Případ z koupaliště 01

Toto je 1 díl z 2 v seriálu Případ z koupaliště

„Holky, já už budu muset jít domů,“ podívala se Milena na hodinky, posbírala své věci z deky a šla se převléknout.
Ivana se slastně protáhla: „Já nikam nejdu. Ještě je hezky a vůbec… jdu se smočit. Jdeš taky?“ kývla na Evu a obě dívky se rozběhly k vodě.
Nikdo si tak nevšiml opodál sedícího hubeného mladíka, který pozoroval odcházející Milenu a sotva zmizela v jedné převlékací kabince, tiše vstoupil do sousední.

Zdeněk byl zakřiknutý, frustrovaný mladík s voyaerskými sklony. Svým vzhledem si pozornost dívek nezískal. Sám se je bál oslovit a tak si svou nadrženost ukájel pozorováním převlékajících se žen na místním koupališti.
Kabiny byly dřevěné a svou slávu už měly dávno za sebou. Udržovaly je pohromadě už jen vrstvy barevného nátěru, každoročně obnovovaného. Za ta léta se tak ve stěnách začaly objevovat různé otvory, ať už od vypadlých suků, prasklých prken, či uměle vyvrtané otvory pro nadržené čumily, kteří se na koupališti vyskytovali už za první republiky. Většina „okatých“ otvorů byla každoročně zaslepena, ale během sezóny jich vždycky zase pár přibylo. Ať už to dámy věděly či ne, kabinky byly veřejností dost využívány, čehož hojně využíval i Zdeněk.

Když Milena vešla do kabinky, už stál u jednoho z pozorovacích otvorů, oko přilepené na příčce a v ruce uvolněný ztopořený ocas, za který by se nemusel stydět ani nejlepší hřebec na okrese.
Milena si prozpěvovala, rychlými tahy se zbavila plavkové podprsenky, pak kalhotek a nahá se natáhla do tašky pro prádlo. Nevědomky se tak vystavovala chlípnému oku Zdeňka, který si nad tím výjevem usilovně honil péro, dokud nevystříkl.
Milena nikam nespěchala, pomalu si oblékla titěrné kalhotky. Promnula si pevná prsa a usoudila, že podprsenku si brát nemusí. Natáhla si tričko, sukni a šla.
Ve vedlejší kabině bylo slyšet tlumené oddychování a Zdeněk s povadajícím údem hleděl na spoušť, kterou způsobil, na velké stříkance semene na podlaze. Pak se ušklíbl, rozetřel je podrážkou boty a vyšel ven, čekat na další oběť.

„Holky, nezdaj se vám ty kabiny takový divný?“ pronesla Milena, když se vrátila k dece.
Holky už se vykoupaly a vleže na zádech nastavovaly těla paprskům odpoledního slunce.
„Proč?“ opáčila Ivana.
„No, vždycky když tam jsem, mám blbej pocit, že mě někdo pozoruje. A všechno tam divně skřípe a je tam smrad,“ řekla Milena a všechny se zadívaly tím směrem.
Neviděly však nic podezřelého. Z jedné kabinky právě vycházela objemná dáma a vzápětí z vedlejší nějaký hubený mladík. Jediné, co bylo podezřelé, že kluk neměl u sebe nic, do čeho, nebo z čeho se převlékal. Evu to zaujalo, ale neřekla nic.
„Prosím tě. Jsou starý, tím to je. A pokud má někdo zájem mě omrknout, tak ať si to užije,“ řekla Ivana sebevědomě a vyzývavě se protáhla. Milena se pak rozloučila a asi za hodinu se rozhodly skončit i zbylé dvě dívky.
„Hele, podívej. Toho kluka jsme už dnes viděly,“ upozornila Eva Ivanu, když spatřily vycházející ženu a po chvíli hubeného kluka z vedlejší kabinky.
„Ty vole, že von je tam šmíruje?“ napadlo Evu.
Obě dívky zůstaly sedět na dece a pozorovaly prostor před kabinkami.
Převlékající se muži hubeného mladíka nezajímali, ale jakmile se šla převléknout žena, vyčíhal si ji a zmizel ve vedlejší kabince.
„No počkej!“ řekla zlomyslně Ivana. „Tohle si šeredně odskáčeš!“
„Co chceš dělat?“ znejistěla Eva.
„Pojď. Jdem se převlíct!“ rozkázala Ivana a rázně zamířila do kabinky, odkud vyšel ten mladík. „Fuj! Co to, proboha, je za sajrajt?“ opovržlivě komentovala mokré fleky na podlaze.
„Já myslím, že to je…,“ špitla Eva.
„Jo, já taky,“ kývla Ivana a vylovila z tašky pletací drát. „Chtěla jsem si něco spíchnout, ale nebyl čas, tak si píchnem do něčeho jinýho, haha!“ posupně se zachechtala.
„Myslíš, že tam je?“ tiše se zeptala Eva. „Nevím. Poslouchej. Musí dejchat, nebo si to dělat,“ odvětila tiše Ivana a pozorně si prohlížela každý otvor ve stěně.
„Hlavně dej pozor, ať mu neublížíš. To by byl průser,“ strachovala se Eva.
„Neboj, dám si bacha,“ ujistila jí Ivana.

Náhle vlevo tiše klaply dveře. Pak nastalo ticho. Eva naznačila kývnutím hlavy Ivaně, že přišel.
Holky se začaly bavit a převlékat. Přitom Ivana tipovala otvor, kterým se může ten prasák dívat a při nenápadném pohledu se jí zdálo, že jedna díra je někým obsazená. Eva už byla nahá, naschvál si dávala načas, zatímco Ivana s připraveným drátem se přiblížila a pak ho nepříliš silně vrazila do otvoru.
„Tu máš, hajzle!“ zavřeštěla.
Ozval se výkřik, pak cinkot skla, ticho a plačtivý hlas: „To sklo mi zaplatíte!“
Holky se bleskově oblékly, vyběhly ven a otevřely dveře kabinky.
Tam stál hubený mladík a v ruce držel brýle s chybějícím sklíčkem, které leželo roztříštěné na podlaze. Kromě toho mu z trenek visel ocas, jaký ještě v životě neviděly.

Ivana nejdříve oněměla, ale pak se vzpamatovala.
„Cos čekal? Že se necháme očumovat? Máš štěstí, že to nebylo do oka!“
Mladík se zatím dal do pořádku a vyšel ven.
„To sklo mi zaplatíte!“ opakoval znovu.
„Hovno!“ zněla odpověď Ivany, ale Eva byla smířlivější. „Počkej Ivano, my to pánovi zaplatíme, ale on se nám také musí revanšovat.“
„Jak jako?“ podrážděně reagovala Ivana.
„Znáš altánek v lese?“ otázala se Eva mladíka.
„Jo.“
„Tak pozítří ve dvě tam buď. Přines si účtenku za ty brejle a my se zatím domluvíme, co s tebou. Bereš?“
„Jo,“ odtušil mladík a šoural se pryč.
„Počkej, jak se vlastně jmenuješ?“ zastavila ho Eva.
„Zdeněk,“ neochotně odvětil. „A ty?“
„Tvoje pomsta. Jdem!“ odpověděla za Evu Ivana a táhla ji pryč.
„Cos to blbla, Evi. Platit mu brejle a já nevím co. Co mu chceš v altánu?“
Eva se ušklíbla. „Vidělas ho? Co si na něm vezmeš? Čumí na holky, to je toho… Ale co má mezi nohama mě zaujalo. Tebe ne?“
„No, vlastně jo. Péro má pořádný,“ souhlasila Ivana. „Ale ty jako myslíš, že… nás bude píchat, nebo co? To nebude trest, ale odměna! A já se navíc takovým klackem nenechám rozpárat! Ani náhodou!“ rozohňovala se.
„Klid, Ivi. Musíme to ještě probrat s Milenou. Rozhodně stojí za to, ho ještě vidět. Takovýho čuráka jsem neviděla ani v pornu. Když si vzpomenu na Honzu….,“ zachichotala se při vzpomínce na předchozího přítele.
„Dobře. Souhlasím. Proberem to s Mílou, ale říkám ti rovnou. Já mu nedám ani náhodou! Nelíbí se mi a ještě je to úchylák!“ řekla Ivana rozhodně.
Nasedla na kolo a jela domů.

 

 

 

 

 

Navigace v seriáluPřípad z koupaliště 02 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Dobře popsané vzpomínky ze starého koupaliště . Vzhledem k otevřenému konci očekávám , že bude pro Zdeňka hodně krušné pokračování . Myslím , že i Iva změní své rozhodnutí . Tak jsem zvěd na dokončení této povídky .

Listekvr

Opět moc pěkná a nápaditá povídka od Shocka. Jen doufám a prosím, aby nám líčení událostí tj. sexu ( aby bylo jasno) v altánu podal co možná nejpodrobněji a nejobsáhleji. Ať tam ty ženské popíšou všechny své prožitky s tímhle extra dlouhým ču..!!!!

Shock

Druhý díl je již napsán a předán do „redakce“ k vydání. Jestli se povedl k tvé radosti je otázkou. Takže uvidíme až po přečtení… Snažil jsem se 🙂

childe

Hezký začátek příběhu. Pokračování bude určitě šťavnaté zvlášť, když k tomu přiberou ještě 3 kamarádku. Chlapec si to bude moct pěkné užít nebo taky ne. Tak uvidíme co si pro něj děvčata přichystají.

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x