Štola

Temné ústí štoly otevíralo svůj chřtán v terénním zářezu na kraji lesa a celý prostor působil strašidelně. Místo bylo již dávno opuštěno, takže vše kolem zarostlo křovisky a nikdo sem nechodil. Kdysi byla štola uzavřena železnou mříží, ale tu už mezitím stihl ukrást někdo potřebný. A právě sem Wartburgu z Eisenachu přivedl její milenec Kryštof Trabant.

Jinak to ani nešlo. Wartburga z Eisenachu byla urozeného původu, zatímco Kryštof pouhý podkoní. Už to, že s ním dívka ztratila řeč bylo na pováženou, ale že by spolu měli i milenecký poměr, bylo přímo do nebe volající drzost a znevážení celého panského stavu. To oni dobře věděli a proto vše pečlivě tajili.

O panenství Wartburgu sympatický podkoní připravil na hromadě sena ve stájích.
Bylo to náhlé nečekané oboustranné vzplanutí, láska na první pohled, a dívka se věnečku vzdala ochotně. Ani ji to nebolelo, naopak se do Kryštofa zamilovala.
Další milostné schůzky se konaly různě venku, dokud bylo hezké počasí. Teď z kraje podzimu už ale často pršelo a Kryštof dostal nápad, zalaškovat si v opuštěné štole Sv. Gambrinuse.
Když se o štole nenápadně zmínil před starým správcem Ignácem, ten se zhrozil.
„Zbláznil ses, mladíče, chodit do dolu? Jest to země nadpřirozených sil, které ztrestají každého, kdo jejich klid naruší. Sám jsem jen jednou postál na kraji a mocný hukot, který se ozval, mně zahnal chutě jít dál. Vyhýbej se štole, je-li ti život milý.“

Kryštof však byl povahy neohrožené a kvůli šukání byl ochoten podstoupit i průzkum tajemného podzemí. Pravda, neodvážil se daleko, ale přece jen došel na místo, kde hučel malý vodopád, jak voda z okolních puklin padala do zatopených spodních pater, kde se asi dále někam ztrácela, protože hladina se nezvedala. To byl tedy ten tajemný hluk, co vyděsil starého Ignáce.
Chodba dál pokračovala a jediné, co Kryštofa znervózňovalo, byla zjevně shnilá výdřeva, ale usoudil, že pokud se jí nebudou dotýkat, nespadne. Na zemi pak rozložil starou houni a nějaké hadry, co si kde „vypůjčil“ a seznámil milou Wartu, jak ji láskyplně říkal, s místem nerušeného dostaveníčka.

***

„Kryštofe, já se bojím,“ špitla Wartburga ustrašeně před vchodem.
„Ale, Warto, už jsem tu byl a všechno uchystal. Je to bezpečné místo a jen kousek odsud. Nepůjdeme daleko,“ konejšil ji Kryštof.
Byl celý nadržený a nerozhodnou dívku skoro táhl za sebou.
Warta si nakonec dala říct, protože sama už také toužila po sexu, a tak skončili na houních a hadrech na zemi a kolem Kryštof zapálil tlusté svíce zcizené v kostele.

Po počátečních rozpacích se dvojice svlékla, ač ve štole byla zima a vrhla se do víru vášně. Kryštof se dívce hned přisál na prsa, se zimou stojícími bradavkami a rukama je mnul a laskal. Ta vzdychala, již zcela uvolněná a hleděla na pitvorné obrazce stínů, jež od hořících svíček se vlnily na vlhkých stěnách a plísní pokrytých prknech a sloupcích výdřevy.
„Oááh,“ skoro vykřikla, jak do ní Kryštof razantně vnikl, ale hned ještě více roztáhla nohy, aby v ní byl celý.
Tak to měla ráda. Začali se líbat a Kryštof rytmicky přirážel do vlhkého lůna své milenky s vědomím, že do ní nesmí stříkat. Pochva byla úzká a masírování a tření poševních stěn bylo pro oba neskutečně slastné.

„Ach… Kryštofe… již… oh… oh… oooooch,“ přišlo to na Wartburgu jako první.
Mladík zrychlil přírazy a ve chvíli, kdy nezadržitelně pustil svou dávku, z ní vyjel a proud semene vytryskl dívce na břicho. Trhavě na ni dopadaly dávky hustého semene, které si dívka prsty roztírala po prsech. Věděla, že jemu se to líbí a přiměje ho tak k pokračování.
Kryštof dostříkal, ale ocas mu nijak neochaboval. Nalitá hlavice žaludu stále čněla ze shrnuté předkožky a dívka mu na úd sáhla a jemnými tahy honila.
„Oh… joo… hmmm,“ vrněl Kryštof spokojeně a podobným způsobem uspokojoval Wartu rukou v zarostlém klíně.
Vnímal mokro a teplo pochvy a snažil se do ní zajet prsty co nejhloub. Dívka táhle sténala a pohazovala tělem, ale co přesně jí dělalo dobře, Kryštof nevěděl.
Jak tak nad ní klečel, zvedl jí nohy, opřel si je o ramena a zasunul jí ptáka mezi růžové překrvené rozevřené pysky. S mlasknutím do ní zajel a jen zlehka projížděl.
Wartě se do rytmu pohupovala prsa se stopami rozetřeného a zasychajícího semene, když vtom v rohu před nimi něco luplo.

„Rup! Křup… hrrrr… řřřach!“
Než stačili cokoli udělat, chodba k východu se právě zavalila uvolněným nadložím. Staletá výdřeva už nevydržela tlak. Pár balvanů se dovalilo až k nim, kde Kryštof dívku instinktivně zakryl svým tělem, ale nic se jim nestalo. Dokonce i svíce dál hořely. Jen se jim uzavřela cesta ven!

***

„Co budeme dělat?“ ozvala se Wartburga plačtivě.
Kryštof mlčel. Nevěděl co říct, ale sám se obával, že je to konec.
Pak vstal.
„Musíme hlouběji do dolu. Všude je to shnilé, může nás to zasypat. Dál je už jen vytesaná chodba.“
Chvatně se oblékli, popadli svíce, houni a pokračovali až do míst, kde skutečně už byly stěny i strop vyraženy v pevné skále.
„A co dál?“ otázala se znovu dívka a pevně si houni obalila kolem těla. Byla jí zima a z dechu jí ústy šla pára.

Kryštof chtěl říci něco veselého, když vtom se v dálce chodby rozsvítila dvě světýlka a ta se stále blížila. Rozpoznali i mručivé hlasy a kroky. Nebylo pochyb. Probudili obyvatele skal a ti je přicházejí ztrestat, neboť zde hřešili a zavinili i ten zával.
„Dobrý bože!“ vykřikla Wartburga zděšeně, poklekla na zem a začala se modlit.

Kryštof též měl srdce v krku, jak se postavy blížily. Pak jim stanuli tváří v tvář. Byly to postavy v podobě dvou mužů. Měli na sobě špinavé kytle, plášť s kápí přes hlavu a v ruce drželi zapálené čadící knoty v nádobkách s lojem.
„Kdo jste a co tu děláte?“ zeptali se muži, překvapeni spatřením milenecké dvojice.
Wartburga spustila zoufalou litanii k tajemným bytostem, aby je nezabíjely a odpustily jejich hříšným duším. Kryštof též blekotal, cosi jako omluvu a tajemní muži se na sebe podívali a ušklíbli se.
„Mlčte, hříšníci!“ zvolal ten menší. „Nic se vám nestane a spatříte opět světlo světa, jen se musíte vykoupit.“
„Ale… jak? Nic u sebe nemáme,“ vysvětloval Kryštof a ukazoval prázdné kapsy.
„Hm. A co tahle… dívčina?“ zabodl druhý muž zrak do Wartburgy.

„Jsem urozená komtesa Wartburga z Eisenachu a ne dívčina prostého stavu. Ani vy, obyvatelé temnot, se mnou nemůžete takto mluvit… ehm… promiňte. Ani já ničehož nemám,“ rozjela se dívka uraženě, ale rychle se zase stáhla do ulity pokory.
Muži si něco mručeli a ten menší řekl: „Vykoupíte se tělesným spojením té dívčiny s námi. Narušili jste náš klid, zavalili chodbu. Jsme pobouřeni, ale ochotni to zapomenout a pomoci vám v návratu do vašeho světa.“
Kryštofovi se to nezdálo, ale co mohl dělat?
Wartburga taky stála s otazníky v očích, ale muži ani nehnuli brvou. Co jim tedy zbývalo?

Houně byla na zemi rozprostřena, muži si stáhli kytle a z nohavic uvolnili ocasy.
Wartburga se také svlékla a odevzdaně ulehla na záda s rozevřenýma nohama. Kryštof stál opodál a hlavou mu vrtalo, že ty záhadné podzemní bytosti vypadají jako lidé? Čekal nějaké skřety, permoníky nebo ďábly, ale tohle? A teď mu ještě budou prznit dívku!

***

„Hezky saj,“ zazněl příkaz, ale dívka se jen překvapeně optala, co tím má na mysli.
„Myslím, abys ho sála… v puse… rozumíš?“ byl muž zaskočen její nevědomostí.
„Ach tak… tohle já neznám,“ odvětila Wartburga a snaživě otevřela ústa a přijala polotuhý ocas.
Muž spokojeně zafuněl, ale pak zařval a odskočil stranou.
„Ksakru! Co děláš, mrcho?!“

Druhý muž koukal, co se stalo.
„Ta mrcha mě kousla!“ stěžoval si postižený a třel si bolavé místo.
„Já… já… se omlouvám. Nevěděla jsem… co mám dělat. Dávila jsem se,“ plačtivě se dívka omlouvala a pak poslouchala výklad, co a jak má dělat.
Když jí ten druhý zajel do úst, už se snažila a muž byl spokojen.
Kryštof cítil, jak mu tuhne ocas nad tou podívanou. Tohle neznal a viděl, že mužům to způsobuje neskutečnou slast a rozhodl se to příště taky vyzkoušet.

Mužům už stály ocasy tvrdé a připravené a jeden jí naléhal mezi rozevřená stehna.
„Ach… ááách… úúúh,“ vzdychala nad pronikem, ale bylo vidět, že jí to zas tak nebolí.
Muž zatím dolehl naplno, zapřel se na pažích a začal přirážet a druhý se jí přesunul k ústům a nechal si ho kouřit.

Kryštof to nevydržel, honil si naběhlý ocas a sledoval tělo Warty, zmítající se slastí pod oběma muži, kteří se na ní střídali a uspokojovali ji i sebe.
Menší muž přirážel přímo zuřivě a pak se vzepjal a se slastným chroptěním ji plnil semenem.
„Oh… oh… jéééééhhh… oooooh,“ Warta vykřikla v nejvyšší rozkoši a poprvé zažila slast vyvrcholení.
Dávka horkého semene ji přivedla na vrchol blaha a pochva se stahovala a nasávala semeno do dělohy, kde vajíčko čekalo na oplodnění.

Druhý muž si honil ptáka, mačkal a mnul dívce prsa a pak je zkropil svou dávkou. Warta si semeno roztírala po těle, jak byla zvyklá a vtom ze strany přiskočil Kryštof a i on ji postříkal tělo semenem.
Wartburga byla spokojená, ale muži ještě neměli dost. Slizké ocasy si střídavě nechali sát a postavit a pak si dívku narovnali do kleku na všechny čtyři.
„Ale…to je zvířecí způsob… to je nechutné,“ bránila se, ale pak jen hekla, jak ji muž zprudka nabodl a zajel do ní až po koule.
„Mlč, my určujem, co je správné, hehe,“ zachechtal se druhý a umlčel ji pérem zasunutým do pusy.

Wartburga tedy jen tlumeně funěla a sála ocas ke spokojenosti jeho majitele. Jazykem kmitala po žaludu a sála ho sevřenými rty.
Šoustající muž ji zezadu držel v pase a mocnými strojovými přírazy ji projížděl hluboko, až se jí dělaly mžitky před očima. Tření bylo nové a intenzívní a velmi příjemné. Cákance semene v pochvě jí napověděly, že muž se právě uspokojil, ale hned ho nahradil druhý a ona si mohla volně vydechnout a sténáním dát najevo své pocity.
„Och… och… prosím… již… nemohu… ooáááhh… anoooo,“ vzdychala a překrvená pochva už jen odevzdaně přijímala razantní přírazy tvrdého ocasu, až do vystříkání.
Pak Warta padla na břicho zcela vyčerpaná. Z pochvy jí vytékal potůček šťáv a semene.

Muži seděli okolo a též se vydýchávali. I oni toho měli dost a jali se oblékat. Na Kryštofa s uvolněným a podruhé vystříkaným ocasem se ušklíbli.
„Nyní pojďte,“ pokynuli, když se všichni dali do pořádku.

Wartburga šla nejistě a rozkročena jak kachna, Kryštof zaraženě s rozporuplnými pocity, zato podzemní muži spokojeně.
Vedli oba hlouběji do dolu k jedné odbočce.
„Tudy,“ odbočili a nyní chodba pomalu stoupala. Náhle se objevila výdřeva a v dálce denní světlo.
„Sláva!“ vykřikla Wartburga, ale muži je varovali.

„Nekřičet a pomalu našlapujte! Výdřeva je shnilá, ať to nespadne,“ a přivedli dvojici do vydřevené svislé šachty. Ta byla také již mírně sesutá, ale žebřík, vedoucí svisle vzhůru, vypadal stabilně.
„Tudy nahoru a již nikdy se sem nevracejte. Příště už nemusíme být tak shovívaví,“ promluvil jeden z mužů a Kryštof jim za oba poděkoval za záchranu a nechal dívku lézt první.
Když byla skoro nahoře, začal stoupat i on.
Žebřík držel a oba se šťastně dostali nahoru. Byli v lese. Pohlédli zpět do šachty, ale zachránci už tam nebyli. Šťastně se objali a začali hledat cestu z lesa…

***

„Tohle jsem ještě nezažil, Jakube,“ usmál se menší muž.
„Myslíš, prokopat se do staré štoly a nalézt tam potěšení?“ chechtal se Jakub. „Tohle nám Johanne, nikdo neuvěří.“
„Oni fakt věří, že tu žijí podzemní bytosti… Asi nikdy neslyšeli o havířích,“ mínil Johann. „Ale nám to bylo k užitku. Tak holčina byla dost dobrá.“
„Nikdy v dole nebyli a netuší, že každá štola má větrací šachtu. Ale tahle tu taky už dlouho nebude,“ podíval se Jakub zkušeným zrakem po zetlelém dřevě ohrazení.
„No co. Vpředu je zával a tady už je stejně vytěženo a patra dolů jsou zatopena. Řeknem to štajgrovi a překop zavalíme. Ale, že jsme tu zažili hezké chvíle,“ plácl kamaráda po rameni a oba se spokojeně vraceli na šachtu Sv. Eustacha, ze které se včera zcela náhodně prokopali do starého středověkého dolu.

4.9 30 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Krásná povídka. Opět skvělá volba jmen, málem mne to potrhalo. Těším se na další povídky.

shock

Vida, co člověka napadne při prolézání starých štol loni na podzim….. Jména už přišla tak nějak sama.

Junior

U nás byly také nějaké štoly, ale loni je v rámci sanace zasypávali. Tvoje volba jmen je vždy velmi zajímavá a pobavím se u ní.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x