Ráj na zemi – Silvestr

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Ráj na zemi
Počet zobrazení: 3988

Ještě jednou budu pokračovat ve svém vyprávění příhod z vojny, abych zavzpomínal na poslední den v roce.

Opušťák, na kterém jsem trávil vánoce u matky, uběhl rychle jako voda a už jsem byl zase v koloběhu všedních a fádních dnů v kasárnách.
Stavba objektů se zastavila úplně, dělníci trávili dny mezi svátky doma, jen strážní jednotka hlídala nedostavěné budovy.
V prvním zrekonstruovaném objektu ubytoven jsme si s Jardou zařídili podkrovní místnost a zde trávili většinu času. Dny do konce roku se zkrátily na hodiny. Od zítřejšího dne nám zbývá již jen osm měsíců a přijde tolik očekávaný civil.

Jarda odešel do města, nejspíš na poštu zavolat své dívce a já zůstal na pokoji sám. Natáhl jsem se na postel a ponořil se do vzpomínek na dny strávené u matky. Stále a stále jsem se vracel k prvnímu večeru, kdy jsem se s matkou miloval. Ale ani štědrý den nezůstal bez vzájemných něžností. Maminka se celý den chovala tak zvláštně, mile. Nechybělo vzájemné něžné pohlazení i letmé dotyky na intimních místech. Nebyl ale čas na bližší kontakt. Matka čekala návštěvu své dcery a i kolem plotny bylo dost práce.
Celodenní shon i odpolední posezení u kávy skončilo sváteční pohodou u řízku a bramborového salátu.
Konečně jsme měli zase čas na sebe.

Seděl jsem na pohovce, maminka se ke mně schoulila a vzájemně jsme si vychutnávali blízkost našich těl. Její ruka bloudila po mé noze a sunula se stále výše, až se dotkla míst, kde se pod látkou tepláků opět probouzelo k životu mé mužství. Stiskla mi ho jemně a pošeptala mi do ucha.
„Běž si ho umýt.“
Vrátil jsem se z koupelny k matce, která mne očekávala s rozepnutou blůzkou, z níž vykukovaly dvě polokoule vzdouvajících se prsů.
„Sundej si ty tepláky,“ vyzvala mne.
Sklonila hlavu k mému rozkroku, vysvobodila úd ze zajetí trenýrek, jemně ho uchopila a políbila na špičku žaludu.
„Máš ho tak krásně tvrdý. Nech mne s ním mazlit,“ líbala jej a rukou mi mnula varlata.
Jazykem jemně olízla žalud, rozevřela ústa a nechala ho vnikat tak hluboko, až se nechtěně začala dávit.
Na chvíli ho pustila z úst, aby se mohla nadechnout, ale pak už ho nepustila. Tlačil jsem jí rukou hlavu na svůj úd, hladil ji po vlasech, druhou rukou mnul její prsa, která jsem celá vysvobodil ze zajetí blůzky.
Nic jiného jsem si v té chvíli nepřál, jen aby to trvalo celou věčnost. Byl to ten nejkrásnější dárek k vánocům, jaký mi mohla dát.
Její jazyk i něžná kousnutí hnaly do údu semeno nahromaděné ve varlatech po jemných dotycích její ruky.
„Mami, já už budu.“
Místo toho, aby ucukla, vsála úd ještě hlouběji do úst.
První silné výstřiky jí vlétly snad až do krku, zbytek plnil ústa. Konečně uvolnila sevření rtů, pustila můj úd a polkla. Držel jsem jej ještě chvíli ve žlábku jejích prsů a vymačkával poslední kapky.
Padla vedle mne vyčerpána a silně dýchala. Díval jsem se na její prsa potřísněná kapkami semene a pozoroval, jak se jejich vzdouvání pomalu uklidňovalo.

Ze vzpomínek mne vyrušilo zaklepání na dveře. Kdypak se u nás klepe? Kdo to může být?
„Vstupte,“ ozval jsem se po vojensku.
Dveře se otevřely a mezi nimi stál kapitán ze strážní jednotky. Vyskočil jsem rychle z lůžka a stavěl se do pozoru.
„Dobrý,“ pokynul mi rukou, abych si zase sedl.
Posadil se na protější postel.
„Mám na vás takovou prosbu.“
„No, prosím,“ odpověděl jsem. „Jestli to bude v mých silách, rád pomůžu.“
„Asi takhle,“ začal. „Jsme s ženou pozvaní do závodního klubu na silvestrovskou zábavu. Jenže manželce není dobře a nechce nikam jít. Napadlo mě, aby nepropadly vstupenky, že byste mohli s vaším kolegou jít vy. Uznáte, že je blbý, aby tam zůstal prázdný stůl. Když nejdeme my, nepůjdou ani naši známí. Nemáte snad už jiný program?“
„No víte, soudruhu kapitáne, chtěli jsme se podívat někam mezi naše vrstevníky.“
„Ale tam bude taky samá omladina,“ žadonil. „Vezměte si ty vstupenky,“ podával mi dva lístky.
Bylo mi ho v té chvíli líto.
„Tak dobře, děkuju. Slibuju, že tam půjdeme.“
„Já děkuju a přeju hezkou zábavu,“ loučil se kapitán mezi dveřmi.
„I vy se hezky bavte, pane kapitáne,“ vylétlo ze mne.
Možná už mě neslyšel.

V závodním klubu byla zábava již v plném proudu, když nás pořadatel uváděl k očíslovanému stolu. Rozhlíželi jsme se kolem sebe, abychom zjistili, kde možná budeme slavit konec roku. Parket byl plný tančících párů, vzduchem létaly konfety a barevné papírové flitry.
Vedle u stolu seděly čtyři dívky, stále si něco šeptaly, chichotaly se a občas k nám vyslaly své pohledy.
Z počátku mne to trochu znervozňovalo, domníval jsem se, že se baví na náš účet. Až později jsem se dozvěděl, že se dohadují o tom, které se kdo víc líbí.
Číšníkem jsme byli upozorněni, že ve vstupném je zahrnuta večeře a láhev vína. Objednal jsem si své obvyklé dvě deci a prohlížel si dívky na parketu. Byl tu opravdový výběr, od mladých, až po zralé ženy, odvážně oblečené, v módních minišatech až po společenské obleky mužů a vdaných žen. Někteří měli na hlavách různé kloboučky, páry se zamotávaly do konfet shazovaných s balkonů.

„Půjdeme si taky zatancovat?“ zeptal jsem Jardy a obrátil k vedlejšímu stolu.
Jedna z dívek, tmavovlasá s velkýma očima se na mne upřeně dívala, a přímo magicky mne přitahovala. Mírně jsem se uklonil a požádal ji o tanec. S chichotem vstala a již jsme se prodírali mezi stoly k parketu.
„Příště nemusíš tak oficiálně,“objala mne kolem krku, neboť pomalý tanec, který zrovna hudba začala hrát, k tomu přímo nabádal.
Zadívala se na mne svýma hnědýma očima a já v té chvíli věděl, že mám pro tento večer vybráno. Ještě jsem stačil vyslat  pohled k našemu stolu. Bylo u něj prázdno. Takže tentokrát se i Jarda zapojil do zábavy.
Serie skladeb skončila a koferencier prohodil několik vtipů a znovu nás zval k tanci. Ani jsme neopouštěli parket. Za to jsem se dozvěděl jméno mé partnerky. Markéta.
„Pojď si k nám sednout,“ nabídl jsem jí.
„To je hloupý, jsem tady s kamarádkami,“ argumentovala.
Dostal jsem nápad. V pauze mezi skladbami jsem došel za pořadatelem, který se opíral o sloup u vchodu do sálu. Po chvíli dohadování jsem se vrátil s dobrou zprávou.
„Můžeme si srazit stoly.“

Zábava pokračovala, občas jsme se překřikovali, víno stoupalo do hlavy, konec roku se pomalu blížil.
„Protancujem celou noc,“ táhl jsem Markétu zase na parket, protože ohlásili oddechovou serii.
Ploužáky byly jedinečnou příležitostí se k partnerce pořádně přitisknout a vychutnat si blízkost jejího těla.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych se ujistil, zda se snad nikdo nedívá a rukou jí sklouzl mezi nohy a nahmatal přes látku šatů hrbolek jejího pohlaví. Mírně ucukla, ale ruku na tomto místě nechala.
„Neblázni,“ naopak se po chvíli ještě více přitiskla. Možná i jí to bylo příjemné, možná to byl důsledek vypitého alkoholu. Ať to bylo jakkoliv, mě to silně vzrušovalo, a Markéta musela můj úd cítit na stehně.
Od té chvíle jsme už jen vymýšleli, jak to udělat, abychom byli alespoň na několik minut sami. Venku je zima, toalety nepřichází v úvahu.

„Pojď, něco mě napadlo,“ chytila mne Markéta za ruku a táhla mě z parketu.
„Kam jdete?“ stačil se ještě zeptat Jarda, který tančil vedle nás.
Mávnutí rukou mu bylo odpovědí.
Táhla mě k východu a k postrannímu schodišti. Vyběhli jsme do prvního patra.
„Trochu to tady znám,“ uklidnila mne. „Tady jsou kanceláře a teď tady určitě nikdo nebude.“

Měla pravdu. V chodbě byla tma, jen ze zdola sem doléhal rachot silvestrovské zábavy.
Objala mě a prudce políbila, zatímco moje ruce bloudily po jejím těle. Opět jsem jí sáhl mezi nohy, opět jsem ucítil ten měkký a velký venušin pahorek a i přes látku šatů a kalhotek ucítil rýhu pod ním. Markéta mě líbala na krku a vzdychala v očekávání dalšího.
Rukou jsem jí vjel pod látku krátké minisukně a místo podvazků a punčoch nahmatal  punčocháče. Kdo vymyslel tuto módu? A to se tady ve Varnsdorfu teď vyrábí.
Konečně jsem se prodral přes gumičky punčocháčů a kalhotek na nahou kůži jejího těla a nahmatal chloupky jejího pohlaví.
„Počkej, stáhnu si je,“ nabídla se Markéta a shrnula si oboje ke kolenům.
Mezitím jsem vysvobodil na kost ztvrdlé pohlaví z kalhot a snažil se jí ho vsunout mezi nohy.
„Takhle to asi nepůjde,“ rezignovali jsme po chvilce.

Posadil jsem ji na parapet okna, nohy jí vysoko vyzvedl a přitiskl se k ní. Podařilo zajet hluboko do nastavené, dychtivé štěrbiny. Prudce vzdychala a každý příraz opětovala zachvěním celého těla.
„Dělej, dělej, já už budu,“ pobízela mne k rychlejším pohybům.
Pak jeden nekoordinovaný výkřik a semeno se hnalo ven. V poslední chvíli jsem ho z ní vytáhl a stačil se vystříkat na dlažbu chodby.
Naše vzrušení pomalu doznívalo. Markéta si natáhla kalhotky a punčocháče, porovnala a uhladila si šaty.
„Je mi krásně, ale musíme se vrátit, aby nás nehledali.“

Scházeli jsme po schodech do sálu, kde se již nezadržitelně blížila půlnoc. Stihli jsme to na poslední chvíli. Právě začalo odpočítávání.
Čtyři, tři, dva, jedna… Sálem se ozývaly rány špuntů od šampaňského, přání, líbání.
„Ať je tento nový rok lepší, než ten minulý. Ať žije rok 1968,“ ozývalo se odevšad.

Počet zobrazení: 3988

Autor

Navigace v seriálu<< Ráj na zemi – Vánoce
4.8 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Laděk

Aj waj iz mir … ten letopočet, zas ten letopočet … ten se s náma potáhne eště 100 let!

Shock

Holka byla asi dost nadržená. Taky jsem něco podobného zažil, ale nedala mi….jenom jsme se v přísálí „pomuchlovali“ 🙂

2
0
Would love your thoughts, please comment.x