Ráj na zemi – Vánoce 🇨🇿

Štědrý večer. Mír a pohoda.
Mnozí sedí u kávy, sytí po bohaté večeři, kapra a bramborového salátu. Děti si hrají s dárky, které našly pod stromečkem, všude okolo se ještě povalují papíry, které nedočkavě trhaly s dárkových krabic. V televizi dávají pohádku, kterou stejně nikdo moc nesleduje a kdesi od sousedů se line melodie vánočních koled.
I já sedím u kávy, tentokrát sám a vzpomínám na předchozí vánoce, které jsem prožíval s matkou a později s manželkou a dětmi. Mimoděk zabloudím myšlenkami až do svého mládí, kdy jsem byl na vojně,
Zavírám oči a přede mnou se začíná odvíjet jeden z nejkrásnějších vánočních svátků v mém životě.

Nedokázal jsem si představit, že bych vánoční svátky měl trávit na vojenském kavalci, bez ozdobeného stromku, nebo při společné večeři s desítkami dalších vojáků u dlouhého stolu vojenské jídelny.
Poslední listy spadaly ze stromů a obnažily jejich větve do naha. Od nedalekých kopců občas zavál studený vítr. S povděkem jsme přijali úřední zimu, která nařizovala nošení kabátů. Poslední měsíc roku zaklepal na dveře.

„Jak to uděláme na vánoce?“ měl starosti Jarda. Stavba kasáren se pomalu zastavila, a my dva jsme neměli co na práci. Zůstali jsme tu zapomenuti, bez odpovědnosti, bez velení.
„Taky bych rád vypadl,“ uvědomil jsem si nadcházející svátky.
„Dojdeme za velitelem strážní jednotky a domluvíme se s ním,“ padlo konečné rozhodnutí.

„Kluci, tak nevím co s váma,“ byl na rozpacích velitel, když jsme mu přednesli náš požadavek. „Víte dobře, že vám nevelím, a tak nemůžu o ničem rozhodnout.“
Po chvilce uvažování nakonec zvedl telefon a zavolal našemu nadřízenému na posádce. Po krátkém hovoru položil sluchátko a sdělil nám rozhodnutí našeho šéfa.
„Mám vám podepsat opušťák, nebo dovolenou. Máte na vybranou, panstvo.“
Oba jsme povyskočili radostí. Na vánoce budeme doma.
„Stačí opušťák. Na silvestra už máme program tady,“ odpověděl jsem i za Jardu.
„Opušťák i s volnem na cestu, to máme pět dní. To nám bude bohatě stačit,“ kalkulovali jsme, když jsme odcházeli z kapitánovy kanceláře.

Následovalo očekávání odjezdu se zjišťováním nejkratší a nejpohodlnější cesty.
Jarda hned žhavil dráty, aby oznámil své dívce i rodičům svůj příjezd.
Přemýšlel jsem o tom, zda mám napsat domů, nebo matku překvapit.
Žila již nějakou dobu sama v domku v malém jihočeském městečku. Sestra, která se vdala ještě před mým odchodem na vojnu, se odstěhovala se svým mužem k jeho rodičům o několik vesnic dále.
Nakonec jsem vsadil na překvapení. Při nejhorším bude matka u sestry.

Z temně šedé oblohy se sypal bílý sníh a křupal pod nohama, když jsem kráčel na autobusové nádraží. Atmosféra byla již opravdu vánoční. Vyzdobené výlohy obchodů, vůně vánočního cukroví, linoucí se z některých domů.
Příjemné teplo v autobusu a míjející bílá krajina mne natolik ukolébaly, že jsem na chvíli usnul.
Těšil jsem se, až doma ze sebe svléknu vojenské šaty, na sváteční pohodu provoněnou štědrovečerním řízkem a bramborovým salátem, matčinou kávou a cukrovím, představou vlastní postele a voňavých peřin.
Čekal mne ještě jeden přestup na další autobus a pak už jen poslední zastávka na zasněženém náměstí. Na městečko se snášel soumrak. Vystoupil jsem z vyhřátého autobusu, vyhrnul si límec a vydal se směrem k domku, kde bydlela matka.

Již z dálky jsem viděl, že se v matčině domku svítí. Oddechl jsem si, srdce mi radostí poskočilo. Maminka je doma.
Za okamžik jsem již stál na prahu. Okno bylo zataženo závěsem, dovnitř nebylo vidět. Zaklepal jsem na okenní tabulku a zase už stál u dveří.
V chodbě se ozvaly kroky a dotaz: „Kdo je?“
Přemýšlel jsem rychle, jak matku překvapit, ale nic mne nenapadlo.
„To jsem já, mami.“

Klíč zarachotil v zámku a dveře se otevřely.
„Synku, co tady děláš? Nestůj venku, pojď dovnitř,“ vtáhla mne matka do chodby, objala a zahrnula polibky.
„Proč si nenapsal? Proč jsi nezavolal sousedce? Ona má telefon. Aha, to ty nevíš. Já radostí ani nevím, co říkám. Tak si přece svlékni kabát a pojď dál,“ pomáhala mi sundat mantl (vojenský kabát – pozn. autora) a už mě tlačila do kuchyně.

Sedl jsem si na pohovku a rozhlížel se po bytě. Vše už bylo nazdobeno vánočními motivy, na stole voněl tác s cukrovím.
Tak jsem konečně doma, vydechl jsem si a byl nekonečně šťastný.
Maminka dala vařit vodu na čaj a za chvíli přede mne položila vonící šálek.
„Vezmi si cukroví a vyprávěj. Nebo chceš udělat něco k jídlu?“
„Ne mami, nemám hlad.“
„Tak přeci vyprávěj,“ vybízela mne.

Usrkával jsem čaj, vychutnával matčino cukroví a vyprávěl jí jak se mám dobře. Kromě toho, že nejsem doma, mi nic nechybí.
„Nechceš se po té dlouhé cestě vykoupat?“ zeptala se. „Zatopím ti v koupelně.“
Pozoroval jsem, jak poletuje po bytě a tu náhle jsem si uvědomil, že si jí neprohlížím jako matku, ale jako ženu středních let, která má ještě dost předností přitahovat muže. V prvé chvíli mne to zarazilo, ale pak jsem si řekl, že je to důsledek toho, že jsem celou dobu v městě plném žen a také proto, že jsem matku dlouho neviděl.

„Vodu máš už napuštěnou,“ zavolala z koupelny.
Svlékl jsem se a ponořil do horké vody.
„Můžu dovnitř? Zapomněla jsem ti dát osušku,“ ozvala se matka za dveřmi.
„Pojď dál,“ vyzval jsem ji.
Vstoupila do koupelny a chvíli si mne prohlížela. Nestyděl jsem se, vždyť je to má matka.
„Ty jsi nám na té vojně hezky zmužněl. Nechceš umýt záda?“ zeptala se.
Kývl jsem na souhlas.
Drhla mi žínkou záda. Bylo to příjemné.
„Stoupni si, umyju si tě celého. Určitě tam nemáte takovou vymoženost, jako je vana. A to nemluvím o tom, že tam není nikdo, kdy by si tě takhle umyl. Otoč se.“

Poklekla na jedno koleno. Poslušně jsem se k ní otočil. V té chvíli jsem si ani neuvědomil, že jsem přirození nastavil jejímu přímému pohledu.
„Koukám, vojna z tebe udělala pořádného chlapa,“ zhodnotila mě.
Čekal jsem, že se odvrátí, ale ona nemohla utrhnout pohled. Náhle zvedla ruku, jako by jej chtěla uchopit. V poslední chvíli si to rozmyslela.
„Umyj si ho sám,“ dívala se na něj dál.
Měl jsem co dělat, abych ho udržel v klidu.
Konečně se opřela rukama o hranu vany a vstala.
„Stačí?“
„Bylo to fajn, mami,“ poděkoval jsem.
Na židli už bylo připraveno domácí oblečení.

Za chvíli jsem už zase seděl v kuchyni. Plánovali jsme zítřejší sváteční den. Slíbil jsem ozdobení stromku i pomoc při přípravě štědrovečerní večeře. Dohodli jsme se, že navštívíme půlnoční mši.
„Vezmeš si uniformu,“ plánovala matka. Určitě se mnou chtěla pochlubit před sousedkami.

Občasné zívnutí bylo důsledkem dlouhého sezení do noci.
„Půjdeme spát,“ rozhodla nakonec matka.
„Ustel mi mami tady v kuchyni,“ požádal jsem matku a ze židle ji zezadu pozoroval. Opravdu, na svůj věk vypadala velmi pěkně.
„Jdu se taky vykoupat. Nechceš mi na oplátku taky umýt záda?“ zalaškovala.
„Příště, mami,“ zahnal jsem pokušení.
Nahou ženu jsem delší dobu neviděl, a lákalo mne to. „Nech to na jindy,“ zavolal jsem směrem ke koupelně.
Zavrtal jsem se do peřin a poslouchal vzdálené šplouchání ve vaně. Oči se mi začaly pomalu zavírat. Již v polospánku jsem ještě zaregistroval, jak kolem mne prošla v noční košili do ložnice. Za chvíli zhasla a po bytě se rozhostilo ticho. Bylo slyšet jen tlukot hodin.

A do toho ticha se z ložnice ozval tichý pláč. Co se stalo?
„Mami, ty pláčeš?“
Odpověď nepřicházela. Vstal jsem a pomalu jsem přešel za ní do ložnice. Ležela obličejem zabořeným do polštáře a ramena se jí otřásala pláčem.
„Co je mami? Proč brečíš?“
Místo odpovědi jen více zavzlykala. Pohladil jsem ji po vlasech.
„Tak přeci neplač. Vždyť jsem doma. Jsem u tebe.“
Otočila ke mně hlavu.
„Právě proto brečím. Jsem tak ráda, že jsi přijel, že tu nejsem sama,“ podívala se na mne očima plnýma slz.
„Mami.“
Opět jsem ji pohladil a palcem jí setřel slzy z tváře. V návalu synovské lásky jsem se k ní sklonil a políbil jí na tvář. Opětovala mi políbení tím, že mě objala a přitiskla k sobě.

Cítil jsem její blízkost, nádhernou vůni jejího těla. Po několikadenním půstu jsem pod sebou cítil ne matku, ale krásnou ženu, která se mi se zaslzenýma očima jevila tak žádoucí.
Znovu jsem se přiblížil k její tváři a políbil jí na ústa. Nebyl to polibek syna, ale muže, kterého strhl vír sexuální vášně. Určitě to vycítila, na chvíli mne od sebe odstrčila, aby mohla vydechnout.

Oba jsme si začali uvědomovat, že překračujeme povolené meze. Já který neměl na vojně možnost sexuáního uspokojení, ona, která byla poměrně dlouho bez muže. Dívala se na mě takovým zvláštním pohledem, smíšeného vzrušením, studem a zároveň nezadržitelnou touhou.
V té chvíli se v ní odehrával vnitřní boj. Buď se zachová jako matka, nebo se oddá svému narůstajícímu vzrušení a zapomene, že jsem její syn.
Rozhodování trvalo krátce. Dlouhodobý půst v ní uvolnil stavidla vášní. Znovu mě objala a prudce políbila.
Udělala místo v posteli a dala mi tak najevo, abych si vedle ní lehl.
Oba jsme se řítili do propasti, z které již nebylo možné uniknout.

Mé prsty hledaly knoflíčky noční košile, aby mohly uvolnit její ňadra. V přítmí ložnice trčely jejich bradavky a lákaly má ústa k laskání.
Jednou rukou jsem jí tiskl prso, druhou jsem bloudil po jejím břiše, hledal stehno a okraj noční košile, abych ji posléze začal vyhrnovat.
Na dlani jsem cítil hebkost její kůže, což mne vzrušovalo k šílenství. Sunul jsem ruku po jejím stehně, až jsem se konečně dotkl míst, kde jsem ucítil první chloupky jejího pohlaví.
V té chvíli už nebylo možné couvnout. Matka svými pohyby pánve dávala najevo, že ani ona nechce ty krásné chvíle ukončit.
Nezahálela.
Její ruka cílevědomě hledala můj úd. Za chvíli jej pevně držela.
Můj ukazováček našel mezeru mezi pysky jejího pohlaví a začal vnikat do hlubin. Vypjala se, jakoby chtěla pohltit celou ruku, tlačila se na můj prst. Zároveň mi ještě více stiskla úd a zároveň mi začala přetahovat kůžičku přes žalud.

„Dělej mi to mami, to je k zbláznění,“ žádal jsem ji a ruka jí začala kmitat rychleji.
I můj ukazováček pronikal stále hlouběji za hlasitého mlaskání šťáv. Rozevírala nohy, co mohla nejvíce.
„Netrap mne už, prosím tě,“ žadonila a směřovala mé přirození k čekajícímu otvoru.
S na prasknutí tvrdým údem jsem si klekl mezi její roztažená stehna a dlouho si prohlížel nastavený hrbolek, porostlý světlými chloupky s rozevřeným otvorem, nad kterým trčel zduřelý poštěváček.
„Nedívej se na mě tak,“ rukou mi zakryla oči.

Projížděl jsem jí rýhu a vychutnával její zachvění, při každém dotyku žaludu na poštěváčku.
„Ne, to se opravdu nedá vydržet.“
Vložil jsem špičku na okraj zahrádky blaženosti a pomalu do ní vnikal. Stěny jejího pohlaví se k němu přimkly.
Dlouho, dlouho jsem se nořil do hlubin a opět ho pomalu vytahoval, abych ho následně vrazil ještě hlouběji.
„Ty krásně miluješ,“ vzdychala matka při každém vniknutí.
Intenzita našich pohybů narůstala a já cítil, že se vyvrcholení nezadržitelně blíží.
„Dej si prosím tě pozor,“ stačila mne matka varovat.

V poslední chvíli jsem ho z ní stačil vytáhnout. Výstřiky končily na jejím břiše a pár kapek spermatu se zatřpytilo i v jejích chloupcích.
Vzrušení pomalu ustupovalo, náš dech se zklidňoval.
První se probrala matka.
Stáhla ze sebe noční košili, utřela do ní semeno ze svého těla a hodila jí vedle postele. Obrátila se ke mně zády.
„Jsem strašně unavená.“
Přitiskl jsem se k ní, s údem u jejího zadečku jsem ji ještě chvíli hladil po zádech, než jsme usnuli.

Ráno jsem se probudil v její posteli sám. Maminka už pobíhala v kuchyni, pozpěvovala si a bylo na ní vidět, že je šťastná. Začal nový den a byl opravdu štědrý.

„Nemám pro tebe žádný dárek,“ omlouvala se matka u talíře naloženého vonícím řízkem a bramborovým salátem. „Nečekala jsem, že přijedeš. Chtěla jsem ti původně poslat na vojnu peníze.“
„Nedělej si se mnou starosti. Hlavně, že jsme spolu. A ten nejkrásnější dárek jsi mi dala včera v noci,“ odpověděl jsem jí s pusou, plnou jídla.
„Přece jen pro tebe něco mám,“ mrkla na mne šibalsky. „Jen počkej, až se vrátíme z půlnoční,“ pravděpodobně si vzpomněla na předešlou noc.
Ale o tom až jindy.