Sára 01

Jsou chvíle, kdy vám život dá facku ve chvíli, kdy to nečekáte. Přesně to se mi stalo, když si brácha přivedl domů Sáru. Od první chvíle se mi líbila. Drobná černovláska s uhrančivým úsměvem přitom vůbec nebyla bráchův typ. Většinou si domů vodil přiblblé, kozaté blondýnky, které sbalil na diskotéce a po pár dnech s nimi skončil. Tohle bylo ale jiné. Sára se u nás ukazovala stále častěji a já překvapeně zjistil, že pokaždé nedočkavě čekám, až přijde a přátelsky na mě mrkne, jak měla ve zvyku.
Postupem času jsem si přiznal, že jsem do ní zamilovaný. Musela to poznat, ale nikdy se ani slovem nezmínila, že by jí to vadilo.  Naopak vyhledávala mou přítomnost a byly chvíle, kdy jsem si myslel, že je na tom podobně.
Potom se ale rozlehlo z bráchova pokoje jejich hlasité sténání, které mě vrátilo do reality. Nechtěl jsem mu ji přebrat, to mě ani nenapadlo. Prostě jsem po ní tiše toužil, aniž bych v cokoli doufal.
Donekonečna jsem si v hlavě přehrával jediný polibek, který jsem od ní dostal v den mých narozenin. Letmý dotek vlhkých rtů mě tenkrát zvláštně rozechvěl, ačkoli pro ni to bylo nevinné políbení, z kterého se nedalo nic vyvozovat.

Postupně jsem se na ní stával závislý. Vyhlížel jsem ji z okna, abych se s ní mohl aspoň na chvíli vidět, potají jsem šmíroval její sociální sítě a honil si ocas nad jejími fotkami a stále častěji jsem poslouchal za dveřmi, jak dovádí s bráchou.   Myslím, že o mých citech věděla, ale nikdy neřekla ani slovo a s chápavým úsměvem mi věnovala vzácné okamžiky, kdy jsem s ní mohl být sám.
Bráchovi to bylo jedno, nebral mě jako konkurenci, byl jsem pro něj prostě mladší sourozenec, který ho jenom otravoval.
Jednou se mi ji povedlo zahlédnout, jak přebíhá do koupelny jenom v kalhotkách a vzpomínka na její kulatá, pevná ňadra s výraznými prsními dvorci mě potom provázela bezesnými noci, kdy jsem pod dekou onanoval s jejím jménem na rtech.

Všechno se změnilo jedno letního rána, když jsme se střetli v předsíni. Chtěl jsem si zrovna ulevit od ranní erekce rychlým vyhoněním na záchodě, protože máma měla poslední dobou hloupé narážky na skvrny od semene na prostěradle, které pak odmítala prát. Sára, která  chvátala do koupelny, si okamžitě  všimla pozdvižení v mém rozkroku.  
„Radši nechci vědět, co tam jdeš dělat,“ zasmála se.
Zrudnul jsem rozpaky, připadal jsem si neskutečně trapně.
„Nikomu to neřeknu, neboj,“ chlácholila mě.
Nechtěně jsem očima sklouzl k jejím ňadrům napínajícím tenké tílko, což mi způsobilo další problémy. Všimla si toho a pobaveně zavrtěla hlavou. „Myslíš taky na něco jiného?“

Stál jsem nešťastně s rukama podél boků, trenky mi napínal ztopořený penis a já si připadal jako největší lůzr.
Soucitně mě pohladila po tváři, přitiskl jsem se k ní a zoufale zabořil obličej do jejích vlasů. Konejšivě mě hladila po zádech, tiskl jsem se k ní a vychutnával si teplo jejího rozespalého těla. Do hrudi mě tlačily kopečky jejích ňader, s hrůzou jsem ucítil, jak mi stoupá semeno vzhůru a během okamžiku se mi podbřiškem rozlilo vlhké teplo.
„Promiň… já nechtěl… to samo,“ zalykal jsem se ostudou.
„To nic, tohle se stává,“ utěšovala mě Sára, když jsem se od ní zahanbeně odtrhl.   

Všiml jsem si, že zvědavě pozoruje tmavou skvrnu v mém rozkroku a zakryl jsem ji dlaní.
„Stejně je to nefér. Brácha si tě neváží, jenom spolu šukáte a mně se stane tohle…“ postěžoval jsem si.
„My ale spolu nešukáme, jsem ještě panna, jestli tě to zajímá,“ podívala se mi klidně do očí. „Naši jsou věřící a musela jsem jim slíbit, že o to přijdu až o svatební noci,“ vysvětlila mi reakci na můj tázavý pohled.

Vytřeštil jsem na ni oči. Znal jsem bráchu a tohle mi nedávalo smysl. Nehledě na to, že jsem je poslouchal každou noc. „Jasně… a večer spolu hrajete šachy,“ ušklíbl jsem se. „Zkus tu o Popelce, ta je taky dobrá.“
„Pitomečku, jde to i jinak,“ pousmála se. „Třeba rukou, pusou… a zadek se do toho taky nepočítá,“ vypočítávala mi pobaveně různé způsoby uspokojení, které jsem samozřejmě znal.
„Tak tímhle jsi mi moc nepomohla,“ přiznal jsem.

S úsměvem na mě vyplázla jazyk a zmizela v koupelně. Stál jsem v předsíni s mokrými trenkami jako solný sloup a teprve mi pomalu docházelo, co se vlastně stalo.
Nedalo mi to a zeptal jsem se na to bráchy.
„Když si chci zašukat, zajdu někam jinam,“ pokrčil nevzrušeně rameny. „Jinak je fajn a do zadku ti to jen tak nějaká holka taky nedovolí.“

Sára se ke mně od té společné chvilky v chodbě chovala jinak. Občas jsem ji přistihl, jak mě zamyšleně pozoruje, jako by nad něčím přemýšlela a byly chvíle, kdy se zdálo, že vyhledává víc mou přítomnost než bráchovu.
Jakmile se za nimi ale zavřely dveře pokoje, musel jsem poslouchat trýznivé zvuky jejich dovádění. Ačkoli jsem se za to potom styděl, musel jsem se pokaždé vyhonit, abych vůbec usnul.

V paměti mi utkvěla oslava máminých narozenin, která každoročně probíhala na chatě, kam se sjeli všichni známí.
V noci nás zůstalo u ohně jen pár, brácha už vratkým krokem zmizel ve tmě a Sára se ke mně přitulila. S hlavou položenou na mých ramenou poslouchala unaveného kytaristu a já se neodvažoval ani pohnout, abych ji nevyrušil. Šli jsme spát až k ránu, rozloučila se smutným úsměvem a zmizela v pokoji, kde hlasitě chrápal brácha.

Uběhlo pár týdnů, během kterých jsem se trápil víc než jindy. Obzvláštně když mě každé ráno budilo hlasité sténání linoucí se z bráchova pokoje. V žárlivosti jsem si zacpával uši, ale nebylo to nic platné.  Skončilo to tak, že jsem se zase jednou vypotácel nevyspalý z postele, abych se nasnídal a v kuchyni potkal Sáru s hrnkem čaje. Snažil jsem se nevnímat, jak moc jí to s vlasy nedbale svázanými do ohonu po ránu sluší.
„Nechcete se trochu zklidnit?“ zabručel jsem nevrle.
„Nežárli.“
„Kdo říká, že žárlím?“ bránil jsem se.

Jenom nadzvedla obočí a ušklíbla se. Bylo mi jasné, že moc dobře ví, jak na tom jsem. Připadal jsem si blbě, ale vlastně už jsem na to  byl zvyklý.
„Radši mi řekni, co budeme celý den dělat. Petr musel do práce, vrátí se až večer,“ zamyslela se.
„Já po tobě budu tiše toužit a ty ze mě budeš  mít srandu, takže všechno při starém,“ pokrčil jsem rameny.

Sára odložila hrnek a postavila se přede mě. Byla menší než já, musela zvednout hlavu, aby mi viděla do očí a zamračila se.
„Nikdo z tebe srandu nemá. Myslíš, že já jsem v pohodě?“ vyhrkla. „Mám vás ráda oba.“
„Jenomže bráchu trochu víc,“ ušklíbl jsem se.
„Jsi blbej,“ postěžovala si.

Potom se ale postavila na špičky a políbila mě. Hladově jsem jí polibek opětoval, přitiskla se ke mně a já ji zoufale drtil v objetí.
K mému zděšení jsem ucítil, jak ji tlačím do podbřišku ztopořeným ocasem. Bál jsem se, aby to neskončilo jako minule, ale Sára mi nedočkavě stáhla trenky do půli stehen a sevřela ho v dlani.
„Bude se ti to líbit, uvidíš,“ slibovala mi, když přetáhla kůžičku ke kořenu a zadívala se na naběhlý žalud, který na ni vykoukl.
Nikam nespěchala, s hlavou zabořenou v jejích vlasech jsem si užíval laskání, které mě přivádělo na pokraj šílenství.  Vyvrcholil jsem během chvilky.
„Teď abych šla znovu do koupelny,“ ušklíbla se při pohledu na stehna potřísněná záplavou řídnoucího semene. Zatímco Sára byla naprosto klidná, mně se třásla kolena a netušil, co se to vlastně právě odehrálo.  
Zbytek dne jsme strávili povalováním u televize, ale pokud nepočítám pár nevinných polibků, k žádným důvěrnostem už nedošlo.

Protože se blížil bráchův návrat, rozhodl jsem se naposledy zkusit štěstí.
„Neotravuj pořád,“ odstrčila mi Sára ruku, kterou jsem se snažil proniknout pod tričko, ale pro tentokrát jsem se nedal odbýt. Zkusil jsem to znovu, tentokrát s povzdechem zkřížila ruce a přetáhla dobrovolně tričko přes hlavu. Neměla podprsenku, zíral jsem na její kulatá ňadra s výraznými prsními dvorci a marně se snažil ovládnout své vzrušení. Posadila se obkročmo na mě a přitáhla si moje ruce k prsům. Zatímco jsem se s nimi mazlil, zlehka se na mě pohupovala s tváří zakrytou spadlými vlasy.

„Počkej,“ svezla se náhle ze mě a rychle mi svlékla šortky. Ven vystřelil můj ztopořený ocas, krátce ho pohonila, a potom si rychle stáhla kalhotky.
Nevěřícně jsem zíral na bochánky pysků rozdělené tenkou čárkou, touhou jsem nemohl téměř dýchat, ale to už se na mě znovu posadila. „Nic víc nebude, tak si to užij,“ upozornila mě, když se začala třít kundičkou o můj penis.

Věděl jsem, že to nemůžu dlouho vydržet. Svíral jsem její ňadra, zatímco se ke mně tiskla s prsty zapletenými v mých vlasech. Se zatnutými zuby jsem se snažil ovládnout, ale mé vzrušení bylo silnější. Přes veškerou snahu se mi z hrdla  vydral neartikulovaný výkřik doprovázející příval horkého semene, které se rozlévalo klínem. Sára se o mě zoufale třela ve snaze vyvrcholit také, v milostném šílenství rejdila kundičkou v mém zalepeném klínu, dokud hlasitě nevykřikla a nezhroutila se vedle mě.
„Za chvíli se vrátí Petr, obleč se a vyvětrej,“ vystřízlivěla po chvíli. Natáhla se pro kalhotky a já se smutně rozloučil s její vyšpuleným zadečkem.

Ukázalo se, že měla pravdu, protože sotva jsme zahladili stopy, objevil se ve dveřích brácha. Majetnicky políbil Sáru, která jen provinile sklopila hlavu a zmizeli u něho v pokoji. Jakmile se ozvalo vzrušené sténání, zabořil jsem hlavu do polštáře, abych je neslyšel, ale nebylo mi to k ničemu.
Nakonec jsem utekl ven, cestou mě doprovázely Sářiny hlasité výkřiky, které mi zabodávaly jehly do mozku.

Další z mých soft povídek psaných v depresi. Ale přiznejme si, kdo z nás nepoznal zoufalou, tragickou, nenaplněnou a zároveň krásnou první lásku? Jako vždycky se budu těšit na Vaše komentáře, protože jsou jedinou odměnou, které se nám, autorům, dostává.