Pravěký příběh 03 🇨🇿

Mia začala ve skupině žen získávat pomalu, ale jistě dominanci. Nejen, že byla mezi nimi oblíbena, ale zaujímala poměrně vysoké postavení v jejich hierarchii. Dostávala přednostně vybrané kusy potravy a měla vyhrazené místo blíže k ohni. A nejen to.
Mnohé ženy ve snaze se jí co nejvíce podobat, začaly si pazourkovými noži holit srst hlavně kolem prsou, aby taky zvýraznily jejich velikost a plnost. Dobře si uvědomovaly, že je to jeden z velice důležitých znaků, jimiž přitahovaly pozornost samců tlupy a zároveň i získávaly určitá privilegia.
Aby se svým protějškům více líbily, začaly si na tenká střívka navlékat různé lesní plody jako korálky a věšely si je kolem krku. Samozřejmě, že se to naučily od Mii.

Ty šikovnější ženy okoukaly od Mii i způsob jejího milování s Huem, když je potají pozorovaly u páření.
Přilákány zvukem hlasitého hekání, skulinami v jejich příbytku sledovaly Miino počínání, to jak Huovi sála přirození, nebo jak si lehla na záda a s roztaženýma nohama se svému druhovi oddávala.
Některé ženy si vyrobily svá vlastní dřevěná dráždidla, takže se o ně nemusely s dalšími s vřískotem přetahovat, aby si ulevily, když byli muži momentálně mimo tábořiště a na některou to zrovna v tu chvíli přišlo.
Muži přivítali jejich iniciativu i způsoby, které okoukaly od Mii a se spokojeným mručením si nechávali olizovat varlata a nebo sát přirození.

Svého uspokojení se konečně dočkal a chromý strážce ohně Van. Až do této doby byl odkázán si ulevovat vlastní rukou při pozorování nahých žen. S blížícím se podzimem měl k šmírování stále méně příležitostí. Od té doby, co se ženy naučily díky Mie sešívat kožešiny dohromady, a bylo jich tak více, začaly se do nich kromě mužů, zahalovat i ony a Van měl po koukání.
Nejenže se tlupa díky aktivnějšímu sexuálnímu životu začala nadějně rozrůstat, ale dospělosti dosáhlo i více dívek a začaly též toužit po pohlavním životě.

Jednou z nich byla i dívka, jménem Sixa. Byla postižena podobným způsobem jako Van. Ten byl zmrzačen díky napadení vlky. Sixu ale poznamenal nelehký porod. Její matka ji porodila již jako mrzáka se zkroucenýma nohama.
Co s takovým nepovedencem? Byla by celé tlupě jen na obtíž, a tak ji matka pohodila do křoví a zanechala ji svému osudu.
Nebýt jedné staré ženy, která se zdála skupině též nepotřebná, by určitě zahynula hlady, nebo by byla roztrhána zvěří.

Tato žena, které říkali Nana se jí ujala, a protože byla sama, osvojila si Sixu a vychovala ji k dospělosti.
Když pak jednoho dne Nana zůstala vysílením a stářím ležet, rozloučila se s ní Sixa smutným kňučením, zanechala ji osudu a kulhavým krokem se vydala za v dálce mizející tlupou.

***

Silný studený vítr přihnal nad krajinu těžké tmavé mraky a první sněhové vločky se začaly snášet k zemi.
Tlupa si po dlouhém hledání našla místo k utáboření a ženy se hned vydaly iniciativně do okolí hledat příhodné větve k vybudování příbytků.

Van, kterého opouštěly síly po dlouhém a vyčerpávajícím pochodu, seděl opodál a pozoroval ženy a muže, kteří si z doneseného materiálu stavěli příbytky, aby je chránily před nastupující zimou.
Vždy se mu jakousi shodou náhod podařilo najít, byť i provizorní přístřešek, ale nyní tu seděl bezradně, odevzdán smutnému osudu.

V podobné situaci byla i dívka Sixa. I ona byla odvržena na okraj zájmu tlupy a teď se jen smutně dívala na Vana, vědoma si podobného osudu.
Ve dvou se to lépe táhne, napadlo ji a snažila k Vanovi přiblížit. Ten ji skřeky a nepříjemným vrčením od sebe odháněl. Ona nepatřila zrovna k těm, se kterými by se chtěl kamarádit.
Jenže v Sixe se probouzela touha po partnerovi, ale i snaha se s někým spářit a tak byla stále neodbytnější a různými posunky naznačovala Vanovi, že by se o něho starala.
Van nakonec vyslyšel její nabízení se, a tak to skončilo tím, že se k němu Sixa schoulila a na důkaz své oddanosti mu olízla obličej. Po několika důvěrnostech Sixa odkulhala k blízkému lesíku a za chvíli již táhla pár větví, odhodlána za Vanovy pomoci vybudovat pro ně také úkryt před padajícím sněhem, který pomalu a jistě oblékal krajinu do bílého hávu.

Jejich úsilí bylo za nějakou dobu korunováno úspěchem a Van i Sixa se ukryli v jejich hnízdečku lásky a zmizeli tak z očí pozorujících členů tlupy.
Sixa se okamžitě sehnula mezi Vanovy nohy a začala mu olizovat přirození. To se mu mezi hustým ochlupením začalo zvětšovat a po chvíli mu již trčelo s obnaženým žaludem blízko ženiných úst.
Sixa si okamžitě vzpomněla na moment, kdy viděla Miu, jak Huovi jeho mužství saje a rychle ho polkla.
Van byl na vrcholu blaha. Jeho dlouholetý sen, mít vlastní družku se mu konečně splnil a vůbec mu nevadilo, že měla zdeformovanou nohu a špatně na ni našlapovala. Tato její tělesná vada mu v ten okamžik nevadila. Vychutnával si olizování a sání údu a snažil se ho vsunout Sixe co nejhlouběji do úst.
Ta ho po chvíli vyplivla, lehla si na záda po vzoru své oblíbenkyně Mii, roztáhla pokřivené nohy a vyzývavými posunky lákala Vana k zasunutí.
Lehce do ní vnikl a zůstal ležet. Silně vzrušená Sixa začala vrtět zadkem, což jí způsobovalo příjemný pocit ve vagíně a dávala to hlasitě najevo.

Venku začalo hustě sněžit a poslední zvědavci zalezli do svých chatrčí, aby unikli nepříjemným vločkám studeného sněhu. I prokřehlé děti, kterým se dlouho líbilo válet se a dovádět v bílé nadílce, se nakonec schoulily do náruče svých matek a užívaly si tepla jejich těl.

Van několikrát vypustil semeno do Sixina těla, ale stále se nemohl nabažit jejich spojení a tak donutil dívku, aby se postavila na všechny čtyři a opět s ní začal kopulovat, nyní po jejich tradičním způsobu.

Tábořiště osiřelo, začalo se pomalu šeřit a stalo se to, co se nemělo nikdy stát. Strážce ohně, který se měl o něj starat, si užíval se svou novou družkou a na oheň zapomněl.
Poslední žhavé uhlíky zasyčely pod vrstvou mokrého sněhu a oheň navždy vyhasl.

O to bylo smutnější následující ráno, kdy první lidé rozespale vylézali ze svých příbytků a zjistili, že ohniště zmizelo. Rozhrabávali vrstvu sněhu a marně hledali kdysi žhavé uhlíky.
Se zlým vrčením se někteří vrhli k Vanově příbytku a rozespalého muže vytáhli ven, aby mu ukázali výsledek jeho nedbalosti.
Klacky ho začali nemilosrdně mlátit a byli by ho umlátili k smrti. Sixa, která se ho snažila bránit schytala také několik ošklivých ran a začala krvácet na hlavě.

Přítrž řádění tlupy zastavil teprve vůdce skupiny. Silným zařváním a odhozením několika mužů od Vana, ukončil jejich útok.
Van i Sixa se choulili k sobě uprostřed kruhu rozvášněných mužů. Krev, která jim vytékala z četných ran, do ruda obarvovala zdupaný sníh.
Přikrčeni očekávali náčelníkův rozsudek.

Ten po chvíli váhání ukázal nataženou rukou směrem k vycházejícímu slunci a vyřkl rozhodující verdikt.
„Far no, hom no.“
Tím bylo řečeno vše. Van se svou družkou byli vyloučeni z tlupy.
Podpírajíce jeden druhého pomalu mizeli v dálce, stále se zmenšujíc, až na obzoru zmizeli úplně.
Jejich osud skončil tragicky. Po něklika dnech trmácení ve vysokém sněhu, byli napadeni smečkou vyhladovělých vlků. Po marném boji zůstala jejich roztrhaná těla ležet v tratolišti krve, která sníh zbarvila do ruda.

Ani tupě se nedařilo lépe.
Vyhladovělá zvěř se před krutou zimou ukryla v lesních porostech a do volné přírody se vydávala jen v případě nutnosti a hledání potravy.
Tlupa opustila provizorní tábořiště a vydala se na dlouhou pouť zasněženou planinou, v naději, že najde příhodnější místo k utáboření.
Přes zamrzlou řeku přešli na druhý břeh a mířili k dalekým horám na obzoru. Šikovným mužům se podařilo nalovit několik ryb poté, co vysekali v ledu díry. K nasycení tlupy to ale nestačilo. Navíc ryby rychle mrzly a syrové maso nikomu moc nechutnalo.
Marně se na své pouti rozhlíželi po okolí, zda neuvidí někde kouř z ohně cizí tlupy.
Hlad a zima si začaly vybírat svou daň. Několik slabších jedinců zůstalo ležet bezmocně ve sněhu a čekalo na smrt. Ta si krutou daň vybírala hlavně na dětech. Nebyl čas a ani možnost hledat ve vysokém sněhu kameny, kterými by přikryli jejich mrtvoly a tak jen z dálky pozorovali, jak si na jejich tělech pochutnávali hlavně vlci.
Snaha je ulovit při jejich hodování se míjela účinkem. Vlci i lišky byli ve sněhu rychlejší a vždy zesláblým mužům utekli.

Když tlupa dosáhla úpatí hor, zůstalo z početné skupiny jen pár jednců. Mezi nimi i Hu, jeho družka Mia, vůdce tlupy a několik mužů, žen a dětí, kteří svá těla před chladem chránili teplými kožešinami.