Školení

Je nutno se vrátit do časů minulých, řekněme do poloviny 80.let dvacátého století, kdy jsem absolvoval jedno velmi zajímavé školení….

***

Začal nám čtvrtý ročník gymnázia, když jsem se já, Pavel a Monika měli dostavit k předsedkyni školního výboru SSM.
Byla to mladá žena s přezdívkou kozatá Anča, protože na její drobné postavě čněly obří pětky nepřehlédnutelně a vyzývavě, ale jinak byla naprosto nepoužitelná. Žila a i mluvila jen v politických souvislostech, a tak její druhá přezdívka byla „Mimoňka.“

A tak jsme tam stáli a poslouchali.
„Politická situace vyžaduje opravdové soudruhy. Vy, až odmaturujete, nastoupíte na vysoké školy a je třeba i tam působit na mladé lidi, vést je tou správnou cestou, stát se uvědomělými svazáky a posléze i mladými komunisty. Byli jste vybráni na třídenní školení, abyste nabrali teoretické znalosti ve své budoucí práci.“

Zamumlali jsme něco ve smyslu, že je to skvělé, ač jsme si mysleli opak a venku pak padali do mdlob. Proč zrovna my?
Pavel s Monikou se ale na sebe zubili, protože ti dva už se sbližovali docela dlouho a tady mohla padnout ta pomyslná poslední bariéra a já jsem s nimi jel jako křen.

***

Rozhrkaná Karosa nás jednoho říjnového pátku vyklopila ve školicím středisku ústředního výboru SSM, kdesi v lůně přírody u Sázavy.
Chlapci byli ubytování v chatkách, děvčata ve zděné budově, aby nedošlo k nežádoucím kontaktům.

Já s Pavlem jsme dostali ještě jednoho spolunocležníka, Jindru, odněkud z Mělníka, který mezi nás rychle zapadl, když z batohu vytáhl láhve vína Ludmila, jimiž byl dostatečně vyzásoben na celou dobu pobytu. To bylo jinačí pití, než Pražský sklepmistr a jiné bolehlavy. Takto přežijeme i čas školení, říkali jsme si.

***

Celé osazenstvo se sešlo v jídelně. Na podiu sedělo předsednictvo. K našemu úžasu to byly povětšinou mladé slečny z VŠ, tedy věkově nám nepříliš vzdálené, pár starších žen, babizen okolo čtyřiceti a několik nezajímavých chlápků.

V proslovu předsedkyně školící komise jsme vyzvěděli, že sobotní dopoledne a část odpoledne se politicky vzděláme, pak budou nějaké hry a večer zábava. V neděli dopoledne opět školení a po obědě odjezd. Pak už se roznášela večeře.

***

Večer proběhl seznamovací večírek, kdy každý povstal a všem se představil.
Pavel měl oči jen pro Moniku, zatímco já s Jindrou jsme velebili půvaby dívek z jiných škol a měst. Jinak se už ten den nic nedělo a vyhlásila se večerka.

Když jsem pak šel z umývárny zpět do chatky, z oken ubytovaného předsednictva zněl veselý smích a hlahol.
Ti rozhodně noční klid nedodržovali.

***

Dopolední školení bylo úděsně unavující. Jen těžko jsem se udržel v bdělém stavu, zatímco jiní, zcela nepokrytě, podřimovali. Kupodivu to nikomu nevadilo.
Školitelé monotónními hlasy četli svá moudra a bylo jim asi jedno, jestli je někdo poslouchá.
Pavel si činil pečlivé poznámky, jež se v sešitě vyznačovaly různě velkými přeškrtnutými kosočtverci, snad z touhy po Monice, soused vedle mě s druhým hrál piškvorky a Jindra se dopoval Ludmilou, maskovanou v čajovém hrnku.
Možná kdybych si tam z dlouhé chvíle honil péro, nikdo by si toho nevšiml.

„Tak, mládeži,“ zatleskala najednou sličná děva z předsednictva a všichni se probrali do reality.
„Bude oběd, a protože jsme dopoledne jeli bez přestávky, máme volné celé odpoledne. Připravili jsme pro vás bojovou hru, takže ve dvě nástup na place.“

Všichni ožili, Monika zahlédla u Pavla jeho výkresy, řekla, že je debil a ztratil u ní všechny sympatie. Jindra byl napodobován přes míru a opile blábolil, že odpoledne věnuje odpočinku, ale že nám drží palce. Také sousedé s piškvorkami říkali, že se na nějakou bojovku můžou vysrat, ale že by radši omrdali tu děvku předsedkyni a posupně se zachechtali.

***

Na buzerplac ve dvě hodiny skutečně nenastoupili všichni a opět to nikomu nevadilo. Účast asi nebyla povinná.
Sličná děva, oděná v přiléhavý teplákový trikot, oznámila, že nezúčastněným je to k jejich škodě a řekla, abychom vytvořili tříčlenné hlídky.
My neměli Jindru, a tak k nám přiřadili nějakou Jitku, vytáhlou holku s plochou hrudí, ale celkem hezkou tváří.

„Čau,“ zahučela. „Nebudu vám vadit?“
„Nikteravěk,“ odtušil Pavel a zašklebil se.
„Co říká?“ otázala se nechápavě Jitka.
„To je souhlas,“ vysvětlil jsem ji a dodal, že Pavel použil alkoholový doping a tudíž nečekáme žádné převratné výkony, zejména v běhu.
Jitka se s tím spokojila, a když jsme po startu nasadili lehký klus, mohli jsme se i bavit a stále častěji zastavovali kvůli opilcovu močení.

„Já jsem z Moravy, taky máme vinici, ale něco brát mě tedy nenapadlo,“ konstatovala Jitka na další močící zastávce. „Hele a jak večer? Půjdete na ten večírek? Já tu nikoho neznám a s váma, teda spíš s tebou, je docela dobrá řeč.“
„Jasná páka. My jsme tu tři z jedný školy, ještě s Monikou, a tak tě berem do party,“ kývl jsem hlavou a Jitka se zdála potěšena.

Úkoly na jednotlivých stanovištích byly trapné a výsledky ještě trapnější. Při dýchání z úst do úst figuríně (místo do holky, co to tam řídila), ze mě vyšel při výdechu solidní prd.
Pavel při střelbě ze vzduchovky trefil všechno, jen ne terč a Jitka při přeručkovávání lana přes potok tam celkem solidně zahučela.
Naštěstí to byla poslední zastávka, a tak jsme bojovku dokončili celou a skončili na hezkém posledním místě.

***

Na zápraží chatky se slunil do růžova vyspinkaný Jindra.
„Tak ti tak ležím a najednou mě probudí nějaký hekání, nebo co. Ty vole, vedle v chatě někdo brousil holku. Fest ječela a pak vylezla ta brejlatá zapisovatelka. A za ní ten blonďák od vedlejšího stolu. Normálně ji tam vobtáhnul!“

Vzpomněl jsem si na tu ženu. Vypadala nějak ve věku mý mámy, celkem postava a kozy jo, ale jinak byla stará.
A Jindra pokračoval.
„Tak jsem dal řeč a von, že baby na tyhle akce jezděj hlavně kvůli šukání s mladým a tvrdým ocasem. On už je na školení potřetí a stačí jen babě naznačit a máš ji v pelechu. Přesně tak to řekl a ještě si liboval, že ty starší jsou zkušený a vědí, jak to chtěj a co mají chlapovi sami udělat.“

Překvapeně jsme na sebe pohlédli. Tak tímhle směrem se naše myšlenky ještě nikdy neubíraly. Zatím bylo důležitý tělo a zjev.

***

Po večeři si k nám přisedla Jitka. Moniku už znala, spala ve vedlejším pokoji a Jindrovi podala ruku. Ten ji místo své, do ruky vrazil láhev Ludmily.
“Na tykačku,“ usmál se na zaskočenou Jitku. Ta se nakonec usmála, napila se a láhev mu vrátila.

Příjemně jsme se bavili, až začala hrát hudba k tanci a poslechu. Vesměs všichni se vrhli do tanečního reje.
Pavel vyzval k tanci Moniku, ale byl odmítnut, posléze si pro ni přišel chlapík z předsednictva a uspěl.
Jindra šel s Jitkou a já zkusil jednu z vysokoškolaček na podiu. Byla to sympatická rusovláska se slušně napěchovaným hrudníkem.

„Smím prosit?“ zeptal jsem se slušně.
„Jistě, proč ne,“ usmála se a vpluli jsme na parket.
„Jmenuji se Iva,“ dodala a já se též představil.

Tanec plynul mlčky a v docela těsném kontaktu a jak mi megakozama masírovala hruď, v kalhotách mi povstal bojovník.
Asi to cítila, protože se nepatrně usmála a schválně se mi tam nohou přitiskla. Zapředl jsem hovor.
„Hraješ na nějaký nástroj,“ začal jsem.
„No… proč? Na co ty?“ optala se.
„Na dudy. A jde mi to krásně,“ a snažil jsem se nedívat na ty její.
V očích se jí zablesklo. „Já zas hraju na trubku. Mám prý dost pěkný nátisk.“
„A hraješ až do konce?“ už bylo jasné, o čem se bavíme.
„Chceš to vidět? Tak přijď za půl hodiny nahoru do čísla 15.“
A jak hudba dohrála, odešla.

Poctivě jsem počkal půl hodiny a šel nahoru. Z čísla 14 zněly hekavé zvuky.
„Tady přece spí Monika,“ napadlo mě, potichu a pomalu jsem pootevřel dveře a nakoukl dovnitř.
Na posteli právě muž z předsednictva zbavoval Moniku panenství. Zkušeně ji protahoval svým pérem a Monika bolestně sténala a hekala. „Ah…ah… to..bolí..ah..ah!“
Muž ji konejšil.
„Už to bude..dobrý..už…to..bude..uh..uh!“ a strojovými pohyby mrdal a užíval si její mladý tělo.
Pohled na hekající Moniku s roztaženýma nohama mi postavil ptáka, a tak jsem raději pokračoval vedle. Uvědomil jsem si, že i já jsem panic a ta holka je určitě zkušená a bude totéž čekat ode mě.

S bušícím srdcem jsem zaťukal a vstoupil dovnitř.
„Zamkni a nerosvěcej,“zaznělo z pokoje.
Pak cvakl vypínač a temnota se rozsvítila v modrém přítmí, jak bylo přes lampičku přehozené modré tričko.
Iva ležela přikrytá v posteli, ale bylo vidět, že je nahá.
„Tak co je? Hup do pelíšku,“ a pobaveně sledovala mé svlékání.
„A co slipy?“ dodala, když jsem se k ní konečně hrnul. „Ať vidím, jestli to má cenu.“

Stáhl jsem si poslední část oděvu a Iva odkryla deku a přijala mě k sobě.
„Chtěl si hrát, tak hraj,“ pobídla mě a já se začal zaobírat dudami.
Na to jak je měla velké, byly docela pevné a zároveň krásně měkké. Během mačkání a líbání jí ztvrdly bradavky a při jejich laskání Iva začala sténat. Zároveň mi její ruka sjela mezi nohy a sevřela tvrdý ocas.

„Júú…je hezky tvrdej… půjdeš do mě?“ otázala se s úsměvem a rozevřela nohy.
Nalezl jsem na ni a zkoušel ho nasadit, ale zavedla si ho tam sama, já přirazil a cítil slastný pocit prvního proniku do ženy. Bylo to něco nepoznaného, jedinečného, jak tvrdý ocas klouzal do vlhkého nitra pochvy, která se mu otevírala a pojímala ho až ke kořenu. Iva byla asi taky spokojena, protože slastně vzdychala. Sama taky neměla mnoho zkušeností a tento ocas byl první, který ji při proniku nebolel, ale zároveň jí kundičku hezky vyplňoval.
Snaživě jsem pozvolna přirážel a Iva sténala a hekala a hladila mě po zádech.

Ač to byla moje první mrdačka, v hlavě mi zablikalo upozornění.
„Až..budu…můžu..do tebe?“ hekal jsem a Iva přitakala. „Anooo…vystříkej mě…celou…oh..oh…ale..ještě…chvilku …vydrž…pro…sím,“ sténala v nastupující rozkoši.
Já začal zrychlovat přírazy, Iva hlasitěji vzdychat a pak jsem cítil stahy kolem pulzujícího ocasu a Iva vykřikla.
„Jsem…jsem…střííkeeej…ááách!“ vzepjala se v orgasmu a já uvolnil stavidla a semeno ji proudilo přímo do stahující se dělohy.

Když jsme uvolněně leželi vedle sebe, Iva si stále rukou hrála s povadlým ptákem, až se najednou ke klínu přemístila hlavou a začala mi ho kouřit.
Vzpomněl jsem si na její slova o nátisku trubky a musel jsem souhlasit. Je pravda, že mi čuráka nikdo předtím nekouřil, takže nešlo porovnávat, ale pokud to holky dělají takto, není na co si stěžovat.

Když si ho hezky postavila, nasedla na něj a prsy mi pohupovala před obličejem. Snaživě jsem ty krásné dudy hnětl a mazlil a Iva si naplno užívala tvrdý ocas. Odsedávala, jak sama chtěla a prožívala návaly rozkoše. Já cítil jen pevné sevření a rytmické pohyby na ocasu. Když zrychlila, naplno mě zalehla a jen pohybovala a vrtěla zadkem stále nabodnutá na ocase.
„Já..už.budu!“ funěl jsem a Iva mlčela a přirážela jak zběsilá.
„Jo..jo…už..uuuž…stříkej, dělej…mrdéééj…úúúáááóóóhhh,“ vyluzovala a stahovala svaly tak, že jsem s úlevou vše do ní podruhé vypustil.

V objetí jsme pak spolu usnuli, ale v noci mě vyhodila s tím, že nechce, aby mě ráno někdo potkal.
Plížil jsem se noční chodbou a kupodivu, v některých pokojích se stále ještě nespalo a bylo tam pěkně veselo.

Zbaven panictví a s pocitem naprostého vítěze jsem nakráčel do chatky.

„A sakra,“ přišel jsem poněkud nevhod. U Jindry v posteli byla Jitka a u Pavla se krčila taky nějaká holka z předsednictva. Všichni už naštěstí spali, a tak jsem zalezl na lůžko a v klidu usnul.

***

Ráno už byly holky pryč a my si sdělovali zážitky. Každý si vrznul, někteří, jako já, poprvé a bylo to fajn.

Dopolední školení jsme opět přetrpěli, ale jelikož toho školitelé měli asi taky za celou noc dost, záhy vyhlásili volnou diskusi, při které se stejně každý bavil s každým, a vše vyšlo do ztracena.
Vlastně jsme se zde vyškolili jenom v šukání. Nevím, jak to kozatá Anča politicky zhodnotí, ale to nás netrápilo.
Po obědě a vzájemném se rozloučení se svými milenkami na jednu noc, jsme posedali do autobusu, který nás odvezl do reality všedních dnů pozvolna skomírajícího socialismu.

Autor

4.5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
dedek.Jeff

Při čtení tvé povídky sem si zavzpomínal na své mládí. Na tohle ten socialismus nebyl zase tak špatný. Vzpomněl jsem si na chuť Ludmily, i podobné školení na Mácháči, navíc okořeněné posezením v Lesní vinárně, s Pavlem Landovským.

Trysky

Takové (za)školení bych si také nechal líbit. Ale nějak mě tohle minulo.

Bob Romil

Každá doba měla / má svoje, jen dneska se tomu říká víc světově – teambuilding. Určitá část osazenstva to vždy pojala / pojme podobně jako postavy v příběhu.

Fred

I já si při čtení vybavil jeden svůj pionýrský tábor. Všechny vedoucí byly v našich očích poněkud přestárlé soudružky vysokoškolačky ve věku 20 až 22 let. Tvořily sehranou partu a měly za sebou asi několik podobných turnusů, protože to bylo znát na zábavných programech, které pro nás připravovaly. Nechyběl ani sběr amerického brouka na bramborových plantážích místního JZD. A v noci, v naprosté diskrétnosti tam prováděly i sexuální osvětu nezletilých žáků základky. Byl by to jistě i hezký námět na povídku, ale bohužel , dík základnímu pravidlu našeho portálu – žádný sex s nezletilými, o tom na našem Fénixu psát… Číst vice »

Kittikit

Tak to udelej jako Shock, pridej par let a publikuj 😉😉

Martin

Suprově napsaná povídka . K mé smůle jsem nikdy tak krásné školení neabsolvoval a to ani za dob reálného socializmu , natož pak nyní . Ale představa být na takovém školení , je to krásná 😀

7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x