Spolubydlící

Lokace – Tatranská Lomnice, zotavovna ROH „Sasanka“
Čas – Před rokem 1989

Vraťme se do časů, které někteří pamatují, kdy se odborářské organizace podniků a továren staraly o blaho pracujících a vysílaly je na rekreace do Tater, Beskyd, na Šumavu, prostě všude možně, kde jako houby po dešti vyrůstaly zotavovny ROH. Koneckonců nikam jinam se nesmělo a toto byla jedna z mála možností prohlédnout si alespoň krásné kouty tehdejší ČSSR.

***

Tadeáš přistoupil k recepčnímu pultu.
„Dobrý den, měla by být na rekreaci slečna Vomáčková… Eva Vomáčková. Můžete mi ji, prosím, zavolat?“
„Koho mám ohlásit?“ recepční nehnul brvou.
„Tadeáš Kodeáš,“ řekl Tadeáš a měl co dělat, aby se nerozesmál.
Jméno si vymyslel, ale recepčnímu to divné nepřišlo. Vytočil číslo, chvilku mluvil a pak kývl ke křesílkům.
„Posaditě sa, hneď prijdě.“

Na schodem se po chvíli objevila těžkotonážní postarší rekreantka a rozhlížela se kolem.
„Kto tu čaká na Evičku?“
„Já,“ Tadeáš se postavil.
„Evička si kúpila výlet na Lomnický štít. Počítam, že už je hore. Musíte na ňu počkať. Som jej spolubývajúci. Maroša Kramárová,“ představila se mu a usmála.

Ani úsměv v Tadeášovi nevyvolal nějaké sympatie. Paní Kramárové bylo určitě hodně přes padesát let, byla velmi plnoštíhlá, vlastně dalo by se říct tlustá, zkrátka nejlepší roky už měla za sebou. Přesto byla neobyčejně živá, až živelná a hlavně neodbytná. Trvala na tom, že mu bude dělat společnost, dokud se Evička nevrátí.

„No nazdar,“ protočil oči Tadeáš, ale jelikož měl sebou placatku borovičky, čas ubíhal docela svižně, oči se mu brzy leskly podnapilostí a sluch slábl.

***

Paní Kramárová vedla monolog, ale asi jí to nevadilo, Tadeáš ji nevnímal, když na ně promluvil recepční, který chvíli předtím zvedl zvonící telefon.
„Nahore je vichor. Lanovka stojí. Slečna Vomáčková zostala na Lomnickom štítě. Mám to odkázať jej spolubývajúcej. To ste vy.“
„To je galiba,“ ušklíbla se Maroša a pohlédla na Tadeáše. „Hej, mládenec, čo s vami? To može trvať do zajtra. Iditě so mnou, já už niečo vymyslím,“ a vedla ho sebou nahoru do pokoje. Recepční jen povyhrnul obočí, ale neřekl ani slovo.

***

Tam ho podrobila výslechu, kdo vlastně je a kde se tu vzal.

„Chodíme spolu už půl roku. Teď jsem byl tři týdny na montáži v Levoči. Tak jsme se domluvili, že se za ní stavím, když je tu na rekreaci. Hezky se to hodilo. To je všechno,“ vyprávěl Tadeáš.
„To hej,“ souhlasila Maroša. „Chceli jste súložiť, však?“
Tadeáše zaskočil ten přímý dotaz a neurčitě pokrčil rameny.
„Nemusiš sa hambiť. Byť mladý a súložit… to je normálne. Evička mi o ničom nepovedala. Asi išlo o prekvapenie. Než sa vrátí zo štítu, počkaj tu na ni. Ja vas nechám o samotě, ale ty sa predtým so mnou polúbiš. Rozumieš? Som už dlho sama a ty si mladý, silný a máš výdrž… súhlasíš?“ ťala Maroša přímo do živého.

Tadeáš po ničem takovém netoužil, ale vypitá borovička, touha a vidina sexu s Evou, to vše ho pobídlo k souhlasu.
Maroša se usmála. Zamkla dveře a zmizela v koupelně, odkud vyšla osprchovaná a nahá.
„Lúbim sa ti?“ zeptala se se svůdným úsměvem.
„Jo… jo… moc,“ Tadeáš pronesl milosrdnou lež.
Maroša ale byla dostatečně pragmatická a sebekritická.
„Hovoríš to hezky, ale tvoj frajer je asi jiného názoru,“ ušklíbla se nad chybějící boulí v rozkroku. Pták mu určitě nestál. „Vyzlieš sa, ja sa pozriem.“

Nahý Tadeáš byl opravdu bez erekce. Tlustá žena s přebytky na těle, povislou kůží a začínajícím šedivěním černě zarostlého klínu, vskutku nebyla eroticky přitažlivá.
„Neboj sa. Ja sa o všetko postarám,“ šeptla Maroša, sklonila se k jeho pindíkovi, vzala ho do ruky a posléze ho začala laskat ústy. Nekouřila ho, jen ho olizovala jazykem a znalecky laskala dráždivá místa. Olíbala mu i koule a úd se začal napřimovat a tuhnout. To už si ho vsunula do úst a začala sát.
Tadeáš vzdychl. Takovou kuřbu mu Eva nedopřála. Vlastně ji to moc nebavilo. Vsála ho do pusy, párkrát pohnula hlavou a bylo… O vykouření až do konce nechtěla ani slyšet. Bylo to rezolutní odmítnutí, že Tadeáš se nepokoušel ji přemluvit. Vztah se teprve rozvíjel, třeba se to časem změní.

Když mu ocas pevně stál, Maroša řekla.
„Aj ty mi urobiš príjemně…dole?“ a ulehla na záda a roztáhla nohy.
V černém pralese se zaleskla rýha pysků s vystupujícími lapličkami závojíčků.
Tadeáš si jazykem razil cestu do nitra pochvy. Eva tak zarostlá nebyla, byla ještě mladá. To asi jen starší ženy měly mezi nohama amazonský prales.

Maroša sebou začala zmítat a kvílet a uvolňovala proud šťáv, které chutnaly hořkoslaně. Tadeáš pokračoval v dráždění a pysky se nalévaly krví a rozevíraly se. Polaskání poštěváčku znamenalo výbuch orgasmu a silné sevření hlavy jejími stehny. Hned je ale uvolnila a umožnila mu přežít.
Tadeáš byl sám vydrážděn, že na ženu nalehl a prudkým přírazem do ní zajel až po koule.
Hned začal přirážet a ona se mu přisála na rty a vášnivě se líbali. Jeho ruce jí mnuly vaky rozlitých prsou, což doprovázena slastnými vzdechy.
„To rob… ještě viac… viac!“ dožadovala se hrubého zacházení a Tadeáš je tahal a mačkal, dle přání.

Kunda byla ocasem pěkně vyplněná a tření bylo silné, takže vyvrcholení na sebe nedalo dlouho čekat. Tadeáš se vzepřel na rukách, zrychlil přírazy a pak přirazil, strnul a plnil ji lavinou nastřádaného spermatu. Bylo to nádherné uvolnění.
Maroša se neudělala, ale i tak byla spokojená. Semeno v sobě necítila už kdovíjak dlouho.

Tadeáš se vydýchával z prožitku, ona ho hladila, laskala a šeptala sladká slůvka lásky. On ji nevnímal a myslel na Evu, ovšem jen do chvíle, kdy mu začala opět pusou žužlat a kouřit ocas na další číslo. Chtě nechtě se musel pustit do další milostné hry.

***

Když se v hale zotavovny objevila Eva Vomáčková, recepční málem omdlel.
„Veď vy ste na Lomnickom štítě…“ vyhrkl překvapeně.
„Vítr ustal a tak nás spustili, abychom tam nezůstali přes noc,“ vysvětlovala. „Aspoň ještě stihnu večeři. Teď se ale běžím převlíknout. Paní Kramárová je nahoře?“
Recepční ji ale neposlouchal a vytáčel telefon. Nedělal si iluze, co na pokoji paní Kramárová dělá s tím mladíkem a chtěl zabránit katastrofě.
Bohužel, hovor mu pochopitelně nikdo nebral! To bude ostuda a skandál…

***

Eva narazila na zamčené dveře. Chvilku tam postávala, zdálo se jí, že zevnitř slyší nějaké zvuky, ale pak se otočila na patě a zamířila zpět na recepci.
„Pokoj je zamčený. Máte tu klíče?“ otázala se.
„Tak paní Kramárová asi šla na večeru… neviem. Klúč tu není,“ odvětil bledý recepční.
„Dobře… mrknu se do jídelny,“ a sotva odešla, recepční s univerzálním klíčem doslova letěl do patra, zabušil na dveře a jal se odemknout zamčené dveře.

Milenci byli zrovna v nejlepším. Maroša klečela na kraji postele a Tadeáš zezadu mlaskavě přirážel na macatou zadnici. Držel si ženu za boky a užíval si slast ze tření ptáka v jiném směru. Maroša hekala blahem a cítila, že tentokrát se udělá.
Nebylo jim to ale dopřáno. Ozvalo se zabušení na dveře a rachlání v zámku!

Odlétli od sebe a ve chvatu se oblékali, když dovnitř vpadl recepční.
„Slečna Vomáčková práve prišla! Lanovku nečakane spustili. Von, von, rýchlo!“ pobízel je.

Maroša si jen navlékla župan a zůstala na pokoji, zato Tadeáš se schodištěm pro personál dostal ven a zmizel mezi stromy přilehlého lesíka.

Eva v jídelně Marošu nenašla a recepční jako znovu zkusmo zavolal na pokoj a Maroša řekla, že byla ve sprše, nic neslyšela a Evička může jít klidně nahoru. Bylo to o fous.

***

„Ďakujem, co bychom si bez vás počali?“ děkovala Maroša recepčnímu.
Dle dohody uvolnila mladým pokoj, když se Tadeáš znovu objevil, Eva mu radostně skočila do náruče a rychle ho vlekla nahoru.
Recepční se usmál. Zažil tu už ledacos, ale tohle poprvé. Stará baba si potřebovala vrznout, no co a ten mladej jí přišel vhod. Pochopil, že to bylo něco za něco. Ti mladí teď nahoře vyvádí a ona tu bude čekat, dokud neskončí. Jen aby to netrvalo celou noc.

***

Na posteli se skutečně divoce a vášnivě souložilo. Milenci se sebe nemohli nabažit. Tadeáš byl stále při chuti a síle. Vystříkání Maroši nic neznamenalo a navíc, Evino tělo bylo úplně něco jiného než kyprá Slovenka.

Po „nicmoc“ kouření se jí Tadeáš revanšoval vylízáním kundy k orgasmu, pak ho do ní vrazil a sjížděl ji drahnou dobu, než opět zasténala v orgáči a on ji vystříkal dělohu semenem. Eva brala hormonální antikoncepci a doufala, že funguje spolehlivě. Tadeáš se sice gumě nebránil, ale skoro vždycky na ni ve vášni milování zapomněli. A zde ji pochopitelně neměl.
Za chvíli Eva sténala pod náporem zezadu, kdy jí o zadek pleskaly kulky, jak ho do ní vrážel až po kořen. Kozičky jí drtily sevřené dlaně a celé tělo jí spaloval žár rozkoše. Takhle nadrženého a vášnivého Tadeáše neznala.
Opět prudký příraz a doraz až na dno… a znova a znova.
„Ahh… ahh…“ vyrážela do rytmu a sténala. „Lásko… už… nemůžu… prosím… udělej se,“

Nic. Tadeáš jel jak podle plánu a nenechal se rušit. Nakonec skončili v klasice, kdy na ní ležel, laskal ji pevné kozičky a mnul mezi rty ztvrdlé bradavky a přirážel stále rychleji, než jí horké semeno zalilo nitro a ona si mohla odpočinout.
„Kde budeš spát?“ otázala se Eva.
„U nádraží je ubytovna vlakových čet. Mám to tam sjednané. Prej se pro jednoho čehúnskýho elektromontéra postel najde,“ odvětil Tadeáš.

Paní Maroša se mohla vrátit na pokoj, znavená Eva hned usnula a Tadeáš se nočním městečkem plahočil na nádraží.

***

„Nikoho tu nemám napísaného,“ tvářila se paní ve vrátnici ubytovny nepřístupně, když se Tadeáš představil a dožadoval vstupu.
„Ta paní před vámi mi to lůžko přislíbila,“ oponoval Tadeáš, ale ji neobměkčil.
„To je možné, ale nočnú službu mam ja a Mária mi nič nepovedala. Je mi lúto.“

Tadeáš už se smiřoval s lavičkou v parku, když žena obrátila.
„Počkajte! Mám volný gauč v kancelári. Ked sa dohodnem, možete tam strávit noc.“

***

Dohoda byla jasná. O půlnoci Emílie zamkla ubytovnu i vrátnici a přesunula se do kanceláře, kde s mladým mužem strávila noc.
Byla sice vdaná, ale vztah již byl vyčpělý a stereotypní, manžel bez fantazie a výdrže… toto byla vítaná příležitost, jak si užít a nijak nenabořit manželství.
Bylo jí krátce po padesátce, oproti Maroši byla štíhlá, ve tváři ještě měla pozůstatky někdejší krásy a i prsa ještě neměla tak povislá.

Jen díky mládí se Tadeáš vzchopil k sexu a plně ženu uspokojil. Tvrdý ocas mu dlouho laskala a cumlala v puse, než ho do sebe pustila, respektive ho osedlala a zahopsala si na něm. Kozy jí poskakovaly, ve tváři měla šťastný výraz… jak by ji Tadeáš mohl zklamat?
Když se dočkala vyvrcholení, spokojeně si lehla vedle něj a dlouho se ještě hladili a líbali, než usnuli.

***

Další den Tadeáš strávil s Evou venku, kde ji v lesíku opřel o strom a tvrdě ojel, nedbaje na možnost odhalení. Eva se bránila tak naoko a ráda se poddala jeho milostnému ataku.
„Miluju tě,“ loučila se s ním navečer na nádraží a zaujati sami sebou si Tadeáš nevšiml, jak od ubytovny chvátá noční vrátná Emilie, která zrovínka tímto vlakem jela služebně do Prahy.