Pootevřené dveře 08

Minulý den byl pro naši mladou Lenku nadmíru vydařený. Podařilo se jí vytáhnout pohodlného kluka Patrika na hezký výlet, navštívili další městečko a poznali i jiné pláže. Jenže se dost možná schyluje k potížím s mamčiným přítelem Pavlem. Ale zatím o tom nemá ani tušení.

Ráno začalo krásně, ale pokračovalo divně. Lenku zase vzbudilo slunce, zahalila se do prostěradla jako římská dáma a slastně se protahovala na terase. Ušklíbla se a prostěradlo hodila na křesílko, to bylo ještě lepší, škoda, že tady s ní není Patrik, ten by si chudák odřel nos, jak by pořád posunoval rozpačitě brýle sem a tam. Koutkem oka zachytila pohyb, mezi přivřenými dveřmi na chodbičku. Pavlova silueta ji nepřekvapila, proč ne, mohl jít ráno na záchod, ale na chviličku se zablýsklo cosi v jeho dlaních. Jasně, mobil, a měl ho proklatě vysoko.

Dívce chvíli trvalo, než si propojila všechno dohromady, posadila se a zase zamotala do prostěradla. Došlo jí, co se tady děje. Kupodivu jí to ani nepřekvapilo, bylo to jen logické pokračování. Vadilo jí spíš, jak je to celé slizké a sprosté, proč jí Pavel prostě nějak aspoň trochu hezky nenaznačil, že by se s ní rád vyspal, nebo něco jiného, ale tohle? Mohli být spolu všichni nazí na pláži, to už si taky představovala a asi by si dala říct. Ale teď? Do pytle…

Oblékla se do sportovního, sledovala po očku škvíru ve dveřích, ale nikdo se tam neobjevil. Vyběhla v úplně nejhorší náladě, připadalo jí, že je i vítr nějak chladnější a slunce svítí divně, všechno je unavené a špinavé. Doběhla doprava na malou pláž, nikdo tady nebyl, ale neměla chuť se vykoupat. Zase pomalu zpátky, na druhý konec, posadila se na balvan, objala si kolena a uvažovala, vítr jí pohazoval vlasy. Za mamkou jít nemůže, ta by jen řekla, že Pavla provokovala a měla by asi trochu pravdu. Vyříkat si to s Pavlem… To by asi dopadlo stejně, takže… Takže co má sakra dělat. Sklonila hlavu na kolena.

Zezadu ji měkce objaly něčí ruce, nemusela se ani ohlížet, poznala zvláštní vůni, jen zvedla hlavu. Rusovlasá cizinka se mírně a vlídně usmívala. Lenka měla chuť vstát a obejmout ji, chvíli ještě seděla, ale pak už stála, pevně držela ženu v náručí a dívala se na druhou cizinku. Černovlasá Ariadné postávala jako vždycky malinko stranou s lehce přizvednutým obočím.

„Co je?“ zašeptala rusovláska.
„Nevím, všechno je nějak špatně.“
„Ten tvůj problém?“
„To taky, asi nejvíc.“
Rusovláska vzala Lenku za ramena a vážně se na ni zadívala.
„Řekla jsem ti, že záleží jen na tobě.“
Lenka přikývla, i když úplně nevnímala.
„A jinak…“ žena si zase přitiskla dívku k sobě, „jsi pod naší ochranou.“
Lenka zvedla oči, ale žena jen přikývla, Ariadné k nim přišla svým lehounkým krokem, vzala dívčinu hlavu do dlaní, políbila ji na obě tváře a pomalu a významně na rty.
„Jsi jedna z nás.“

Stáhla si ze zápěstí jeden z mnoha náramků, úplně jednoduchý s modrými kamínky a navlékla ho Lence na ruku. Ta zvedla dlaň, otáčela zápěstím sem a tam, fascinovaně sledovala modré odlesky, zašmátrala rukou a přitáhla si Ariadné k sobě.
Všechny tři se objaly, rusovláska až za dlouho sklopila oči.
„Vidíme se možná naposledy, dnes odplouváme.“
„Cože, kam?“
Žena ukázala očima na svou černovlasou společnici a pokrčila rameny. Lenka se už dál neptala, pamatovala si, že sem Ariadné nepatří.
„Ale to je jedno, Lenko, jsme s tebou. Užívej dnů, moře, sluníčka. Budeš na to brzy jen vzpomínat, věř mi.“

Rozdělily se, ženy se usmívaly, Lence tekly přes úsměv slzy. Zvedla ruku a lehce se uklonila. Ženy na sebe mrkly a šťouchly lokty. Zašklebily se a chystaly se odběhnout.
„Uvidíme se ještě někdy?“ vyhrkla ještě Lenka.
Rusovláska se otočila, paži kolem Ariadnina pasu, pokrčila úplně nejsmutněji rameny.
„Vždycky je nějaká naděje.“
Její dlaň se svezla až na černovlásčin zadek a něžně ho pohladila. Klepla ji prsty, otočily se a odklusaly podél pláže. Lenka se vydala za nimi, ale rychle jí někde zmizely. Sevřela si zápěstí s náramkem a zavrtěla hlavou, zadívala se do sluníčka a zhluboka se nadechla. Svět jí zase připadal v pořádku.

Za chvíli ji minulo bílé auto, vzadu seděl Patrik, zuřivě mával a ukazoval na mobil. Jasně, dají si vědět. Možná se zase spolu někam vydají, bude poslouchat jeho kňourání a smát se sarkastickým vtípkům.
Najednou jí došlo, že se jí po pohodlném a oplácaném klukovi vlastně stýská. Včera na pláži to bylo skvělé, celý den utekl jak jedna vlna šplouchající na balvany, objeví se, změní se v pěnu a steče zase zpátky.

Tak, co dnes, mohla by zkusit jet sama někam stopem, proč ne. Jenže tím by nic nevyřešila, jen odložila. Musí se rozhodnout, co s Pavlem, a to už dnes. Nebo se bude zase jen trápit.
Vytáhla ještě mobil a naťukala rychle zprávu Patrikovi.
‚Uzij si to a koukej, kam bychom mohli spolu zajet.‘

Lenka si povzdechla, jo stýská se jí, po tom líném klukovi, a hlavně po těch dvou úžasných ženských. Pohladila náramek, zase měla dojem, že z něj proniká něco do ní samotné, důkladně si ho prohlédla, devět destiček, každá s jiným symbolem. Bude si to muset někde nalézt, ale stejně hlavní je, komu patřil. Dívka zvedla obočí a zavrtěla hlavou. To je přeci blbost, Ariadné nemůže být ‚ta‘ Ariadné, prostě si dvě ženské hrají jedna na Královnu koček a druhá na… no prostě na Ariadné. Jasně, proč ne.
Něco jí napadlo, vytáhla mobil a poslala Patrikovi zprávu.
‚Co zitra ten vychod slunce? Nahore u te zdi.‘
Odpověď přišla za chviličku.
‚Ech… V kolik hodin?‘
‚Asi ve ctvrt na sedm.‘
‚Ccooo….‘
‚Jak chces, budu tam. A stihnes i snidani 😉‘
‚Tak jo.‘

Lenka chvíli koukala na krátkou poslední zprávu, našla plochý kamínek a dovedně ho hodila do moře. Asi čtyřikrát se odrazil. Tak to je teda zvědavá. Pokud tam ale Patrik přijde… No, to by už něco znamenalo. Dlouho uvažovala, co by to mohlo znamenat a jestli sama chce, aby to znamenalo právě tohle.

Snídaně byla tichá, mamka byla zamyšlená, Pavel trochu nevrlý a Lenka se tvářila, že tam vůbec není.
„Tak kam dneska, zase na tu vaši privátní pláž?“ prohodila dívka nakonec, už bylo ticho moc dlouho.
Pavel mrknul na mamku, ta pokrčila rameny.
„Jo, klidně, je tam moc hezky.“
„A jsme tam sami,“ dodal Pavel a pohladil mamce nohu. Ta se ale ani neusmála ani k sobě nepřitiskla jeho dlaň.
„Copak je?“
„Nic, jsem jen nějaká unavená, asi tady špatně spím.“
Lenka si všimla Pavlova zklamání, přesedla si k mamce.
„Copak, moc sluníčka?“
„Nevím, asi,“ Olga ji pohladila ruku, „člověk na to není zvyklý. Ale to nevadí, půjdu na pláž a tam budu pospávat.“
„Nemusíš se dneska koupat, bude ti zase fajn.“
„Asi jo, vezmu si knížku.“

Pavel pšíknul a otřel si oči.
„Copak, taky nějaká rýmička?“
„Ne,“ utíral si nos a slzy tekoucí z očí, „zase nějaká blbá alergie.“
„Tady?“
„No jo, sakra. Asi sem vlezla nějaká kočka.“
„Počkej,“ Lenka vstala, v pokoji našla ve stolečku papírové kapesníčky a vrátila se zpět.
„Díky, ale už je to lepší,“ Pavel se nadechoval a už opravdu vypadal v pohodě. Lenka se opřela dlaněmi o terasu a povzdychla si.
„Mám shánět přes delegátku doktora?“
„Ne, vůbec,“ otočili se k ní zároveň Olga s Pavlem.

Došli až na konec pláže s lehátky a barem, tam se Lenka zastavila.
„Budu tady, běžte dál sami. A když budete chtít, dejte vědět, stačí poslat zprávu. A navíc sem určitě půjdete na kafe nebo na pivo,“ pečlivě zapíchla do pláže svůj slunečník a rozhodila deku. Za chvíli byla sama, přesně na místě, kde poprvé byla ta známá dvojice, chlapík s japonským účesem a jeho hezká blondýnka. A byli tehdy bez plavek.

Rozhlédla se, lehátka jsou docela daleko, když ji někdo uvidí, prostě ji uvidí. A co. A navíc…
Udělala to jako včera s Patrikem, sundala si plavky až úplně u moře za velkým kamenem, sbalila je do osušky a zatížila malý balíček. Pak už konečně skočila do vody a ta z ní smyla všechno divné, co jí dnes potkalo. Zase jí připadalo, že je u Růžového ostrova s Ariadné a její rusovlasou společnicí, plavou, občas se hladí nebo jen dotknou prsty, už by teď byla mnohem odvážnější, víc by si to všechno užívala. Nevěřila, že jsou prostě a jednoduše pryč, úplně převrátily její život a pak prostě zmizely.

Nadechla se a plavala pod vodou, snažila si vzpomenout na všechno, co jí kdy řekly. Ale nakonec si vybavila jen poslední slova. ‚Vždycky je nějaká naděje.‘
Lenka se obrátila na záda a zavřela oči, zvolna nořila paže do vody. Zůstala chvilku úplně bez pohybu s roztaženýma rukama a nohama, jen ležela na hladině. Vzpamatovala se, kotrmelcem se otočila a zjistila, kde vůbec je. Nedivila by se, kdyby se vynořila někde u Růžového ostrova, ale kdepak. Byla docela daleko na moři, až se lekla, jak daleko. Vydala se zpět, klidnými dlouhými tempy. Mohla si vybrat, vlevo tajná pláž, tam teď jsou mamka s Pavlem. Něco jí řeklo, aby plavala tam, bylo to už vlastně jedno, vyšla by pomalu z vody, úplně nahá, oba by na ni zírali. Přišla by k Pavlovi, sehnula by se k němu, řekla by:
‚A nechceš si mě vyfotit takhle? Pěkně za světla? Všechno bude hezky vidět.“ Chvíli by se dívala, jak je zmatený. A pak by sebrala ten jeho pitomý mobil a mrskla ho daleko do moře.

Jenže… Jsou tam sami, můžou se klidně milovat. A co, ani to nevadí, jak by to asi mohlo vypadat? Mamka klečí na Pavlovi, přes boky mají přehozenou deku, ta s každým pohybem sjíždí o kousíček dolů, už je těsně nad zadkem, objevuje se začátek žlábku, mamka se sama vlní, Pavel jí drží za prsa, má je v dlaních, občas je trochu stiskne prsty. Zatím je všechno vláčné a klidné, jen se připravují a rozehřívají.

A kdyby se tam objevila přesně v tu chvíli, klidně přešla bílé oblázky a usadila se kousek od nich? Čekala by, až trochu oschne, opřená o ruce za zády, tvářila by se, že nic nevidí ani neslyší. Oni by se zarazili, zírali na ni, ale pak by se začali zase pomalu milovat, jen by si povytáhli deku zase o něco výš.
Lenka se otřepala a zase chvíli odpočívala na zádech, roztáhla ruce a nohy. Byla by to hezká fotka, nebylo by vidět zase tak moc, ale bylo by jasné, že je nahá. Tohle nebude umět ani nakreslit, nahé tělo ve vodě, ponořené pod třpytivou hladinou, tu a tam vykoukne něco trochu víc.

Zanechala snění a rozhodně plavala ke svému slunečníku. Okolo nikde nikdo, skvělé. Chvilku stála v příboji, aby se jí uklidnila hlava, zabalila se do osušky a spokojeně usadila pod slunečníkem. Ještě jednou mrkla kolem a sundala si osušku, z tašky vytáhla blok. Prohlédla si až hotové obrázky, docela se jí líbily. Tak, a teď už musí konečně dokončit, co si začala představovat ve vodě. A co už viděla za pootevřenými dveřmi do jejich ložnice.
Muž a žena se milují na pláži, není jim vidět do obličeje, ona sedí na něm, deka už skrývá jen jejich klíny. A kousek od nich leží na oblázcích nahá dívka, opřená o lokty, hlavu lehce zakloněnou, nohy pohodlně pokrčené. Lenka chviličku váhá, ale dokreslí čárku obnaženého klína a malá ňadra. No, klidně o něco větší, je to jen obrázek, asi takhle, bradavky trochu vztyčené. Dochází jí, že tohle už nejsou jen pootevřené dveře, za kterými se schovává a škvírkou hledí dovnitř. A přitom se trochu hladí. Teď už vzala za kliku a vešla dovnitř. A je jasné, co sem tam asi bude dít.

Lenka na okamžik zaváhá. Opravdu to chce takhle otevřeně dotáhnout až do konce? A do jakého konce vlastně.
To se uvidí. Jdeme na to.

Lenka leží nahá na pláži, opřená o lokty, nohy pohodlně pokrčené, zakloněnou tvář nastavenou slunci. Vypadá to, že si ničeho nevšímá a vůbec nejméně milující se dvojice vedle ní. Jen ty bradavky jí prozrazují, a ještě zrychlený dech, ale to muž vedle neslyší. O to víc se ale dívá. Mamka Žena se na něm pohupuje, ví, po kom milenec pokukuje, koneckonců i v sobě cítí, jak ho to vzrušuje. Takhle tvrdý snad nikdy nebyl, při každém pohybu se kraje naběhlého žaludu otírají o vzrušenou a citlivou kundičkovou stěnu a působí jí nepopsatelnou rozkoš. Oči se jí protáčejí slastí, mužovy dlaně jí hladí ňadra, občas trochu stisknou nebo popotáhnou. Nechce myslet na to, kdo je ta dívka vedle, jen někde vzadu v hlavě si to uvědomuje, Jenže je už tak rozjetá, že jí to vůbec nevadí, jen jí to rajcuje. I to, jak po ní muž pokukuje. Protože i samotnou dívku musí vzrušovat ten pohled, sice vypadá, že se o ně vůbec nestará, ale bradavky jí trčí a v klíně má určitě potopu.

Dívka položila ruku s tužkou, zavřela oči a dlouze dýchala, cítila horkost v klíně, málem si do něj zajela dlaní. Zatraceně, je na veřejné pláži, kousek od ní se povalují na lehátkách rodinky s dětmi, tady si nemůže prohánět frndu. Vlastně… Ne, nemůže. Raději se zase zabalí do osušky. Zamžiká a hrot tužky se zase dotkne papíru.

Nahá Lenka si pomalu zajede dlaní do klína a protáhne brázdičku prstem, nesnesitelně pomalu. Nesnesitelně pro ni samotnou i oba diváky. Významně zvedne lesklý prst, oba dva se na něj chtivě dívají. Dívka se nakloní, chvíli váhá a nabídne prst ženě. Ta ho dychtivě nasaje mezi rty, úplně celý, trochu jí dráždí vzadu na jazyku, ale pokračuje. Dívka ještě prst protočí sem a tam, vytáhne ho ven a otře ženě o tvář.
‚Budu si pořád představovat jen ‚ženu‘, i když je to moje mamka? Jo budu. Zatím.‘
Dívka ucítí prsty na ňadrech, muž zvedl pomalu paži a pohladil ji, nenápadně, asi nevěděl, jestli opravdu může, ale chtěl to zkusit, nemohl odolat, když byla úplně na dosah ruky. Špičkami prstů přejel přes ňadro, sotva se ho dotkl. Chvíli počkal a pak stejně nepatrně pohladil vztyčenou bradavku, cítil, jak tvrdne ještě víc.

Dívka pozoruje mužovu dlaň, hladí ji ňadro a krouží kolem bradavky. Zvedne ruku a pohladí ženě vlasy, tvář, nahá záda, hladí je, níž a níž. Žena ji možná ani nevnímá, její svět se smrskl na klín a tvrdý penis, který ho tak nádherně dráždí. Nahoru, dolů, zase si to zopakovat. Úplně dolů, zavrtět se, jiný pocit, chloupky dráždí citlivé body. A ještě teď ta dlaň na zádech, hladí ji, rafinovaně, je tam, kde má být, blíží se…
Ženina volná ňadra se pohupují, ohne se, aby si je mohl milenec vzít do úst, jedno, druhé, jedna jeho ruka ji drží za zadek a druhá hladí ňadro dívky vedle. Zase se posadí a klacek jí podráždí tak, že by nejraději rozjela rychlou jízdu, dotáhnout to do konce a svalit se na oblázky, schoulit se do klubíčka a vychutnávat si vrchol. Ale na to je ještě čas.

Dívka si elegantně klekne za ženu, hladí jí záda všemi prsty, zarazí se, pohladí ramena a paže, vezme do dlaní velká ňadra, stiskne bradavky mezi prsty. Zavře oči a snaží se vnímat ženino vzrušení, pomáhat mu, přitiskne se k ní, velké prsy v dlaních, mazlí je, jak umí nejlíp, slyší její vzdechy.
Žena se trochu zakloní, opře se o dívku, ta ucítí na dlaních mužovy ruce, chvíli se přetahují o výsadu držet prsa, ale dívka za chvíli ustoupí, zase se přitiskne k ženiným zádům, každý její pohyb jí podráždí bradavky, vadí jí ale pořád ta jedna věc.
Lenka se zase zarazí. Jak daleko vlastně chce zajít? Zatím to bylo pořád takové mazlení, byla tam víceméně navíc, ale teď se chystá… Chystá se… No prostě…

Dívka se odhodlala, stáhla s ženiných boků deku a odhodila ji na oblázky. Zase se k ní přitiskne, teď už celým nahým tělem na druhé vzrušené nahé tělo vlhké potem. Kdyby měla čuráka, byl by určitě vzrušený a tvrdý, cpal by se mezi ženiny půlky a hledal druhou dírku. Ale nemá ho, jen kundičku, která ji právě teď úplně nesnesitelně svrbí, má chuť si zase lehnout vedle, dívat se a dělat si to.

Jeden obrázek, žena klečí na mužovi, deka je už pryč, nahý kulatý zadek se zvedá a klesá, ňadra se pohupují. A vedle leží nahá dívka s dlaněmi v klíně, dívá se na dvojici vedle a sama se dráždí, oni dva se na ni dívají. Je to moc hezký obrázek, ale…

Roztáhne kolena a snaží se o něco otírat klínem, ale nikde nic. Pevně obejme ženu pažemi, cítí i vůni jejího vzrušení, sjede ji přes pás až na boky, drží je, pohupuje jimi spolu s ženou. A pak se vydá dlaněmi dopředu, na břicho a níž. Žena se na okamžik zarazí, uvědomí si, co se chystá udělat, ale jen se zachvěje a trochu zakloní. Dívčiny prsty jsou už u podbřišku, pohladí ho. Dívka si opře bradu o ženino rameno, ta jí něco šeptá do ucha, nerozumí tomu, ale chápe, co se po ní chce a co má dělat. Už o tom nepřemýšlí, sjede dlaní až do ženina klína, dotkne se tvrdého penisu ulepeného ženinými šťávami, pohladí ho, prsty objede okraj kundičky a konečně nalezne naběhlý poštěváček. Nabere si na prsty vlhkost a dráždí klitoris, krouží kolem něj, občas na něj ťukne špičkou prstu.
Pohupuje se spolu se ženou, přitiskne se k ní, jak jen to jde, pravou rukou ji dráždí v klíně a levou dlaň položila o malý kousek výš, cítí, jak se břicho při každém pohybu povoluje a napíná, oblé ženské půlky dívce tiše pleskají o nahá stehna. Nejraději by se sama hladila, spojila svou rozkoš se ženinou. Zažene myšlenku a věnuje se jen ženě, jejímu rostoucímu vzrušení, dráždi jí, dvěma prsty tiskne přes závojíčky ztvrdlý klitoris, žena vzdychá a zrychluje. Krk se jí napíná a paže chvějí, dívka konečně nabere špičkou prstu přímo klitoris. Ještě pár pohybů nahoru a dolů, žena zmrtví, dívka jí ještě dráždí, dokud orgasmus úplně nedozní. Přidrží svou dlaní dívčinu ruku v klíně, z krku jí stékají kapičky potu. Sveze se z muže a lehne si vedle něj s očima plnýma mlhy. Ještě zašátrá dlaní a něžně stiskne přítelův tvrdý klacek.

Mamka leží vedle Pavla, pomalu oddychuje, prsty přejíždějí mužův úd, na kterém pomalu zasychají její šťávy.
Lenka se zarazí. Tak, teď jí čeká další krok, musí se rozhodnout, jestli ho udělá nebo ne. Už teď je dál, než se kdy odvažovala, z pozorovatelky škvírou v pootevřených dveří se stala také trochu účastnicí, jenže teď…

Pavel leží na zádech, nohy lehce pokrčené, při akci s mamkou se neudělal, možná čekal, co bude dál, klacek v plné bojové pohotovosti. Nahmátne dlaní dívčino stehno a pomalu ho hladí. Mamka ospale přejíždí prsty tvrdý úd, nenechá ho opadnout, zvedne oči a vyzývavě mrkne na Lenku, malinko se pousměje a kývne hlavou. Nemusí mluvit, je jasné, k čemu ji vybízí. ‚Vyzkoušej to, pojď se taky projet‘.
Lenka fascinovaně sleduje mamčinu dlaň, opatrně objíždí prsty velká varlata líně se převalující ve visícím pytlíku. Přisune se blíž, teď už cítí Pavlovu dlaň až na zadku, ví, že je to jen začátek, za chvíli se přesunou zvídavé prsty o kousíček vedle.

Pomalu zvedne dlaň, blíží se k nabízenému mužství, chtěla by ho stisknout, pohladit po celé délce, objet žalud a odhadnout jeho velikost.
Už se ho skoro dotkne, ale zaváhá, položí dlaň na mužovo stehno. Pavel ji povzbudivě stiskne zadek. Mamka si položí hlavu na druhé Pavlovo stehno a vyzývavě si hraje s prsty. Dívka neodolá, nesměle se dotkne horkého údu a konečně ho sevře mezi prsty, pomalu přejede od pytlíku až po žalud, zase zpět. Mamka se usměje, políbí špičku žaludu, chvíli si připravuje v puse sliny a pak je pomalu nechá stékat na ocas, stáhne kůžičku ze žaludu a znovu ho políbí, objede jazykem. Kývne na dívku, je připravený.

Teď by si už měla jen kleknout, roztáhnout klín, nechat chvíli klacek dráždit kundičku, když už bude chtít, prostě si ho do sebe nechat pomalu zajet, mamka jí pomůže, bude ji chvíli hladit a pak už jen nasměruje ocas tam, kam patří. A ona bude cítit, jak ho pevně obejme, bude se pohupovat na něm sem a tam.
Už se chce vyhoupnout do sedla, ale nemůže, něco ji zastaví. Mamka se na ni překvapeně podívá a ukáže na tvrdý lesklý úd. ‚Takové škody, pojď.‘
Dívka pokrčí omluvně rameny, mamka zavrtí hlavou, zabalí se do osušky a klekne si mezi Pavlovy nohy. Přelízne ocas od pytlíku až ke špičce žaludu, tam zakmitá jazykem. Pak nakloní hlavu a zasune si ho mezi rty.

Dívka sedí vedle, zvolna si prohání už dávno rozdělanou pičku, teď už se jí konečně může věnovat. Mužova dlaň jí hladí, nahmátne ňadro a hraje si s ním, tiskne ho v rytmu mamčiných rtů. Mamka na chvíli zvedne hlavu, usměje se, olízne varlata, vsaje střídavě jedno a druhé, přitom prsty přejíždí penis. Dívka zasněně sleduje divadlo, které jí dvojice tak otevřeně nabízí. Snad mimoděk položí volnou dlaň na mamčinu nohu, hladí ji stále výš a výš, prsty zajíždí až pod osušku, objedou zadek, zase se vrátí ke kolenu a pak pomalu pokračují po vnitřní straně stehna. Děsí se toho, kam až pokračují, ale přitom jí to hrozně vzrušuje. Teď zalituje, že nesedí na tom krásném kolíku, který má mamka už zase tak hluboko v puse, že skoro nemůže dýchat. Neví, jestli ji nemá vystřídat a taky ho neochutnat, nebo se na něj posadit nebo pokračovat dál a dál, prst v klíně kmitá rychleji.
Obrázek, muž leží na zádech, žena mu klečí mezi nohama s vyhrnutou osuškou, vedle nich napůl sedí dívka s roztaženými koleny, jednou rukou si dráždí klín a druhou hladí ženin zadek. Zbývá už jen chvilka, jen chvilka, žena už dráždí ocas i prsty, muž vzdychá a tiskne si její hlavu do klína, přiráží proti jejím ústům. Prsty v dívčině klínu kmitají rychleji, už se pomalu prohýbá v zádech, už…

„Promiňte, můžu sem k vám?“

Lenka zamžiká a zatřepe hlavou, zaklapne desky a zvedne oči. Na pláži stojí ona vážná žena z té čtveřice, přesně ta, kterou mladý muž s japonským účesem v Lenčiných představách brutálně ošukal v opuštěné zahradě. Manžel té hezké plavovlásky, dlužno dodat. Dívka mrká a má dojem, že se musí hrozně červenat.
„Jasně, jak chcete, tady je všude spousta místa.“

Žena přikývne, rozloží si slunečník a rozhodí deku. Pak rozepne nemoderní červené dlouhé šaty a pověsí je na slunečník. Lenka polkne, no teda, to netušila, že je to taková kočka. Malé kalhotky obnažují většinu krásného zadku a podprsenka podpírá dvě ňadra, se kterými se rozhodně její malá dívčí nemohou měřit.
„Musím do vody, je pořádně horko,“ prohodí žena a usměje se. Podivná vážnost je pryč, najednou je z ní moc hezká mladá ženská s krásným tělem.
„Jo, jasně, už se mi tady taky pomalu přehřívá… hlava,“ dodala na poslední chvíli.

Opatrně našlapují na horkých oblázcích, Lenka se u vody nenuceně vymotá z osušky a položí ji na kámen. Žena trochu zvedne obočí.
„Promiňte, to jsem nevěděla, nerušila bych.“
„Nijak nerušíte, pokud vám to tedy nevadí.“
„Nevadí,“ mrkne na ni žena.
Obě skočí do vody, Lenka brzy pozná, že v plavání nemá nejmenší šanci, ženina tempa hladce prořezávají vlny, za chvíli je pryč.

Lenka má najednou skvělou náladu, sama neví proč, zase si užívá, jak jí třpytivá teplá voda omývá nahé tělo, klín, vzrušené bradavky. Už na nic nemyslí, jen na sebe a krásu kolem.

Když se vrátí na pláž, žena se už sluní kousek od slunečníku. Lenka se rozhlédne a lehne si nahá kousek od ní.
„Teď vám závidím, pitomý mokrý plavky.“
„Jo, přesně, využívám možnost, když je.“
„A nebojíte se? Sama nahá na pláži. Já bych se bála.“
„No jo, trochu bojím, to víte.“
„Jsem Jitka, jestli tedy chcete.“
„Jasně, moc díky, a já Lenka,“ zvedne ruku a zamává druhé ženě. Ta si ji pořád trochu prohlíží, ukáže očima na velké desky.
„Malujete? Teda maluješ?“
„Ne, jen kreslím, tužkou, snažím se, baví mě to.“
„Mám dojem, že jsi nás kreslila tuhle večer, seděla jsi stranou, ale koukala jsi po nás.“
„No, trochu, byla to taková momentka, jak jste tam všichni čtyři stáli. A kde je vůbec zbytek?“
„Někde jezdí, řekla jsem si, že si dám den klidu.“

Lenka zaslechne v klidné pomalé řeči náznak falešného tónu. Malinký, ale je tam.
„Mohla bych to vidět?“
„Ten…?“
„Ten náš z večera.“
Dívka si vydechne, poslední obrázek by Jitce opravdu nerada ukazovala, to by se asi divila a asi by na ni podstatně změnila názor. I když, kdo ví.
Otevře desky, chvilku listuje a najde kresbu. A v tu chvíli ji dojde, co se tam snažila nakreslit. Zvláštní napětí ve čtveřici, Jitka nenápadně sleduje mladého muže s japonským účesem, zatímco její trochu neohrabaný manžel úkradkem obdivuje dlouhé nohy jeho blonďaté manželky. Není to vidět na první pohled, ale je to tam. Když se člověk pečlivě podívá.

Lenka zaváhá, ale pak opatrně vytáhne čtvrtku papíru a podá ji ženě, na chvilku papír zvedne vítr, ale Jitka ho dovedně zkrotí.
Dívka už teď lituje, že si něco nevymyslela. Po očku sleduje Jitku, která pečlivě studuje kresbu s přivřenýma očima, drbe se na lýtku.
Za chvíli papír vrátí.
„Díky, to je moc hezké.“
„No, mohlo by to být lepší.“
„Ne, vážně. Jen…“
Jitka se protáhne, podívá se do sluníčka, dlaněmi přejede plavky, ale zavrtí hlavou. Lenka se už uklidí do stínu a zabalí se zase do osušky.
Jitka se natáhne a potichu řekne.
„Hodně si při kreslení domýšlíš?“
„Spíš vymýšlím, situace, které mě prostě napadnou, většinou blbosti.“

Žena jen mlčky přikývne, položí si dlaň na břicho a druhou pod hlavu. Leží, Lenka po ni pokukuje. Podívá se na mobil.
„Promiň, Jitko, je po poledni, sice nevím, čím se mažeš, ale sluníčko dneska hrozně pálí.“
Jitka protáhne paže a otočí se na břicho, mrkne na Lenku.
„No jo, než jsem došla na pláž, je poledne. Ale… No, trvalo mi to dlouho.“
Klekne si a snaží se nějak srovnat pod malý slunečník. Lenka ji účastně pozoruje.
„Pojď, dáme slunečníky vedle sebe, bude dost stínu pro obě.“
„To jsi zlatá.“
Za chvilku leží vedle sebe ve stínu, skoro se dotýkají.

„Prosím, neukazuj to nikomu,“ zašeptá Jitka se zavřenýma očima.
„Nebudu, pochybuju, že by to někdo chtěl vidět.“
Jitka jí jen pohladí ruku a pak klidně leží. Lenka tiše uvažuje.

‚Takže jsem měla pravdu, v té čtveřici jde o něco víc a možná jen tahle zvláštní ženská si to uvědomuje. Jo, a nechce si to připustit, jasně, tak to bude. No, to o té představě v zahradě jí vyprávět nebudu, to by se asi divila. A kdo ví, co všechno si sama představuje. To by mohlo být zajímavé. Ale o tom mi asi vyprávět nebude. Co mi to vlastně Ariadné říkala? Že tyhle čtyři čeká zajímavý příběh. A v hlavní roli bude právě Jitka.‘

Lenka si znovu vzpomene na svůj tajný obrázek, Jitka je přitisknutá ke zdi, objímá a zuřivě líbá černovlasého mladého muže, kolena roztažená, tvrdý klacek jí pustoší rozevřený klín. Nenápadně mrkne na nenápadnou ženu ležící kousíček od ní a zavře víčka. Za nimi se míhají další dívčí fantazie.

Obě pospávají ve stínu, ofukuje je příjemný větřík. Lenka si ještě znovu přehrává, co všechno nakreslila a co si představila, kam až zašla. Takže hladila mamku, která kouřila Pavlovi ocas. No, taky pěkné. Jenže je to moc nebo málo? Na co vlastně tehdy myslela, když stála v pootevřených dveřích? Připadá jí to už nějak dávno.

Jenže to bude muset nějak vyřešit, nebo počkat, až se to vyřeší samo. To bude nejlepší.

Zavře oči, na chvíli se jí v myšlenkách míchají roztodivné představy, které všechny končí velkým ztopořeným klackem. Kupodivu se jí podaří na chvilku usnout.

Konec osmého dílu.