Pravěký příběh 01

Hu seděl osamocen v krytu šípkového keře a občas se netečně otočil ke vchodu jeskyně.
Tlupa pravěkých obyvatel tu posedávala u skromného ohně a trávila poslední zbytky uloveného medvěda.
Byl to dost nerovný boj, když byla tlupa překvapena obrovským zvířetem, které obývalo jeskyni.
Skupina našich pravěkých předků zde hledala útočiště před nepřízní počasí nastávajícího podzimu.
Přestože byli všichni porostlí srstí, přecejen tu a tam pod řidčím porostem prosvítala větrem ošlehaná kůže.
Někteří muži, či spíše samci si kryli nejintimnější místa cáry kožešin, které měli porůznu přivázány proužky kůže k tělu. Samice, které se od samců lišily jen minimálně, byly většinou nahé, zrovna tak jako jejich potomci, děti různé velikosti a stáří, které neposedně pobíhaly kolem, škádlily se a naoko se spolu praly.
Pramálo se trápily vzpomínkami na krutý boj s medvědem, kterému za oběť padlo několik dospělých jedinců.
Pokud ale zatoužily po mateřské náruči a tělesném teple své zploditelky, matku vždy bezpečně našly.

Jen pro neznalého pozorovatele bylo složité rozpoznat muže od žen, nebo lépe řečeno samce od samic. Byli si tak podobní, že jen při bližším pozorování bylo vidět, že někteří jedinci mají na hrudi zvětšené prsní žlázy, a mezi nohama jim chybí, pro jiné charakteristická velká varlata a mezi srstí občas vyčnívající úd s obnaženým růžovým žaludem.
Někteří jedinci nad ostatními vynikali mohutnější postavou, vzpřímenější chůzí a jen málo z nich dokázalo vydávat skřeky, tak trochu se podobající lidské řeči.
Ti pak při rozrušení, nebo jiné změně nálady vydávali rozdílné zvuky, připomínající slova.

Mezi ně patřil i Hu, který seděl opodál tlupy a truchlil na ztrátou své oblíbené samice, která slyšela na jeho volání, podobné syčení. I když se pohybovala stále v jeho blízkosti, na zavolání: „Si… si,“ přiběhla a oddaně se schoulila do jeho náruče. V takovéto chvíli se Huovi napřímil úd a obnažený žalud byl znamením jeho připravenosti ke kopulaci.

To pak odeběhli stranou od zvědavých zraků ostatních členů tlupy, Si se postavila na všechny čtyři a nastavila svůj řídce ochlupený zadek ke spojení.
Hu jen tlumeně zařičel a prudce zasunul trčící úd do otvoru pod Siiným zadkem a začal divoce přirážet.
Netrvalo to dlouho a Hu se do Sii vysemenil, když jí před tím dlaněmi chlupatých tlap bušil do zad, na důkaz svého vzrušení.
Si dokazovala vděčnost tím, že ho olízla a odeběhla zpět k tlupě a opět se choulila do klubíčka žen, které seděly v těsném chumlu, aby se tak vzájemně zahřívaly.

Teď tu Hu sedí sám, a tiše skučí. Zůstal bez své družky. Ta se při boji s medvědem držela v jeho blízkosti ve snaze být Huovi nápomocná.
Medvěd v nelítostném boji o svůj život máchal kolem sebe ohromnými tlapami s vytasenými drápy a v jednu chvíli je zaťal Sii do zad.
Medvěd po nerovném boji nakonec prohrál život a několik pravěkých bojovníků bylo zle poraněno a zemřelo.
Si zůstala ležet opodál, a z hlubokých ran se jí řinula krev.

Tlupa dlouho křepčila kolem mrtvoly jeskyního medvěda a vydávala radostné skřeky nad tím, že se po dlouhé době zase vydatně nasytí.
Teprve, když nadšení pominulo, všimli si Siiny mrtvoly. Radostné skřeky vystřídalo smutné kňučení nad ztrátou jednoho z členů tlupy.
Odtáhli mrtvolu daleko od jeskyně a snášeli větší kameny tak dlouho, až jimi Si docela zakryli.
Ještě chvíli seděli na bobku kolem její mohyly, aby se s ní rozloučili. Nakonec se truchlící tlupa odebrala zpět k ústí jeskyně, kde slabě plápolal ohýnek. Bylo potřeba nanosit další chrastí a větve k udržení tohoto zázraku.

Nad krajinu se začal snášet soumrak noci a někteří jedinci se vydali uložit ke spánku do útrob jeskyně, kde byli alespoň trochu chráněni před nepřízní počasí.
Někteří z těch šikovnějších si do jeskyně nanosili suchou trávu a teď uléhali do pelíšků, které si z ní udělali.

Hu stále ještě seděl u šípkového keře, občas se prohrábl srstí a mezi prsty sevřel nějakého vetřelce, který se na jeho těle zabydlel, rozmáčkl ho a vložil ho úst.

Kdesi nedaleko se ozvalo zavytí smečky vlků, kteří cítili zbytky po bohaté hostině pravěké tlupy lidí. Hu zbystřil. Pud, který mu přikazoval ochraňovat tlupu, byl tak silný, že přehlušil tesknění nad smrtí oblíbené družky.
Zvedl se a přemístil se do blízkosti ohně, kde seděli další dva příslušníci tlupy, chránící spánek ostatních.
Plápolání ohně bylo jistotou, že se smečka vlků nepřiblíží na nebezpečnou vzdálenost.

***

Dny sytosti pominuly. Poslední zbytky masa z medvěda byly snězeny a muži se z lovu vraceli z prázdnou. Jen občas někdo přinesl pár lumíků, nebo travních krys, napíchnutých na klacku. To bylo pro nasycení tlupy žalostně málo.
Vidina přezimování v jeskyni se nelítostně ztrácela a tlupě nezbývalo, než se vydat na nejistou pouť za hledáním bohatších lovišť.

Tlupa mohla mluvit o velikém štěstí, že se nepotkala s nějakou jinou, která také hledala bohatší loviště. V případě, že by se naše vyhladovělá a vyčerpaná skupina setkala se silnější a početnější, znamenalo by to jistou smrt.
Proto musela být tlupa ve stálém střehu. Ti nejsilnější samci šli proto vpředu a po stranách, tak aby chránili skupinku žen a dětí. V chumlu nich pak kráčel ochránce ohně, který v koženém váčku opatroval žhavé uhlíky.
Skupinu uzavíral Hu.

Tlupa právě procházela otevřenou krajinou, ve které tu a tam rostly trsy nízkých keřů a občas se objevily oázy stromů, které vypadaly jako ostrůvky v moři vysoké trávy.
Hu se stále otáčel dozadu, protože každé zašustění trávy mohlo znamenat nebezpečí.

Občasné šustění trávy bylo zapříčiněno poryvem větru a na tento zvuk si Hu již zvykl a nevěnoval mu pozornost. Jenže ten zvuk, který zaslechl nyní, byl trochu jiný.
Huovi to připadalo, jako by se za nimi někdo plížil.
Zastavil se, otočil a bedlivě prohlížel porost trávy za sebou. Nikde se nic nehýbalo.
Hu ušel několik kroků, když opět uslyšel podivný šustot. Prudce se otočil. Nikde nic.
Když se již po několikáté bezvýsledně ohlédl, přestal podivným zvukům věnovat pozornost.

Zpozorněl znovu, když se tentokrát kromě šustění trávy, ozval zvuk, podobný skřekům, které vydávali členové jeho skupiny. Byl ale o mnohem vyšší, jakoby samičí.
„Au,“ ozvalo se v trávě.
Hu se zastavil a pozoroval pohyby vysoké trávy a srst na zádech se mu naježila. To se mu stávalo pokaždé, když zavětřil úlovek.
V prvé chvíli byl rozhodnut zavytím upozornit tlupu na možné nebezpečí, nebo případný úlovek, ale nakonec si to rozmyslel. Ani jedno ze zvířat, která znal, podobný zvuk nevydávalo.
Zahlédl totiž tvora, podobného členu jejich tlupy, ale přesto jiného. Ten zvláštní tvor, ač byl velikostí těla podobný jemu, měl nějakou zvláštnost, která Hua upoutala. Byl totiž bez srsti.

Tlupa se pomalu vzdalovala, ale Hu stál na místě a pozoroval pohyb ve vysoké trávě.
Ten podivný tvor se přibližoval stále blíže, ovšem jen do bezpečné vzdálenosti, aby v případě nebezpečí mohl utéci.
Přikrčená postava se náhle zvedla a Hu si ji na okamžik mohl prohlédnout celou. Byla hodně podobná samicím jeho tlupy, ale tělo měla hladké, bez jediného chlupu. Dlouhé tmavé vlasy jí splývaly do poloviny zad, kůži měla zaprášenou a špinavou.
Hua zaujaly velké mléčné žlázy, větší než mají ženy jejich tlupy. Tělem mu projelo vzrušení a na chvíli se mu nalil pohlavní úd a obnažil růžový žalud.

Nevěděl, jak se má v tuto chvíli zachovat, netušil co žena stojící proti němu udělá, a tak se vztyčil, aby ukázal velikost své postavy, zadupal a pěstmi zabušil na svůj chlupatý hrudník.
Žena se dala na útěk. Po několika metrech se zastavila a opět se v trávě přikrčila, takže ji nebylo skoro vůbec vidět.
Hu se ohlédl zpět ke vzdalující se tlupě a rozeběhl se, aby ji dohnal.
Cizí samici již nevěnoval pozornost.

Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a tlupa se začala poohlížet po vhodném místě, kde by bezpečně přečkala noc.
Před nimi se v dálce objevil kopec porostlý zakrslými borovicemi. Vůdce tlupy usoudil, že by toto místo bylo vhodné k utáboření a tak všichni spěchali dosáhnout tohoto cíle, než slunce úplně zapadne.

Nakonec vyhladovělá tlupa došla k lesu. Unavení muži padli vysíleni do trávy, zatímco ženy a děti se vydaly sbírat klacky a suchou trávu, aby mohly z pečlivě uchovávaného uhlíku rozdmýchat oheň. Věděly, že on je uchrání od napadení nebezpečnou zvěří, a že jim poskytne tolik potřebné teplo.

Nakonec celý tábor ulehl ke spánku, jen několik mužů drželo stráž u ohně, a Hu si jako tradičně udusal trávu stranou od tlupy. Neměl žádnou spřízněnou samičku, která by ho zahřívala.
Už pomalu zavíral oči k spánku, když se nedaleko od něho pohnula tráva. Okamžitě zbystřil zrak v naději, že je to snad nějaká zvěř. Rád by si zaplnil hladový žaludek, byť i malým králíčkem.
Místo večeře ale zahlédl ženu, která ho celý den následovala ve snaze přidat se pravděpodobně k tlupě.

Teď se přiblížila k Huovi na celkem nebezpečnou vzdálenost. Chvíli se na sebe oba dívali a čekali, jak se druhý zachová.
Když se delší dobu nic nedělo, žena pomalu zvedla ruku a ukázala prstem na sebe.
„Mia,“ zašeptala.
Gesty ukázala, že přichází v míru a nemá žádnou zbraň.
Hu kolem sebe šmátral a hledal na zemi alespoň kámen pro případnou obranu.
Žena v sobě našla odvahu a zase o kousek se k Huovi přiblížila.
Opět prstem na sebe ukázala a řekla: „Mia.“
Hu konečně pochopil, že se mu žena představuje. Ukázal tedy prstem na sebe.
„Hu.“
Mia pochopila jeho představení jako pozvánku a přiblížila se k němu ještě na menší vzdálenost.
Nyní už byla Huovi tak nablízku, že stačilo jen, aby k ní vztáhl ruku.
Pach jejího těla mu připomněl že nedávno ztratil družku a tak ji uchopil za ruku a přitáhl si ji k sobě.
Tichým zamručením jí dal najevo, že u něho může zůstat.

A tak si Hu našel novou družku a Mia se k němu uložila s nadějí, že se stane novým členem tlupy. Snad ji mezi sebe přijmou i když je trochu odlišná od ostatních. Stočila se do klubíčka k Huovi, ale stále nemohla usnout.
Cítila něco jako štěstí a zároveň jí cosi říkalo, že by se měla s novým partnerem na důkaz sblížení spojit.
Měsíc, který spoře osvětloval spící krajinu, jí usnadňoval orientaci na Huově těle. Nedalo jí to mnoho námahy a celkem rychle našla jeho pohlavní orgán.
Visel mu mezi nohama a jeho velikost odpovídala i velikosti jeho těla. Sáhla mu po něm rukou a pevně ho uchopila.
Hu, který ještě pořádně neusnul, byl okamžitě vzhůru a udiveně zíral na to, co mu s ním Mia dělá.
Tohle u své mrtvé družky nepoznal. Když on, nebo ona dostali chuť na soulož, ona se jen postavila na všechny čtyři a nastavila se mu.

Tahle nová samička ho teď drží v ruce a nejen to. Mia se k jeho údu sklonila a začala mu olizovat varlata. Pro Hua to byl nový pocit. Jeho úd začal tvrdnout a po chvíli z odhrnuté předkožky vyklouzl žalud, který i v té tmě zářil růžovou barvou.
Pak se stalo něco, co Hu vůbec nečekal. Mia otevřela ústa a rty mu ho obemknula. Hu v návalu dosud nepoznané rozkoše vzrušeně mručel.
Když po chvíli uvolnila sevření rtů, snažil se ji Hu obrátit pod sebe a vzít si ji způsobem, na který byl zvyklý.
Mia místo toho, aby na něho vystrčila zadek, si lehla na záda a doširoka roztáhla nohy.
Hu na ni nechápavě zíral a tak Mia převzala iniciativu. Uchopila Hua za úd a strhla ho na sebe. To už i Hu pochopil, co se po něm požaduje a po několika neúspěšných pokusech našel ten pravý otvor a prudce do něho úd zarazil.
Spokojená Mia začala vydávat milostné skřeky, nebo spíš tlumené hekání, což byla pro něho také novinka. Silně ho to vzrušovalo a tak přidal na rychlosti kopulačních pohybů, zatímco ho Mia obejmula nohama a tlačila jeho tělo na své.

Tenhle doposud nepoznaný způsob spojení dráždil Hua natolik, že po několika krátkých okamžicích vypustil semeno do těla Mii.
Když se jejich těla konečně od sebe oddělila, Mia se spokojeně stulila k Huovi a usnula v naději, že ji ráno tlupa mezi sebe přijme.