Složená zkouška

Zkoušky lze skládat různým způsobem. Někdy i mnohem příjemnějším způsobem, než je obvyklé.

„Vy zase nic neumíte, slečno Drábková. S takovou vás nemohu pustit dál. To jste se na to nemohla ani podívat? Vždyť jste věděla, že budete zkoušena,“ vyčítal profesor svojí studentce, která víc dbala na to, aby měla úspěch u mužů než o to, že je konec školního roku, kde se rozhodne o další cestě jejím životem.
Bylo to rok co rok, kdy Věra na konci školního roku bojovala o svůj postup dál. Nikdy se nepoučila a dál se spíš věnovala svému tělu a libidu, než učebnicím a přednáškám. I dnes zkoušela nemožné, aby profesora získala spíš přes svůj bohatý a hluboký výstřih, ale nepovedlo se.

„Pane profesore a není už vážně žádná šance? Já nevím, co se to děje. Vážně jsem všechno uměla, ale nějak se mi to asi trémou vytratilo z hlavy, nebo co. Prosím o ještě jednu šanci,“ škemrala Věrka s nasazeným smutným obličejem a sepnutýma rukama, které zvýraznily její járek mezi velikými prsy. Mrkala namalovanýma očkama a vysílala svůdné signály, které měly pana profesora obměkčit.

„Slečno Drábková, je to rok co rok. U mě je to sice poprvé, ale každoročně máte ty stejné problémy. Já nevím co s vámi. Je mi to líto, ale asi to nepůjde,“ zjihl malinko profesůrek.
„Pane profesore, udělám cokoliv, opravdu. Dejte mi ještě poslední šanci a já vám dokážu, že umím na jedničku. Prosím. Doma mě čeká peklo, prosím,“ přehrávala Věrka svoje bědování a profesůrek jihl a jihl a tál a tál až kývl na její prosby.
„Dobře. Přijdete dnes ke mně domů hned po škole, podívejte se na učivo ještě jednou a uvidíme, co se bude dát dělat,“ nakonec kývl prošedivělý pán, kterému nechybělo už moc do důchodu.
„Děkuji, moc vám děkuji a přísahám, že všechno vážně umím,“ zavýskla si Věrka v duchu a odcupitala z kabinetu.
„To se teprve uvidí,“ ušklíbl se potutelně profesor a chystal si věci domů, protože mu tímto skončil pracovní den.

„Tak děvenka přijde za dvě hodinky, takže v klidu poklidím a počkám si na to její umění, které mi předvede,“ těšil se starý pán a odešel směrem k domovu.
„Tak co? Dal ti to?“ ptala se zvědavě Ilona, která čekala na Věrku za rohem na chodbě.
„Ještě ne,“ zahlásila vítězně Věrka a mrkla lišácky na kámošku.
„Jak ještě ne? A kdy ti to dá?“ překvapeně otevřela pusu Ilona.
„Za dvě hodiny, co mi skončí škola. Mám dojít k němu domů, že mě tam přezkouší,“ mlsně se olízla Věrka a rozesmála se.
„Ty mrcho,“ smála se i Ilona a záviděla Věře, že zkoušku dostane tak lacino, protože ji znala a věděla o co se Věra bude pokoušet.
„No co no. Však co bych to nezkusila. Loni matikář taky podlehl, tak co by nepodlehl tenhle,“ smála se na celé kolo Věra a obě odskotačily do třídy.

Hned po hodině Věrka podala instrukce Iloně, aby ji omluvila. Že musela k doktorovi, že jí nebylo dobře a nebo ať si prostě něco vymyslí sama. Ilona byla ze stejného těsta a tak se lhaním neměla problém.
„Jen jdi. Já ti to nějak zařídím,“ pochopila Věrčino utíkání a souhlasila s jejím odchodem.
„To víš. Musím se na to připravit a hodina je přece jen málo. Jde mi o hodně. Tak pa,“ rozloučila se Věra a utíkala domů.

Doma přišla na řadu rychlá sprcha, silný make-up, upravit vlasy a pak dlouho stát u skříně a přemýšlet v čem si vyjde pro svůj školní úspěch, který přijde bez práce. Jen aby profesůrek nevycouval nebo ji dokonce nevyhodil. Přehrabovala se ve skříni a kombinovala svoje hadříky, které byly stejně skoro stejné.
Buď kraťoučké sukně a nebo hluboký výstřih. Všechno z jejího šatníku spíš odhalovalo než zakrývalo. Oblékla si svoji sukničku pro štěstí, jak sama říkala. Bílá minisukně obtáhla její buclatou postavičku a vyrýsovala na pozadí tanga. Zadek se bílou barvou látky ještě zvětšil a když se v sukýnce nakrucovala před zrcadlem, sebevědomě se poplácala po půlkách.

„Ještě vršek, pane profesore,“ mrkla na sebe do zrcadla a šla si vybrat něco k sukýnce. Vyzkoušela spoustu triček, halenek, topů až vyhrálo bílé miniaturní tričko, které na své baculaté tělíčko nasoukala. Její velká prsa se tlačila z výstřihu ven, že je musela občas zatlačit zpátky. Podprsenku si brát nebude určitě. Tanga bohatě stačí. A ten manévr, kdy tlačí svoje kozy zpátky do výstřihu jí může nakonec dost pomoct.
Byla sama se sebou spokojená a začala se těšit na odpoledne, kde předvede, že zkouška se dá získat i jinak než šrotěním a ležením v učebnicích. Botky si šla půjčit do mámina botníku. Měla už dopředu namyšlené jedny exklusivní, které se jí moc líbily. S ultravysokým podpatkem, které při chůzi její, sice s pár kilo navíc, ale přesto sexy tělo, chtě nechtě rozhoupalo. Procházela se po bytě, zdobila se třpytivými cetkami a boky házela ze strany na stranu, její kozy se dmuly a ona se tak těšila, že její kalhotky byly naprosto promáčené.

„Ups, to bych tomu dala, dát to hned tak najevo,“ usmála se sama nad sebou a utíkala si vzít jiné, samozřejmě stejně rajcovní. Poslední úpravy před zrcadlem a vyrazila k domu pana profesora. Dům trošku znala, protože byla celá třída navštívit starého pána, když byl po operaci a trávil dlouhou nemocenskou doma sám. U domu se zhluboka nadechla a zazvonila.

Pan profesor přišel otevřít a ihned, co ji spatřil, sám pro sebe si v duchu hvízdl. To teda byla kost! Laciná kurvička, ale vyzařovalo z ní něco tak drzého a sprostého, že nešlo odolat sledovat všechno, co k ní patřilo. Věrka se provokativně před ním producírovala, podpatky klapala a kroutila zadnicí tak, že profesor slintal už od branky domu.

„Ta potvora mě normální svádí. Mrcha jedna si myslí, že dostane zkoušku lacino. Dostane, to je jasná věc, ale potrápit ji musím. To se nedá nic dělat. Uvidíme kam až sama zajde,“ myslel si učitelský pán a sledoval dál její prdel, která vyzývavě prosila o zmáčknutí, naplácání a pořádnou jebačku.

„Posaďte se, slečno Drábková,“ uvedl Věrku do obýváku a sám si sedl naproti ní. Věrka se usadila sexy stylem, jako by v kundě měla okurku obrovských rozměrů. Hodila si nohu přes nohu tak zeširoka, že na vteřinu zahlídl běloučký trojúhelníček jejích kalhotek a nahnula se na levý bok tak, že její skoro komplet nahá pravá kýta přímo bila do očí.

„Dáte si čaj?“ nabídl profesor a Věrka souhlasně zašvitořila. Odešel do kuchyně připravit šálek čaje a jen co za ním zaklaply dveře kuchyně, opřel se čelem o zeď a zmáčkl si na uklidněnou svého ptáka, který se mu probouzel k životu.
„Teď ne, slyšíš? Teď se ještě nevztyčuj, kamaráde,“ zmáčkl si rozkrok tak pevně, až bolestivě syknul mezi zuby. Čurák ho ale moc neposlouchal, protože mozek dával impuls k jeho topoření.

„Tak nezlob, zatím zůstaň v klidu,“ promlouval mu do duše, ale čurák tuhnul a tuhnul. Přimotal se ke konvici s vodou a snažil se myslet na čaj, na sušenky, na látku, kterou Drábkové nadhodí… Drábková! Ta samice, která přišla pro jasnou šukačku, sedí vedle v pokoji a čeká.

„Musíme jít věcem vstříc. Nedá se nic dělat,“ nadechl se profesor a šel, jako by se nic nedělo, do pokoje, kde seděla ta evidentně nadržená samice. Položil tác s čajem a sušenkami na stůl a v tom Věrka vytáhla z kabelky rtěnku a ojela si už tak dost rudé rty.

„Děvka to je! Malá coura, co by mě ráda kouřila,“ naskočilo v mysli profesůrkovi a jeho čurák dostal další impuls z mozku. Sedl si hned naproti Věře a složil ruce v klíně, aby zamaskoval tuhý penis, který mu už viditelně nadzdvihoval poklopec.
„Jé, Esíčka, ty mám moc ráda,“ nahnula se v sedě Věrka pro sušenku k čaji. Její kozy se zase vydraly skoro ven, z těsného prostoru v jejím výstřihu, ale Věra dělala jako by si ničeho nevšimla. Profesorův čurák už zdvihal pomalu i dlaně, které ho tlačily zpátky dolů. Pozoroval Věrku, jak nejdřív ze sušenky smyslně olízla drobečky a jemně se do té dobroty zakousla bílými zoubky. Zapila čajem a obtisk rudé rtěnky natočila směrem k naproti sedícímu profesorovi.

„Ta mi dává, sakra. Ta její rudá huba by mě chtěla a už neví jak na to. Asi čeká první impuls, ale to se ještě načeká,“ slíbil si v duchu učitel a dál odolával.
„Tak co mi řeknete tady, slečno Drábková? Dáme to zkoušení, ne?“ pobídl mladičkou rajdu, aby obrátil myšlení jinam.
„No…, já, no…, co vám mám, já…“ koktala Věrka, protože neuměla samozřejmě ani písmenko a jediné co zvládala, byla sázka na její prsa a lačnou zadnici.
„Neumíte? Jak je to možné? Takže to tu ukončíme a napíšeme za pět, že? No jo, jako obvykle, to se dalo čekat,“ řekl s hranou ledabylostí profesor a díval se zpříma na Věrku, která započala útok tím, že si začala ládovat kozy do výstřihu. Šlo to ztěžka, protože prsa byla sice výstavní, ale neforemná. Jen co je naducala zpátky, rozhodila nohy do široka, aby byl vidět trojúhelníček, už ne jen na pár vteřin a nahnula se pro další Esíčko.

„Přece nebude tak zle, pane profesore,“ řekla už s naprostým klidem a hned na to jí vyjel jazyk z rudých rtů, aby drobečky olízl ještě smyslněji než poprvé. Zabodla pohled do očí zkoušejícího a pomalinku ukusovala ze sušenky, dokud ji celou nespolkla.
Poposedla zadnicí na kraj sedačky, stehna do široka roztažená a vysoké podpatky se zapíchly do koberečku pod stolkem. Na silných lýtkách se vyrýsovaly svaly a její obrovská prsa poklesla až ke kundě. Klekla si na všechny čtyři, vyšpulila prdel, vypnula v kleku kozy a plížila se jako kočka ke křeslu, kde seděl její rozhodčí.

„Můžete mě zkoušet přece z něčeho jiného, co ovládám zcela určitě, pane profesore,“ zašeptala, když se pomalinku kradla k profesorovým nohám. Ten jen sledoval co mu předvede dál. Připlížila se k jeho kotníkům a jela rukou po nohách až k jeho poklopci. Její ruky obratně odsunuly jeho dlaně a pustily se do lovení jeho nadmutého čuráka. Jen rozepnula zip, tvrdý ocas vystřelil z kalhot. Vzala jej do dlaně a stoupla si rozkročmo před něj.
Sehnula se dolů, že se její cecky dotýkaly žaludu a do obličeje sexy hlasem zachrčela, že právě jde složit ústní zkoušku. Stačil ji chytit za kozy ještě než sehnula hlavu, aby nasála čuráka hluboko do krku. Předkožku přetáhla pusinkou co nejvíc to šlo a spustila kuřbu, kterou starý pán ještě v životě nezažil. Její cecky se houpaly ze strany na stranu tak silně, až jedna neposedná koza vypadla z výstřihu ven.
Profesůrek po ní hned drapnul, aby nikam neutekla a masíroval jí vší silou, aby ta coura poznala, kdo tu bude mít navrch i když kouří jako bůh. Přes sehnutá záda sledoval její tučnou prdel, která se na propnutých nohách pohupovala do taktu. Snažil se natáhnout co nejvíc, aby ji sukni vykasal do pasu a nakonec se mu to povedlo. Do prostoru zasvítily bílé půlky rozdělené tenkou čárkou tang. Tahal za šňůrku, plácal roztřepané maso na zadnici a druhou rukou mačkal kozu, aby ta děvka věděla, co ji bude tahle zkouška stát.

„Zadarmo to mít nebudeš, děvko,“ syčel jí do vlasů a ona jako na povel napichovala svoji lačnou hubu až po kořen k jeho chlupům. Náušnice i náramky ji cinkaly a vlasy létaly okolo hlavy, protože do kouření dala veškerý um, který za svůj sice mladý, ale bohatý sexuální život, získala.

„Jen ho pokuř, pěkně si ho připrav a chovej se k němu se vší úctou, couro, jinak uvidíš,“ rozkazoval ochraptěle profesůrek a Věrka mu čuráka olizovala, cumlala žaluda, válela si ho po obličeji, pleskala si s ním o jazyk a prováděla všechno co šlo, aby panu profesorovi posloužila.
„Hubu! Hubu si přemaluj, děvko,“ nakázal jí a podal ji kabelku, na kterou stěží dosáhl. Zůstala v předklonu, znovu zapíchla svůj chtivý pohled do jeho očí a po paměti vytáhla rudou rtěnku, kterou obtahovala po paměti svoje rty.
Profesorskej si ji mezitím ošahával, vytáhl i druhou kozu z výstřihu a promačkával je obě, aby si užil tuhle velikost. Sklonil se a olízl obě bradavky, které už stály tvrdé a chtivé. Věrka si dál obtahovala rudé rty a oddávala se jazyku běhajícímu po jejích ceckách. Oči se ji slastí sbíhaly a když rtěnka po rtech přebíhala už asi po sté, tak jí silou prsa rozhoupal proti sobě, párkrát si poslechl to plesknutí a projevil zájem o další kuřbu, tentokrát ale v ložnici.

Věrka šla před ním, půlky se jí třepaly a otíraly chůzí o sebe, lýtka rýsovala svaly, podpatky klapaly a cecky se houpaly do stran. Byla to samice k nakousnutí a profesorův čurák se těšil na její kundu čím dál víc. V ložnici se pohodlně natáhl na postel, podepřel se lokty a jen mlčky ale výmluvně ukázal na stojícího šulina.
Věrka poslušně pochopila. Pokrčila se mírně v kolenech, vyšpulila prdel a sehnula se co nejvíc k naběhlému čuráku. Profesůrek jen lačně sledoval její prdel v obrovském zrcadle naproti postele. V něm viděl její půlky, které se přelévaly, její obtaženou kundu, a na stehnech vnímal nadrozměrné kozy, zatím co lačná, krvavě rudá pusinka jezdila po jeho utahováku nahoru a dolů.

„Jen si dej záležet, couro. Pěkně si ho připrav. Užij si, jak roste. Tohle jsi totiž ještě neměla,“ povzbuzoval sebevědomě a těšil se jak si ji podá.
„To vážně neměla. Roste, tvrdne, tuhne a pomalu se mi do té pusinky nevleze,“ pomyslela si Věrka a neřízeně se těšila až mu předvede i svoji čárku.
„Stopni to,“ zavelel a Věrce, jako poslušné čubce čurák tím rozkazem vyklouzl z pusy. „Stopni to a předveď se mi,“ zavelel v poloze, kde se pořád podpíral lokty. Věrka se narovnala a začala si znovu obtahovat rty rtěnkou. To ho rajcovalo a ona to potvora věděla. Nemyslela jen na sebe, ale i na něj a to se mu líbilo o to víc, protože mu to dávala najevo každým pohybem.

„Dívejte se, pane profesore. Sledujte mne a užívejte si,“ šeptala sexy hlasem a pomalinku si svlékala tričko. Tělo rozhoupala a jako při striptýzu pomaličku svlékala těsné minitričenko. Její kozy se osvobodily a radostně vyběhly nahé na svět. Vzala prsty nahrnutou sukýnku a pomaličku ji nejdřív upravila, aby šla lépe svléknout a potom ji palci podebrala. Pak, houpavými pohyby, ji stahovala pomalu níž a níž.
Šlo to ztěžka, ale od kolen sjela dolů skoro sama. Stála tam jen v bílých tangách, lodičkách a ověšená různými cetkami. Korále se tiskly mezi jejími cecky, náramky o sebe hlasitě zvonily svojí laciností a Věrka začala tančit a svíjet se. Otočila se zády, prohnula se a na pana profesora vyjel pohled na její číču, kterou pořád ještě schovávala mezi silnými stehny. Rukou si ji poplácala a ze zadnice si odtáhla šňůrku, aby uviděl hnědou dírku, která kdyby mohla, tak tekla, jako její kunda samotná.
Na dírku zaťukala prstem, obkroužila si ji a sjela zase na látku k pizdičce. Zavibrovala baculatými prsty o výrazné pysky a prstem zvýraznila rýhu v nadržené a mokré kundičce. Stále v předklonu si dlouhými nehty zajela za okraj kalhotek a pomaličku je stahovala přes zadek. Pod zadnicí je nechala srolované, trošku víc se prohnula a nehty u palce a ukazováčku odlepila ten kousek látky, který jí zůstal na pipince. Hned na to dokončila svlékání a zůstala stát ohnutá před profesorem, který dychtivě sledoval její prdelku a honil si ptáka.

„Chci to slyšet,“ pobídl ji a nechal pár vteřin tápat v tom, co by to vlastně mělo být.
V okamžiku ji myšlenky přeletěly mysl, aby jí došlo, co vlastně slyšet chce. Bude zkoušet a možná se trefí, rozhodla se. Roztáhla si půlky a nabídla tak svojí upravenou pičku jako na talíři.

„Prosím, lízejte mě,“ zkusila.
„Tak pojď blíž, ale přemýšlej dál,“ natáhl k ní ruku, aby si ji přiblížil. Stoupla si k němu čelem, jednou nohou se opřela o postel a její kunda se už skoro dotýkala jeho pusy. Nejdřív si přivoněl a nosem ojel oholenou čárku. Prstem si pomohl sjet od začátku čárky až k díře. Jen co ucítil její poštěvák pod bříškem prstu, tak zatlačil. Věrka se prohnula, hodila hlavou vzad a podebrala si kozy.

„Tady to chceš, že,“ zaťukal provokativně na klitoris, který chtěl víc a víc. Profesůrek nepřestával a tlačil na hrbolek, který naznačoval její největší místo rozkoše.
„Ano tam, prosím, tam mi to udělejte,“ nadhazovala se v bocích a vyrážela do rytmu pičkou proti jeho rtům. Kozy si drtila a mačkala, její nehty se do těch balónů zarývaly a už nahlas prosila o vylízání.
Profesor zaťukal na hrbolek jazykem, pomaličku ji roztáhl pysky a tvrdě zajel od poštěváku až po mokrou díru. Hbitý jazyk nabral její šťávu a rozjel tanec. Věra, do teď sebevědomá, sebou ve stoje házela a proti kmitajícímu jazyku přirážela. Mačkala si kozy, cedila skrze zuby, aby přidal a prosila všechny svaté o orgasmus. Její číča ronila záplavu šťáv a trhavé pohyby prozrazovaly, že bude brzo udělaná.
Těsně před koncem vytrhl jazyk z pysků roztoužené kundy a opřel se o ruku, aby si prohlédl jak se její baculaté tělo třese chtíčem a prosbou po orgasmu. Roztahovala si pysky, prosila ho o dalších pár temp, ale profesůrek byl neoblomný a jen si provokativně honil čuráka, který směřoval přímo k její micce.
Zkusila pokrčit nohu tak, aby se alespoň dotkla jeho žaluda a povedlo se jí. Nechal si ho masírovat nateklými pysky a pozoroval jak začíná pomalu šílet touhou po šukačce. Nahodil drzý pohled, přesně takový s jakým přišla ona a tím pohledem pozoroval její oči, které už zjihly a prosily jak vyplašené zvíře. Role se otočily a pan profesor byl na koni.

„Řekni, co chci slyšet,“ zdůraznil učitel a Věrka a spustila palbu vět, aby našla tu pravou.
„Lízejte mě,“ škmrala.
„Ne,“ řekl ledabyle a užíval si narážející pysky na svojí jahodě.
„Dovolte mi ho kouřit,“ pokračovala nadržená Věra.
„Ne,“ odpověděl s klidem.
„Ošukejte mě,“ škemrala dál se zaťatými zuby.
„Kam?“ zvedl obočí profesorskej a ze žaludu mu vyjela kapička touhy.
„Slízni to, děvko, dělej,“ zalapal po dechu a sledoval jak se její hlava v rychlosti sehnula, aby chtivě mrskla jazykem po žaludu. Vychutnala si jeho šťávu a znovu se narovnala, aby se dál mohla dráždit o krásně tvrdý ocas.

„Do kundy, namrdejte mi ji, prosím, udělejte mi to,“ škemrala a profesor se začal chystat k zásunu i když to nebylo přesně to, co chtěl slyšet. Převalil ji na bok, zvedl ji nohu až za hlavu a nasadil špičku čuráka na krajíček dírky.
Zajel žaludem dovnitř, chytil ji za kozy a přirazil se až po kořen. Házel zadkem, aby jeho lofas pěkně šoustal nadrženou pičku a drtil ji kozy tak silně, že mezi hlasitými projevy rozkoše syčela i bolestí. Nabodával si ji a podával přesně tak, jak mu to dělalo dobře. Na ni ohledy nebral, ani nemusel, protože ta mladičká rajda to chtěla víc, než on.

„Pojď na mě, dělej,“ zavelel a vyklouzl ji z mrdnice, aby se položil na záda. Ona se jedním skokem přehoupla na koníčka a začala se napichovat s takovou razancí, že mu pták cukal a vytékala z něj kapka za kapkou. Kozy se ji mohutně houpaly a ona se hnala do zdárného finále. Tvář se ji začala křivit slastí, bradavky ji natekly a mokrá kunda byla před explozí, když profesůrek zavelel, že si přepíchnou.

„Zády ke mně, couro,“ špinavě ji pobídl a ona smyslů zbavená slezla, aby se vzápětí nabodla zadnicí k němu. Narazila se a začala zase jezdit, aby dohonila to, o co přišla změnou polohy. Její tučná zadnice mu teď jezdila na jeho tvrdém lofasu a on se tímto pohledem dostal do absolutní extáze. Řezal ji přes půlky oběma dlaněmi, až to hlasitě pleskalo, roztahoval jí je, dorážel na čokodírku. Brzdil ji v přírazech, aby zřetelně viděl její velký a bílý zadek. Střídavě hladil natřásající se prdelku, aby hned zase nehty vyrýval rudé čáry do její bílé kůže tak silně, že jí konečně došlo, co chtěl její šukatel vlastně slyšet.

„Udělejte mi to do zadku, prosííííííím,“ zakvílela šťastně, že na to přišla a profesor se pod tou prosbou málem udělal.
„No konečně, tak pojď, otoč se, couro,“ vyjel jí z díry a přeskočil si na kolena. Věrka se před ním přetočila na všechny čtyři a zavrtěla zadnicí, aby ho pobídla. Čekala, jaké to bude. Jaké to bude s ním. Klečela a házela zadkem ze strany na stranu. S důrazem si ji přibrzdil, zadnici uklidnil, roztáhl jí stehna co nejvíc to šlo a žaludem projel brázdu v promáčené pičce. Omastil si ho její šťávou, přetáhl mokro na její anál a to už Věrka prosila o pořádné napíchnutí.

„Mrdej mě, dělej,“ prosila už nahlas což neměla dělat. Profesorskej zajel tvrdolínem neurvale až na doraz a rozjel takovou mrdačku, že měla dojem, že to neustojí.
„To tykání si odpusť, děvko, to jsi neměla,“ pronesl zavile a šoustal ji tak zběsile, že najednou dostala strach. Napichoval ji a ona cítila jak slast, tak i bolest. Její zadnice dostávala takovou dávku mrdačky, jakou ještě s nikým nezažila a o jaké se ji nikdy ani nesnilo. Profesor se potil, hekal, funěl a ona se strachem přirážela, jako opravdu vycvičená fena.

„Roztáhni nohy, honem,“ pobídl jí a ona co nejvíc roztáhla stehna až dosáhl na poštěvák, který byl citlivý i na slovo, natož na dotek. Nabral ho mezi prostředníček a prsteníček a rozhonil ho v rytmu svých přírazů. Narážel jí do zadku žulově tvrdý ohon a drandil jí poštěváka, až kňučela jak štěně. Kozy ji lítaly v taktu, který udával jeho buchar.
Bral si ji tvrdě, rozhodnut vyšukat z ní všechny ty její provokace a drzosti, kterými za celý rok nešetřila. Byla tak nestydatá, že se v jeho fantazii promítala každý večer. Snad pokaždé se udělal při pomyšlení na její cecky, které nestydatě nabízela učitelskému sboru. Určitě stokrát si přál vidět její chlípnou zadnici v reálu a teď ji dokonce mrdá a tvrdě nabodává.

„Já ti dám, mrcho! Drž, ty couro malá,“ šukal ji drsně až brutálně a u toho honil, teď už neobratně, jejího frajtra. Věrka řvala rozkoší, přirážela stejně jako jí profesorskej mrdal a užívala si každý tvrdý příraz ve svoji uzoučké zadnici. Cítil její chtíč, vnímal s požitkem úzkou díru v zadečku, která tvrdolína svírala k zešílení a začal cítit, jak mu koule tvrdnou. Bylo mu jasné, že už je jen kousek před explozí.

„Dělej, otoč se. Už budu a chci se ti vystříkat na obličej, dělej,“ zavelel, vytáhl ocas a pomohl rozšukané Věrce jedním zatažením za vlasy, aby se k němu otočila čelem. Její rudé rty se otevřely, vyplázla jazyk, pan profesor ji chytil za bradu a celou dávku jí napral všude kde to šlo. Zalepil jí oči, nos, pocákal jazyk, aby měla co polknout, tváře dostaly taky zásah a zbytek trefilo čelo s prameny vlasů.
Stál na špičkách, dohoňoval si ocas, jeho půlky pulsovaly a Věrka klečela a skučela, že se chce taky udělat. Položil se na záda, Věrka mu sedla nad obličej a on rozjel lížbu, na kterou byl opravdu mistr. Jazyk mu rejdil přes kliťák, do díry strkal prsty, šoustal ji jak rukou, tak i jazykem a Věrka řvala a řvala a skučela jak pravá děvka z porno filmu. Když to na ni přišlo, tak si přidržela jeho hlavu u její mrdnice a párkrát zacukala.
Poslední dva dotyky byly jejím poštěvákem o jeho nos a to ji dodělalo. Zaskučela, prohnula se jako luk a její obrzadnice se rozvlnila nad jeho obličejem. Skučela, řvala, ječela, drápala nehty, házela hlavou a orgasmus prožívala tak, že tohle si nepředstavoval ani v nejtajnějším snu s ní. Líbilo se mu to natolik, že ji prdel slastně zlíbal, něžně pohladil a vysekl jí poklonu, že takovou mrdačku ještě nezažil.
Také ji spokojeně sdělil, že zkoušku splnila na výbornou. Ale jen pod podmínkou, že bude za tenhle večer patřičně vděčná, což mu bude dokazovat dalším a dalším reálem. Jen tak ji nechá projít. Sichr je sichr.

„Jak je libo, pane profesore,“ ušklíbla se už zase tou svojí drzostí. Pozoroval ji, jak se obléká a chystá k odchodu a najednou na ni dostal zase chuť.
„Taková coura malá a jak dovede vydráždit. No, jen počkej příště. To polezeš po zdech, jak budeš prosit,“ pomyslel si profesůrek, když odemykal dům a líbal ji v chodbě na rozloučenou.

Autor

5 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x