Sladká pomsta

Žalářní vrata se otevřela a dovnitř nakoukla zarostlá tvář strážného.
„Vstávej, jdeš na výslech a hni se, ať pánové nečekají!“
Mladá dívka se hned zvedla a plaše následovala strážného, který stále hartusil a klel.
„Tady ji máš,“ předal ji katovu pacholku a odešel do svého kamrlíku si zvlažit hrdlo pivem.

Pacholek byl svalnatý muž s kápí přes obličej, ale dívka věděla, kdo to je. Oproti lidem z města katem a jeho pomocníky neopovrhovala. Každý se musí nějak živit.
Muž se jmenoval Jacek a nyní ji tiše šeptl.
„Neboj se. Budem tě natahovat na žebřík, ale ne naplno. Křič bolestí, to pány snad obměkčí. Nejlepší je ovšem se přiznat.“
„I k tomu, co jsem neudělala?“ opáčila dívka a Jacek jen vzdechl. Věděl své.

***

Ve výslechové místnosti ve sklepení radnice seděla za stolem soudní komise čtyř vážených mužů v čele se samotným purkmistrem.
„Jsi Magdalena, dcera chalupníka Jíchy ze samoty pod lesem?“ ptal se purkmistr povýšeně.
„Ano,“ odvětila dívka tiše.
„Jsi obžalována, že na jarmarku jsi hrubě urazila manželku slovutného měšťana a konšela Rádla. Ženu jsi dokonce obvinila z cizoložství, což je závažný zločin a ctihodná žena utrpěla, jak řekl ranhojič, nervový šok. Co k tomu můžeš říci?“ mrkl purkmistr na kata, který se dívce postavil po boku, aby jí dodal strachu.
„Manželka konšela Rádla do mě vrazila, nazvala mě běhnou a špindírou a odstrčila od stánku, že takové jako já, by biřici neměli ani vpouštět do města. Viděla to spousta lidí,“ bránila se Magdalena.
„Všichni ale potvrzují slova ctihodné měšťanky. Přiznáváš se?“ opáčil purkmistr.

Jelikož Magdalena mlčela, kat ji popadl, smýkl s ní na žebřík, kde s pomocníkem ji upevnil ruce a nohy k příčkám. Přitom jí rozvolnil chatrné šaty tak, že byla mužům vystavena téměř nahá.
S roztaženýma nohama a rukama ji kat pomalu natahovat a dívka spustila pronikavý nářek. Muži si lačně prohlíželi její štíhlé tělo s pevnými, menšími prsy a černými chloupky zarostlým klínem.
Nejeden z mužů pocítil i tuhnutí ocasu.

„Přiznáváš se?!“ křikl purkmistr, ale dívka jen ječela bolestí.
„Takhle z ní přiznání nedostaneš, to dřív praskne vejpůl,“ chytil ho za rukáv konšel Mittwoch, který už se vynadíval dost a další mučení mu bylo proti srsti.
„To stačí! Než nasadíme další stupeň tortury… Magdaleno Jíchová, přiznáváš se?“ stále purkmistr naléhal.
Dívka, jak jí poradil Jacek, křičela, ač ji to moc nebolelo. Má se však raději přiznat?
„Nic jsem neudělala,“ dál se bránila křivému nařčení.
„Dobrá. Kate, nasaď jí palečnice!“ přikázal purkmistr.
Kat pohlédl dívce na ruce a pak nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Má příliš štíhlé prsty… nástroj je nerozdrtí.“

Purkmistr, který si zjevně liboval v násilí, tedy vymyslel něco jiného.
„Tak jí budeš pálit boky!“
„Jak kážete, pane,“ zabručel kat a vtom se dívka vrhla na zem a v pokleku spínala ruce. „Přiznávám se ke všemu… jen ne oheň!“
Komise pokývala hlavou a po chvíli radění vynesla rozsudek.
„Za pomluvu a urážku ctihodné osoby pozítří za úsvitu budeš popravena zahrabáním zaživa. Zasedání soudu je skončeno. Odveďte odsouzenou!“
Pronikavý pláč a prosba o milost jim byla odpovědí, dokud dívka neskončila za zavřenými dveřmi podzemní kobky.

„Nemohli jsme ji ušetřit?“ otázal se jeden z konšelů purkmistra. „Ta Rádlova žena je prý skutečně cizoložnice. Prý s pekařem Kunešem odvedle.“
„A ty to Rádlovi řekneš do očí? Nemyslím si, že se to událo jinak, než ta holka říkala, ale pro klid ve městě se to muselo stát,“ řekl purkmistr a pochopitelně zatajil, že Rádl mu tajně předal měšec stříbrňáků, aby tu holku odsoudili k smrti, jinak bude mít doma peklo.

***

Když se Magdalena vyplakala, schoulila se do klubíčka a přemítala nad svým životem, který měl nyní skončit. Nikdy nikomu nic neudělala, nic neukradla, roztouženým chlapům vyhrnula suknici a přesto kvůli nějaký babizně musí zemřít. Chudý člověk nemá prostě nikde zastání, smutně dumala a skoro přeslechla chrastění zámku ve dveřích. Co se děje? Jestli má žalářník nějaký choutky, tak se mu neubrání.

Ve dveřích se skutečně objevil on a dovnitř táhl nějaký velký pytel.
„Co to je?“
Muž se zašklebil.
„Nevím, kdo to zařídil, ale budeš volná. V pytli je mrtvola. Ty zemřeš do rána na mor a proto jsem tě zašil do pytle a rychle tě zítra pohřbí a nikdo nebude kontrolovat, zda jsi to ty.“
„Já… já… můžu jít?“ zablekotala dívka.
„Ještě ne. Až dorazí tvůj osvoboditel se stříbrňáky. Ale neřekl jsem mu, že kromě nich chci ještě něco jiného.“

Magdalena pochopila. Ulehla na zem a vykasala si suknici.
Muž si chvatně stahoval nohavice a s pohledem na její klín se mu ocas rychle stavěl.
Dívka roztáhla nohy, muž na ni nalehl a tlačil se do ní až po koule. Šlo to jen pomalu, Magdalena bolestně vzdychala, ale nakonec se alespoň trochu uvolnila a zvlhla.
Muž se vzepřel se na pažích a rozjel strojové přírazy. Mlaskal a spokojeně funěl. Takovou mladou holku už neměl, ani nepamatuje. A zadarmo. Teď vlastně naopak ještě peníze dostane.

Dívka sténala a snažila se uvolnit, ale moc jí to nešlo. Nakonec trpně čekala, až se uspokojí alespoň on. Muž měl dlouhou výdrž, ale později přidal na důrazu, naposledy prudce přirazil a naplnil jí lůno až po okraj, protože z ní semeno pak vytékalo ven malým čůrkem.

„Tu máš pivo a placku. Čekej na půlnoc,“ řekl žalářník později, když jí přinesl džbán a misku.
Pak zase zacvakl zámek a dívka se hltavě pustila do jídla.

***

O jedné v noci strážný vyvedl Magdalenu ven a předal jistému mladíkovi, v němž poznala Petra, čeledína starého sedláka Vávry, kam Magdalena chodila vypomáhat.
„Hodně štěstí,“ popřál jim žalářník a tiše za nimi uzamkl dveře a dvojice otevřenou katovskou brankou v hradbě uprchla ven z města.
„To tys mě vykoupil?“ dychtivě Magdalena Petra objala a políbila.
Petr ji pomalu, ale důrazně odtáhl.
„Ne. Promiň… to můj pán.“
„Vávra… ale proč?“ zeptala se Magdalena a pak se zajíkla. Už ví! Starý sedlák už jí několikrát nabízel manželství, jenže ta jeho zlostná povaha… a vůbec všechno se jí na něm nelíbilo, tak ho odmítla. Teď aby mu byla vděčná v loži, anebo… bude se muset stát jeho ženou.
U srdce jí bodlo. To néééééé!!!

***

Ano, bylo to tak. Svatba sedláka Vávry a Magdaleny byla velkolepá. Bohatý sedlák neskrblil penězi a těšil se, jak jeho domácnost zase zazáří přítomností ženské ruky a později se zaplní i dětským žvatláním.
Když ulehli do manželské postele, vzrušením se mu divoce rozbušilo srdce.
„Já ale již nejsem panna,“ oznámila mu Magdalena, ale on jen mávl rukou.
„A kdo by to čekal? Aspoň víš co a jak…“ zamlaskal a hned jí kasal noční košilku.

Nejdřív líbal a hladil po těle a spokojeně funěl. Nakonec jí rukou zajel mezi lehce roztažené nohy. Chvíli ji tam prstil, dokud nepocítil zvyšující se vlhkost.
Magdalena vzdychla, roztáhla víc nohy, Vávra na ni nalehl, společným úsilím nasadili ocas na štěrbinu a přirazil.
„Oh… pomaluu,“ zasténala Magdalena a po několika přírazech se podařilo do ní proniknout v celé délce ocasu.
Vávra přirážel, dívka vnímala jeho velikost, ale přírazy a pohyby v ní nevyvolávaly žádnou slast a jen čekala, až to skončí.

Zato Vávra si užíval sevření pochvy a vůbec celé to mladé tělo, které mu nyní patřilo. Mačkal pevná stehna a zadek a stále přirážel mezi její rozevřené, pokrčené nohy. Když se udělal, všechno skončilo v ní. Pochopitelně, chtěl se přece dočkat potomka.

***

Soužití manželů nebylo idylické od samého počátku. Rozdílné povahy se nesnášely čím dál tím víc. Magdalena se snažila být mu dobrou ženou, celý dům udržovala v čistotě, vařila mu dle přání a ještě se starala o hospodářství, ale Vávra pro ni neměl dobré slovo ani pochvalu. Vše bral tak nějak automaticky. Byl založením morous a to ho neopustilo ani po svatbě.

Taky v posteli jim to neklapalo. Mladá, náruživá a potřebná Magdalena by se nejraději milovala denně, ale na to Vávra neměl chuť, ani pomyšlení. Zpočátku se snažil, ale nic z toho neměli oba, a tak toho nechal a milovali se jen párkrát do měsíce. Neuspokojená Magdalena tak byla více chytlavá a často se dostávali do hádek.

Jednou dopoledne se do sebe pustili v sednici, když ji Vávra popadl, břichem přirazil na stůl, vykasal jí suknici a začal vyplácet. Nikdy na ni nevztáhl ruku, ale nyní rány jen pršely. Magdalena se zmítala a křičela, jak ji rány pálily a náhle pocítila, jak do ní zezadu pronikl ocas.
„Ty čubko… teď mi hezky podržíš, jako správná žena,“ funěl Vávra a zarážel ho do ní prudce a hluboko.
„Pusť mě… oh… ohh!“ sténala Magdalena bolestně, protože jen pomalu začala vlhnout.
Posléze se přírazy staly volnějšími a slastnějšími. Vávra rytmicky přirážel až do chvíle, kdy se slastným zafuněním se do ní vyprázdnil. Snad už konečně obtěžká.
Magdalena se zvedla a spustila si suknici dolů.
„Hlavně jestli ses uspokojil ty, drahý manželi!“ vyštěkla, šla pryč a práskla za sebou dveřmi.

***

Trudný život Magdaleny trochu rozptyloval alespoň čeledín Petr. Jenomže od té doby, co se Magdalena stala selkou a paní domu, nemohl ani pomyslet, že by spolu něco měli, jak bylo možné dřív, když ještě byla dcerou chudého chalupníka.
Magdalena s Petrem tehdy také nic neměla, ale už mu dovolila ji políbit a chvilku se těšit z jejích půvabů. O panenství pak přišla při žňové zábavě, ale s kým nevěděla ani ona, neb byla opilá. No, a než se Petr vyjádřil, že jí má rád, skončila Magdalena ve vězení a pak se stala Vávrovou ženou.

Ani Petr nebyl Magdaleně lhostejný, ale co mohla dělat? Byla vdaná a musela poslouchat. Naštěstí nevšímavý sedlák neviděl kradmé pohledy a úsměvy obou mladých lidí a zajímalo ho jen jídlo, občasné ležení s ženou a truhlice se stříbrňáky, kde se kochal přibývajícími koženými měšci, protože statku se dařilo a úrodu se vždy dařilo výhodně prodat.

***

Když Vávra vztáhnu ruku na Magdalenu poprvé, myslela si, že to udělal v afektu. Mlčela, jenže se mýlila. Vávra ji zbil podruhé, potřetí, popáté a vždy za úplné maličkosti. Svou apatií mu dávala sílu, a tak neváhal a bral na ni kožený opasek stále častěji.
Když se začala bránit, rozzuřilo ho to ještě víc a přece jen, měl větší sílu.
Zbitá Magdalena utekla k rodičům, ale ti ji navrátili zpět, že o ní rozhoduje manžel a ona se má chovat tak, aby neměl důvod ji bít.

Otec však nebyl takový nelida, jak se zdál. Stranou měl s Vávrou vážný rozhovor a pohled na mladšího chalupníka a dva urostlé chasníky, které měl sebou, sedlákovi vzal vítr z plachet a slíbil nápravu.
Poté skutečně se dva týdny choval k Magdaleně ohleduplně, než vše zapadlo do starých kolejí.

Vše vyvrcholilo jednoho podzimního večera. Vávra měl opět jeden ze svých cholerických výstupů a tentokrát Magdalenu napadl tak, že zůstala nehybně ležet na podlaze v sednici.
Vávra si odplivl a vyšel ven. V tu chvíli dostal do hlavy polenem a omráčený se sesul k zemi.
Za dveřmi stál Petr, který vše viděl oknem a tohle už nemohl nechat bez následků.
Omráčeného sedláka dovlekl a hodil do mlýnského náhonu a pak se věnoval potlučené Magdaleně. Uložil ji do postele, dal obklady a svařil nějaké byliny.

***

„Lidé dobří, jste doma?“ ozvalo se druhého dne na dvoře.
„Paní není dobře. Co se děje?“ koukal Petr na rychtáře Zmatlíka ještě s nějakým sousedem.
„Vávra se utopil v náhonu. Našel ho ráno mlynář zaklesnutého v kole. Takové neštěstí. Musím to vyšetřit. Mohu mluvit s paní Magdalenou?“ ptal se Zmatlík, nešťasten, že zas má nějaký případ.
„Pojďte, ale jen vy,“ řekl Petr a vedl rychtáře do domu. V síni přivřel dveře a řekl.
„Paní je v hrozném stavu. Vávra ji včera ošklivě ztloukl. Pak to asi šel zapít, nevím. Ale vidět ji nemůžete… počkejte.“

Petr pootevřel dveře do sednice a zvolal, že je tu rychtář a zda ho může paní přijmout?
Magdalena z lože vykřikla, že ne a Zmatlík se s tím spokojil. Již tušil, jak se věci mají a rozhodl se to vyšetřit po svém. Sedlák Vávra prostě utonul nešťastnou náhodou.

***

Když se Magdalena zotavovala z ran, otec se jí s pláčem přišel omluvit, že ji nutil ke svatbě s tím násilníkem, také matka ji politovala a čeledín Petr se o paní i hospodářství svědomitě staral.
Nakonec Magdalena vstala a pustila se do práce. Rozhodla, že statek povedou ve dvou a co je nad jejich síly, prodají. Tak se stalo a Magdalena Vávrová byla zapsána jako jediná majitelka statku a přilehlých pozemků. Petr u ní dál zůstal jako čeledín a netřeba dodávat, že jí byl k službám i v loži.

Když ho pozvala k sobě do lůžka poprvé, byl blažeností bez sebe. Dívka, kterou miloval, s ním ležela nahá v loži. Snažil se jí dát co nejvíc rozkoše a slasti, než doposud zažívala.
Dlouze a něžně se líbali, pak Petr klesl k jejím drobným prsům, hladil je, mačkal a rozséval po nich polibky. Tvrdé vztyčené bradavky sál a mul mezi rty a Magdalena jen vzrušeně vzdychala a rukou ho výskala ve vlasech.
Když do ní pronikl, šlo to hladce. Byla krásně vlhká a otevřená pro jeho tvrdý nástroj. Petr byl více obdařen, ale nečinil jí žádnou bolest a v přírazech do ní zajížděl až po kořen. Pochva ho krásně masírovala a tření bylo silné a plné slasti.
„Zůstaň… ve mně… až… do konce… aah… anooo,“ sténala Magdalena, jak cítila cukání a zrychlující se pohyby.
Petr pak naposledy přirazil a uvolnil do ní příval semene.
„Úhhh… jooooo,“ ulevil si ve své rozkoši a zůstal v ní zaražený, aniž by nastalo měknutí údu.

K jejímu překvapení začal po chvíli zase se strojovými přírazy.
„Tys ještě tvrdý!?“ podivila se.
„Jsi krásná… a to mi dává sílu,“ vysvětlil jí a bral si její tělo dál, než změnili polohu.
Nyní na něm Magdalena seděla a užívala si jeho ocas hluboko v sobě. Cítila ho až někde v žaludku, ale jak byla již otevřená, neměla žádné nepříjemné pocity. Sama určovala, jak hluboko dosedne a užívala si masáž prsou, což jí dělalo nesmírně dobře.
Starý Vávra její prsa zcela opomíjel.

„Už… zase… ooáááhhh,“ projel jí tělem záblesk vyvrcholení a vzápětí do ní opět proudila dávka semene.
Nyní mu ocas změkl a vyjel z ní ven. Magdalena se sklonila, dlouze se líbali a šeptali si slova lásky. Jen si uvědomovali, že svůj vztah musí před lidmi ze vsi pečlivě tajit.

***

„Jedu do města, svezeš se taky?“ zapřahal Petr povoz.
Magdalena se však návštěvě města bránila. Ve vsi nikdo nevěděl, co se jí tam stalo, ale pro měšťany byla mrtvá a riziko, že jí někdo na trhu pozná, bylo stále ještě velké. Navíc setkání s Bohuší, ženou konšela Rádla by neskončilo dobře. To si uvědomovala. Ta ženská byla příčinou všeho špatného, co doposud zažila.
A tak zatímco Petr jel na trh, Magdalena začala spřádat plán pomsty.

***

Večer, když se vydýchávali z rozkoše milování, Petrovi sdělila, na co přišla.
„To je skvělé, jen jestli to vyjde. Je tam jisté riziko,“ řekl Petr, když mu vše odvyprávěla.
„Musí to vyjít. Tu necudnou ženskou přece musíme ztrestat,“ řekla Magdalena rozhodně a pak Petrovi dala najevo, že můžou pokračovat v příjemnějších věcech.
Rukou mu stiskla ocas a pomalými pohyby ho přiváděla do té správné pevnosti. Petr se tomu rád poddal a rukama hledal cestu k jejím prsíčkům, aby se promnul a polaskal.

***

Když se Magdalena vypravila s Petrem do města, zamířili hned k pekaři Kunešovi. Ten už měl zboží vyprodáno a uklízel krám pro zboží na druhý den.
Po otázce, čeho si přejí, bez vytáček ťali hned do živého. Že všechno ví a jestli se nepřizná, tak vše po městě rozhlásí.
K jejich překvapení se pekař ihned přiznal a takřka rozplakal.
„Ano… vše je pravdou, ale… pro boha všemohoucího… zbavte mě té ženy! Už to nevydržím… to není radost, to je tortura, být s ní. Ona je velmi náruživá, lačná, pomstychtivá, vydírá mě a nelze se jí zbavit… Proboha, víte-li jak, zachraňte mě. Zaplatím vám cokoli.“

Později u jídla se dozvěděli vše. Ano, Kuneš má s Bohuší Rádlovou poměr, ale občasný hřích se změnil v ničivý vztah, kdy žena nejen s ním líhá, ale vyžaduje koupi drahých dárků a má sklony řídit mu domácnost, ač s ním nežije, Díky její panovačnosti od něj odešla již třetí hospodyně, že jí paní peskuje.

„Ani styk ní není kdovíjaký…ona je nenasytná, skrz naskrz prohnilá, ovládá ohavné věci chce je i po mně. Taková zprvu nebývala, až časem. No a nyní se jí nemůžu zbavit. Říká se, že nejsem jediný, koho navštěvuje, ale nelze jí to dokázat. Nemám čas ji špehovat, Mám své práce dost,“ ukončil Kuneš vyprávění a zdálo se, že mu tím ulevilo. Potřeboval se někomu svěřit a vypovídat se.

Nyní mu předložili svůj plán. Petr u něj nastoupí jako tovaryš a pokusí se ženu sledovat a popřípadě svést. Jakmile získají nějaký důkaz proti ní, zavolají rychtáře a purkmistra.
„Jen aby to neohrozilo mou živnost a dobrou pověst,“ strachoval se Kuneš.
„Na to jsi měl myslet předem, nemyslíš?“ opáčila Magdalena a Kuneš jen svěsil ramena.

***

Další den tak Kuneš získal nového tovaryše, který však o pekařině nevěděl nic a proto raději dělal jen pomocné práce a Magdalena se kamsi vytratila. Kam, to neřekla.
Petra to docela bavilo, jen kdyby nemuseli tak brzo vstávat. Pak otevřeli krám a lidé se začali hrnout pro chleba, slané preclíky a další pečivo. Petr prodávat uměl a byl i příjemný pohled na mladé služebné, dcery měšťanů, jejich mladé i zachovalé manželky či vdovy. Nejedna na Petra i nenápadně mrkla, že by mu stranou tiše řekla, kde bydlí… tohle ale Petr znal z trhu a navíc, miloval Magdalenu a nadržené vdovy tak ve svádění neuspěly.

***

Odpoledne nakráčela do domu paní Bohuše. Přišla zadem přes společný dvorek a v krámě narazila na Petra.
„Kdo jsi? Že tě neznám?“ spustila bandurskou.
„Jsem Petr, nový tovaryš mistra Kuneše,“ ušklíbl se Petr. „A kde jste se tu vzala vy? Já vás taky neznám!“
Bohuše se nadechla a spustila vodopád neuctivých slov, kleteb a nadávek na jeho hlavu, ale Petr to ustál s klidem.
„Tak jste se vypovídala a teď, prosím, kdo opravdu račte být?“
Situaci zachránil Kuneš, kterého vzbudil její křik a Bohuši si odvedl nahoru do komnaty, odkud se pak linuly zvuky jejich milostného zápolení.

Když se Bohuše vracela domů, loupla na Petra očima, ale už se usmívala. Dostala, co chtěla a byla spokojená. Jen Kuneš se tvářil jak boží umučení.

***

Magdalena se v pekárně objevila za dva dny.
„Vše jsem zařídila, o statek se otec stará vzorně,“ sdělila Petrovi večer v komůrce, kde jim Kuneš umožnil společné přespání, jinak tam spával Petr sám.
„A co ty a ta roztažnožka?“
„Zatím nic, ale už mě stihla urazit… věz, že takovou záplavu výrazů jsem slyšel prvně v životě,“ usmíval se Petr.
Magdalena kývala hlavou.
„Já vím, ale teď mám chuť, abys mě pořádně pomiloval.“

Petr se nenechal přesvědčovat, převalil se na ni a za chvíli již strojově přirážel mezi její doširoka roztažené nohy a dívka tiše vzdychala prožívanou slastí. Při výstřiku semene tiše zaúpěla a kousala se do rtu, aby nekřičela nahlas rozkoší z vlastního vyvrcholení.

***

Bohuše se v pekárně objevovala skoro obden a vždy s Kunešem zmizela v domě, aby se jak pávice pak nesla domů, obdařena chlebem, samozřejmě zadarmo.

Jednou mistr nebyl doma a Bohuše se usadila v dílně. Měla čas a když už přišla, zapředla s Petrem rozhovor, který vedla s povýšeností sobě vlastní. Petr se nedal a odpovídal jí stejně, až Bohuše začala křičet, co si to dovoluje?
„To, že jste ženou konšela vás neopravňuje se mnou jednat, jako bych byl váš poddaný. Kdoví z jaký Ztracený Lhoty jste se sem provdala a takto se mnou mluvit nebudete, to teda ne!“ sjel ji Petr a kupodivu… Bohuše ztichla, ani nepípla.
„Mluvit se mnou můžete, to ano, ale jinak, než dosud,“ pousmál se Petr a Bohuše změnila tón hlasu i téma.
„Již si měl děvče? Až se staneš mistrem, budeš se moci oženit a já mám dceru na vdávání. Možná by ses jí líbil.“
Petr se upřímně podivil.
„Vy máte dceru? Nikdy jsem ji neviděl.“
„Je… na vychování u příbuzných. Mají takovou menší tvrz. Naučí se tam panským způsobům.“
„Učíte ji panským způsobům a nabízíte ji mně, pekaři?“ nezdálo se mu to.
„No… ee… ještě nejsme s manželem rozhodnuti o ženichovi. Musí být poctivý, hezký, čestný a majetný… což muž s domem a dílnou nesporně je a mistr Kuneš je,“ odpovídala Bohuše podivně, že jí Petr nevěřil, že má nějakou dceru.
„A jak se jmenuje?“
„Vlastěna… totiž ee… vlastně… Helmíra,“ kuňkala Bohuše, jak se zapletla do vlastních lží.

Petr se tvářil, že nic neslyšel a popošel k ní, ona se hned postavila, ale i tak byla o půl hlavy menší.
„Jestli je tak spanilá jako vy, rád bych ji poznal… A vy jste tak krásná žena, žádoucí… jistě stále toužíte po něžném doteku, pohlazení, polibku,“ pozvolna se k ní naklonil a lehce políbil na rty.
Bohuše ho náhle sama objala a začala líbat. Tentokrát vášnivě.
Poté ji Petr zdvihl do náruče a po schodišti přenesl do své komůrky, na prostorné lože.

Když se svlékli, byl uchvácen jejím tělem. Stále pevná prsa, stehna a zadek. Ocas mu stál pevný a Bohuše ho sevřela rukou a vzrušeně honila.
K Petrovu úžasu se náhle sklonila k ocasu, přetáhla předkožku, jazykem objela žalud a pak sjížděla vyplazeným jazykem po celé délce ocasu až ke kořenu a zase zpátky.
„Chmmm… líbí se ti to?“ pohlédla mu do očí a hned ho začala sát, až Petr zaúpěl a plnil jí semenem ústa a Bohuše vše spolykala.
Ocumlala mu ještě povadající ocas a poté lehla na záda a pokrčila a roztáhla nohy.
„Prosím… lízej mě.“

Petr se rozpačitě přesunul hlavou do klína a zíral na klín, kde v chomáči tmavých chloupků se leskla rýha její kundice. Nikdy to nedělal, ale jak se sklonil blíž, bylo to lákavé a vzrušující ponořit tam jazyk. Klín byl celý mokrý od vytékajících šťáv a kmitání jazyku Bohuši přinášelo silnou slast.
„Ah… ah… ahhh,“ sténala a kroutila tělem v návalech rozkoše.
Pak už to Petr nevydržel, nalehl jí mezi roztažené nohy, přisadil ocas na klín a prudce do ní pronikl.
„Ááách,“ vykřikla.

Byla sice mokrá a vzrušená, ale pysky se jen pomalu rozevíraly jeho rozměru. Byla jím zcela vyplněna a teprve po chvíli se mu pochva přizpůsobila a jakmile začal přirážet, silná slast se jí rozlila tělem, doprovázené proudem uvolněných šťáv.
„Dobrý bože… áááách,“ zalykala se rozkoší, jak jí Petr ještě mnul a laskal velká prsa s naběhlými bradavkami.
Brzy začal přirážet rychleji a Bohuše se vznášela na vlnách blaženosti, hlasitě sténala a vzdychala rozkoší a stoupala ke svému vrcholu.
„Oooh… anoo,“ projel jí tělem silný orgasmus a Petr z ní rychle vyjel, a dávka semene jí skončila na břiše.

Dlouho leželi nehnutě, zcela vyčerpáni. Teprve po hodné chvíli Bohuše ztěžka vstala, aby se oblékla. Pak pajdavým krokem sešla do přízemí, neřekla ani slovo a přešla dvorek domů, aniž si vzala, jako vždycky, čerstvě upečený chleba.

„Bohuše vás pravděpodobně již obtěžovat nebude,“ sdělil večer Petr mistru Kunešovi a společně tento úspěch zapili pálenkou.

***

Petr měl pravdu.
Jeho výkon zcela nahradil v mysli Bohuše mistra Kuneše, zato nyní ji měl stále za zadkem, kdy se dožadovala jeho přízně a času, aby ji zase oblažil.
„Přijď odpoledne do dílny. Mistr tu nebude,“ řekl jí jednou, když se chvilku miliskovali na dvorku, jak si tam ráno chystal dřevo do pece.
„Klín se mi spaluje horkostí, až do mě vjede ten tvůj meč… ach bože!“ kroutila se Bohuše v nefalšovaném vzrušení a vrněla jak zdivočelá kočka.
„Už musím,“ políbil ji Petr a rychle se vrátil do práce.

***

Bylo odpoledne, když Bohuše dorazila a celá se třásla nadržeností. Mistr Kuneš odešel do města a Petr nevěděl, kdy se vrátí, takže neměli moc času.
Po chvilce objímaní a líbání se Bohuše zapřela rukama o hranu stolu, rozkročila se a Petr ji zezadu vykasal suknici a vnikl do ní. Mlaskavé přírazy a sténání posléze naplnily tichou dílnu. Dvojice divoce souložila a užíval si to. Bohuše cítila velký tvrdý ocas hluboko v sobě a jak mu byla takto poddána, ji naplňovalo silnou rozkoší. Petr byl také unesen z mrdání jejího těla a oba si zprvu nevšimli postav vstupujících právě dovnitř. Byl to mistr Kuneš, Magdalena a konšel Vlastislav Rádl.

První je zahlédla Bohuše. Strašlivě vykřikla, odskočila stranou až upadla na zem. Petr tam stál s trčícím ocasem s provinilým výrazem, ale bez úleku. Čekal to. Byla to součást plánu.
„Ty proradná cizoložnice, běhno a ničemná couro!“ zařval podváděný konšel.
„To jest mýlka, muži, já… já… jsem byla hanobena,“ hledala Bohuše slova omluvy a nevěřícně zírala na „mrtvou“ Magdalenu.
„Viděl jsem dost, abych si udělal obrázek sám! A teď mluv ty,“ postrčil Rádl dopředu Magdalenu.

„Tys Andula Málková, rasova dcera z Popluží. Živila ses jako nevěstka a chvíli jsi byla i tady v hampejzu „v domě potěšení“, jak se mu říká… To byl tvůj život, než si potkala svého muže,“ poodstoupila Magdalena zase zpět.
„To není pravda!“ zaječela Bohuše hystericky. „Ta děvka lže! Kdoví kdo to je… Magdalena je mrtvá, mrtvá, mrtvá!!“
„Je to pravda i to, co se stalo na trhu, žes obvinila nevinnou holku jenom proto, že se ti hnusí všichni chudí a nemajetní, protože si sama jedna z nich! I mě si obelhala, když jsme se potkali, pamatuješ, cos mi všechno navyprávěla?“ děl ponuře Rádl.
„Nyní se vrátíš, kam patříš! Buď odejdeš dobrovolně, nebo skončíš jako cizoložnice na popravišti. Kliď se z mého domu a do města ať tě ani nepadne vkročit, neb skutečně skončíš v katových rukách!“

Bohuše uznala, že to je konec, mlčela a pokorně se nechala Kunešem a Petrem odvést za bránu města. Pak se vydala neznámo kam.

***

„Děkuji vám za všechno i to, že jste k tomu nepovolali městské právo. Tohle by byla pro mě nedozírná ostuda a purkmistr by rád to rozmáznul, to víte… jsme v jednom cechu a tudíž konkurenti,“ pravil později Rádl ve svém domě nad číšemi vína.
„Tobě, Magdaleno, se musím omluvit, ale věřil jsem slovům mé ženy už proto, že mi svoji verzi vlastně vnutila a ostatní jí pak ze strachu přitakávali. Byla to mýlka… ale, už o tom nebudeme mluvit. Jen mě zajímá, jak víš o minulosti Bohuše, nebo té Anduly… Nebo jak se vlastně jmenovala? “
Magdalena se usmála.
„Za měšec stříbrňáků vám to řeknu. I já mám své, jak se říká, zdroje a jeden z nich Andulu poznal a vypátral, čím teď je. To setkání na trhu byla čirá náhoda, ale já již věděla s kým mám tu čest a když jsem se dostala z vězení, našla jsem způsob, jak se jí pomstít.“

***

Magdalena skutečně dostala měšec dukátů a s Petrem se navrátili domů. Vzali se a měli spolu pět dětí. Její útěk z vězení si Rádl nechal pro sebe. I tak měl dost starostí, jak hodnověrně vysvětlit zmizení své manželky Bohuše. Magdalena město ještě dlouhý čas
nenavštěvovala, aby neživila nepříjemné vzpomínky, dokud jí z paměti časem nevyvanuly

Autor

4.9 55 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Zase jedna skvělá povídka z historie.

dedek.Jeff

Shock je mistrem historických povídek. Ani tentokrát nezklamal.

Gourmet

Již žádný Jirásek! Historii nechť učí Shock. Bude to pravdivější i zábavnější.😀

Marťas

Shock-Alois Jirásek efenixu. Moc krásné historické čtení.

Kamil Fosil

Mne by zajímalo, kdo byla ta mrtvola v pytli, kdo ji dodal, na co zemřela…?

5
0
Would love your thoughts, please comment.x