Poslední zvonění

Skupinky veselých studentů, pobíhajících hlučně přes město, se vrhaly se smíchem na všechny procházející a kolemjdoucí. Potkávaly se skvadry zdravotních sestřiček, čarodějnic, cvičenců spartakiád, mikulášů a dalších maškarních převleků.

Alžběta, která patřila do skupiny vyšňořených lehkých děv, obírala šikovně s hlasitými prosbami o drobné, všechny okukující pány i dámy. Třídní partička, převlečená za levné kurvičky, měla úspěch přesně takový, jaký si na začátku představovala.

Mladé holčiny ve vyzývavých minišatičkách, výrazným líčením, vyčesanými drdoly, s drzým, ale přítulným chováním, klopýtaly na jehlových podpatcích. Jemnými šátky či péřovým boa, šimraly pod nosem kdejakého amanta a provokativním chováním žadonily o příspěvek. Skotačily celé dopoledne, než se konečně usadily v parku, kde přepočítávaly vyškemranou, ale za to opravdu bohatou tržbu.

Každá zmalovaná slečinka se těšila, až se převleče a bude zase za solidní studentku. Všechny bolely nesmírně nohy z vysokých platforem a i když se do jedné královsky pobavily, přece jen se těšily na civil.

Až na Alžbětku. Ta jediná v tichosti hnala svoji fantazii dál a dnešní převlek ji v duchu rajcoval. Taky měla největší úspěch, protože na každém kroku dávala znát profesionalitu pouliční šlapky.

S velikou pochvalou od spolužaček jí docházelo její chování a protože se blížil konec celé akce, docela i posmutněla. Měla tajné a odvážné sny, ke kterým patřilo i prodávání se, nebo alespoň zažít nárazovku, která by vynesla nějaké drobné. Po důkladném rozloučení se jako jediná vydala ve svém přestrojení na vlakové nádraží. Trhla se od skupinky, vplula do zalidněné haly a i přes hluk desítek čekajících cestujících byly jasně slyšet kovové podpatky. Naposledy si mínila užít mlsných pohledů mužského pokolení. S chůzí kurvičky proplouvala davem k okénku, kde si s přežvýkavým mlaskáním zakoupila jízdenku domů.

Opřená o parapet se s prodavačkou dohadovala o jízdném, špulila malý zadeček na frontu za ní, peníze tahala ze zlaté kabelky na řetízku a přešlapováním dávala najevo, jak moc ji všechno obtěžuje. S jízdenkou na spoj, odjíždějící za více než hodinu, se usadila v nádražní hale. Hodila nožku přes nožku, provokativně natahovala žvýkačku na dlouhé nehty a vyloženě si lebedila v mužských pohledech.

I když byla spořádaná a slušná, tak tohle byla vysněná situace, při které nejednou dosáhla silného orgasmu, s prsty v ještě pořádně nezaježděné dírce. Když zjistila, že poslední zvonění proběhne ve stylu kurev, jen se blahem zatetelila.

Posazená do kamenné lavice jako barevná cetka, sledovala procházející pány, tu a tam mrkla, práskla žvýkačkovou bublinu a nebo na oko upravila zevnějšek.

„Tak kolik?“ nahnul se pán vedle a zašeptal návrh, protože dýl už by tuhle pokoukanou nevydržel. Bětce zatrnulo, protože i když odpovědi na případné návrhy měla namyšlené, v reálu dokázala jen polknout drzou slinu. Dělala, jako by to přeslechla kvůli nádražnímu hluku a nenápadně se zvedla, aby změnila flek. K platbě ochotný pán vedle to celé ale pochopil jinak a vstal zároveň s ní. Myslel si, že si ho už coura vede do soukromí, kde proběhne výměnný obchod nějakých drobných za jeho husté semeno.

V tichosti se oba dva prodírali mezi lidmi. Běta s vidinou bezpečného úkrytu a maník pronásledoval štíhlou čubku, protože mu kalhoty v rozkroku byly už pekelně malé. Byl si jistý, že kurva hledá nejlepší místo ke klidnému odběru jeho semene a tak ochotně panáčkoval za klapající dívkou.

„Kam mě až vedeš?“ doběhl už netrpělivě štíhlonožku v podchodu.
„Počkejte, to je celý jinak,“ koktala Bětka a nervozitou prožvýkanou žvýkačku polkla.
„Jinak? Tak za kolik jdeš? Však se můžem na ceně domluvit. Ale vy holky z nádru máte laťku docela nízko, ne? Za kolik mi ho vykouříš?“ nabízel se polohlasem nadrženec. Alžbětu tohle jednání vracelo zpátky do snů. Zkusila sama sebe přemáhat a opatrně se vracela do kůže prostitutky.
„Za dvě stovky?“ pípla s velikým přemáháním.
„No to nejsi z levnýho kraje,“ zkusil smlouvat tuhoun dál. Bětku to překvapilo. Tímto v ní projelo kus hrdosti, na kterou jako šlapka nepomyslela a s hlubokým sebeovládáním se konečně nabídla s už určitou drzostí.
„Ber nebo nech bejt. Buď dáš a něco zažiješ a nebo si s tímhle cestuj domů a tam to měj sice zdarma, ale na hovno,“ brnkala prsty o viditelnou nabízející se bouli a provokativně zažvýkala na prázdno.
„Však se hned nerozčiluj. A šukáš za kolik?“ vyptával se dál a už se nenápadně tlačil tvrdým ocasem na mladé, odhalené stehýnko. Tohle byla poslední kapka do Bětčiné fantazie. Trefa do černého, kdy už byla kousek od zrealizovaného snu. Nutilo jí to využít dnešní situace, protože bylo zřejmé, že tohle se nikdy už nezopakuje. Musela přijmout nadržené sebevědomí prvního a zároveň posledního zákazníka.
„Zašukat ti dám za pětset,“ nadhodila vymyšlenou cifru, protože neměla ani ponětí o cenách prodávané lásky v ulicích.
„Dobrá, domluvíme se na místě. Je možný, že z tebe vyteču hned. Se šprckou? Nebo bez? Kde to provedeme? Pojď už,“ hrnul na Bětku zvědavé dotazy, jen aby už brzo zapustil tuhý kořen.
„Jdem na pánský. Na dámskejch hajzlbáby už kafraj,“ zkusila hrát svoji roli dokonale jako by tu trávila 24h denně.
„Tak ale honem,“ žďuchal ji před sebou a s opatrným rozhlížením zapadli na záchodky ve chvíli, kdy bylo nejmíň svědků. Zatlačil ji do kabinky, posadil na špinavou mísu, stoupl před ní a rozepínal natěšeně zip.
„Proč to dělám vlastně já? Ty se snaž, děvko! Já platím,“ dal ruce v bok a sledoval dívčí počínání.
„Ještě jsi nezaplatil,“ nastavila dlaň a čekala právem na odměnu, protože kuřba už byla na spadnutí.
„Tak kolik?“ netrpělivě mlasknul bodáč.
„Dej mi pětikilo,“ učila se naivně znát svoji cenu Běta.

„Tolik nebude třeba. Buď ráda za tři stovky a jen mi ji ukaž. Víc stejně nestihnem,“ s třepající dlaní sázel píchač peníze do nachystané ručky a už jen z této situace byl skoro těsně před výstřikem. Ani Běta nebyla pozadu. Už věděla, že tahle chvíle splní vysněný sen a v okamžiku, kdy si schovávala peníze do kabelky a honič rozjel pomalou onanii, se chtěla na záchodku už na vždycky zabydlet. Jen se podepřela o špinavé kachličky za ní, zvedla nohy, roztáhla a už s pravou drzostí prodejné šmudly poodhrnula miniaturní tanga. Ukázala poprvé placeně oholenou úzkou kundu a nabídla ji cizákovi za peníze.

Roztáhla si pysky, rozmazala šťávu až do třísel a dala ji na prstech ovonět vykulenému honimírovi. Ten už neudržoval tuhost ptáka, ale zabržďoval semeno, aby se mu ty tři stovky vyplatily. Nešlo se nechat ani kouřit, protože jediný dotek té lačné dívčí huby by způsobil nehodu, jaká se určitě teď nehodila.

„Udělej se. Budu se chvíli jen koukat,“ založil ruce a nechal ptáka ptákem. Po příkazu oba uslyšeli vrznout dveře a vstoupit dalšího chcánka. Bětka se slechy až u veřejné mušle, se ihned pustila do prohánění nadržené micky. S každým zašustěním a pohybem mimo jejich kabinu, přidávala na razanci. Při škrtání zipu zajela prsty do sebe, při šustění odhalujícího spodního prádla začala sténat a s každou kapkou moče, která cinkla o keramiku se blížila do opravdového orgasmu.

Močící svědek nevěřil svým uším. Nevěděl, jestli má utéct, nebo zůstat a čekat na cosi dalšího. Jen viděl, že chcaní mu jde už hůř a hůř. Postával bezradně u zašlé zdi a netušil co udělá. Tuhý pták se mu nevlezl do kalhot a křena dělat zrovna taky nechtěl.

Nakonec ho pravidelné hekání mladinkého hlasu stejně zavedlo do vedlejší kabiny, kde se nerušeně pustil do sebeukájení. Honil si brko zároveň s Bětkou, která se hlasitě poddávala prstům v domnění, že už jsou zase úplně sami. Vyhekávala si a házela sebou na vyklající míse, nabízela maličká prsa a jazykem rejdila mezi rty. Rukou opřenou o špinavé zdi kabinky jen spokojeně funěla rozkoší.

„Už ho kuř,“ nevydržel podívanou platící nadrženec a přitahoval si rudě zmalovanou hubu k tvrdolínovi. Honící parťák se ve vedlejším špinavém separé musel ovládat, aby se svým vzdycháním neprozradil a dál si mastil stožár jako o závod.

„No ty to umíš. Tobě to jde. I koule cumlej. Ty děvko, ty mi dáváš,“ vyhekával ze sebe rozkouřený Bětčin zákazník a dál se nechal ocumlávat mladinkou pusinkou. Za pečlivě schovanými zoubky Bětčiné hubičky se díky všetečnému jazyku odehrávalo peklo. Čurák v puse tvrdnul a žilnatěl, spokojený hekot a hlasité pochvaly platícího, napomáhaly k výstřiku i šmírákovi zamknutému vedle a Bětčino hlasité kurví chování dostávalo do kolen nové a nové příchozí.

Někdo ze slušnosti radši utekl, další jen s pousmáním zazáviděli a zbývající proklínali nádražní hajzlkabinky, kterých bylo najednou málo. Alžběta ani nevnímala, co se děje za dveřmi. Přestala přemýšlet a celou akci si jen užívala s cizím čurákem v hubě. Sála a ani netušila, kolik dalších chlapů má na ni chuť. Cpala si žalud až na mandle a nevěděla, že okolo je spousta samců s tvrdým ocasem.

Stačilo jen vnímat okolí a mohla si vydělat další peníze. Ale ten kožený špunt jí zaslepil i zahlušil a ukradl sám pro sebe. Poslušně dumlala tvrdolína se sílou ocele a ti nejrychlejší a nejodvážnější pánové si dělali dobře s vědomím, že vedle je kurva, na kterou stačí lusknout.

„Budu! Zcákám tě, ty děvko! Otevři tu držku, dělej! Už budu!!!!!“ hulákal na špindíru kurvošuk a vypustil semeno na vypláznutý růžový jazyk. S křikem dával na vědomí, že se udělal. Vítězně označkoval Bětčinu tvářičku spermatem, vydýchával zážitek a spokojeně si mnul pomalu ochabujícího kokota. Poslední zbytky hutné smetany otřel do vlasů vyjevené Bětky a protože měl zaplaceno a splněno, zamknul už zase zcvrklého ptáčka za zip kalhot a beze slova odešel.

Alžběta zůstala ve špinavé kabince sama, rozdělaná, zcákaná a začala jí docházet spousta věcí. Netušila jak se odtamtud dostane, kde se upraví, jak dojede domů a proto nezbývalo nic jiného než dohrát tuhle hru do úplného konce, do chvíle, než za sebou zabouchne domovní dveře a bude v bezpečí.

Do detailu se ve stoje upravovala, utírala kapající semeno do kapesníčku, zaposlouchala se do ticha a s hlubokým nádechem otevřela kabinku, aby zmizela co nejnápadněji k vlaku. Kontrolovala, kolik času zbývá k odjezdu a jistota půlhodiny ji uklidnila. Ale jen do chvíle, než z jedné kabinky vylezl první odvážlivec, strkal jí do ruky peníze a tahal ji do svého obsazeného soukromí.

„Tady máš a pojď,“ cpal srolované bankovky a tahal za ruku do vedlejšího separé.

Znovu ochotně i pobaveně zapadla, naladila se na mladistvou drzost a s už našpuleným, nahým a oprcávaným zadečkem jí bylo jasné, že vlak určitě zmešká. A dokonce i velice ráda zmešká…

5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x