Prádelna

„Pane správce, prosím o klíč prádelny, jak jsme se domlouvali předevčírem,“ zazvonila Jitka na domovníka.
„Prosím, prosím,“ ševelil starý muž. „Kdybyste chtěla, přišel bych vám i pomoct.“
„Děkuju. Není třeba. Pomůže mi manželův syn. Včera přijel,“ usmála se Jitka a sbíhala schody dolů, zatímco správce smutně očima hltal její postavičku.
„Nojo, už mi, lásko, není třicet let… ale sedmasedmdesát,“ hořce si připomněl svůj věk.

***

Jitka odemkla a s košem prádla zamířila do jedné z místností. V části sklepního prostoru byla vybudována prádelna, sloužící pro celý dům.
V době, kdy neexistovaly automatické pračky, zde byly postaveny velké betonové kádě na namáčení prádla, další na máchání. Byly tu i dvě velké plynové bubnové pračky a elektrická odstředivka. V další místnosti byla velká sušárna, mandl i rámy na napínání záclon, zkrátka prádelna se vším všudy. Na velké prádlo ideální.
Dnes vše archaické a retro, ale tehdy šlo o výkřik moderního socialistického bydlení.

Prádlo namočila do dvou kádí a ráno musí přijít napustit a dát ohřát vodu v pračce. To byl jediný úkon, kdy při vyjímání vypraného prádla z bubnu hrozilo opaření. Odklopilo se horní víko pračky, a z bubnu se prádlo tahalo dřevěným klackem ven na vymáchání do studené vody a pak do odstředivky, lidově řečeno ždímačky.

Nyní se Jitka nemusela obávat. Tuto těžkou práci zastane Jirka, syn jejího manžela a věkem skoro její vrstevník.
Jitka totiž měla o třicet let staršího muže a Jiří byl jeho syn z prvního manželství. Bylo mu šestadvacet a čas od času jezdil k otci na pár dní na návštěvu. Jitku zprvu považoval za zlatokopku, ale když zjistil, jaká je doopravdy, začal ji brát jako svou novou maminku, jak občas říkal se smíchem. Zkrátka si rozuměli.

***

Když Jirka vešel do prádelny, spatřil Jitku otočenou k němu zády a zálibně ji sjížděl pohledem. Měla totiž na sobě krátkou látkovou sukénku a obutá v holínkách dala tak na odiv své hladké štíhlé, hezky tvarované nohy.
Když se otočila, na Jirku se usmívaly dva pěkné pecny jejích prsou, bez podprsenky, zakryté pod plátěnou košilí. Bradavky jí stály a propichovaly látku košile.
Jirka rychle uhnul pohledem jinam.

„Jsem ráda, žes přišel. Už jsem se bála, že to vzdáš… Budem brzo tahat první várku,“ oznámila mu a jala se věnovat přípravě druhé várky do pračky.
Jak se naklonila nad kádí, sukénka jí vyjela ještě výš a odhalila pokračování nohou výše k pasu. Jirka pocítil závan erekce a vzrušení, ale to zase pominulo, když se dal do práce.

Když byla nebezpečná práce s pračkou za nimi a prala se druhá várka, společně vymáchali vyprané věci, vyždímali a rozvěsili v sušárně. Pak následovalo druhé kolo prací a přiblížil se závěr, totiž vše po sobě uklidit.

Vypustit horkou vodu z pračky a vystříkat ji i buben vodou byla hračka, stejně jako použité kádě, leč stala se malá nehoda. Materiál hadice již měl svoji funkčnost dávno za sebou a jak ji Jitka držela v ruce, proud vody nešel ven z hubice, ale prasklinou a celou ji zmáčel.
„Ááá… sakra!“ vykřikla Jitka, hadici hodila na zem, ale již byla stejně celá mokrá.

Přes mokré plátno košile se náhle objevily její vnady v plné kráse. Jitka se pyšnila přírodními trojkami, takže Jirkovi se naskytla příjemná podívaná, než si to uvědomila a překřížila ruce přes hruď.
„Nedívej se na mě!“
Ale Jirka k ní přistoupil a s nepředstíranou něhou v hlase tiše řekl.
„Jsi krásná.“
Uchopil ji za ruce a pomalu rozevíral do stran.
Musel sice tak činit silou, ale Jitka se příliš nebránila. Sama cítila podivné chvění a pocit, který ji k němu přitahoval. Svěsila ruce podél těla a zalitá studem se dívala, jak si ji prohlíží.

Náhle ji popadl do náruče a odnesl do sušárny, kde ji posadil na dřevěný stůl a pomalu jí začal rozepínat košili.
„Co to děláš?“ špitla, ale nijak mu v tom nebránila.
„Jsi krásná… moc tě chci,“ odvětil Jirka a pokračoval v jejím obnažování.
Jakmile byla bez košile, promnul její pevná prsa dlaněmi a stiskl je, až sykla, slastí i bolestí zároveň.

Začala mu na oplátku sundávat tričko, který i on měl zmáčené a rukou ho hladila po hrudi.
Pak se začali líbat, nejdřív lehce a jakoby opatrně, pak vášnivěji, až splynuli v divoké výměně jazyků.
Jitka rukama po paměti zápasila s kalhotami, on jí zajel pod sukýnku, kde pocítil látku zcela mokrých kalhotek. To ale nebylo od vody.

Když mu kalhoty i s trenkami sjely ke kotníkům, Jitka stiskla tvrdý ocas a několikrát ho pohonila. Byl pevný a horký.
Byla rozhodnuta se mu oddat, protože vzrušení bylo příliš silné. Sama více roztáhla nohy, aby mu umožnila přístup a pak pocítila jak do ní nemilosrdně a naráz pronikl.
„Ohhhh…“ vyjekla bolestně, ale jak byla mokrá, šlo to snadno.
Na dva přírazy byl v ní až po kořen a celou ji krásně vyplnil.

Jitka cítila, jak mu v něm tepe a vnímala každou jeho naběhlou žílu a sevření bylo přímo omamující.
Když začal s přírazy, slastně sténala a vzdychala a pozvolna si lehala na záda a jen se zapřela o lokty, aby viděla, jak do ní jeho tvrdý kůl vniká a vyjíždí ven z houští její kundičky a Jirka ji rukama hladí prsa a laská tvrdé bradavky.
„Ahh… ahh… joooo… to… dělej… tahej… mi… kozy… chci… toooo… joooo,“ vzdychala a cítila blížící se vyvrcholení.
Bože, jak dlouho už ho nepocítila. S manželem vlastně skoro nikdy. Možná zpočátku, pak už se nezmohl ani na pořádnou erekci.

Jirka plenil její jeskyňku důkladně a razance přírazů nabývaly na intenzitě. Jitka si náhle uvědomila jednu věc.
„Nesmíš… do mě… stříkat! Ahh… áááách… oooojééé,“ začala sténat v nastupujícím orgasmu.
Naštěstí to řekla včas a Jirka opustil stahující se pochvu v poslední vteřině, než pustil semenovod a vystříkal na jejím těle cestičku od štěrbiny po břicho.
„Uh… jooo,“ zafuněl Jirka a mokrý stojící ocas mu pomalu začal ochabovat.
Jitka se posadila, aby se zase líbali. Potřebovala to, aby zaplašila podivné myšlenky, které se po souloži u ní objevily. Hlavně z nevěry, které se právě dopustila.

Po chvilce líbání a objímání se jí Jirka pevně podíval do čí.
„Miluju tě,“ řekl, což Jitku zasáhlo jako blesk.
„Cože? Nemůžeš mě milovat! Jsem vdaná za tvýho tátu, copak to nechápeš?“
„Já vím, ale miluju tě od tý doby, co tě znám. Vím, že tě nemůžu mít, ale prostě… Co se teď stalo… stát se asi nemělo, ale nemůžu si pomoct. Prostě tě miluju. Promiň,“ stál před ní schlíplý se schlíplým ocasem.
„Já tě mám ráda… jako chlapa, ne jako syna manžela, ale…“ nevěděla Jitka co říct.
Sama k němu lásku necítila, spíš jen jakousi erotickou přitažlivost a touhu se mu oddat.

Dál už mlčeli, rozpačitě se oblékli a Jirka odešel.

***

Dostaveníčko v prádelně ale mělo dohru.
V domnění, že šlo o jednorázový úlet, který je (a musí být) zapomenut, požádala ho Jitka o pomoc při mandlování. Neměla žádné postranní úmysly, ale dopadlo to stejně – milováním.
Jirka tentokrát klátil Jitku ve stoje zezadu, kdy ona byla v pase ohnutá a zapřená o stůl a on ji prudkými přírazy zarážel ptáka hluboko do tekoucí mlaskající pochvy a rukama jí mnul visící balony prsou.
Bral si její tělo v návalu až zvířecí divokosti a nemohl se nabažit šoustání kundy a pohledu na pevné polokoule zadku, na které narážel při každém dorazu.

Jitka hlasitě řičela slastí a rozkoší, a tak oba milenci přeslechli otevírající se dveře, ve kterých se objevil Ruda, její manžel.
Vůbec je nenapadlo se zamknout, když se chystali eroticky si zařádit.

Rudolf přišel manželce pomoct a nyní zjistil, že už jí pomáhá Jirka a to s důkladností sobě vlastní. Pochopil, že jeho pomoc je zbytečná a zase se tiše vytratil.

***

O dva měsíce později se v lese u své chaty oběsil. Dopis na rozloučenou nezanechal a důvod svého činu si tak vzal do hrobu.
U dědického řízení se pak pozůstalí dozvěděli nepříjemnou skutečnost.
Syn Jiří byl vyděděn a veškerý svůj majetek Rudolf odkázal na dobročinné účely s tím, že manželka si smí ponechat své osobní věci a některé drobnosti, které jí budou připomínat jejich vzájemnou lásku.

Notář sice přečetl „své ženě odkazuji“, ale v listině stálo černé na bílém „a tý kurvě naserte!

Autor

4.6 45 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Fanyn

Zajímavá povídka, jen to byl trouba že se kvůli ženě věšel. Kdyby se dal rozvést, což by šlo rychle, když s ní děti neměl a syna mohl vydědit a zatím si zařídt nový život s jinou. Však pro jedno kvítí slunce nesvítí a žádná ženská nestojí za to, aby se chlap kvůli ní zbavoval života.

Jenda

No tak zpátky na zem: Pokud vím, podle našich zákonů smí rodič vydědit své dítě pouze z velmi závažných příčin. Jelikož synův pych/pich otec nikde nedoložil a v závěti jej neuvedl, je z tohoto důvodu závěť neplatná, takže půlku dětí manželka a půlku děti – v tomto případě syn…

Vrhcab

Pěkná povídka:) a nesmíte to brát tak doslova… shock to nechtěl příliš rozebírat, ale samozřejmě otcim vytvořil nejdříve sverencky fond a tam převedl veškerý majetek a ten následně měl ucel pomoct dobročinné společnosti.
Vzhledem k tomu nic nezůstalo k dědění a tak nemusel nikoho vydědit.

Matas

Já myslím, že v době společných prádelen vydědění bylo možné i docela časté. Současná právní úprava je až z druhé poloviny 90. let 20. století.

Tomas

Tiez si myslim ze kvoli jednej zene to nemalo zmysel tak hlupo ukoncit… ale poviedka super. Velmi dobre som si (a zivo) vedel predstavit vsetko… 😋😈👍🏻

5
0
Would love your thoughts, please comment.x