Znásilňovaná nevěra

Oslava u šéfa na chatě jen potvrdí, že je přesně takové prase, jak se o něm říká.

Na nic jsem se netěšila jako na 17h až mi padne a budu moct odejít domů. V práci jsem byla nová a zatím jsem se necítila v ženském kolektivu moc dobře. V duchu jsem posouvala hodiny co nejvíc dopředu a líně vykonávala svoji práci mezi šanony, telefony a kopírkou. Šéf byl obtloustlý čtyřicátník, plný sebevědomí a přísnosti. Byl hodně tvrdý na všechny okolo, protože vidina promarněných peněz ho úplně deptala. Bičoval nás k těm největším výsledkům a nesplněnou práci nepromíjel. Na druhou stranu o něm kolovaly řeči, že umí být i vstřícný, ale nikdo mi nedokázal vysvětlit jak. Byla jsem v nové práci teprve 10 dní a tak jsem zatím nic špatného nezažila. Ale každá v kanceláři mávala rukou s tím, že ho poznám v pravém světle, jako ostatně všechny.

Zatím, když mne šéf potkal na chodbě, nebo si mne pozval do své kanceláře, byl milý a já si začala myslet, že všechno, co o něm koluje, jsou jen sprosté pomluvy. Taky jsem se rozhodla používat na něj ženské zbraně. Víc odhalená, než oblečená, ladná chůze, hluboké předklony, výrazný make-up a švitořivý hlásek. Ochotně jsem se jeho trapným vtipům smála a bylo na něm vidět, že je spokojený.

Konečně padla 17h. Všeho jsem nechala a začala se chystat domů. Najednou se v naši kanceláři objevil šéf. Popřál nám hezký víkend a zároveň nás všechny pozval na oslavu svých narozenin. Divila jsem se, protože tohle zase tak běžné není, ale přisuzovala jsem to tomu, že asi tuší, co o něm koluje a tak si chce pro jednou napravit reputaci. Každá z nás dostala pozvánku na sobotu večer spolu s adresou a popisem trasy na jeho chatu.

„Romano a ty tam vážně pojedeš?“ zeptal se mě manžel překvapeně.
„Však proč bych nejela? Jede každá a bude to prostě oslava. Potřebuji se do kolektivu nějak dostat a tohle je super příležitost,“ odpověděla jsem rozhodně Jirkovi a v hlavě jsem si promítala, jak to asi proběhne. Něco se ugriluje, všichni popijeme, zatančíme a potom pro mne Jirka přijede autem, jak jsme se ostatně domluvili.
„No, dobře. Půjdu normálně spát a ty mi potom zavoláš, až budeš chtít domů,“ souhlasil Jirka.

Druhý den, už od rána jsem se začala chystat. Tohle je opravdu příležitost jak se šéfovi zalíbit natolik, aby mne vynechal ze svých nálad a nervových výlevů.
„Přesto, že platí moc dobře, tak třeba by mohl i přidal na platě,“ probudila se ve mně ženská hamižnost a na večer jsem se začala těšit. Klasická koupel, výběr letních šněrovacích šatů, make-up, jak to měl pan šéf rád, výrazný parfém, sexy lodičky a hurá za zábavou.

„Odvezu tě a cestou domů se stavím k našim. Počkám na tebe tam, protože je to blíž,“ rozhodl Jirka, když jsme startovali od domu.
„Dobrej nápad,“ olízla jsem si přelíčené rty a zapnula bezpečnostní pás.

Cesta ubíhala v pohodě, Jirka se těšil na zpáteční cestu, protože byl zvědavý už teď, jak večer proběhne a k chatě, která byla spíš luxusní vila, jsme dorazili na čas. Kolegyně tam už byly, přivítaly mě s nalitými sklenicemi vína a šlo se rovnou k šéfovi, který seděl jako paša v čele obrovského stolu, plném dobrot a pití.

Při blahopřání jsem šéfikovi předala dárek, který s nezájmem odhodil vedle sebe na zem s ledabylým slibem, že si to potom prohlédne. Když jsme si dávali pusu, drsně mě chytil za paži, aby si mne přitáhl blíž. Sykla jsem bolestí, protože to zabolelo, ale šéf to přehlédl, jako ostatně všechno. Byl to prostě sebevědomý snob. Zábava byla v plném proudu, každá z nás byla spokojeně najedená a napojená, dokonce i opilá a tak se kolegyně začaly odvazovat. Nadbíhaly šéfikovi, flirtovaly a najednou bylo jasné, že nápad, být nejmilejší, nejpřítulnější a nechat si vše líbit, nebyl jen můj. Šéf se nechal oblétávat, ohlazovat, flirtoval, tu a tam se dotkl i našich míst, které by měly být pro něj tabu a jen pil a pil a rudnul a rudnul pod vlivem alkoholu.

Ostatní holky z kanceláře si už pomalu volaly svoje polovičky na odvoz domů a já stále seděla a užívala si přepychu, který byl v jeho vile vidět prostě všude. Přisedl vedle mě do zahradního křesla hned poté, co vyprovodil poslední podřízenou a začal sondovat, jak se mi líbil večer, co říkám na jeho dům a co věta, to velká chlouba. Což o to, sama sebe bych si dovedla představit jako paní domu, tak jsem ani nelhala, když jsem mu pochlebovala, jaké to má luxusně zařízené a jak se mi to líbí.
Seděl vedle mě a táhl z něj alkohol, až mi to nedělalo dobře. Z tepla byl zpocený, chlupaté nohy mu lezly z letních kraťasů, košile zapnutá na jeden knoflík odhalovala jak chlupatá prsa, tak i vykrmený pupek a na zarudlém obličeji mu zářily zlaté brýle. No prostě seladon, jako vyšitý, až jsem se pro sebe musela zasmát.

„Ty se mi líbíš,“ vzal mě hrubě kolem ramen, až jsem myslela, že mi zlomí páteř.
„Seš taková tichá, nenápadná a to já mám u ženskejch rád,“ funěl unavený alkoholem.
„Děkuji,“ usmála jsem se mile a začala hledat v kabelce mobil. Chtěla jsem zavolat Jirkovi, aby pro mne podle dohody přijel.
„Počkej, ještě nejezdi, nalijeme si a půjdeme se podívat dovnitř. Vždyť tam jsi to ještě pořádně neviděla,“ huhlal opile šéf a já mu jemně naznačila, že bych už ráda jela domů.
„Ne! Půjdeme dovnitř. Každá už tam byla. Každá už viděla co jsem zbudoval. Každá si to vyzkoušela,“ protestoval rozhodně šéf a opřel se o mě, aby se zvedl z křesla.

No dobře. Prohlídku vily s ním ještě zvládnu, ale pak opravdu rychle zmizím, protože zůstat tu s tím opilým hulvátem se mi nechtělo. Svoje ženské fígle na něj zkusím jindy, protože teď by z toho stejně nic neměl. Provedl mě po domě, ukázal přepychovou koupelnu, vodil mě z pokoje do pokoje, kuchyně, chválil sám sebe a dokazoval, že na tohle všechno má dost peněz, až mi to bylo nepříjemné. Trpěla jsem jeho výklad a těšila se domů na pořádnou vanu a svého muže. Když jsme vstoupili do poslední místnosti, která byla míněná jako sklep, nestačila jsem zírat.
Nadměrné čisto, jak v pokojíčku, světlo a spíš to vypadalo, jako rozdělaný pokoj v průběhu rekonstrukce. Prohlížela jsem si ho a v duchu si říkala, co bych si kam dala, jak bych ho zařídila a byla jsem do toho natolik zabraná, že jsem ani nepostřehla, jak šéf zamknul. Přihrnul se ke mně a jeho prasečí tlusté prstíčky mě začaly mačkat, jako by zkoušel výdrž moji kůže.

„No tak, co to děláte?“ odstrkovala jsem ho od sebe a chtěla jsem utéct. On mne ale držel silou, že nebylo úniku.
„Všechny tu už byly, špíno!“ brblal pro sebe šéf a držel mi ruce za zády, aby mi mohl ohrabávat celé tělo.
„Dejte ty ruce pryč, já to nechci,“ zkoušela jsem se vymanit z jeho sevření, ale držel tak pevně, že mě bolel sebemenší odpor. Jeho prsty rozvazovaly moje šaty, které byly okolo mého těla zavázány na uzel a když se mu to povedlo, tak konečně viděl moje prsa jak napůl vykukují z naducané podprsenky.
„Pusťte mě, pomoc, nechte mě,“ křičela jsem co nejvíc nahlas.
„Každá tu byla a žádnou nikdo neslyšel, tak jen si řvi,“ a roztrhl mi vepředu podprsenku, že moje prsa se zabimbaly rázem venku.
„Vezmu si co chci,“ ujišťoval mě šéfik a zatáhl za moje kalhotky tak, že mi je zařízl mezi pysky až to zabolelo a já vypískla bolestí. Na takové zacházení jsem nebyla zvyklá a on to ze mě vycítil, proto ho to tak bavilo.

Tahal za kalhotky tak silně až se mi poštěvák sice postavil, ale spíš silným třením než vzrušením. Tahal a tahal a já měla kundu málem vejpůl. Stála jsem už na špičkách a prosila ho, aby přestal.
„Jen pros, čubko, pros víc, dokud nezačneš spolupracovat, tak to bude ještě tvrdší,“ pohrozil mi a rozerval mi kalhotky na důkaz něčeho, co mě mělo vystrašit.
„Roztáhni ty nohy, kurvo, dělej,“ pobídl mě ve stoje a začal lovit v poklopci čuráka.

Strach mne donutil a já nohy roztáhla kousek od sebe.
„To je málo,“ kopl mi do kotníku až jsem vykřikla bolestí a poslechla ho hned na podruhé. Obešel mě a za zády mi svázal ruce řemenem, který si vytáhl z kalhot. Stála jsem před ním v rozervané podprsence, pode mnou ležely roztrhané kalhotky, ruce svázané za zády, nohy doširoka roztažené a on se mlsně díval a sledoval moje tělo.
„Máš štěstí, že máš takový veliký kozy. To by tě jinak bolelo,“ pohrozil mi a začal mi tahat chlupy na kundě.

„Au nech toho už,“ zařvala jsem vztekle a dost odvážlivě, protože mě chytil za vlasy a do obličeje mi vysyčel, že ještě jedno zatykání nebo jakýkoliv odpor a zažiju peklo. Míchal se ve mně vztek se strachem, který převládal. Znovu mi začal tahat chlupy a já jen skučela bolestí.
„Máš se holit, špíno,“ plivl mi k nohám a začal si honit čuráka přímo přede mnou s prsty na mým bobrovi.
„Klekni si a chval ho,“ poručil mi a já už bez jakékoliv známky protestu klekla a dívala se zpříma na jeho, sice malého, ale silného, masitého šulina, kterého probouzel k životu svojí prasečí dlaní.
„Je krásný,“ pípla jsem a čekala co se stane.
„Říkám ti chval ho!“ rozkřikl se šéf, vlepil mi facku a honil dál.
„Je silný, je krásný, je velký, pane bože ten je velký,“ lhala jsem jen proto, abych se vyvarovala nějaké další rány.
„Líbí se ti, co? Chceš ho v hubě, co? Celej večer to vím, že mi ho chceš hulit,“ funěl a chytil mě za bradu, aby mi mohl poloměkký ocas poválet po obličeji. Jeho veliké koule mi lítali přes obličej stejnou cestou, kterou mi po něm válel svůj ohon, dokud nezačal tvrdnout.

„Otevři hubu a hul,“ rozkázal a já otevřela a hulila. Nemusela jsem dělat nic, protože on sám se v mojí puse obsloužil. Strkal mi ho nemotorně a protože byl malý, tak u toho stál na špičkách.
„Sehni se trochu, flundro,“ počastoval mě při pobízení pohlavkem a já se poslušně ohnula, aby mi jeho šulin mohl pohodlněji zajíždět do pusy. Podlizovala jsem ho jazykem a řekla si, že ho udělám pusou, aby dál už nic nemohl. Jenže on si pohlídal stav, který jsem mu kuřbou přivodila a jen co ztvrdl, povalil mě na záda a roztáhl nohy.
„Opíchám ti ty tvý chlupy,“ smál se nahlas s trčícím čurákem a zatahal mě za kundu tak silně, že jsem se nakroutila do klubíčka.
„Ježiši nechte toho, prosím vás o to. Já udělám co chcete, ale ať mě to nebolí,“ prosila jsem ho už pokorněji.
„Jasně, že uděláš. Uděláš i víc, protože jsi obyčejná kurva,“ roztáhl mi nohy a lehl na mě. „Ale bolet tě to bude, protože já to tak rád,“ funěl už s velkou dávkou nadrženosti.

Opřel se žaludem do mého bobra a pustil se mi do cecků. Mačkal, kousal, tahal a já skučela a prosila. Jeho šulin mi ťukal na poštěváka, který mu oplácel stejným, protože trčel a stál, jako jemu čurák.
„Cejtím, že seš děvka, cejtím to na jahodě, špíno,“ hekal šéf a moje kunda začala vlhnout, protože poštěvák dostával opravdu zabrat.
„Jsem,“ vydechla jsem najednou vzrušeně a se zavřenýma očima.
„Každá jste coura a prodejná kurva,“ opíral se o mýho frajtra už silněji a evidentně to dělalo dobře stejně mě jako jemu.

Najednou jsem se nemohla dočkat až ten jeho ocas v sobě ucítím a začala se pizdou vyrážet proti němu. Sledovala jsem u toho jeho pot, který kapal přímo na mě a jeho zarudlý obličej, který nebyl ani trochu přitažlivý. Nerozuměla jsem tomu, ale začala jsem ho chtít a moje kunda byla kluzká a zmáčená. Zakousl se do mých koz a zarazil mi ohon přímo do černého.
Zajel tam jak po másle a na jeho obtloustlou postavu šukal nejlíp jak jsem kdy poznala. Jeho přírazy byly krátké, silné a rychlé. Vypichoval mi píču a já hekala a hekala, protože mi to dělalo opravdu moc dobře. Vyplazovala jsem na něj chtivě jazyk, hekala mu do obličeje a i když mne svázané ruce bolely, protože jsem si na nich ležela nejen já, ale na mě i on, tak touhle šoustačkou prožívala moje frnda peklo.

„Tak se ti to líbí, co? Každá to takhle chcete, vy coury, udělám tě, vyšukám ti takovej orgasmus, jakej jsi nikdy neměla a budeš se pro něho sama vracet,“ prorokoval mezi přirazy šéfik a já mu začala věřit každé slovo. Jeho strky byly pořád stejně pravidelné a předpisové, že mě opravdu hnal do konce drsného orgasmu.

Najednou se vzepjal na rukách, jeho čurák zajel ještě hlouběji, jeho obličej se pokřivil a začal mi fackovat obličej v transu svého orgasmu. Cítila jsem sílu facek zároveň s jeho tepajícím a stříkajícím tvrdolínem a při posledních fackách mnou projela vlna, která mě udělala skoro do bezvědomí.

Ležela jsem pořád na těch svázaných rukách a on mi bezohledně funěl do obličeje. Vlastně jsme funěli oba jak z posledních sil. Cítila jsem, jak mi ten jeho had vyjíždí z frndy a potom, jak mě na půlkách lechtá vytékající semeno. Když bylo po všem, pomohl mi na nohy a rozvázal mne. Neproběhla žádná omluva, žádné promiň, žádný návrh jak to smazat nebo napravit, prostě nic. Když jsem vyhazovala roztržené kalhotky a podprsenku do koše, tak mi jen drze řekl:
„každá jste to měla.“

Tuhle větu jsem si v hlavě přemílala pořád dokola a když přijel Jirka, snažila jsem se co nejvíc kamuflovat, že mi nic není a že se těším až budeme doma.
„Koukám, že nejsi ani opilá, lásko, že?“ ptal se Jirka a sondoval jak se mi to líbilo.

Přetvařovala jsem se a dělala, jak moc jsem nabuzená životem a jak bych ještě něco vyvedla, zatím co jsem doufala, že si mě Jirka odveze co nejrychleji domů a budu se moct ze všeho vyspat.

„Tak kočička by ještě zlobila, ahá,“ pousmál se Jirka a najednou prudce otočil do lesíka.
„Proboha co chceš dělat?“ řekla jsem spíš vyčítavě než natěšeně a Jirka se přisál do mého výstřihu.
„Jirko neblázni, tady ne, někdo půjde…“ protestovala jsem.
„Kdo by tudy asi šel, když je po půlnoci? Kdo by nás viděl, když je tma, ty moje samičko,“ ujišťoval mě Jirka a rozvazoval mi šaty. Když je rozvázal a uviděl, že nemám spodní prádlo, vjel do něj vztek. Místo milování se na mne obořil, co to jako má znamenat, že z domu jsem snad jela se spodním prádlem a pokud ne, tak ať okamžitě vysvětlím proč ne. Začala jsem se klepat strachem, ale pravdu se mi říci nechtělo a tak mě nenapadlo nic jiného, než si vymyslet nějakou lež.

„Koupali jsme se v bazénu a protože nikdo z nás neměl plavky, tak jsme se koupali ve spodním prádle a přece domů nepojedu v mokrém?“ naskočila mi lež, které Jirka neochotně uvěřil. Bála jsem se, aby nic nepoznal, protože uměl být taky slušný pruďas. Nakonec se s tím vysvětlením uspokojil a pustil se znova do mého těla. Lízal bradavky, které pod jeho ladným jazykem ihned stouply a pohrával si s mými prsy tak obratně, že mě přestaly ihned bolet po akci se surovám šéfem.

Sjel prsty až ke kundičce a nastalo peklo. Jirka vystartoval z auta a já nechápala co se stalo. Vyběhla jsem nahá za ním a snažila ho uklidnit, ale on mě tvrdě opřel o kapotu a roztáhl nohy.
„Asi nějaká nová hra,“ pomyslela jsem si a ochotně nastavila prdelku, kterou jsem si roztáhla rukama. Uslyšela jsem rozepínat zip a jeho ruce mě tvrdě chytily za boky. Jednou rukou mi ho nasměroval do análu a tvrdě se zapíchl.

„Aaaaaauuuuuu co blbneš, sakra?“ vytryskly mi slzy bolestí, protože do mě zajel nepřipraveně.
„Jak se ti to líbí?“ ptal se hrubým hlasem.
„Nelíbí, nech mě,“ snažila jsem se vysoukat a prdelí jsem uhýbala tak, aby mi z řitě aspoň vyjel.
„Nelíbí? Je to na tebe moc? Jak to, že nelíbí?“ šťouchal do mé zadnice Jirka.
„Prostě nelíbí, pusť ty šmejde, pusť, vypadni,“ kopala jsem jak kobyla, ale Jirka se moji prdele nechtěl vzdát.
„Líbilo se ti to od někoho jinýho, co?“ šukal mě vztekle.

Proboha jak to poznal? Co to má znamenat?
„Jak jinýho, co to meleš, vyjeď, co si to dovoluješ?“ už jsem skoro prosila, ale napichoval mě na svůj ohon tvrdě a bez pardónu.
„Seš mi fuk, jsi obyčejná štětka,“ zuřivě mi našukával prdel Jirka a mnou zase proběhla ta slast, že mi někdo nadává a nechová se ke mně jako k panence. Dnešní večer jsem zjistila, že mi hrubé chování dělá moc dobře a tyhle hrátky budu gradovat a vyhledávat.
„Jsem,“ přirážela jsem pravidelně jako když mě šukal šéf a moje prcina se začala natřásat.
„Připrav se,“ zakvílel Jirka, opřel se o kapotu a rozhodl se, že mě k tomu autu přiková svými strky. Spustil takovou palbu přírazů a moje prdel dostala takový záhul, že jsem slastí šilhala mezi hlasitými výkřiky.

Vystříkal mi jak anál, tak zvládl i půlky a záda. Jeho mohutný střik oblemcal všechno kolem. Hned na to se zapnul, žduchl do mne a naznačil, že se jede domů. Celou cestu jsme nemluvili, až doma jsem to nevydržela a začala se vyptávat, co to všechno znamená.

„Tak ty nevíš?“ zvedl obočí jirka a kysele se usmál.
„Nevím,“ řekla jsem nejistě, protože mi v tu chvíli došlo, že když mne v autě svlékl a prohlídl si moji pičku, tak byla ještě zalepená šéfovým semenem.
„Tak přemýšlej a já popřemýšlím jestli má cenu si doma držet kurvu nebo to ukončíme,“ řekl chladně Jirka a mě bylo v tu chvíli do pláče.

Celou neděli jsem promlčela i když Jirka se mnou vlastně ani nekomunikoval a pokorně jsem čekala na verdikt. Nemělo smysl vysvětlovat něco o znásilnění, když jsem u toho dosáhla vrcholu. V pondělí jsem přisla do práce jako zlámaná, s kruhy pod očima, nenápadně jsem si sedla ke svému stolu a než jsem se pustila do papírů, tak mi Jirka poslal jen SMS:
„Už se to nesmi opakovat“, nad kterou jsem si oddechla a pochopila, že se s tím jako chlap vyrovná a že se to dá ještě napravit.

Když přišel šéf, jen mi hodil na stůl další faktury, stejně jako to dělal každý den a práskl dveřmi svojí kanceláře. Nastalo klasické ticho a jen Marta se od svého stolu nahnula, aby mi chápavě a s poznáním pošeptala:
„Každá jsme to měla!“

5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x