdaluje se k zářící Luně. Tam už čeká druhá cizinka, ta černovlasá, v bílém dlouhém rouchu, sepnutém pod prsy zlatým páskem. Druhá Lenčina část zavrtí skepticky hlavou, otočí se k pobřeží a sevře pevně desky.

Lenka svižně kráčí k osvětlenému nábřeží, slyší šplouchání vln, povrzávání dřevěných loděk pohupujících se u mola. Mrkne na mobil, pokud měla žena pravdu, může se klidně vrátit na pokoj, mamka s Pavlem si už podle všeho užili… samoty. Dívka si to pokusí představit, ale prostě to nejde. Přemýšlí, jestli by to neměla přeci jen nakreslit, ale pokrčí rameny. A proč by to vlastně měla dělat? Protože to ta zrzka chtěla? Aby pak zase obrázek rozhýbala a mohla se dívat, jak se mamka a Pavel milují? Se vším všudy?

Dívka se zamračí. Ne, neudělá to. Začne sledovat lidi v obchůdcích nebo tavernách, jak se zdá, ke spánku se ještě nikdo nechystá.
U půjčovny aut uvidí kluka z odletové haly, připadal jí tam tehdy jako otrávený oplácaný mamánek. A stejně vypadá i teď, navíc ještě nešťastně. Nedá jí to a zajde k němu.
„Ahoj, tak jak je, bavíš se?“
Kluk zaostří oči a překvapeně si Lenku prohlíží.
„Jasně, viděli jsme se u odletu. Jo promiň, ahoj. A nebavím se. Teda bavím, víš, jak to myslím.“
„Žádná zábava?“
„Ne, táta půjčuje auto, jak ho znám, bude se tam hodinu vyptávat na každé písmenko ve smlouvě.“
„No jo, on je pojišťovák?“
„Co? Ne, kdepak, má malou autodopravu, k tomu ještě další kšefty. Divím se, že se vůbec urval. Stejně bude nervózní jako prvnička a pořád viset na mobilu. Měl jsem zůstat doma.“
„To jsme dva.“
„Ty taky? Mám konečně nový komp, těšil jsem se, jak budeme hrát s kámošema Command a Conquer nebo Warcrafty. Hraješ hry?“
„Vůbec, jen se mi líbí, jak jsou některý vytvořený, ty světy, krajiny a tak.“
„Jo, to musí být fuška udělat. Nechápu, že si to někdo dokáže vůbec představit. “
„No jo, hele, už půjdu, začíná být chladno.“
„Chladno? Připadá mi spíš pořád vedro.“
„Možná jsem unavená, potřebuju se prospat.“
„Jo, určitě, já jsem zvyklý ponocovat.“
„Tak se měj…“
„Jsem Patrik.“
„Dobrá, a já Lenka. Zase se potkáme.“
„Určitě, tady je to prťavý a nudný.“

Lenka si povzdechne, no jo, je to přesně takový otrapa, jak si myslela. Otočí se a schválně hezky vrtí zadečkem. Podívá se doleva, jako by si něco prohlížela ve výloze a švidrá zpět. Kdepak, kluk se otráveně prochází před půjčovnou a očumuje bílé skútry. Prostě je marnej.

V apartmánu byla už tma, chvíli trvalo, než se rozkoukala a našla vypínač své malé lampičky. Přemýšlela, jestli se má osprchovat, ale usoudila, že sprcha na pláži musí pro dnešek stačit. Zítra se dá pořádně do kupy, dnes už potřebovala spát. Dlouze zívla, našla v batohu kartáček na zuby a proplížila se do koupelny. Potichounku proklouzla na chodbičku a zůstala stát. Dveře do ložnice byly pootevřené, asi jim bylo horko. Chvíli bojovala sama se sebou, ale nakonec nahlédla opatrně dovnitř. Pokoj tonul v měkkém měsíčním světle pronikajícím příliš tenkou záclonou.

Oba spali, Pavel na zádech blíže k oknu, pod hlavou smotaný polštář, jednu ruku na hrudníku a druhou pod mamčinou hlavou. Ta ležela na boku zády ke dveřím, pravou nohu pokrčenou. Lenka chtěla hned odejít, ale ten pohled ji úplně uhranul. Mamka nebyla nijak extra svobodomyslná, spíš konzervativní. O sexu se doma moc nemluvilo, nahota byla tolerována v krajním případě. Teď tady ležela vedle přítele, možná byli dříve přikrytí prostěradlem, ale to měla omotané už jen kolem nohy. Hezká záda, štíhlý pás přecházející v ženské boky, kulatý zadek, dlouhé nohy… Šero halilo nahé tělo do hlubokých stínů, zakrývalo všechny detaily, zůstaly jen křivky, náznaky, tmavá a světlá místa. A pravá ruka, která lehce svírala přítelovo… Moudí, napadlo Lenku a trochu se sama pro sebe zahihňala.

Pomyslela si, jak krásné a něžné to celé je, klidně by to mohla nakreslit a nebylo by na tom nic sprostého. Její fantazie se rozběhla dál, nepotřebovala k tomu ani rozhýbaný obrázek, dvě milující se těla, detaily skrývají stíny, jen občas se objeví trochu víc, ale stejně si divák může jen domýšlet. Mamka je nahoře, pomalu se pohupuje, zvedá boky, zarazí se, chviličku váhá, svaly na stehnech se napínají, zase zvolna dosedá zpět. A znovu nahoru. Jen z pohybu si divák může domýšlet zbytek, jak dlouhé je přítelovo mužství, jaká jsou ňadra, které před chvílí držel v dlaních, nebo zadek, který pevně chytil teď. Obličej zakrývají vlasy.

Pohyb se pomalu zrychluje, žena dosedne a vrtí boky sem a tam, prohne záda rozkoší. A znovu se rozjede, muž se pohybuje proti ní…
Lenka ustoupila od dveří, uvědomila si, jak je vzrušená, nevědomky si vyhrnula sukni a hladila si klín. Zamžikala a zarazila se, zavrtěla nechápavě hlavou. Přece si to nebude dělat a představovat si mamku s přítelem. Rychle se opláchla, naštěstí zbyla ještě trocha teplé vody, ostatní jsou možná ještě dole na nábřeží. Vyčistila si zuby, zhasla v koupelně a potichu zavřela dveře do chodbičky.

Rozhodila prostěradlo, chvíli váhala, ale nakonec si košilku nevzala, je teplo, nechá si ji na stolku a natáhne si ji, kdyby bylo k ránu chladno. Zhasla lampičku.
A okamžitě jí naskočily obrazy, milující se dvojice za pootevřenými dveřmi, před nimi stojí ona sama a dívá se dovnitř. Je nahá, hladí se.
Zavrtěla se, věděla, co s tím má dělat, ale zkusila se otočit na břicho a pevně zavřela oči. A za nimi uviděla rusovlasou cizinku, drží ji za ruku a kráčí s ní k Měsíci, nohy se jim boří do stříbrné řeky. Otočí se zpět, z mola odchází nějaká dívka, vypadá smutně, pod paží velké desky.

‚Neotáčej se, dívej se jen dopředu,‘ zašeptá žena.
Lenka přikývne, soustředí se jen na dlaň, kterou svírá, a na měsíční svit.
Měsíční svit zalévá ložnici, dvojice se miluje. Žena sedí na přítelovi, pomalu se zvedá a zase klesá.
Dívka leží v posteli, vrtí boky a snaží si dráždit poštěváček. Za chvíli vzdychne a vsune si pod břicho dlaň. Teď už jde všechno krásně, měsíční svit, milující se dvojice, je jedno, že je to mamka s přítelem, je to stejně krásné a něžné, vlnící se těla, hladí se, usmívají na sebe, tvrdý úd pomalu zajíždí mamce mezi půlky a zase ven. Dlaně hladící prsy, bradavky, krouží kolem nich palci. Rychlejší pohyb, prohnutá záda, zakloněná hlava, ještě zrychluje, stehna se třesou v křeči, rychle přiráží, ňadra se vlní sem a tam…

Dívčí prsty kmitají v klíně, za chvíli vidí jen stříbrné světlo a úsměv neznámé ženy. Dvojice vedle pomalu usíná. Lenka se protáhne, přikryje prostěradlem, na chvíli v polospánku roztáhne dlaně a usmívá se. Konečně spí.

Nevzbudilo ji ani, když se někdy v noci Pavel vplížil do kuchyně. Chvíli se rozkoukával, našel ledničku, opatrně ji otevřel a vytáhl láhev vody. Chtěl se už zase vrátit, ale oči mu přejely po posteli se spící dívkou. Musel se usmát, spala úplně stejně, jako Olga vedle, na levém boku s pokrčenou nohou. Nahá záda, prostěradlo jen přes zadek a stehna. Zadek, zadeček, prdelka, Pavel najednou zamžikal. Má vůbec kalhotky nebo je nahá jako její mamka? Díval se na hezká nahá záda, ramena, dlouhé vlasy. Trochu se zachrula a otočila ještě víc na bříško, prostěradlo sjelo o kousek níž, objevily se boky a začátek žlábku. Pavel zatajil dech, co kdyby se obrátila ještě na záda, rozhodila ruce, zase by uviděl nahá ňadra, proužek prostěradla jen napůl přes klín, pokrčené hezké štíhlé stehno. Vzpomněl si, jak vyšla ven z vody, nahoře bez, podprsenku v ruce, krásné malé pevné kozy…

Ucítil známé zacukání v klíně.

A co by se stalo, kdyby si k ní teď lehl, hladil by ji, dokud by se nevzbudila. Ale to by už byla tak vzrušená, že by neudělala vůbec nic, jen by ho objala a obemkla nohama…

Představoval si to jako obraz, dívka se k němu smyslně přivine, zašátrá dlaní a nahmátne klacek, usměje se, dráždí ho prsty, tiskne, těší se z toho, jak tvrdne a zvětšuje se. On ji hladí prsy a sjíždí dlaní po plochém bříšku…

Sakra, co to vyvádím? Vždyť je to moje skoro dcera, spím s její matkou, asi se budeme brát. A teď tady na ni civím, péro mi tvrdne, sním o jejích kozách a přemýšlím, jakou má pičku a jak by asi šukala. Do háje, jsem normální?
Potichoučku zavřel jedny i druhé dveře. Chvíli se díval na nahou spící ženu. Ocas mu stál.

Neodolal a lehl si za ni, líbal jí krk a hladil záda. Olga zamroukala, protáhla se, obrátila na břicho a vystrčila zadeček. Hladil ho netrpělivě a chtivě, zajel prsty mezi půlky a projížděl rýhou, dokud neucítil vlhkost. Ještě vsunul do škvírky prst, ale Olga zavrtěla boky a zakňučela.

Mrdal ji zezadu, potichu, nijak zvlášť něžně. Ozývalo se jen pleskání boků o zadek. Pokaždé, když zavřel oči, uviděl pod sebou štíhlé Lenčino tělo, držel ji za boky a projížděl těsnou kundičku. Ani si neuvědomil, jak je Olga vzrušená, sjela si dlaní pod břicho a hladí se. Těla tiše narážela o sebe, postel naštěstí nevrzala. Vystříkal se do ženy, chvíli v ní zůstal, svezl se na svou polovinu postele, zíral nechápavě do stropu a usnul.

Olga nahmátla krabičku s ubrousky a utřela sebe i Pavla. Zadívala se na něj, přimhouřila oči, lehla si a rychle se dodělala. Už jí moc nechybělo. Snila o pláži, vlnách, měla zavřené oči, někdo ji obejmul, mokrý, slaný a vzrušený. Jen rozevřela stehna a stlačila mu hlavu do klína. Dráždila si ňadra a cítila dlouhý jazyk chvílemi v sobě, chvílemi na sobě. Pomalu ji přiváděl k vrcholu rozkoše.
Žena zavřela ústa, aby nesténala nahlas rozkoší. Tenhle vrchol byl daleko silnější než ten první na Pavlově péru. Jasně, usmála se trochu z polospánku, v tomhle mám teď opravdu cvik.

Všichni tři spali a zdály se jim neobyčejné sny.

Konec třetího dílu.