Přízrak nevědomosti 01

1. kapitola: Dáša

Dáša se dívala do zrcadla v malé šatně klubu Babinovka a usmála se sama sobě. Dnes večer, 22. prosince 2025, měla být ta noc, na kterou se těšila celý týden. Peníze byly dobré, slušná částka za pár hodin „práce“, která pro ni byla spíš vzrušujícím dobrodružstvím.
Byla pětadvacetiletá tmavovlasá modelka, 172 cm vysoká, štíhlá jako laň, s dlouhými vlasy padajícími až na záda a perfektními silikonovými prsy velikosti 4. Muži po ní šíleli, a ona věděla přesně, jak je rozpálit.
Spolu s ní tu byly dvě mladší holky, jedna čerstvě osmnáctiletá hnědovláska a druhá blondýnka, obě štíhlé a nadržené. Ale Dáša věděla, že ona bude hvězda večera. Milovala ten pocit, když ji muži obklopí, když cítí jejich touhu, jejich tvrdé ptáky v puse, v kundě, všude.

Akce začala v 20:00. Nejprve gloryhole v trojkabince. Dáša se svlékla do sexy černého prádla, které jen zvýrazňovalo její křivky, a klekla si na kolena před otvorem ve stěně. Vedle ní se střídaly ty dvě mladší, malá hnědovláska s nedávno oslavnými osmnáctými narozeninami a blondýnka, která vypadala jako nevinná studentka. Ale všechny tři věděly, co mají dělat.

První ocas se objevil v otvoru, tlustý, žilnatý, už tvrdý. Dáša se na něj usmála a pomalu ho vzala do ruky. „Pojď, miláčku,“ zašeptala, než ho vsunula do svých plných rtů. Začala sát pomalu, jazykem kroužit kolem žaludu, pak rychleji, hlouběji. Muž na druhé straně zasténal. Ona zrychlila, vzala ho až do krku, cítila, jak se jím dáví, ty slzy v očích, ty zvuky, které muže tak zběsile rozpalují.
„Glg… glg…“ vydávala, zatímco ho vysávala jako vysavač.

Druhá holka se střídala, ale muži čekali hlavně na Dášu. Když přišel další, požádal o sex přes otvor. Dáša se otočila, sundala kalhotky a nasadila na jeho ptáka kondom. Pak se opřela o stěnu a nechala ho, aby ho do ní vrazil. Cítila, jak ji plní, tvrdě, rychle. Sténala nahlas, aby to slyšeli všichni venku. „Ještě… hlouběji!“ křičela, zatímco se prohýbala.

Do 21:15 spolykaly desítky dávek. Dáša měla plnou pusou – slané, teplé sperma, které milovala. Polykala jednu dávku za druhou, lízala kapky ze rtů, usmívala se na ty ocasy, které se třásly po orgasmu. Její hrdlo bolelo od hlubokého orálu, ale bolelo tak sladce.

Pak přišla druhá část, gangbang v horním malém kině. Muži dostali masky, aby bylo vše anonymní. Dáša ležela na matraci uprostřed, nahá, nohy roztažené, prsa se leskla od potu. Kolem ní se shromáždili desítky mužů, všichni s tvrdými ptáky v rukou.
„Pojďte, chlapi,“ zašeptala svůdně. „Chci vás všechny.“

První tři se vrhli na ni najednou. Jeden jí strčil ptáka do kundy, tvrdě, hluboko, s kondomem. Druhý do pusy, ona ho vzala až do krku, dávila se, slzy jí tekly po tvářích, ale sát nepřestala. A další dva si vzala do rukou, honila je rychle, pevně, cítila, jak pulzují.

Muži se střídali. Jeden ji šukal zezadu, druhý jí držel hlavu a prcal jí do pusy. „Polykej, kurvo,“ syčel jeden, a ona poslušně polkla jeho dávku, když jí vystříkal. Další jí postříkal prsa – teplé proudy na jejích silikonech. Ona sténala, prosila o víc. „Ještě… chci dalšího do kundy… a do prdele…“
Byla v extázi. Kolem ní muži sténali, stříkali do její pusy, na obličej, na tělo. Někteří ji brali ve dvou, ve třech. Cítila se plná, použitá, milovaná tou syrovou touhou. Jednou měla v sobě dva ptáky najednou – jeden v kundě, jeden v ústech, a ruce plné dalších.

Čas letěl. Do 22:45 se vystřídaly desítky. Dáša měla sperma všude. V puse, na tváři, na prsou, kapalo jí z celého těla. Byla vyčerpaná, ale spokojená. Když to skončilo, usmála se na ty dvě mladší holky, které vypadaly stejně zničené a blažené.
„To byl vánoční večírek,“ zašeptala si pro sebe, zatímco si otírala rty. Peníze v kapse, tělo bolavé od slasti. Nejlepší večer roku.

2. kapitola: Luboš 

Luboš stál před vchodem do klubu Babinovka a cítil, jak mu srdce buší až v krku. Bylo pondělí 22. prosince 2025, krátce před osmou večer, venku mrzlo, ale on se potil pod kabátem. Celý den se na to připravoval, dvakrát se osprchoval, pečlivě si umyl všechno, co mělo přijít do styku s těmi dívkami, a teď držel v ruce tašku s balíčkem nových kondomů. Poprvé v životě šel na gloryhole a gangbang akci. Viděl inzerát na stránkách Babinovky, přečetl si ho desetkrát a nakonec se rozhodl.
„Jednou se musí začít,“ říkal si.

Když vešel dovnitř, dostal instrukce od pořadatele Bédy. Všechno anonymní, žádné focení, umytý penis, maska na gangbang. Luboš přikývl, zaplatil vstupné a šel nahoru do kina. Srdce mu tlouklo ještě rychleji. Slyšel tlumené zvuky z kabinek, sténání, dávivé zvuky, občasné plesknutí.

Nejprve gloryhole. Postavil se do fronty před trojkabinku. Muži před ním vycházeli spokojení, někteří s úsměvem, někteří mlčky. Když přišla řada na něj, rozepnul si poklopec, vytáhl svého už napůl tvrdého ptáka a strčil ho do otvoru ve stěně.

Okamžitě ucítil teplé rty. Nejdřív jemné olíznutí, pak pomalé vsunutí do úst. „Bože,“ zašeptal si. Byla to jedna z těch tří holek, nevěděl která, ale cítil, že je to profík. Jazyk mu kroužil kolem žaludu, pak ho vzala hlouběji. Začala sát rychleji, pevně, jako vysavač. Luboš se opřel o stěnu, zavřel oči. Slyšel ty dávivé zvuky – glg… glg… – a věděl, že to musí být ta starší, ta Dáša, o které psali, že zvládá hluboko do krku.

Ruce se mu třásly. Cítil, jak se blíží. „Už… už budu,“ zamumlal, ale ona nepřestala, naopak zrychlila, vzala ho až na doraz. Vystříkal jí přímo do pusy, cítil, jak polyká, jak ji plní jeho dávka. Když ho vytáhl, uslyšel tiché „mmm“ spokojenosti z druhé strany. Nohy se mu podlamovaly. Poprvé v životě mu někdo spolykal přes gloryhole. Bylo to intenzivnější, než si představoval.
Chvíli postál, pak se rozhodl, že chce víc. Šel nahoru do malého kina na gangbang. Dostal masku, černou, anonymní a vešel do místnosti.

Tam to bylo. Uprostřed na matraci ležela nahá tmavovlasá kráska s dlouhými vlasy a velkými silikonovými prsy. Byla to Dáša. Kolem ní už bylo několik mužů. Jeden ji šukal, druhý měl ptáka v její puse, další dva honila rukama. Vypadala jako z porno filmu, ale živá, skutečná. Sténala, prosila o víc, oči jí blýskaly.

Luboš stál chvíli opodál a jen koukal. Pak se osmělil. Přistoupil blíž, rozepnul si kalhoty. Dáša si ho všimla, usmála se a kývla rukou: „Pojď.“

Nejdřív jí ho dal do ruky. Její dlaň byla teplá, pevná, honila ho pomalu, svůdně, zatímco ji jiný muž tvrdě prcal zezadu. Luboš sténal. Pak se vyměnili. Muž se v její kundě vystříkal (s kondomem) a Luboš se zeptal: „Můžu… do tebe?“
Dáša přikývla. „Pojď, miláčku. Nasaď si gumu.“

Nasadil si kondom a pomalu do ní vstoupil. Byla mokrá, horká, těsná. Začal ji šukat. Nejdřív pomalu, pak rychleji. Ona sténala nahlas: „Jo… takhle… tvrději!“ Kolem něj muži čekali, někteří si honili, někteří čekali na svou řadu do její pusy.

Pak ji otočili. Luboš ji měl zezadu, tvrdě ji držel za boky, zatímco jiný muž jí strčil ptáka do pusy. Viděl, jak ho bere hluboko, jak se dáví, jak jí tečou slzy a přesto sát nepřestává. Cítil, jak se blíží podruhé. „Už… chci ti to dát do pusy,“ zašeptal.
Ona přikývla. Vytáhl ho, sundal kondom a přistoupil k její hlavě. Strčil jí ho do úst těsně před výstřikem. Vystříkal se jí přímo do krku, ona polkla všechno, olízla ho, usmála se.

Luboš se odtáhl, nohy jako z vaty. Kolem něj to pokračovalo dál. Muži se střídali, Dáša brala jednoho po druhém, někdy i tři najednou. Viděl, jak jí stříkají na prsa, na obličej, jak polyká dávku za dávkou.

Když akce skončila krátce před 23:00, Luboš vyšel ven do mrazivé noci. Tělo mu ještě vibrovalo vzrušením. Poprvé, a věděl, že ne naposledy.
„Tohle byl ten nejlepší vánoční dárek, jaký jsem si mohl nadělit,“ řekl si v duchu, když nastupoval do auta. A už teď přemýšlel, kdy přijde příští akce po Vánocích.

3. kapitola – Kotě

Luboš stál před regálem s krmivy pro koťata v malém zverimexu na okraji Prahy a zoufale četl etikety. Bylo 8. ledna 2026, venku pořád ještě vonělo po Vánocích a on držel v ruce seznam věcí, které mu doporučila veterinářka pro Štístka, jeho černobílé kotě, které si vzal z útulku těsně před Silvestrem.
Nevěděl, jaké granule jsou nejlepší, jaké stelivo, jaké škrabadlo. Prostě nováček, který se snažil být zodpovědný.

„Dobrý den, můžu vám s něčím pomoct?“ ozval se za ním příjemný, trochu chraplavý hlas.
Luboš se otočil… a málem upustil košík.
Dáša.
Stála tam v černém tričku s logem obchodu, které jí perfektně obepínalo ty velké silikonové prsy, úzké džíny, dlouhé tmavé vlasy stažené do vysokého ohonu. Usmívala se profesionálně, ale ty oči, ty rty… Luboš je poznal okamžitě. Stejné rty, které mu před necelými třemi týdny v Babinovce polykaly přes gloryhole a pak ještě jednou při gangbangu, když jí ho strčil hluboko do krku a ona polkla všechno do poslední kapky.

Zčervenala mu tvář. Naštěstí měl ten večer masku, takže ona ho nemohla poznat. Ale on ano. Každý detail.
„Ehm… ano, prosím,“ vypravil ze sebe. „Já… dostal jsem k Vánocům kotě. První v životě. A potřebuju poradit úplně se vším.“

Dáša se usmála široceji a přistoupila blíž. Voněla po vanilce a něčem svěžím.
„To je super! Gratuluju. Jaké je to kotě? Kluk, holka? Kolik mu je?“
Ukázal jí fotku Štístka na mobilu. Naklonila se, aby viděla lépe a Luboš ucítil její dech na své ruce.

„Ó, je nádherný! Černobílý, jako malý panda. Tomuhle bych doporučila tyhle granule, speciálně pro koťata do roku, s vysokým obsahem bílkovin. A stelivo… jestli chcete něco, co váže pach, tak bentonitové. A škrabadlo… vezměte vyšší, ať mu to vydrží déle.“

Chodila s ním po obchodě, brala věci do košíku, vysvětlovala, ukazovala. Luboš poslouchal, ale polovinu času jen zíral. Na její boky, když se natáhla do police nahoře. Na její ruce, když mu podávala krabici – stejné ruce, které mu ten večer honily ptáka, zatímco ji jiný muž tvrdě šukal zezadu.

„A ještě hračky,“ řekla a zastavila se u regálu s myškami a míčky. „Koťata potřebují hodně stimulace. Tady tenhle prut s peřím, to je hit. Budou po tom skákat jako blázniví.“
Luboš přikývl. „Vy… máte doma taky kočky?“ zeptal se, aby něco řekl.
„Mám dvě. Doma. A ještě jednoho psa. Jsem takový zvířecí maniak,“ zasmála se. „Kdybyste měl někdy otázky, klidně se ptejte. Pracuju tu každý všední den.“

Podívala se na něj trochu déle. „Vy jste takový nervózní. Nebojte, všechno zvládnete. První týdny jsou nejhorší, pak si na sebe zvyknete.“
Luboš se usmál. „Díky. Jsem Luboš, mimochodem.“
„Dáša,“ podala mu ruku. Teplá, pevná. Stejná dlaň, která mu ten večer svírala ptáka tak dokonale.
U pokladny mu ještě pomohla všechno naskenovat a slevila mu pět procent „pro novopečené kočičí tatínky“.
„Kdybyste potřeboval ještě něco… nebo jen poradit… klidně přijďte,“ řekla s úsměvem a podala mu účtenku.
Luboš vyšel ven s plnými taškami a srdcem, které mu bušilo až v krku.

Doma vybaloval věci, Štístko mu cupitalo kolem nohou a prohlíželo si nové hračky.
Luboš se posadil na gauč, díval se na kotě a myslel na Dášu.
Nevěděla, že ho zná. Intimně. Syrově. Že ví, jak sténá, když ji berou tři najednou. Jak polyká. Jak prosí o víc.
Ale teď ho viděla jako milého, trochu nejistého chlapa s novým kotětem.
A on měl její úsměv v hlavě. A její hlas. A její vůni.

„Tak uvidíme,“ zašeptal Štístkovi, které mu právě skočilo na klín. „Možná příště přijdu pro další rady.“
A už teď věděl, že přijde. Brzy. Jen nevěděl, jestli jednou prozradí, že ví, kdo je. Nebo jestli si to nechá pro sebe a bude si užívat tu tajnou, vzrušující výhodu.

4. kapitola – Mlsný kocour

Luboš se vrátil do zverimexu už za tři dny. Tentokrát měl v ruce prázdnou krabici od granulí a výmluvu, že „Štístko je vybíravý“ a potřeboval poradit s přechodem na jinou značku.
Ve skutečnosti se kočka měla skvěle. Ale on se nemohl přestat vracet k té myšlence – Dáša v tom černém tričku, jak se usmívá, jak se natáhne k polici, jak  její hlas lehce zachraptí, když vysvětluje rozdíl mezi bentonitem a silikagelem.

Když vešel, byla tam sama. Žádní jiní zákazníci, jen tichá hudba z repráku a vůně krmiva a dřevěných hoblin.
„Zase vy!“ zasmála se, když ho zahlédla. „To kotě vás pěkně zaměstnává, co?“
„Jo, je to divoch,“ přikývl Luboš a položil krabici na pult. „A ty granule mu moc nechutnají. Myslel jsem, že bych zkusil něco jiného.“

Dáša obešla pult, přistoupila k regálu a začala vybírat vzorky. Luboš stál blízko, natolik blízko, že cítil její vůni, natolik blízko, že viděl, jak se jí lehce lesknou rty od balzámu.

„Tady tyhle jsou super pro náročná koťata,“ řekla a podala mu malé balení. Jejich prsty se na okamžik dotkly. Luboš cítil, jak mu projede tělem elektřina, vzpomínka na ty samé prsty, jak ho svírají, jak ho vedou, jak ho honí rychle a pevně, zatímco ona sténala pod jiným mužem.

„Díky,“ zašeptal. „Vy… opravdu víte, co děláte.“
Dáša se otočila a podívala se na něj trochu déle. „To se snažím. A vy jste takový milý. Většina chlapů sem přijde, koupí nejlevnější stelivo a jdou. Vy se opravdu staráte.“
Usmála se, ne profesionálně, ale opravdu. A pak dodala: „Vítejte kdykoli. Třeba i jen tak na pokec. Já tu bývám do šesti.“
Luboš přikývl, zaplatil a odešel s novými granulemi a s pocitem, že se něco změnilo.

Další týden přišel znovu. Tentokrát s otázkou na škrabadlo, prý mu Štístko ničí gauč. Dáša mu ukázala nejvyšší model, vyšplhala se na žebřík, aby ho sundala z horní police.
Luboš stál dole a díval se nahoru, na její štíhlé nohy, na zadek v těch úzkých džínách. Přesně takový, jaký držel ten večer v Babinovce, když do ní vrážel zezadu.

Když slezla, byla trochu zadýchaná. „Těžký kus,“ zasmála se a otřela si čelo.
„Můžu vám pomoct ho naložit do auta,“ nabídla se rychle.
„To by bylo skvělé.“

Venku u jeho auta stáli blízko u sebe. Škrabadlo se vešlo do kufru jen tak tak. Když zavřel víko, otočila se k němu.
„Vítejte příště. Nebo… jestli chcete, můžu vám poslat fotky, jak mám škrabadla doma naaranžovaný. Moje kočky po nich šílej.“
„To by bylo super,“ řekl Luboš a vytáhl telefon.
Vyměnili si čísla.

Ten večer mu přišla první zpráva:
Ahoj, to je Dáša ze zverimexu 😊 Tady fotky mých dvou chlupatých teroristů na jejich věži. Štístko bude taky spokojený!

S fotkami dvou koček jedno selfíčko, kde se usmívá do kamery, vlasy rozpuštěné, v tričku s výstřihem.
Luboš zíral na tu fotku dlouho. Ty rty. Ty oči. To tělo, které znal tak intimně… a ona netušila.
Odepsal: Nádhera. Jak kočky, tak panička 😊 Díky moc. Určitě přijdu brzy znovu.
A pak dodal: Třeba i na kafe mimo práci? Kdybyste měla čas.
Čekal.
Po deseti minutách přišlo: Ráda 👍 Pátek odpoledne mám volno. Co třeba v té kavárně vedle obchodu? V 16:00?
Luboš se opřel o opěradlo gauče. Štístko mu spalo na klíně a tiše předlo.
Usmál se.
„Tak tohle dopadne zajímavě,“ zašeptal kotěti.

Měl před sebou rande s dívkou, která mu před měsícem polykala před desítkami mužů a netušila, že ten milý, trochu nejistý chlap s kotětem je jeden z nich.
A on se rozhodl, že jí to zatím neřekne.
Ještě ne. Nejdřív si užije ten pocit poznat ji znovu. Pomaličku. Bez masky. Bez davu. A možná jednoho dne…

Ale to až později. Teď se těšil na pátek.

5. kapitola – Přeskočí jiskra?

Pátek 16. ledna 2026, krátce před čtvrtou odpoledne. Kavárna hned vedle zverimexu byla malá, útulná, s dřevěným nábytkem a vůní čerstvě mleté kávy. Venku mrholilo, uvnitř hrála tichá akustická hudba a svíčky na stolech dodávaly teplé světlo.

Luboš přišel o pět minut dřív, objednal si dvojexpresso a sedl si ke stolku u okna. Nervózně si prohlížel telefon, ale hlavou mu běžely úplně jiné obrazy. Dáša na matraci v Babinovce, jak ho bere do pusy, jak polyká, jak sténá „ještě…“. Snažil se to zapudit. Dnes to mělo být normální rande. Nebo aspoň něco, co se tomu podobalo.

Ve čtvrt na pět se otevřely dveře a vešla ona.
Dáša měla na sobě černý rolák s hlubším výstřihem, který jí krásně zvýrazňoval prsa, krátkou koženou sukni a vysoké kozačky. Vlasy měla rozpuštěné, tmavé vlny jí padaly až na ramena, a na rtech měla výraznou červenou rtěnku. Usmála se když ho zahlédla a zamávala.
„Ahoj! Promiň, trochu jsem se zdržela v obchodě,“ řekla, když přisedla. Voněla po vanilce a něčem kořeněném.
„To je v pohodě,“ usmál se Luboš a vstal, aby jí pomohl s bundou. Když se natáhla, ucítil její teplo a na okamžik zahlédl krajku pod rolákem. Srdce mu poskočilo.

Objednala si cappuccino a čokoládový brownie. Seděli naproti sobě, nejdřív trochu nejistě.
„Tak povídej, jak se má Štístko?“ začala Dáša s úsměvem.
„Skvěle. Ty granule, co jsi mi doporučila, žere jako blázen. A to škrabadlo… to je jeho nový trůn. Pořád po něm leze nahoru a dolů.“
Dáša se zasmála. „Vidíš? Říkala jsem ti. Koťata jsou vděčná. Moje dvě doma pořád bojujou o vršek věže.“

Povídali si o zvířatech, o jejích kočkách, o jejím jorkšírovi Maxíkovi, o tom, jak Luboš poprvé viděl Štístka, jak mu v noci spí na polštáři. Dáša vyprávěla vtipně, gestikulovala, a Luboš ji poslouchal a nemohl uvěřit, že tahle vtipná, milá holka je ta samá, která před měsícem brala tři chlapy naráz a prosila o další.

Postupně se rozmluvili i o jiných věcech. O práci, ona o modelingu („hlavně focení spodního prádla a plavek“), o zverimexu („tam jsem v klidu, žádné stresy“). On o své kancelářské práci, o tom, jak byl dlouho sám a teď má aspoň kotě.

„Ty jsi takový klidný typ,“ řekla najednou Dáša a podívala se mu přímo do očí. „Líbí se mi to. Většina chlapů hned mluví jen o sobě.“
Luboš pocítil, jak mu tváře zčervenají. „Díky. Ty jsi… opravdu příjemná společnost.“
Usmála se a lehce se dotkla jeho ruky přes stůl. Jen na chvíli, ale Luboš ucítil, jak mu projel tělem proud. Vzpomínka na ty samé prsty, jak ho svírají, jak ho vedou do své pusy.

„Víš,“ řekla tišeji, „já mám ráda chlapy, co mají rádi zvířata. To hodně vypovídá.“
Naklonila se blíž. „A ty jsi navíc docela hezký.“
Luboš se nervózně zasmál. „Ty jsi… nádherná.“
Podívali se na sebe déle. V kavárně bylo ticho, jen hudba a šum mlýnku na kávu.

Dáša si olízla rty… pomalu, nevědomky. Luboš v tu chvíli viděl před sebou její rty na svém ptákovi v gloryhole kabince, jak polyká, jak se lesknou od jeho semene.
„Co kdybychom šli někam jinam?“ zeptala se najednou Dáša. „Mám doma dobrou kávu. A moje kočky by rády poznaly někoho nového.“
Luboš přikývl. Hlas mu trochu selhal. „Rád.“

Zaplatil, vzali bundy a vyšli do deště. Šli pěšky, bydlela jen dvě ulice odtud.
Cestou se drželi za ruce.
Luboš věděl, že dnes večer to skončí jinak než jen v kavárně.

A poprvé v životě byl rád, že měl ten večer v Babinovce masku. Protože teď měl Dášu jen pro sebe. A ona pořád netušila, že už ji měl… mnohem dřív a mnohem syrověji.