Sestřenka Andy 03

Ranní probuzení bylo trochu náročné, po včerejší dávce alkoholu. Nakonec jsem se přeci jen vykopal z postele a v koupelně ze sebe zase udělal lidskou bytost. Andrea už mezitím seděla v kuchyni, popíjela kafe a snídala.
„To je dost, že ses probral,“ uvítala mě.
„Ahoj,“ odpověděl jsem ztěžka, „zbylo na mě taky něco?“
„Jo,“ řekla a ukázala na linku, „kafe si nalej a snídani máš nachystanou.“
„Díky.“

Stále jsem se nějak nemohl dostat do normálního tempa, myšlenky se jen líně vlekly a měl jsem pocit, jako by mi něco unikalo.
„To jsou ty nové šaty?“ zeptal jsem se po chvíli.
„Jsou. Líbí?“ položila Andy naprosto zbytečnou otázku.
Pro jistotu se postavila a zatočila kolem dokola. Lem šatů se zvedl tak akorát, aby vše ještě zakrýval, ale dával velký příslib odhalení toho, co se skrývá pod nimi.

Najednou se se mnou zatočila celá kuchyně, až jsem musel zavřít oči a hlavu schovat do dlaní. Mysli se mi vynořila vzpomínka na včerejší večer. Vždyť to všechno byla přeci jen moje fantazie… nebo ne?
„Copak se děje? Nelíbí se ti snad?“
„Líbí. Jsou nádherný. Tobě přece sluší skoro všechno…“
„Co tím chceš říct?“
„No tím myslím, že výjimku tvoří to tvoje černé cosi…“
„Aha. Tak to beru.“
„A co bys chtěla dělat dneska?“ zkusil jsem se opatrně zeptat.
„Šukala bych, kdyby bylo s kým…“ povzdechla si.
„A co já?“
„Jak to myslíš? Že bych mohla s tebou…“
Jen jsem pokrčil rameny.

„Péro nemáš špatný…“ konstatovala a já byl znovu na pochybách ohledně včerejší noci.
„Dík,“ najednou jsem se zarazil, „Jak ty to můžeš vědět?“
„Copak ty si nic nepamatuješ?“
„Takže to nebyl sen?“ zeptal jsem se zděšeně.
„Nevím, co myslíš, ale já měla na mysli ten včerejší výstup v sexshopu,“ zahrála to do autu a já zase nevěděl nic.
„A co sis tam vlastně koupila?“
„No jo, tys to neviděl, ty ses celou dobu koukal na prodavačku, co.“

Vzpomínky na včerejší nákupy se vynořily z mlhy zapomnění… Míša stojící u pokladny… markuje zboží… víc než toho, co dělá si všímám jejího hrudníku… flirtování… a pak polibek od Andy… znovu to prožívám a znovu se mi z toho postaví.

„No teda… tobě už zase stojí… že ty zase myslíš na Míšu… nebo snad na ten polibek?“
„To mi radši ani nepřipomínej…“
„Nevypadalo to, že by se ti to nelíbilo.“
„Dobře, přiznávám. Líbat umíš božsky. Ale nemuselo to být před ní.“

Andrea se zvedla ze židle a popošla blíž ke mně. Sedla si na stůl a koukala na mě a já na ni. Oba jsme čekali, co bude dál.
Lehce roztáhla nožky a dala mi poznat, že nemá kalhotky. Najednou mi vyschlo v krku.
„No teda bratránku, že se nestydíš. Takhle mi čumět pod šaty… Ještě se budu bát zůstávat tady s tebou sama.“
„Kdybys včera nic nedělala, já mohl třeba sbalit Míšu a tys mohla mít klid.“
„A takhle mít klid nebudu? Ty mě tady budeš očumovat… nebo snad osahávat?“
Když jsem neodpovídal vzápětí hned dodala: „Nebo mě snad někam zatáhneš a tam ošukáš? Ale chtěl si vědět, co jsem si koupila, tak se koukej pořádně.“

„Aha,“ hlesl jsem a snažil se soustředit pohled. Všiml jsem si, že jí z pičky kouká jakýsi provázek nebo šňůrka, ale vypadala jako gumová. Pomalu se položila na stůl a zvedla pokrčené nohy. V zadečku se zatřpytil kamínek.
Podíval jsem se jí do očí, kde se zračil chtíč a touha. Stačilo by málo, a i když to byla sestřenka, tak bych jí to udělal tvrdě na stole. Oplácela mi hluboký pohled a jako by bojovala sama se sebou.
„Tak co? Líbí?“
„Jo,“ potvrdil jsem jednoslabičně, na víc jsem se nezmohl, přemáhal jsem touhu vyndat hračky a místo nich zarazit svůj tvrdý ocas. Naštěstí mé myšlenky náhle přerušil telefon ležící vedle nás na stole. Jeden rychlý pohled na displej a veškeré touhy mě přešly.

„Tvůj táta,“ hlesl jsem.
„Sakra. Lepší chvíli si nemohl vybrat.“
„Hmm, aspoň se nestalo nic, čeho bychom mohli oba litovat…“

Telefon stále zvonil. Odtrhl jsem pohled od Andy a přijal hovor. Přepnutí na hlasitý poslech bylo samozřejmostí.
„Ahoj, tak jak? Jak jste si včera užili nákupy? A co bazén?“ ozval se strýc v telefonu.
„Ahoj. Nákupy docela dobrý, večeře taky, jen na bazén se nedostalo.“
„A proč?“
Chvíli jsem přemýšlel co říct.
„Plavky, řekni, že jsem nesehnala plavky…“ radila mi šeptem Andrea.
„Nějak se nám nechtělo, já byl dopoledne pomáhat kámošovi s kácením stromů, tak jsem na bazén už neměl sílu. Navíc Andrea nesehnala plavky…“
„A byla tam s tebou? Nebo si ji nechal doma samotnou?“ vyhrkl trochu naštvaným tónem.

Pokrčil jsem rameny a přemýšlel nad správnou odpovědí.
„Ne, nenechal. Vzal jsem ji s sebou. Každá pomocná ruka se hodí…“
Andrea se nad tou odpovědí usmála. Bylo mi jasné, co by taková pomocná ruka měla dělat.
„Fajn, fajn. Jen jí pořádně zapřáhni. Ještě by mohla mít roupy…“
„Andrea? Určitě ně. Vždyť je v pohodě.“
Povzdechnutí v telefonu se nedalo přeslechnout.
„Jo, v pohodě… No nic. Dejte na sebe pozor. Hlavně ty na ní, ať něco nevyvede… Zase zavolám.“
„Počkej, to chceš takhle každý den kontrolovat mě nebo ji? Jestli ji, tak si ji měl nechat telefon a nevolat mně. A jestli mně, tak si tady Andreu neměl nechávat. Na zbytečné telefonáty nemám čas, mám taky svojí práci. Prostě mi buď věříš, že se o nás postarám, nebo si klidně Andreu zase odvez. Tohle jsme si nedomluvili. Nebo je za tím ještě něco jiného? Něco, o čem bych měl vědět? Nebo snad neměl vědět?“
Nějak se mi přestávalo líbit, kam ten telefonát směřuje.

Andrea jen zírala, co jsem si to dovolil.

„Jo, v pohodě. Prostě… no mám… zajímalo mě, jak se máte a jak to zvládáte,“ ozvalo se z telefonu po chvíli, „Tak kdy mám zase zavolat?“
Podíval jsem se na Andreu. Ta zavrtěla hlavou a sotva slyšitelně pronesla: „Nikdy.“
„No, jestli fakt musíš, tak se domluvíme, že můžeš volat dvakrát týdně. Pokud bude nějaký průser, tak se samozřejmě ozvi dřív, nebo se ozvu já. A jelikož je to tento týden druhý telefonát, tak doufám, že nebudeš volat dřív než v pondělí.“
„Počkej, tak tohle teda ne. Dal jsem ti prachy, abys mi hlídal Andreu, tak chci mít taky trochu přehled…“

Tohle už bylo přes čáru. Mě už pomalu docházela trpělivost a všechno se ve mně začínalo vařit.

„Myslíš, že jsem chůva, nebo zaopatřovací ústav, klinika nebo léčebna, kde si zaplatíš, aby ses sám nemusel starat? Andrea je sestřenka, nemám problém se postarat o rodinu. Ale sere mě, že mi nikdo z vás neřekl proč. Jako přivézt ji sem s prosíkem, ale bez vysvětlení… jednou je snad dospělá, tak proč by se nemohla starat sama.“
„Tohle si ke mně nedovoluj. Jestli tě to teda zajímá, tak já ti řeknu jaká je to kur…“
„A dost,“ utnul jsem ho v půlce slova, „nezajímá, Andrea mi to už všechno řekla. A jestli budeš volat dřív než v pondělí, tak budu tvoje číslo blokovat.“
„Takže moje prachy jsou ti dobr…“

Nehodlal jsem poslouchat jeho kecy, tak jsem telefonát utnul.

„No, ty vole…“ hlesl jsem, „tohle by chtělo flašku…“ Podíval jsem se na hodiny a dodal, „Ale chlastat takhle od rána…?“
„Pěkně si ho utřel,“ konstatovala šokovaně Andrea, „tohle jsem od tebe fakt nečekala…“
Podíval jsem se na ni. Andrea stále seděla na okraji stolu, i přes mírně roztažené nohy, byl ten erotický náboj pryč.

„Nechceš si sednout na židli?“ vyzval jsem Andreu, „Musíme si promluvit.“
„A o čem?“
„Fakt to máš doma tak zlý?“
„Tak snad si to slyšel, když si mluvil s mým zploditelem.“
„Počkej, myslím to vážně.“
„Já taky. Tohle bylo ještě to lepší. Proč?“
„Měl bych návrh. Sice z něj asi nebudeš odvařená…“
„Jakej?“
„Vím, že jsi dospělá a že ti teda teoreticky do života kecat nemůže…“
„Tsss…“
„Fajn, tak by teda neměl…“
„Ale dělá to.“
„Hmm, který rodiče to aspoň občas nedělají.“
„Jo, jen on mi do všeho kecá neustále,“ utíkala dál od tématu.
„Mělo by se něco udělat. Nehodlám čekat, až mi sem vtrhne komando od policie, že jsem tě unesl nebo tak něco…“
„Tak to by na něj sedělo…“
„Co takhle zajít na obecní úřad a udělat změnu trvalého bydliště…“
„Počkej, jak to myslíš?“
„Jak to říkám. Jestli to máš doma fakt tak příšerný a potřebuješ od všeho pryč, nabízím ti azyl ve svém skromném příbytku tady v té prdeli, jak si to před nedávnem nazvala.“
„To jako, že bych se nemusela vracet domů?“
„To záleží na tobě,“ odpověděl jsem a pokrčil rameny.
„A to myslíš jak?“ zeptala se podezřívavě a hned pokračovala: „Myslíš, že mě budeš moct přefiknout? Nebo, že ti ho budu z vděčnosti chodit kouřit nebo honit?“
„Co blbneš? Jen jsem ti nabídl pomoc. A bylas to ty, kdo si začal s tím sváděním.“
„Hmm, fajn. Takže za to můžu zase já…“
„Nech toho, takhle jsem to nemyslel. Chtěl jsem ti jen pomoct, jestli nechceš, tak na to zapomeň.“

„Ne, to ne. Promiň. Nějak mě ten telefonát dostal. Navíc, kdykoli byl ke mně někdo hodný, obvykle za to něco chtěl… a obvykle sex…“
„To tak bývá, skoro vždycky je to něco za něco.“
„Jo, a tady taky?“
„Samozřejmě. Byl bys tady se mnou. Je to všude daleko a bus tady moc nejezdí.“
„Hmm.“
„Tělem platit nemusíš, ale bylo by fajn, kdyby ses zapojila do chodu domácnosti, když už tady nebudeš na návštěvě.“
„To snad zvládnu.“

„Jo, ještě jedna věc mě napadla… když uděláme změnu trvalého bydliště, nikdo ti nezaručí, že se dostaneš doma ke svým věcem. Ale snad by máma mohla…“
„Nevím, snad. Vlastně se jí docela divím, že od něj ještě neutekla.“
„Třeba nemá kam, na rozdíl od tebe… nebo nechtěla kvůli tobě…“
„To je možný. A fakt si to myslel vážně?“
„Jo, myslel. Zajdem za starostou, uděláme změnu trvalého bydliště, rovnou požádáš o novou občanku… a když budeš chtít, třeba i nějaká práce se tu najde…“
„Nedělej si ze mě prdel…“
„Nedělám. Myslím, že zrovna na úřad někoho sháněli. Navíc tvoje prdel je hezká a dělal bych ji rád…“ neodpustil jsem si rýpnutí na závěr.

„Jasně… a jsme zase u sexu, pak že nebudu muset platit tělem…“
„Já ale neřekl, že nebudeš, řekl jsem nemusíš…“
„Blbečku…“
„Já tebe taky…“ řekl jsem, ale to už jsme se oba smáli.

Vyřízení na úřadě netrvalo ani tak dlouho, to je výhoda toho, že se starostou občas chodím na pivo. Dokonce i ta práce se nějaká našla, sice jen podržtaška na úřadě, ale pořád lepší než nic.
Sotva jsme vylezli z úřadu, skočila mi Andrea kolem krku.
„Moc ti děkuju za záchranu,“ řekla a dala mi pusu.

„Jo tak, takže sestřenka…“ ozval se za námi známý hlas. „To ti tak budu věřit… ona ségra večer něco říkala…“

„Ahoj, Mirku. Neblbni, fakt je to sestřenka,“ ujišťoval jsem ho a doufal, že to tentokrát Andy nepokazí.
„No jasně, fakt ti to věřím…“
„Tohle Ája, teda Andrea, nebo Andy a tohle je Mirek,“ seznámil jsem je.
„Ahoj,“ řekl Mirek.
„Ahoj,“ odpověděla mu Andrea., „Takže Míša je tvoje sestra?“
„Jo, ty ji znáš?“
„Teď už jo… včera jsme byli u ní nakupovat a já tam udělala malou scénu… trochu mi vadilo, že tam Dan se mnou a kouká se po jiných…“

„Takže vážně ta sestřenka, co chodí pořád v černém?“
„Jo. To budu já… i když to vypadá, že temné období skončilo…“
„A co to takhle zítra třeba oslavit?“ navrhl jsem.
„Beru,“ souhlasila Andy, „a Míra by vzal Míšu, sejdeme se u nás, uděláme grilovačku, něco popijeme…“
„Dobrý nápad,“ byl jsem hned pro, „Co ty na to Mirku?“
„Jo, asi by to šlo… snad i Míšu přesvědčím…“
„Bez ní nechoď…“ varovala ho Andy, „nechci tam být jediná slabá a bezmocná ženská…“
„Dobrá, dobrá,“ zvedl Mirek ruce na znamení, že se vzdává. „Vezmu i Míšu, i kdybych ji měl unést násilím. A v kolik se máme dostavit?“
„To je celkem jedno. Stejně budeme celý den doma. Jen před tím brkni, ať o vás víme. A plavky s sebou. Nebo bez plavek.“

Rozloučili jsme se s Mirkem a vydali se na cestu domů.
„Asi to bude chtít nějaký nákup, aby bylo čím slavit… chlast by byl, ale jídla by nebylo dost…“ konstatoval jsem.
„Takže zase do města?“
„Hmm, asi jo. Ať stihneme naložit maso.“

Došli jsme domů, sedli do auta a vydali se na nákupy. Zatímco já v řeznictví obstarával maso, Andrea si někam odběhla. Viděl jsem ji až když se vracela s potutelným výrazem ve tváři.
„Kdepak si byla?“ snažil jsem se trochu vyzvídat.
„Co ti je do toho?“ řekla s úsměvem, „třeba se to časem dozvíš.“
„Je otázka, jestli to vůbec chci vědět.“
„Tak se neptej,“ uzavřela to Andy a my se vydali na zpáteční cestu.

V autě probíhal nezávazný hovor o všem a o ničem, jako bychom se oba vyhýbali tomu, co se málem přihodilo. Hlavou mi probíhala spousta představ a já nebyl schopný se na nic soustředit.
„Co blbneš? Koukej se soustředit, ať nás nevybouráš,“ vrátila mě Ája zpátky do reality, už asi po čtvrté jsem mířil do příkopu. „Co to s tebou je? Na co zase myslíš?“
„Co by? Na tebe a na to, co se mohlo stát… Kdyby nás nevyrušil telefonát, tak jsem ošukal vlastní sestřenku…“
„Joo? A to by vadilo?“
„Bože můj… to je to, co nevím. Na jednu stranu netoužím po ničem jiném, než tady zastavit auto a někde v lese tě přefiknout, vrazit ho do tebe a pořádně tě vyšukat a vycákat, na druhou stranu se bojím, co by to udělalo s náma… pak je tady ještě Míša…“
„Hmm… Vezmem to od konce. Míša tady není a pokud je mi známo, tak s ní nic nemáš. Takže to řešit nemusíš. Co by to udělalo s náma vím naprosto přesně, tobě by se ulevilo a já bych byla konečně uspokojená…“
Andy se na chvíli zasnila a něco si mumlala pro sebe. Nenápadně sjela rukou do klína a tiskla stehna k sobě i s uvězněnou dlaní.

„…ten ocas… v sobě… ruce… zadku… mačkají prsa…“ víc jsem nerozuměl.
„Říkalas něco?“ zeptal jsem se, i když od pohledu bylo jasné, jak je nadržená.
„Ne, jen to, že by to stejně bylo jen o sexu… no… třeba to zjistíš, když teď budeme bydlet spolu.“
„Tak to jo.“

Dojeli jsme konečně domů a vynosili nákup z auta do kuchyně.
„Zvládneš to tu, viď,“ prohlásila Andy a zmizela u sebe v pokoji, aniž by čekala na mou odpověď.
„Jo, co mi jiného zbyde,“ pronesl jsem ke dveřím, za kterými před chvílí zmizela.

Z jejího pokoje se začala ozývat hudba a já se pustil do nakládání masa na grilování. Písnička skončila a já zaslechl jakési vzdychání a hekání. Za několik dalších minut se Andrea objevila v kuchyni, lehce zpocená, s ruměncem ve tváři a lehkým úsměvem na rtech.
„Tak co? Pomohlo to?“
„Hmm… trochu. Ale nad pořádné péro není, sice mi Míša poradila dobře, ale pořád je to jen šidítko, ubohá náhražka.“
„Chápu.“
„A co ty? Nepotřebuješ si ulevit? Vidím, že jsou ti kalhoty trochu těsnější…“
„Se nediv, když vím, co jsi právě dělala. Nešlo tě přeslechnout a ta vůně mokré pičky je nezaměnitelná.“
„No jo, tak jsem děsně nadržená. Víš, jaký to pro mě teď je? Jsem dva měsíce bez sexu, vlastně skoro tři.“
„To se máš. Nejsem na tom o moc líp.“
„Tak vidíš.“
„Nech toho… už teď mi z toho všeho stojí…“
„Ale… snad by sis nechtěl užít… nebo už si zapomněl jaké je to blaho, když ho strčíš do natěšené mokré kundy…“

„Co jsem komu udělal?“ povzdechl jsem si.
Andrea si sedla na stůl a roztáhla nohy.
„No tak… přeci by si neodmítnul… nebo snad jo?“
„Nepokoušej mě… co to s tebou je? To jsi fakt tak nadržená, že chceš vojet ode mě?“
„Nevím, chybí mi to.“
„Sex?“
„Nejen to, ale i to, co k tomu vede… objetí, líbání… svádění… zkrátka ta tělesná blízkost.“
„Aha.“
„V partě se vždycky našel někdo na tyhle věci… tam jsem byla chtěná a žádaná… a teď nic.“
„Hmmm. A co tak nejednou?“
„Asi to, jak to ze mě všechno spadlo. Víš, ta úleva, že nemusím řešit tátu, že tady mám od všeho klid.“
„Promiň, tohle mi nějak nedošlo. Místo lásky jsi měla sex a teď nemáš ani ten, viď.“
„Jo. A nějak mi to všechno začíná scházet.“
„Pojď sem, pojď ke mně,“ vyzval jsem ji a rozevřel náruč.

Seskočila ze stolu a vrhla se ke mně. Během okamžiku jsem ji svíral pevně v náručí a rukama bloudil po jejím těle, abych jí alespoň něco dopřál. Zpočátku mi tiše plakala na rameni, po chvíli to přešlo tiché vzdychání.
„Děkuju, ale už toho nech, prosím,“ špitla.
„A proč?“
„Protože tě tady jinak znásilním. Zase hrozně teču.“
„Ale já pro tebe teď víc udělat nedokážu…“ povzdechl jsem si, „rád bych, ale nemůžu…“
„To nevadí, jsem ráda i za tohle. Vždyť toho pro mě děláš spoustu. Víš co? Dám si sprchu a jdu do bazénu. Jestli chceš, tak tam klidně přijď za mnou.“
„Hmm… musím to dodělat,“ zahučel jsem mnohoznačně a přemýšlel, jak se vypořádám s její nahotou v bazénu.

Dodělal jsem přípravu na zítřejší grilování a nachystal nějakou večeři. Andy už byla dávno v bazénu, jen jsem doufal, že ta sprcha, kterou si dopřála byla dostatečně studená, aby schladila její touhy. Navštívil jsem koupelnu, abych si dopřál očistu. Pak jsem vzal večeři a odnesl ji ven k bazénu.

„Jéé, ty neseš večeři,“ vykřikla Andrea a už se hrnula z bazénu, samozřejmě nahá. Při vylézání z bazénu si dala patřičně záležet, abych spatřil vše, co se obvykle skrývá pod šaty.
„Hmmm, tak večeři a porno už jsem dlouho dohromady neměl.“
„Ani mít nebudeš. Tohle přece není porno, maximálně tak striptýz.“
„Tak třeba jsem doufal, že tě ta zelenina inspiruje,“ dodal jsem a vyndal mrkev a okurku, obojí pěkně rostlé.
„Tak to řekni rovnou, že se chceš dívat, jak si to dělám.“
„A ty si to před mnou uděláš?“
„To se uvidí. Ale rozhodně by to bylo fér, říct to na rovinu.“
„Na tom něco bude. Necháme toho a budeme se věnovat té večeři, co ty na to?“
„Fajn. Stejně si pak chci ještě vlézt na chvíli do bazénu.“
„A co já?“
„Ty můžeš taky, ale bez plavek, jinak to bude nefér.“

Večeře proběhla už docela v klidu, bez nějakého předvádění a narážek. Po jídle Andrea sundala ručník a odešla k bazénu. Pohled na její vlnící se zadek byl víc než vzrušující.
Ach jo, kdo tohle má vydržet, povzdechl jsem si pro sebe, stáhl plavky a vydal se za ní. Voda byla příjemná, přeci jen i malý panel solární dokázal vodu příjemně prohřát.

Seděl jsem ve vodě naproti Andy, zatímco ona si se zavřenýma očima vychutnávala kombinaci vody a sluníčka. Hlavu měla zakloněnou, rukama se držela okrajů bazénu a nad hladinou se jí pohupovala prsa. Pohled pro bohy.
„Už ses dost vynadíval bratránku,“ pronesla Andrea.
„Cože?“
„Jestli už ses dost pokochal a já se můžu otočit?“

Nečekala na mou odpověď a otočila se. Hlavu na okraji bazénu si podepřela složenýma rukama a prohnula se v zádech. Nad hladinu tentokráte vykukovaly její půlky. Nezapomněla roztáhnout nohy. Při každém nádechu vyplavala výš a já mohl zahlednout i její kundičku. Raději jsem ji napodobil a opřel se hned vedle.
„Hele, a proč ty mě vlastně nechceš?“

Mlčel jsem a přemýšlel. Pnutí v klacku bylo nesnesitelné a já ani pořádně nevěděl, co mi brání si ji tady vzít. Ukojit nás oba.
„Tak co?“
„Nevím. Prostě mi to nepřijde správné… Je to jako bych tě zneužil. Navíc seš moje nejoblíbenější sestřenka a když jsem viděl, co se s tebou dělo, dost mě to mrzelo. Seš tady, abych ti pomohl, nabídl ti útočiště a mám tě tady opíchat?“
„Hmm. Tak teď se cítím blbě já, že tě tady takhle svádím.“
„O to přece nejde. Prostě mi to nepřijde správné. Víš, já… neumím to brát jen jako sex, nic víc. Šup šup, děkan a nazdar… to není pro mě. Alespoň ta možnost, zdání toho, že by to nějak mohlo pokračovat…“
Andrea nic neříkala.
„Jo, možná jsem v tomhle divnej, ale já to bez lásky a vztahu nějak neumím… “
„Hmm. Pro mě to byl vždycky jen sex… prostředek, jak získat, co chci. Asi jsem byla fakt jako kurva, co dá každýmu, jen ne za peníze, ale za jiné věci… dárečky, uznání, partu…“
„To je mi líto.“
„Hmm, tak ti pěkně děkuju. Teď jsem smutná a zklamaná ze sebe, naštvaná, neukojená a nadržená. Hrozná kombinace. Radši půjdu spát, než ještě něco zkazím.“

Ještě chvíli jsem se válel v bazénu, pak jsem všechno uklidil a šel si také lehnout. V kuchyni jsem popadl láhev a dvě skleničky a jako nabídku smíru jsem je nesl za Andreou. Chvíli jsem za dveřmi váhal, jestli mám vůbec vstoupit, jestli budu vítán, ale nakonec jsem opatrně zaklepal. Z pokoje bylo slyšet jen podivné vzdychání a vzlykání. Znovu jsem zkusil zaklepat.

„Andy, to jsem já. Můžu dál?“ zkoušel jsem to.
„Hmm,“ odpověděla neurčitým zahučením.
Otevřel jsem dveře a strčil mezi ně ruku s lahví a trochu s ní zašplouchal.
„Nesu něco na žal a bol… asi to potřebujeme oba. Dost často to prý léčí i nadrženost.“
„Hmm. To je pravda. Jen si člověk potom nic moc nepamatuje. Ale dneska to ten případ nebude, dals mi jasně najevo, že nic nebude.“

Místo odpovědi jsem jí podal skleničku a nalil jí štědrou dávku alkoholu. Než jsem stihl nalít sobě, už měla vypito. Nalil jsme jí teda ještě jednu a konečně si s ní přiťuknul.
„Promiň Andy,“ omlouval jsem se, „nechtěl jsem tě nějak urazit ani rozesmutnit.“
„To je dobrý, měl si pravdu.“
„Ale mě to mrzí,“ pokračoval jsem dál. Až teď jsem si všiml, že na posteli kolem ní jsou rozložené erotické hračky.
„Koukám, že jsem tě vyrušil, co.“
„Jo i ne… Já… nejdřív jsem chtěla, ale pak jsem zjistila, že mi to nejde…“
„Počkej, holkám to taky někdy nejde?“
„Ne, že by to nešlo technicky. Spíš to nejde v hlavě. Po tom všem se na to nějak nedokážu uvolnit, správně se naladit.“
„To je mi líto.“
„A co to ty? Už sis to udělal? V bazénu ti stál pěkně.“
„Jsem na tom podobně. Chtěl bych to, potřeboval bych to, ale rukou to není ono…“
„Chápu. A jak dlouho si neměl sex?“
„Pokud nepočítáš noční snění, tak je to půl roku.“
„No ty vole, to je na dvojitýho panáka,“ kývla směrem ke skleničce, „já být půl roku bez sexu, tak vojedu snad i mrtvýho, kdyby mu stál.“
„Tak když si začala hru na otázky, tak mě zajímá kolik…“
„Jak kolik?“
„S kolika klukama/chlapama si spala?“
„Těch s kolika jsem spala není tolik, asi dva nebo tři. Ale pokud myslíš sex, tak to je víc, ale není to zas tak moc, kdo by to ale počítal. A co ty?“
„Proti tobě nejspíš docela žabař. Nejsem žádnej velkej kanec.“
„Tak kolik?“
„Počkej, tys ale to číslo taky neřekla.“
„Nevím, asi třicet, čtyřicet… možná padesát, ale jak říkám, kdo by to počítal. Jednu dobu jsem měla takové divné období.“
„Ty a divné období?“ pobaveně jsem se usmál, „No co, aspoň máš zkušenosti. “
„A co ty?“
„Co by? Slušňák a proti tobě skoro panic. Těch mých osm se s tebou nedá srovnávat.“
„Mohla jsem být devátá a s Míšou by to bylo zaokrouhlené.“

Jen jsem pokrčil rameny. Na to se toho moc říct nedalo.
„Když já na ty jednorázovky moc nejsem. Sice jsem to vyzkoušel, ale není to ono.“
„Chápu. A co nějaká neobvyklá místa?“
„Myslíš na sex?“
„Myslím, neustále…“
„Nic moc. I když s jednou to bylo docela zajímavé…“
„Povídej.“
Dal jsem se tedy do vyprávění a u toho pozoroval Andreu.

„To jsme tenkrát někam jeli autem, myslím, že to bylo z nějaké dovolené… ne počkej, byl to nějaký víkendový pobyt a my se vraceli domů. Bylo září, takové příjemné babí léto, kdy sluníčko dává všemu sbohem, a ještě naposledy krásně hřeje. Zrovna, když jsme jeli, tak docela pražilo přes sklo a v autě bylo horko. Já řídil jen v polorozepnuté košili a volných kraťasech, ona seděla na sedadle spolujezdce. Džínové kraťásky, být o kousek kratší, byly by to spíš kalhotky, a triko, těsně obepínající její tělo, se jí potem lepilo na tělo. Navíc pás procházející mezi ňadry je dokonale zvýraznil. K tomu jí bradavky prosvítaly přes tenkou látku…“

Docela jsem se zasnil a ztratil ve vzpomínkách, až mě Ája musela pobídnout, abych pokračoval.

„Na dálnici byl docela provoz, klimatizace moc nezvládala a jet s otevřenými okny moc nešlo. Tak tam seděla, v ruce držela jakýsi časopis, či co, a snažila se tím ovívat.
„Bože, to je horko,“ posteskla si, „navíc mě začínají škrtit ty šortky.“
„No co, tak si je rozepni,“ navrhnul jsem.
Neměl jsem moc čas se jí věnovat, zrovna jsem předjížděl a potřeboval se zařadit mezi šňůru aut, proto jsem jejímu vrtění na sedačce nevěnoval moc pozornost.
„To je úleva,“ prohlásila a já zjistil, že tam sedí jen v titěrných kalhotkách. Málem jsme sjeli ze silnice.
Snažil jsme se dál věnovat řízení, ale i myšlenka, jak vedle mě sedí, roztahuje nohy a kalhotky se jí zařezávají mezi buclaté lapličky… no, co ti budu povídat, stál mi jako stožár.“

Andy se usmála a trochu si poposedla. Alkohol a moje vyprávění asi udělalo své.
„Počkej, tím to neskončilo, to byl jen začátek.“
„Tak nevím, jestli jsem tak nadržená, nebo tak zpocená,“ pronesla Jana naprosto nevinně a prsty si přejela po látce kalhotek. Přivoněla k nim a olízla je.
„Nadržená… rozhodně nadržená,“ konstatovala. „Jak tak koukám, ty taky nejsi úplně v klidu… počkej, pomůžu ti.“

„Než jsem stačil cokoli říct, už mi lovila v kraťasech a za chvíli mi napružený ocas vyskočil ven. Sevřela ho v dlani a párkrát ho jen tak ze zvyku pohonila. To jsme málem podruhé skončili ve svodidlech. Ona byla fakt dobrá, sex s ní byl fantastický a byla neustále při chuti. Pro jistotu nechala mého dráždění a odkudsi vylovila nějaký vibrátor. Během chvíle se prostor auta naplnil vrčením motorku, jejím hekáním a čvachtáním mokré kundy. Kdyby bylo kde, okamžitě bych býval někde zastavil, takhle jsem to vzrušení musel přemáhat a přetrpět.“

Andrea se usmívala a začínala přede mnou pomalu masturbovat.

„Teď si to představ, jedeme po dálnici, ona si vedle mě mastí pičku, já mám péro z kalhot venku a najednou nás začne předjíždět autobus. Nepamatuju si, co to bylo zač, ale přišlo mi, že to musel být nějaký školní zájezd nebo tak něco. Zkrátka, když nás předjeli, tak jsem viděl spoustu puberťáků nalepených na oknech, jak nám mávají na pozdrav. Ještě, že ten autobus byl cizí.
Hekání v autě ustalo.
„Měla si k tomu diváky,“ nadhodil jsem.
„Já vím, docela se mi to i líbilo. Třeba se děcka něčemu přiučily.“
„To nevím, ale mají aspoň zážitek z výletu.“
„Já už jsem uspokojená, alespoň trochu, a tobě pořád tak krásně stojí…“
Jen jsem pokrčil rameny a dál se snažil věnovat řízení. Najednou se sklonila a začala mě kouřit. Vyhekl jsem rozkoší, a to jsme málem skončili ve svodidlech potřetí. Zaregistroval jsem ceduli oznamující odpočívadlo za deset kilometrů. Dupnul jsem na plyn a dal se do předjíždění, abychom tam už byli. Hlavně dřív, než to stihnu někam napálit. Dokonce jsme museli minout i ten autobus, i když jsem si ho v té řadě vozidel nevšiml.

Zkrátka jsme se řítili po dálnici asi stopadesátkou a ona mi ho kouřila. Odpočívadlo se blížilo, vypadalo to, že rychleji než můj výstřik. Zařadit se do správného pruhu, sjet na odpočívadlo a zastavit. Nekoukal jsem napravo ani nalevo, hlavně, že jsme stáli. Ona se odpoutala, já trochu poposunul sedačku, aby měla lepší přístup, přidržoval jsem ji za hlavu a užíval si kuřbu. V jednu chvíli jsem se na podíval, jak na sedadle klečí a dostal jsem chuť ho do ní takhle vrazit. Přerušil jsem ji v její činnosti, vystoupil z auta, rychle ho oběhnul, otevřel dveře u spolujezdce, chytil ji za boky a přitáhl si ji blíž. Bez jakéhokoli čekání jsem ho do ní prudce vrazil. Byl to divoký mrd na odpočívadle u dálnice. My jsme ani nevnímali okolí. Fakt si to představ. Auto na odpočívadle, oboje dveře vepředu otevřené, já tam stojím a přirážím, přičemž ona není vidět, je slyšet jen hlasité hekání.“

Hlasité hekání se neslo teď i pokojem. Andrea už neseděla, ale ležela, nohy roztažené a v ruce uměláka, kterého si vrážela do kundy.
„Nepřestávej, vyprávěj dál…“ vybídla mě mezi vzdechy.

„No prostě divoká mrdačka. Poslední šťouch a už jsem ji plnil. S úlevou jsem se opřel o střechu auta a oddychoval. Už jsem se chystal, že pojedeme dál, když tu se za náma rozblikala světla. Policajti. Aspoň, že nás to nechali dodělat, pomyslel jsem si. Popojeli s autem blíž k nám. Vystoupili dva takový mladíci, tak pětadvacet, třicet, víc ne. Museli se docela přemáhat, aby se nesmáli, když jsem se na ně otočil.
„Dobrý den pane řidiči, tak se snad trochu upravíme, ne?“
„Dobrý den,“ odpověděl jsem na pozdrav a začal cpát uslintaného změklíka zpátky do kalhot.
Jana vylezla z vozu, o těch dvou ještě nevěděla, nebo si jich nevšimla. Teď tam stála vedle mě, jen titěrných kalhotkách a upnutém triku vyhrnutém nad prsa a z pičky jí ukapávalo sperma.
„Vy byste se mohla také trochu upravit,“ pronesl ten starší, zatímco mladší si ji chtivě prohlížel.
Ona se předklonila a začala pod sedadlem hledat svoje kraťasy. No, boule v jejich uniformách nebyly jen od pistolí.
Skončilo to tím, že policajti chtěli po mně papíry od auta a doklady, když jsem je začal lovit rukou ulepenou od spermatu a Janiných tekutin, tak raději řekli ať to nechám být. Dostali jsem varování a tím to skončilo. A když jsme z parkoviště odjížděli, tak jsme zaslechli ještě pískot a jásot děcek z autobusu.“

„No jo, Janinka, ta to uměla…“ povzdechl jsem si na konci vyprávění, „Víš, že mi je docela připomínáš? S nadržeností na tom byla podobně jako ty.“

„To bylo něco…“ oddychovala Andrea, „děkuju.“
„Za co?“
„Za to vyprávění. Takhle jsem si to už dlouho neudělala. Víš, že jí docela závidím? Takhle mi to nikdo ještě neudělal. A proč to mezi vámi skončilo?“
„Vlastně to dojelo na tu její věčnou nadrženost, přestal jsem jí stačit a hledala i jinde. Sex s ní byl sice skvělý, ale nevěru jsem nějak nepřekousl.“
„Hmm, to se stává.“

„Tak to dopijeme a půjdeme spát, co ty na to?“ navrhl jsem.
„Asi jo.“
„Víš, že se mi o tobě minulou noc zdálo?“
„Jo? A co?“
„V tom snu si mi ho vykouřila…“

Andy po tváři přeběhl šibalský úsměv, skoro jsem ho ani nezaregistroval, nebo jsem spíš pochyboval, že se tam vůbec objevil.
„A byla jsem dobrá? Lepší něž Janinka?“
„Dobrá? To ne, byla jsi nejlepší. Mnohem lepší než Janinka. Tak dobrou noc.“
„Dobrou noc. Třeba se ti o mně bude zase zdát… a třeba to bude něco pikantnějšího.“