Zvládnu to sám 03

Toto je 3 díl z 3 v seriálu Zvládnu to sám

Poslední pokračování serie Zvládnu to sám. Opětné setkání s neteří Aňou se smutným rozloučením.

Poslední milování

Seděl jsem na terase svého pražského bytu a bezcílně se díval na panorama města. Někde pode mnou šuměla řeka a tu a tam z konečné zazvonila tramvaj. Nad Prahu se snášel soumrak a připomínal mi, že se hlásí stáří, tak podobné končícímu dni.
Těšil jsem se na okamžik posledního dne v práci, kdy za sebou zavřu dveře kanceláře a pak mne už budou čekat jen klidné dny nicnedělání a bezstarostné pohody. Místo toho ale přišla prázdnota.

Dal jsem si nohy na stůl, dolil si skleničku coly, která již začala teplat, a ve vzpomínkách se vracel do svého mládí.
Nenapadlo mne nic jiného, než ženy. Rovnal jsem si v hlavě jejich pořadí. Bylo zvláštní, že všechny osudové ženy byly spojeny s nějakou tragickou událostí.
Můj nejkrásnější vztah s matkou přišel po smrti mého otce a jak rychle a nečekaně vznikl, tak rychle skončil.

Většinou každý konec je začátkem něčeho nového. Matčin pohřeb byl počátkem jednoho z mých nejkrásnějších vztahů a milostných vzplanutí. Těch několik dnů, prožitých s neteří Aňou patřilo k zážitkům, které mne provází celým životem.

I když jsem se seznámil s několika dalšími ženami, vždy se mezi nimi jako nit proplétala bezchybná postava krásné blondýnky s modrýma očima, dívky s poetickým jménem Aňa.

Myšlenkami jsem byl opět u vrat hřbitova, kdy se na mne podívala zaslzenýma očima a nabídla mi svou bezelstnou pomoc. Se zavřenýma očima jsem si ve vzpomínkách promítal každý detail jejího těla, její šíji s jemnými světlými chloupky, které mne vzrušovaly až k zbláznění, ňadra s malými, tvrdými bradavkami, její vyholený klín, pevná stehna, i drobné prstíky nohou s nalakovanými neh­ty.

Cítil jsem vlhkost jejích rtů, teplo jejího těla i tekutinu jejího klína, která z ní vždy vytryskla při milostném vyvrcholení. Mé mužství se začalo bouřit a brzy napínalo látku slipů i kalhot. V té chvíli ve mně dozrálo rozhodnutí. Musím jí vidět. Určitě bude u své matky ve vesnici na jihu Čech. Nepřipouštěl jsem si jinou možnost, i když jsem s ní nebyl dlouho v kontaktu.

Možná na mne již zapomněla, možná mi nemůže odpustit, že jsem na ní nepřišel, když mne nejvíce potřebovala. Ty a jiné myšlenky se mi honily hlavou, ale to jsem již vstal, vzal klíče od auta a za chvíli opouštěl Prahu a mířil po dálnici k Mirošovicím.

Nesmím zapomenout kytku, napadlo mne a tak jsem ještě stačil rychle odbočit k motorestu u Průhonic. Měl jsem štěstí, snad to bylo dobré znamení, sehnal jsem kytku a vracel jsem se k autu.

Stála u něj dívka, tak kolem dvaceti, krátká sukýnka jí obnažovala velmi hezké nohy. Na chvíli jsem na nich spočinul pohledem a nezapomněl si i prohlédnout její odvážně vykrojenou halenku s tvrdými ňadry.
„Nejedeš do Brna?“ otázala se a již držela kliku dveří.
„Ne nejedu,“ odvětil jsem. Jindy bych nepohrdl, ale dnes jsem byl myšlenkami úplně jinde.
„Tak mne vem alespoň kousek,“ opět žadonila.
„Neotravuj,“ odbyl jsem jí, zabouchl dveře a startoval.
„Moh sis zašoustat, blbečku,“ ozývalo se za odjíždějícím vo­zem.

Pootevřel jsem si okénko a užíval chladného letního vánku, který proudil do auta. Čím více jsem se blížil k vesnici, kde by mohla Aňa údajně být, tím více jsem ztrácel odvahu. Několikrát jsem přemýšlel o tom, že se obrátím a vrátím se zpět do Prahy, ale vždy zvítězila zvědavost a stále rostoucí touha po setkání. O to větší by bylo zklamání, kdy bych Aňu nenašel.

Do vsi jsem dojel již za úplné tmy. Zastavil jsem na spoře osvětlené návsi a pomalým krokem se vydal ke stavení. Jak se zachovám, jestli jí uvidím? Co jí řeknu, že jsem se tak dlouho neozval? Pozná mne vůbec? Bude se mnou chtít mluvit? Kroky těžkly, ale svítící okno v kuchyni bylo příslibem.

Došel jsem až k plotu a podíval se do okna. U stolu seděla ona, Aňa a četla si. Dech se ve mně chvíli zastavil. Mám? Poslední rozhodování. Sehnul jsem se pro kamínek a hodil ho do okna. Cinknutí do skla ve tmě a okno se pootevřelo.

„Kdo je?“ ozvala se Aňa.
„Já strejda.“
„Kterej strejda?“
„Jeff, přece.“

Okno se pomalu zavřelo a bylo chvíli ticho. Náhle se otevřely dveře a v nich stála Aňa. Světlo z chodby osvětlovalo siluetu její postavy a já opět viděl svou milovanou plavovlasou krásku, jako před lety ve svém bytě.
„Počkej, vyjdu ven.“

„Ahoj stejdo,“ přivítala mne trochu chladně.“Co tady děláš?“
„Přijel jsem se na tebe podívat. Tak nějak se mi zastesklo, nemohl jsem to vydržet a tak jsem tady, tak na noc. Nepozveš mne dál?“
„Nezlob se, ne. Můžeme se trochu projít. Jen si skočím pro svetřík.“

Nepřipomínala mi tu dlouhou odmlku, nevyčítala mi, že jsem se neozval. Došli jsme kousek za ves, polní cestou k lesu, když mne Aňa požádala.

„Sedneme si na chvíli? Začíná mne trochu bolet noha.“
Sedli jsme si na mez a Aňa začala vyprávět.
Z té nehody na tramvajové zastávce si nic nepamatovala.

„Měla jsem zlomenou nohu, silný otřes mozku, byla jsem prý několik dní v bezvědomí. Co je ale nejsmutnější, prý jak do mne vrazilo to auto, poranilo mne dole a nemůžu už mít nikdy děti,“ a dala se do tichého pláče.
„Neplač prosím tě,“objal jsem jí kolem ramen a přitiskl k sobě. Trpěl jsem pocitem viny, že jsem to zavinil já, chtěl jsem jí to nějak vynahradit, ale nevěděl jsem jak. Políbil jsem jí na tvář. Otočila se ke mně a naše ústa se dotkla. Políbil jsem jí na ústa. Mírně je pootevřela a strčila svůj jazýček do mých.

Opět to byla má Aňa, ta vášnivá i něžná milenka. Dotkl jsem se jí ňader a zmáčkl.
„Ne, strejdo, nesmíš.“

Její odpor byl ale slabý. Spíš měla potřebu něco říci. Tiskla ke mně a bylo znát, že mé dotyky jsou jí nejen příjemné, ale že jí vzrušují.
Pomalu si lehala do trávy, přitisknutá mým tělem. Začal jsem jí rozepínat knoflíčky svetříku a dobývat se jí na ňadra. Aňa se ke mně přitulila, jako by mi chtěla něco pošeptat a jemně mne kousla do ucha. Bylo to znamením jejího silného vzrušení. Pomalu začala rozevírat nohy.

Má ruka jí bloudila mezi stehny a vyhrnovala sukni. Prsty jsem nahmatal a uchopil lem jejích kalhotek a mírně poodhrnul. Ucítil jsem živočišné teplo jejího pohlaví a prst se snažil najít místo mezi závojíčky. To místo rozkoší měla porostlé jemnými chloupky. Změna. Před tím jí měla vždy hladce vyholenou. Prst našel kýžený otvor a vnořil se dovnitř. Aňa začala prudce vzdychat. I její ruka začala hledat mé ztvrdlé pohlaví. Po několika pokusech rozepnout zip mých kalhot ho nakonec vysvobodila, uchopila a již nepustila. Pomalu mi přetahovala kůžičku přes žalud, zatímco svým jazýčkem rejdila v mých ústech.

Snažil jsem se vsunout úd do otvoru její jeskyňky, ale vadila mi guma nohaviček kalhotek.
„Počkej, sundám si je,“ rozhodla Aňa po několika nezdařených pokusech.

Svlékla si kalhotky a s rozevřenýma nohama opět klesla do trávy. Lehl jsem si mezi její stehna, úd vložil na krajíček její pochvy a pomalu na ní naléhal. Úd se nořil do jejích hlubin. Opět jsem byl šťastný jako v dobách našeho předchozího vášnivého milování. Aňa stahy vagíny dávala najevo své silné vzrušení a mne to přivádělo k šílenství. Snažil jsem se do ní dostat co nejhlouběji. Měnili jsme polohy, chvíli byla Aňa na mně, chvíli jsem si jí vzal zezadu, chvíli mi ho laskala ve svých ústech, chvíli jsem svým jazykem bloudil v její vagíně. Silné vzdechy se rozléhaly noční krajinou.

S blížícím se vyvrcholením i sílilo mé přesvědčení, že je mi odpuštěno a že naše láska bude pokračovat dále. Opět se budu kochat mládím této ženy, jež mne tak silně vzrušuje. Vezmu si jí do Prahy a budu jí hýčkat, co budu moci.
Naše vzrušení docházelo k vrcholu. Tlak sílil. Přitiskl jsem jí k sobě co nejvíce a úd vtlačil co nejhlouběji. Semeno vstřikovalo do jejího nitra, míseno s jejími šťávami, jimiž v okamžiku extáze zaplavila svou pochvu.

Leželi jsme ještě dlouho vedle sebe, dívali se na hvězdnou oblohu a nechávali doznít opojení z milostného aktu.
„Už se nikdy nerozejdeme,“ sli­boval jsem. „Odejdeš se mnou do Prahy a budeme spolu žít.“
„Mlč,“ položila mi prst na ústa. „Nejde to, jsem vdaná.“

Byla to rána z čistého nebe. Nedokázal jsem ze sebe dostat jediné slovo. Nebylo se, ale čemu divit. V okamžicích, kdy mne nejvíce potřebovala, jsem na ní zapomněl. Navíc jsem si musel uvědomit, že je mezi námi dost velký věkový rozdíl a že by určitě náš vztah nemusel mít dlouhé trvání. Mlčky jsme se vydali zpět k vesnici.

„Ahoj a už raději nejezdi,“ políbila mne před posledním domem, aby nás nikdo neviděl. Zůstal jsem stát a dlouho se díval za její odcházející siluetou. Počkal jsem, až se za ní zavřou dveře domu a pak jsem se pomalu vydal k autu.
Cesta domů byla nekonečná. Chtěl jsem být už ve své posteli, zabořit hlavu do polštáře a vybrečet se.
Všiml jsem si, že kytice, kterou jsem jí vezl, zůstala ležet na vedlejší sedačce. Otevřel jsem okno a vyhodil jí ven. Květy se rozprskly na povrchu dálnice a ve zpětném zrcátku bylo vidět, jak mizí v dálce ve tmě.
Na horizontu začalo svítat. Přicházelo ráno nového dne.
Zastavil jsem na prvním odpočívadle, nastavil tvář paprskům vycházejícího slunce.

To byl konec mého nejkrásnějšího milostného vztahu v životě.

Navigace v seriálu<< Zvládnu to sám 02

Autor

5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x