Sněhová bouře

„Do hazju!“  

Daniel ztlumil rádio, kde už po tisící slyšel Janka Ledeckého tklivě zpívat, že sliby se mají plnit i o Vánocích, a vyběhl ven z auta, kde se z oblohy sypaly chomáče sněhových vloček. Neúspěšně se pokusil rozhýbat ztuhlý stěrač, veškerá snaha však byla marná. Tušil, že nemá šanci dorazit do cíle, přesto se znovu tvrdohlavě rozjel proti bílé tmě.

Zbytek cesty vypadal následovně. Daniel zíral přes čelní sklo, aby se alespoň udržel na silnici a snažil se potlačit nepříjemné kručení v žaludku, které mu připomínalo, že celý den nic nejedl. Vlastně ani nevěděl, proč se rozhodl na poslední chvíli vyrazit do hor. Možná proto, že mu osamělý byt připomínal bolestivý rozchod, možná proto, že nechtěl trávit vánoční svátky sám doma, možná proto, že náhodou na internetu narazil na volné ubytování na horách. Ať už to bylo z jakéhokoli důvodu, teď polykal hořké žaludeční šťávy, které mu stoupaly krkem výš a výš a proklínal svůj spontánní nápad.

Na řadu přišla další vánoční píseň. Protočil panenky a napil se vychladlého kafe z automatu na benzince. V tu chvíli mu volant ztuhl v ruce a Daniel měl co dělat, aby se udržel na vozovce. Navigace mu přestala fungovat už před hodnou chvílí, netušil, kam teď vlastně jede a když minul zasněženou značku, nedokázal přečíst jediné písmeno.
„Každopádně přede mnou musí něco být,“ napadlo ho.

Každou chvíli musel zastavit, aby očistil čelní sklo od nánosu vloček, který byl stále silnější a pomalu ztrácel naději.
V tom před sebou spatřil tlumená světla prosvítající bílou tmou. S úlevou zastavil před horskou chatou. Poblikávající neonový nápis Roubenka ho nechtěně pobavil. Vypotácel se z auta, vzápětí uklouzl a z posledních zbytků sil doklouzal ke vchodu.

„Je tam někdo?“ zabušil na dveře.
Chvíli se nic nedělo, potom však zaslechl šouravé kroky.
„Co se děje?“ zahlédl ve škvíře zarostlou tvář.
„Zabloudil jsem, nemohl bych u vás zůstat než se zlepší počasí?“ třásl se Daniel zimou.
„Tak pojďte,“ otevřely se dveře.

Daniel vklouzl dovnitř, kde ho přivítal zamračený muž středního věku. 
„Jsme před rekonstrukcí, tak se nevyděste,“ prohrábl si muž přerostlé vlasy. „Věci si dej do pokoje,“ začal mu hned tykat. „Jinak já jsem Herbert,“ představil se.

Při pohledu na zuřící vánici se Daniel otřásl při představě, že by se měl vracet do auta.
„Vezmu si je, až se to uklidní,“ otřel si z vlasů rozpouštějící se zbytky sněhu.
„Udělám ti čaj,“ oznámil Herbert, když viděl, jak se Daniel klepe zimou.

Když po chvíli objímal Daniel oběma rukama horký hrneček, rozhlédl se zvědavě kolem sebe. Zašlý interiér marně vzpomínal na lepší časy, přesto v Danielovi  vzbuzoval vzpomínky na dětství a prázdniny strávené u prarodičů.

Náhle ho vyrušilo bouchání na dveře. Nahlédl do chodby, kam vpadla zasněžená postava v lyžařském oblečení.
„Tam je hrozná kosa, už jsem myslela, že skončím jako Hanč s Vrbatou,“ drmolila postava dívčím hlasem. „Zkurvená apka mi hlásila, že to v pohodě stihnu,“ stěžovala si, zatímco nemotorně stahovala zmrzlé rukavice.
„Odkud  jsi?“ zabručel Herbert, zatímco jí pomáhal s rukavicemi.
„Z Karolíny,“ snažila se dívka ovládnout drkotající zuby.
„Zavolám jim, že jsi v pořádku.“

Dívka se Danielovi zdála povědomá. Jakmile odložila ojíněnou čepici a  prohrábla si záplavu blonďatých vlasů , pochopil, odkud ji zná. Před pár lety se objevovala v televizi v kontroverzní dívčí skupině, která okupovala přední příčky hitparád.
„Ty jsi Roxy,“ vyhrkl překvapeně.
„Dřív možná, ale teď jsem obyčejná Lenka,“ pohodila dívka hlavou. „PussyLick už jsou dávno pasé.“

Nedokázal z ní spustit oči, zároveň se mu před očima mihla vzpomínka na jejich nejslavnější klip, Svíjející se polonahá těla, vyzývavé pozice, předstírání lesbického sexu, to vše způsobilo vzbouření v jeho rozkroku. Lenka musela poznat, na co myslí, protože se zvláštně ušklíbla.

„Další nadrženec, co se mu líbí holčičky, to jsem fakt potřebovala,“ ulevila si polohlasem.
„Jako holčička už nevypadáš,“ přeměřil si oblinu jejích ňader napínající svetr.
„A tobě je to líto, viď?“ čišela z jejího hlasu zřetelná ironie.
„Ještě, že jsem tam zavolal,“ zachránil Daniela Herbert. „Právě chtěli volat horskou službu. Budeš tady muset přespat, nahoře v pokoji je nějaký suchý oblečení, které tady během let zůstalo,“ oznámil Lence.

Když potom seděli v kuchyni s hrnky v dlaních, snažil se Daniel pochopit změnu sexuálního symbolu v obyčejnou holku v huňatém svetru, která vedle něho zimomřivě usrkávala čaj s rumem.
„Zajímalo by mě, jestli je doopravdy na holky,“ zamyslel se. „V bulváru o tom pořád spekulovali, ale nikdy neproběhl veřejný coming out.“
„Hele, pusť to z hlavy, je to už dávno,“ usmála se na něj Lenka, která ženskou intuicí vytušila, na co myslí.
„Proč jste se vlastně rozpadly?“ zajímal se.
„Prachy,“ pokrčila rameny. „Stačí blbej manažer, který ti nakuká, že ostatní nepotřebuješ,“ vysvětlila mu v odpověď na jeho tázavý pohled.

Danielův zrak padl na kytaru pohozenou v rohu místnosti.
„Nedáme něco vánočního, když je Štědrý den?“ navrhl. Nečekal na souhlas a natáhl se pro kytaru. Zkusmo projel struny, aby zjistil, jak moc je rozladěná.
„Géčko je nízko,“ upozornila ho Lenka.
„Jak to víš?“ vytřeštil na ni oči.
„Mám absolutní hudební sluch, ale to nikoho nezajímalo,“ ušklíbla se.

Bez ptaní mu sebrala kytaru z ruky a během pár vteřin ji naladila. Ticho v místnosti bylo narušované pouze praskáním dřeva v kamnech a tónem jednotlivých strun. Potom rozpačitě prohrábla vlasy a místností se rozlehla známá melodie.
„Tiše a urputně purpura na plotně…“ zpívala příjemným altem.

Daniel se k ní po chvíli tiše přidal. Když dozněla poslední slova, odložila Lenka kytaru stranu a zhluboka se napila.
„Pokračuj,“ přemlouval ji Daniel, který si vychutnával nečekané kouzlo okamžiku.
„Teď jsi na řadě ty,“ odmítla.
David se zamyslel. Roky hraní po hospodách ho zocelily a teď jenom hledal vhodnou písničku.
„Na vánoce ráno, štědrý den tehdy byl…“
Zatímco venku dál zuřila sněhová bouřka, uvnitř chaty si všichni užívali vánoční náladu.

Náhle si Daniel všiml, jak se Herbert nenápadně vytratil z kuchyně.
„Kam zmizel?“ zeptal se Lenky.
„Netuším, můžeme se za ním podívat,“ pokrčila rameny.
Vyšli na chodbu, Herberta však nikde neviděli. Náhle zaslechli z patra tiché hekání.
„Pojď,“ popostrčila Lenka Davida. Když se vyplížili po schodech, zvuky byly stále hlasitější.
Lenka nahlédla do pokoje, vzápětí se otočila k Danielovi, přiložila výstražně prst na ústa a  přitáhla ho k sobě. Uviděl onanovat Herberta v kleče na posteli s kalhotami spuštěnými u kotníků. Nemohl odtrhnout pohled od jeho naběhlého údu, který byl omotaný ve zmuchlaných kalhotkách.

„Ty kalhotky jsou moje,“ konstatovala klidně Lenka, když se potichu vrátili do kuchyně. „Mohla jsem to tušit, když chtěl, abych se převlékla komplet do suchého oblečení.“
„Tobě to nevadí?“
„Možná trochu jo,“ připustila. „Ale ta podívaná za to stála. A jen tak mimochodem, má docela pěkný péro. Škoda, že jsme se nedívali až do konce. Chtěla bych vidět, jak stříká.“
„Já myslel, že jsi na holky,“ vyhrkl Daniel.
Lenka rozpačitě sklopila pohled k zemi.
„To si mysleli všichni,“ narovnala se po chvilce. „Ve smlouvě bylo jasně dané, jak máme vystupovat na veřejnosti.“
„Takže všechno to líbání, osahávání bylo jenom hrané?“
„Všechno ne,“ připustila neochotně. „Byly jsme pořád spolu, nesměly jsme samy chodit ven, spaly jsme na jednom pokoji a přitom jsme měly potřeby jako všichni ostatní v našem věku… občas jsme si vypomohly,“ přiznala zrudlá rozpaky.
„To bych chtěl vidět,“ polkl nasucho Daniel.
„Viděl bys tři mladé holky, jak na sebe žárlí a pořád se hádají,“ povzdechla si. „Nehledě na to, že to nebylo tak, jak si myslíš.“
„Jak to?“
„Nebyly to žádné orgie. Většinou jsme se jenom mazlily, a přitom se navzájem vyprstily.“
„Většinou?“ nadzvedl Daniel obočí.
„Většinou,“ vyplázla na něj výsměšně jazyk.

Rozhodla se ho ignorovat, vzala kytaru a bezmyšlenkovitě vybrnkávala jejich nejznámější hit. Když se vrátil zčervenalý Herbert, všiml si napjaté atmosféry a provinile sklopil oči.
„V lednici je bramborový salát, osmažím řízky a můžeme se najíst,“ navrhl.
Daniel sledoval, jak mu Lenka pomáhá a snažil se nedávat najevo svůj zájem o ni, přesto se několikrát střetli pohledem.

„Snad se převlečeme,“ vyplísnila Lenka Herberta, který se chtěl rovnou posadit ke stolu. „A nezapomeňte se osprchovat,“ dodala při odchodu.
„Copak jsme malé děti?“ vztekal se Daniel, ale nakonec ji poslechl.

Když se ale vrátili k svátečně prostřenému stolu, musel jí dát za pravdu. Setmělá místnost, ozářená jen plameny šlehajícími z krbu, v něm vzbudila dávno skryté vzpomínky na dětství. Nedokázal spustit pohled z Lenky, z těsného živůtku svůdně vykukovala černá podprsenka, která pro něho měla téměř magickou přitažlivost.

Najedli se ve zvláštním tichu narušovaném pouze cinkáním  příborů. Večeře byla zakončena zmrzlinovým pohárem, při kterém Lenka omylem shodila na zem slavnostní prostírání.
Daniel se bez rozmýšlení svezl pod stůl, aby ho zvedl. Když zavadil pohledem o Lenčina štíhlá lýtka, proti své vůli pohlédl výše. Jako kdyby to Lenka věděla, roztáhla sevřená stehna a on nevěřícně zíral na její obnažené přirození.
Slyšel, jak se nenuceně baví s Herbertem a nemohl odtrhnout pohled od vyholené kundičky, která ho lákala svou nevinností. Vzpamatoval se až po chvíli, s tváří zrudlou rozpaky se vynořil z pod stolu a konsternovaně se posadil.

„Co tě tak zdrželo?“ trápila ho Lenka s potměšilým úsměvem.
„Myslím, že to moc dobře víš,“ zabručel.
„Co tím myslíš?“ koukla na něho nevinně.
„Že nemáš kalhotky,“ vyhrkl.

Výsměšně si ho přeměřila, v očích jí plápolaly zlomyslné plamínky.
„Nemůžu za to, že jsem v nich měla nadílku,“ zadívala se vyčítavě na Herberta. „Ačkoli to nebyl zase tak špatný dárek,“ usmála se pobaveně při pohledu na jeho zkroušený výraz. „Co dostanu od tebe?“ otočila se k Danielovi.
„A co bys chtěla?“ polkl nasucho.

Napětím téměř nedýchal, když se odsunula od stolu a vyzývavě roztáhla nohy.
„Můžeš mě třeba vylízat,“ zaslechl v jejím hlase skrývané vzrušení.
Ani jeden z nich nevnímal Herberta, který je zasmušile pozoroval, jako by věděl, že je v tuto chvíli přebytečný.

Daniel si klekl před Lenku, roztřeseně jí vyhrnul sukni  a zadíval se na bochánky přirození rozdělené vystouplými, narůžovělými lapíky. Zhluboka se nadechl a ponořil se do nitra jejího lůna, kde ho přivítala vůně vzrušeného dívčího přirození. Roztáhl jí dlaněmi stehna a ochutnal ji. Lenka nadšeně vypískla. Nespěchal, vychutnával si její tiché sténání a zkušeně roloval jazykem od zadečku až k naběhlému hrášku, dokud se s úlevným výkřikem nezhroutila do židle.

„Co dáme za dárek tobě?“ zeptala se.
Očividně se jednalo o řečnickou otázku, protože aniž by čekala na jeho odpověď, sáhla mu zkusmo do rozkroku a pobaveně se usmála, když nahmatala vzbouření v jeho poklopci.
„S tímhle by se mělo něco udělat,“ zasmála se. Nevěřícně sledoval, jak se vyzývavě posadila na stůl s roztaženými stehny. „Tak ho vyndej,“ opřela se dlaněmi o stůl a prohnula se dozadu.

Daniel roztřeseně spustil kalhoty ke kotníkům. Když do ní pronikl, vyšla mu se zaúpěním vstříc. Pozoroval, jak penis zajíždí mezi stydké pysky, potom ho ale nohami obemkla kolem těla a stůl se rozsténal v zoufalém staccatu jejich přírazů.  Daniel koutkem oka zahlédl Herberta, jak se k nim blíží se ztopořeným údem v ruce. Žárlivě sledoval, jak po něm Lenka hmátla a křečovitě ho začala prohánět, ale to už se blížil k vyvrcholení. Lenka to vycítila, pustila Herbertův napružený ocas a objala ho kolem krku. Nekontrolovatelně mrskal zadkem, dokud s chrčením nenaplnil její kundičku záplavou teplého semene. Jakmile z ní vyklouzl, sevřela v dlani znovu Herbertův ocas a rychle ho přivedla k vyvrcholení.

„Tak tohle byly rozhodně nejzajímavější Vánoce, které jsem zažila,“ zasmála se spokojeně, když si otírala ze stehen vytékající sperma. Odmítla rezolutně jakékoli pokračování se slovy, že už je unavená a zmizela ve svém pokoji.

Ráno Daniel zachmuřeně sledoval prohrnutou cestu, která znamenala konec jejich dobrodružství.
„Nemrač se,“ přitiskla se k němu Lenka.
„Uvidíme se ještě někdy?“ zeptal se tiše.
„Možná,“ políbila ho letmo na rozloučenou.

Pozoroval, jak na běžkách mizí za obzorem a zklamaně se vydal sbalit si věci. Teprve při odchodu si všiml čmáranice rtěnkou na zrcadle.
„Jsem na kluky. Ozvi se.“
S úlevou si uložil připojené telefonní číslo do mobilu.

„Jestli se hlavní hrdinové ještě setkali, nechám na Vaší fantazii. Doufám, že se Vám můj pokus o vánoční povídku líbil a jako vždy se budu těšit na Vaše reakce ať už tady nebo na e-mailu: gu****@se****.cz